Letní škola trestního práva Právnická fakulta MU v Brně 21. 9. 2010

1. Letní škola trestního právaPrávnická fakulta MU v Brně 21. 9. 2010 K a m i l a B u b e l o v á : Část první: Charakter, zásady a principy římského trestního práva Část druhá: Sexuální trestné činy v římském právu

2. Charakter římského trestního práva • Nutno vnímat v kontextu dané doby a způsobu uvažování tehdejších lidí • Vývoj trvající dvě tisíciletí – změna skutkových podstat • Veřejnoprávní a soukromoprávní charakter trestání (crimina vs. delicta + extraordinární crimina, např. stellionatus) • Starověký člověk jako osoba nábožensky založená – nejstarší crimina sakrální povahy • Snaha o smír s bohy – pax deorum, scelus expiabile, inexpiabile • Omezování svémoci (rozdíl mezi talio /odveta/ a vendetou /msta/) • Během hist. vývoje tři odlišné druhy trestního procesu: komiciální, porotní, císařský (extraordinární)

3. Zásady římského trestního práva • Pravomoc patera familias – ius vitae necisquae + iudicium domesticum • Veřejné trestní právo odrazem politické moci (boj mezi senátory a jezdci) • Ius provocationis, za cís. apelační princip • Sakrální povaha, existence náboženských TČ, mores maiorum jako pramen práva • Širší spektrum sexuálních trestných činů • Vojenské trestné činy vyhrazeny státu • Polehčující a přitěžující okolnosti (nízký věk, vysoké stáří, duševní choroba, zbraně, míra zavinění, donucení…) →

4. Vyviňující, polehčující a přitěžující okolnosti: • Vina za zločin spáchaný z donucení postihuje původce – Ac auctores redit sceleris coacti culpa (Seneca) • Šílenci jsou dostatečně trestáni svým šílenstvím – Furiosi solo furore puniuntur (Modestinus) • Děti a dětskému věku blízcí nemají ještě rozumové schopnosti – Infans et qui infanti proximus non multum a furioso differt, quia huius aetatis pupilli nullum intellectum habent. (Gaius) • U malých dětí není vina - In parvulis nulla deprehenditur culpa (Marcianus) • Těžkou urážkou je, páchá-li se veřejně nebo na osobě státního úředníka (Gaius) • Osobám sešlým věkem se leccos promíjí – Ignoscitur his, qui aetate defecti sunt (Ulpianus) • Fere in omnibus poenalibus iudiciis et aetati et imprudentiae succuritur (Paulus) – Skoro ve všech trestních věcech se bere ohled na na věk a nezkušenost obžalovaného • Hněv je krátké šílenství – Ira furor brevis est.

5. Vina a trest: • Až středověkého původu jsou zásady Nullum crimen sine lege a Nulla poena sine lege (nebo novověký zákaz retroaktivity), ale základ presumpce neviny položen: • Bonus quilibet preaesumitur, nisi contrarium probetur – Každý je považován za dobrého, dokud se neprokáže opak • Ibi sit poena, ubi et noxa – Tam budiž trest, kde je i vina. • Je možný podvod (fraus) bez trestu, ale ne trest bez podvodu – Fraus sine poena esse potest, poena sine fraude esse non potest. (Ulpianus) • K hrdelnímu trestu nelze odsoudit v nepřítomnosti – In causa capitali absens nemo damnatur (Paul. Sent.) • V trestních věcech musí být důkazy jasné – In criminalibus probationes debent esse luce clariores (nad slunce jasnější) – tj. z toho se vyvinula zásada In dubio pro reo; o tom i Paulus: In obscuro favorabilius (V nejasných záležitostech postupovat mírněji)

6. Pachatel: • Osobní odpovědnost za zločin: • Delicta parentum liberis non nocent – zločiny rodičů nejsou na škodu dětem • Crimen vel poena paterna nulla maculam filio infligere potest: namque unusquisque ex suo admisso sorti subicitur nec alieni criminis successor constituitur. – Zločin ani trest otce nemůže poskvrnit syna, neboť každý nese důsledky svého jednání a nikdo se nestává dědicem cizího zločinu. (Callistratus) • Extinguitur crimen mortalitate, nisi forte quis maiestatis reus fuit (Ulpián) – Zločin se zahlazuje smrtí, pokud nešlo o velezradu (zde konfiskace) • Rovnost osob: In iudiciis non est acceptio personarum habenda – Na soudech se na postavení nebere zřetel

7. Posuzování míry zavinění: • Rozlišování úmyslu a nedbalosti, rozlišování intenzity činu a míry společenské nebezpečnosti: • Odlišen úmysl od dokonání – samotný úmysl není trestný: Cogitationis poenam nemo patitur (Ulpián) Zlý úmysl se nepředpokládá – Dolus non praesumitur (Ulpián) • Na každý čin je samostatný trest – Ex singulis causis singulae poenae irrogantur (Macer) • Vyšší intenzita útoku je se zbraní (ozbrojený člověk nebo shluk lidí), tj vším, čím lze škodit (Paulus a Ulpianus) – Arma sunt omnia tela, quid et aliud nocere potest. • V trestních věcech se má zákon vykládat shovívavěji – In poenalibus causis benignius interpretandum est (Paulus)

8. Propracování pojmů: • Rozlišování pojmů (příklady): Tulák je ten, kdo se dlouhý čas potuluje a pak se sám vrátí do vojenského tábora, ale zběh ten, kdo je do tábora po jeho opuštění zpět přiveden (emansor vs.desertor; Modestinus) • Něco jiného je krást a něco jiného loupit: Aliud esse rapi, aliud amoveri palam est, si quidem amoveri aliquid etiam sine vi possit, raptu autem sine vi non potest (Ulpián) – ukrást něco lze i bez násilí, uloupit však bez násilí nelze • Něco jiného je zatajit, něco jiného zamlčet: Aliud est celare, aliud tacere. (VYSVĚTLETE) • Odlišení stupra od adulteria (D 48. 5. 6. 1. Papinianus) – smilstvo s pannou nebo vdovou, cizoložství s vdanou.

9. Způsoby spáchání trestného činu: • Zločin může spočívat v činu, výroku, písemnosti, radě: tj. pachatel má spolupachatele, který je buď podílníkem, účastníkem nebo pomocníkem: • Aut facta puniuntur, aut dicta, aut scripta, aut consilia (Claudius Saturninus). Trestají se činy, nebo výroky, nebo písemnosti, nebo rady. • Zatajovat podvod je podvod – Celare fraudem fraus est. • Jednající a jednání schvalující nechť jsou postiženi stejným trestem – Agentes et consentientes pari poena plectentur. • Vedlejší pachatel je trestán jako hlavní – Accesorius sequitur naturam sui principalis.

10. Krajní nouze a nutná obrana: • Základy krajní nouze a nutné obrany: • Arma in armatos sumere iura sinunt (Ovidius) – Právo dovoluje chopit se zbraní proti ozbrojeným (vim vi repellere licet) • Adversus periculum naturalis ratio permittit se defendere (Gaius) – proti nebezpečí je přirozeně dovoleno se bránit • Bezpráví neospravedlňuje bezpráví (iniuria non excusat iniuriam) • Illum qui vim infert, ferire conceditur, si tuendi dumtaxat, non etiam ulciscendi causa factum sit (Paulus) – v sebeobraně lze poranit útočníka, nikoli ze msty • Toho, kdo zabil člověka, lze osvobodit, nespáchal-li to s úmyslem zabít – Eum, qui hominem occidit, si non occidendi animo hoc admisit, absolvi posse.

11. Okolnosti zločinu: • Pokud mu kopí z ruky spíše vypadlo, než že by je hodil, vykoupí se beránkem • Je vinen, kdo někoho zranil ve hře – Nam ludus quoque noxius in culpa est. (Paulus) • Zločin se projednává v místě spáchání • Místo spáchání zločinu způsobí, že totéž jednání bude buď krádeží, nebo zločinem proti náboženství, a bude nutno ho vykoupit buď smrtí, anebo menším trestem. – Locus facit, ut idem vel furtum vel sacrilegium sit et capite luendum vel minore supplicio. (Claudius Saturninus)

12. Sexuální trestné činy • Stuprum • Adulterium • Corrumpere virginem • Ztráta panenství u Vestálky • Violatio • Stuprum masculo • Crimen incesti • Lenocinium • Binae nuptiae