Teoretická východiska sociálního a regionálního rozvoje – co formuje praktické přístupy:

1. Teoretická východiska sociálního a regionálního rozvoje – co formuje praktické přístupy: SOCIOLOGIE (klasické směry) - struktury

2. Zakladatelé sociologie a jejich vysvětlení jednání a řádu E. Durkheim, K. Marx, M. Weber

3. Odmítal biologistické či psychologistické interpretace lidského jednání a tak kritizoval redukcionistické vysvětlování lidského sociálního chování Orientoval pozornost na sociální a strukturální determinanty problémů lidstva (problémy jsou utvářeny sociálními a strukturálními faktory) Emil Durkheim (1858-1917)

4. Durkheimovy názory v optice našeho zájmu • Považoval sociální jevy (to, co se ve společnosti děje a řídí naše jednání) za sociální fakta. Ta jsou předmětem sociologie. Jsou vnějšími ve vztahu ke každému jednotlivci. Přetrvávají věky, zatímco jednotlivci umírají. Proto jsou něčím nadosobním a mají také nad jedincem korektivní moc. Tyto tlaky (zákony – právo , zvyky – morálka) vstupují do hry vždy, když jsou narušovány sociální požadavky kladené na jednice k tomu, aby společnost fungovala. Toto „nadosobní“ tak řídí naše tužby.

6. Socialní fakt – vede naše jednání a ustavuje řád • Sociální fakt může být definován jako každý způsob jednání schopný vykonávat nad jednotlivcem vnější tlak (morálka, právo). Sociální jevy vznikají, když vzájemně inetragující jedinci utvářejí takovou realitu, která již nemůže být vysvětlována v termínech vlastností individuálních aktérů. Sociální je tedy něco, co již přesahuje individuální vědomí.

7. Tito muži se očišťují v řece Ganga, která je v Hindusimu považována za posvátnou (tj. mimo osobní vědomí každého z nás)

8. Co drží společnost pohromadě (co utváří řád společnosti) • V minulosti (tradiční společnost) • Náboženství (přísná náboženská a morální pravidla) • Dnes: • dělba práce spojená s přechodem od tradiční k moderní společnosti. Ta vede k proměně mechanické solidarity k organické solidaritě (ta rozvíjí rozdíly namísto podobností mezi jednotlivci; jedná se o produkt dělby práce, tak jak se zvyšují rozdíly ve funkcích mezi členy společnosti, což vede ke zvyšování rozdílů mezi jednotlivci).

9. Mechanická solidarita Myšlenky a tendence, které jsou společné všem členům společnosti, jsou větší ve svém počtu a intenzitě než ty, které lze přiradit pouze k jednotlivým členům. Rozdíly mezi jednici jsou minimální. Lidé si musí být ve svém jednání všichni podobni, stejně tak jako se všichni musí podřídit společnému úsilí a snahám. Organická solidarita Vyrůstá z rozdílů mezi jednici. Jde o produkt dělby práce. S rostoucí diferenciací funkcí ve společnosti roste i rozdílnost mezi jejími členy. Rozlišení tradiční a moderní společnosti (E. Durkheim) Viz koncepty vztahu města a venkova (společnost v čase)

10. Různost funkcí plněných jedinci drží společnost pohromadě (vzájemná závislost) • Rozdíly mezi lidmi a jejich skupinami jsou tedy spojovány s různými funkcemi, které lidé a jejich skupiny vykonávají ve společnosti. Nutnost plnit plní různé funkce vyplývá z rostoucí dělby práce. Dělba práce vede k rozdílům mezi lidmi, avšak díky těmto rozdílům se vzájemně potřebujeme, protože nejsme schopni dělat vše sami (závisíme na jiných).

11. Mechanická a organická solidarita Dělba práce jako princip spojující moderní společnost. Dělba práce paradoxně zvyšuje vzájemnou závislost (stává se venkov závislý na městu?) – funkce regionů a jejich struktury Anomie a sociální změna E. Durkheim a rozvoj venkova/regionů

12. Klasická sociologie a současnost • Durkehiem – dělba práce, ale stále máme univerzální rolníky • Závislost venkova a na městu – (sociální nerovnosti), funkce a struktury, anomie sociální změny a jak se vypořádat s rizikem

13. Úkol • Přemýšlejte o univerzálním nebo specializovaném vzdělávání a o univerzálních nebo specializovaných profesích – co je lepší • Kvalifikace nebo vzdělání?

14. Funkcionalismus a strukturalismus • Jednotlivé elementy se svými funkcemi (funkce předepisují, co máme dělat díky strukturám v pozadí) utvářejí celek. Ten funguje a představuje něco více než je pouhá suma částí celku (podobně jako lidské tělo). Tento celek má určitou strukturu (pozadí, texturu), která umožňuje jeho odlišení od ostatních jiných celků. Struktury působí na naše jednání (např. gramatika jako struktura jazyka či sociální struktura – utvářené našimi statusy /kdo jsme/ -- ovlivňuje naše jednání).

15. Projekce funkcionalismu do venkovského/regionálního rozvoje • Regiony mají vzhledem k dělbě práce různé funkce (funkce – průmyslové, zemědělské, rekreační, administrativní, vzdělávací, vojenské atd.). • Sytém funguje bez větších problémů za předpokladu, že se tyto funkce regionů vzájemně doplňují • Jestliže ne (chybí vzájemné doplňování), výrazné dysfunkce mohou významně narušit celý systém • Proto regionální rozvoj směřuje k omezení negativních dysfunkcí (ne každá dysfunkce je negativní z pohledu rozvoje)

16. Projekce strukturalismu do venkovského/regionálního rozvoje • Struktury (pozadí, textury, které jsou na nás nezávislé) vedou naše jednání: • Strukturální potenciály regionálního rozvoje: • Objektivní faktory/zdroje(struktury mimo nás) • Subjektivní faktory/zdroje(motivy v nás , závislé na nás) • Důležitost vnějších struktur pro rozvoj (lokalizační teorie)

17. Objektivní strukturní faktory • Poloha (příroda a klima, vzdálenost od center, dopravní sítě atd.) • Přírodní zdroje (půda, lesy, suroviny, krajina) • Umělá příroda (materiální kultura – budovy, architektura, technická a občanská vybavenost, památky, ekonomická infrastruktura) • Demografické zdroje (natalita, mortalita, délka života, sňatečnost, atd.) • Historie (místní historie, historický vývoj)

18. Avšak pouze objektivní faktory nestačí. Z ekonomie víme, že to, co „hýbe“ naším jednáním leží „v nás“– jsou to naše vnitřní (subjektivní) motivy. K využití objektivních faktorů musí existovat také subjektivní (vlastní lidem) elementy

19. Subjektivní faktory/zdroje • Ochota, snaha, schopnosti (znalosti – lidský či kulturní kapitál) podílet se (spolupráce – sociální kapitál) na utváření, prosazování a obraně místních (regionálních) zájmů • Politika (koncepty, plány, strategie kolektivního jednání)

20. Vztah subjektivních a objektivních faktorů • Dominují-li pouze objektivní faktory – dochází k nerovnoměrnému vývoji (funkce nejsou ve vzájemné shodě) – nevyvážené šance – výhody má pouze někdo, vznikají velké nerovnosti) • Dominují-li pouze subjektivní faktory – politická rozhodnutí nerespektují objektivní podmínky (funkce nejsou opět ve vzájemné shodě)

21. Karl Marx (1818-1893) • Považuje konflikty za motor pokroku • Studiem společnosti jako celku lze nacházet obecná pravidla jejích vývoje. • Ty lze vysledovat ve střídání tzv. společensko-ekonomických formací.

22. Struktura sociálně ekonomické formace • Každá společensko ekonomická formace (SEF) se skládá ze své základny (SZ) a ze společenské nadstavby (SN). Každá SEF je charakterizována tzv. výrobním způsobem společnosti /VZS/ (prvobytně pospolná, otrokářská, feudální atd.) • Za hlavní zdroje změny SEF považoval okolnosti spojené s materiálními podmínkami života lidí. Společenská základna jako materiální (ekonomický) základ SEF se skládá z výrobních sil (VS) a výrobních vztahů (VV). Do výrobních sil se zařazují pracovní síly a výrobní prostředky.

23. Vztah VS a VV • Tendencí výrobních sil je neustálý růst. Naproti tomu VV jsou relativně stabilní, protože se jedná o vztahy k VP, které buď jedinec vlastní nebo je nevlastní. Na tomto základě vznikají velké skupiny vlastníků výrobních prostředků a nevlastníků výrobních prostředků. V určitém období však již rozvoj výrobních sil neodpovídá stupni rozvoje výrobních vztahů. Řešením je změna výrobních vztahů – tj. radikální revoluce v oblasti vztahů k výrobním prostředkům.

24. Toto je podstata tzv. železného zákona dějin (materialistického pojetí historie).

25. Odcizení • V pozadí představ o vývoji společnosti je snaha o zrušení tzv. odcizení (situace, kdy lidé získávají pocit, že ztrácejí kontrolu nad svými výtvory a jsou obětí sil, které sami uvedli do chodu). V podmínkách anonymního trhu a výroby pro zisk je veškerá sociální interakce redukována na výměnu věcí (tzv. zbožní fetišismus). Logika této výměny si podřizuje lidi a ovládá jejich osudy (ekonomický rozměr odcizení, kdy práce je pouhý prostředek reprodukce člověka a ne prostředek jeho rozvoje). Byrokratická státní správa je odcizena jedincům, kterým má sloužit (politický rozměr odcizení) • Nerozlišením kapitalismu a industrialismu nemohl však Marx řešit otázku odcizení v momentě zrušení soukromého vlastnictví v továrnách.

26. Teorie pozemkové renty (pozemkové spekulace dnes?) Vztah různých tříd v zemědělství a vztah vlastníků a nevlastníků půdy Otázka budoucnosti rodinných hospodářství v kapitalismu (zmizí nebo ne?) – malé firmy a farmy nezapadají do Marxova modelu rozvoje ekonomiky postaveného na ekonomice rozsahu Co je hnacím motorem rozvoje? K. Marx a marxisté o zemědělství a venkovu

27. Klasická sociologie a současnost • Marx – rodinné hospodářství zmizí, ale ono stále existuje!!! • Nerovnoměrná směna mezi městem a venkovem – (sociální nerovnosti) • Definice rodinného hospodářství: • Většina práce, kapitálu a managementu pochází z rodinných zdrojů + žití na vlastní půdě a dědictví v rámci rodu • O rodinném hospodářství viz příloha 16

28. Projekce marxismu do regionálního/rurálního rozvoje • Důraz na ekonomickou stránku rozvoje (vidění ekonomiky a vlastnických vztahů jako hlavního zdroje rozvoje) – viz později vztah ekonomických a neekonomických podmínek rozvoje (rozpor s Weberem) • Eliminace soukromého vlastnictví – kolektivizace (viz později – není prostor pro rozhodování jedinců a pro pobídky /incentivy/ rozvoje). Důraz na kolektiv a rovnost (vyrovnávání města s venkovem). Rozvoj je spojen s radikální změnou v oblasti vlastnictví.

29. Max Weber (1864-1920) • V jeho pojetí se sociologie, narozdíl od Marxe či Durkheima, plně stala vědou zahrnující sociální jednání • Weberův primární zájem byl soustředěn na subjektivní významy, které lidé, jako jednající bytosti přidávají ke svému jednání, když se vzájemně orientují ve specifických sociálně historických kontextech

30. Weberův koncept jednání – sociální charakter jednání je definován: 1) Lidé musí vzít v úvahu jednání ostatních a stejně tak přítomnost nebo existenci jiných, jinak jejich jednání není sociálním – Příklad: snídat s někým nebo s novinami – co je sociální? Sociální: odkazuje k jevům a procesům ve společnosti, které jsou vázány na interakce mezi lidmi a na jejich jednání

32. Weberův koncept jednání – sociální charakter jednání je definován: 2) Jednání musí mít význam – jednání člověka musí mít hodnotu znaku nebo symbolu (něco představuje). Nestačí jenom vzít v úvahu ostatní, aby jednání bylo sociálním. Člověk musí svým jednáním ukázat, že porozuměl očekáváním jiných a že hodlá hodlá na tato očekávání odpovědět, a to reagovat buď pozitivně nebo negativně -- co je sociálního v potřásání rukou

34. Weberův koncept jednání – sociální charakter jednání je definován: 3) Jednání lidí,kteří se účastní sociálního jednání, je nutně ovlivněno jejich vnímáním a interpretací jednání jiných a svého vlastního jednání. Člověk musí svým jednáním dokázat, že pochopil očekávání jiných a že buď chce nebo nechce na tato očekávání reagovat -- reklamy jako pochopení očekávání

35. Moderní společnost jako racionální společnost (jak racionalizovat zemědělství a venkov) – jak racionálně provádět (koordinovat) regionální rozvoj V 90. letech 19. století analyzoval zemědělské problémy Pruska (vystupoval za kapitalistický rozvoj) Max Weber a venkov a zemědělství

36. Klasická sociologie a současnost • Weber – racionalizace venkova a zemědělství, ale je možno plně racionalizovat venkov? • Modernizace venkova a koordinace aktivit (koncepce exogenního rurálního rozvoje a model efektivního fungování správy) • K. Polanyi: Racionalita odkazuje k formálnímu významu ekonomie – založena na zákonech rozumu (logických formách), zatímco zemědělství je více substantivní (závisí na lidech – sociální status ana přírodě).

37. Weberovy myšlenky o sociálním charakteru jednání byly později rozvinuty (s americkou modifikací – G.H. Mead) v:

38. Symbolický interakcionismus • Důležitost studia jazyka při analýze sociálního světa. Jazyk je symbolický, používá symboly (slovo strom není skutečný strom) • Symbol je něco, co vystupuje za něco jiného • Interakce zahrnují výměnu symbolů • Když jsme v interakci s jinými, neustále hledáme „klíče“ k tomu, abychom zjistili, jaké jednání je tím nejvhodnějším v daném kontextu a jak interpretovat co dělají jíní (musíme jiným a kontextu porozumět)

39. V obraze Edwarda Hoppera „Místnost v N.Y. není obtížné nalézt symbolické interakce: hlavy otočené od sebe, těla přikrčená v obraných pozicích. I když nikdo nemluví, každý komunikuje s druhým a s divákem

40. Weberův koncept jednání ovlivňuje sociologickou analýzu reklamy (příklad) • Nejdůležitější ve Weberově uvažování o jednání je propojení jednání s pochopením – jednání musí být pochopitelné (jednání musíme vnímat a interpretovat, jinak není sociálním jednáním) • Bez určité percepce a interpretace nejsme schopni jednání pochopit (vnímáním a interpretací ukazujeme, že jsme schopni a umíme „dekódovat významy jednání) • Bez vnímání a interpretace nemůžeme jednat nebo jednáme s obtížemi

46. Jak utváříme reklamní symboly území? Mikroregion Podjavořicko(J.Hradec/Jihlava

47. Projekce Weberova konceptu jednání do praxe rozvoje venkova/regionů • Zavádíme-li různé rozvojové programy, ty by měly: • Vzít v úvahu jednání jiných lidí (tj. lidí v lokalitě, kteří jsou či budou projektem ovlivněni) • Projekty by měly brát v úvahu očekávání lidí v lokalitě, kde mají být uskutečněny • Projekty musí brát v úvahu to, jak budou vnímány a interpretovány v lokalitě jejich uskutečnění

48. Byrokracie (správa) a koordinace aktivit – řád moderní společnosti • Weber vidí moderní svět jako svět bez bohů (odkouzlení), v němž není prostor pro nadpřirozené síly jako v tradiční společnosti. Když Weber stále mluví o racionalitě,také se dotýká otázky autority a moci.To ho přivádí k analýze velkých organizací v politice, správě a v ekonomice. Typickým znakem moderní společnosti je byrokratická koordinace aktivit. Byrokracie (správa) je organizována podle racionálních principů

49. Císařský čínský dvůr dynastie Quing: byrokracie v tradiční společnosti

50. Byrokracie v její známé moderní formě