Teorie regionálního rozvoje

1. Teorie regionálního rozvoje

2. Úvod • existuje značné množství teorií regionálního rozvoje vysvětlujících rozdílný růst v regionech • odvozují se od ekonomických teorií • klasifikace mnoha způsoby v závislosti na přijetí různých kritérií • tradiční členění na: • teorie regionální rovnováhy (tzv. konvergenční teorie) = základní tendencí regionálního vývoje je vyrovnávání rozdílů mezi regiony = procesy nivelizace • teorie regionální nerovnováhy (tzv. divergenční teorie) = v průběhu vývoje dochází spíše k dalšímu zvětšování meziregionálních rozdílů = procesy diferenciace, koncentrace, kumulace, selekce

3. Úvod • členění teorií regionálního rozvoje podle role státu a jeho zásahů do ekonomiky: • neintervencionistické (zejména neoklasické, neoliberální směry) • intervencionistické přístupy (keynesiánství a neo-marxizmus),

4. Neoklasické a neoliberální teorie regionálního rozvoje • Lokalizační teorie • Jednosektorový model • Dvousektorový model • Růstové účetnictví • Nová ekonomická geografie a nová teorie růstu

5. Lokalizační teorie • Předchůdce teorií regionálního rozvoje • Cíle a otázky lokalizačních teorií: • které faktory ovlivňují lokalizaci ekonomických aktivit • jak vysvětlit prostorové rozmístění ekonomiky • 4 základní směry lokalizačních teorií: • vysvětlení lokalizačních rozhodnutí jednotlivých firem - Alfred Weber, 1904 • vzájemné závislosti lokalizačních rozhodnutí různých firem - Hotelling, 1929 • "měkké" faktory percepce, rozhodování a lokalizace – Wolpert, 1964 • teorie centrálních míst (vonThünen - 1926; Weber – 1928, Christaller - 1933, Lösch - 1944)

6. Alfred Weber, 1904 • definoval lokalizační faktory: • naleziště surovin • cenu pracovní síly • dopravní náklady • Cíl: optimální lokalizace podniku prostřednictvím minimalizace dopravních nákladů. • definoval: aglomerační úspory, jako zvláštní příklad vnějších úspor

7. Vnitřní a vnější úspory • Vnitřní úspory: • z rozsahu – zvýšení produkce, inovace • ze specializace – využití podobné nebo stejné technologie při výrobě různých druhů zboží • Vnější úspory: • existence jiných subjektů a jejich expanze nebo veřejná disponibilita některých zdrojů (školství, výzkum, infrastruktura) • aglomerační výhody

8. Aglomerační výhody • definice: Alfred Marshall,1920 • sdílení pracovního trhu • šíření technologií z blízkých firem • společné využívání specializované infrastruktury a specializovaných dodavatelů • dodatek k definici: Allan Pred, 1977 • lokalizační aglomerační výhody = efekty vzniklé vzájemnou blízkostí firem stejného odvětví, tj. pokles transakčních nákladů • urbanizační aglomerační výhody = efekty dosažené blízkostí firem bez ohledu na jejich sektorovou příslušnost, tj. společné sdílení veřejných institucí a zdrojů – např. infrastruktura a trh práce.

9. Hotelling, 1929 • nic není dokonalá soutěž • každá firma se snaží dosáhnout pozice monopolu na určitém území • model konkurenčního boje dvou prodejců zmrzliny na pláži

10. Christaller, 1933 • vysvětlení prostorového uspořádání ekonomiky jako celku • 2 základní parametry • maximální vzdálenost, ze které je zákazník pro dané zboží ochoten dojet • minimální velikosti trhu, která umožňuje existenci prodejního místa (obchodu) • základní motiv lokalizace obchodů: • blízkost k zákazníkům • minimalizace cestovních nákladů pro zákazníky = umístění obchodu v centru příslušného zázemí, resp. spádového regionu.

11. Christaller, 1933 • klasické neoklasické předpoklady: • dokonalá informovanost • dokonalá mobilita • dokonalá konkurence • rovnoměrné rozmístění obyvatelstva na homogenní rovině • výsledek: • prostorová organizace založená na pravidelných nepřekrývajících se šestiúhelnících, přičemž střediska jsou umístěna vždy ve středu šestiúhelníků

12. Christaller, 1933 • velikost šestiúhelníků je odvozena z požadavků jednotlivých obchodních zařízení na počet zákazníků, kdy střediska vyššího řádu plní i funkce středisek nižšího řádu • hierarchie centrálních míst je vytvářena třemi způsoby. • .tržní (obchodní) princip - minimalizující počet středisek nutných k obsloužení daného území • dopravní princip - minimalizující délku komunikací spojujících střediska • administrativní princip –každý šestiúhelník nižšího řádu musí spadat do jediného šestiúhelníku vyššího řádu

13. Výsledek lokalizačních teorií • Dominantní motiv investora - Nízké ceny • Sektor ekonomiky - sektor výroby (sekundér) • Typ vyhledávaných regionů - méně vyspělé regiony (např. periferní regiony nebo strukturálně postižené) daného státu • Dominantní motiv investora - získání trhu • Sektor ekonomiky - sektor služeb (terciér, kvartér, kvintér) • Typ vyhledávaných regionů - metropolitní regiony daného státu

14. Jednosektorový model • první a nejjednodušší pokus neoklasické teorie o vysvětlení regionálního hospodářského růstu deduktivním způsobem, tj.: • na základě statistických hodnocení je odvozena závislost mezi klíčovými proměnnými • neoklasická teorie předpokládá uzavřený systém a stabilní vztahy mezi proměnnými = považuje vysokou míru korelace mezi proměnnými za příčinnou vazbu mezi jevy • tyto příčinné závislosti se neoklasická teorie následně pokouší transformovat do matematického modelu, který exaktním způsobem popisuje a „vysvětluje“ sledované jevy.

15. Jednosektorový model • Neoklasická teorie rozlišuje 2 hlavní složky regionálního růstu: • krátkodobý růst • založený na přirozené tendenci k vyrovnávání rozdílů mezi regiony (zejména pohybem kapitálu a migrací) • dlouhodobý růst • závislý na růstu kapitálu, populačním růstu a technickém pokroku (nabídka?)

16. Jednosektorový model • 3 základní příčiny meziregionálních rozdílů v objemu produkce: • růst kapitálu • růst pracovních sil • technický pokrok – vnější vliv • meziregionální mobilita produkčních faktorů bude směřovat do oblastí s nejvyšším výnosem • nejvyšší mzdy v případě mobility pracovních sil • nejvyšší výnosy z kapitálu v případě mobility investic • tato protisměrnost mobilit je zdrojem snižování regionálních rozdílů - konvergence

17. Dvousektorový model • rozdíl mezi jednosektorovým a dvousektorovým modelem: • existence více sektorů uvnitř regionů a možnosti obchodu mezi regiony za účelem získání komparativních výhod • vychází z existence dvou sektorů s rozdílnou produktivitou • růst objemu produkce regionu pak může být způsoben přesunem produkčních faktorů do sektoru s vyšší produktivitou

18. Dvousektorový model • oproti jednosektorovému modelu přidává další 2 příčiny meziregionálních rozdílů: • přesun výrobních faktorů mezi výrobními sektory v rámci regionu • možnost exportu • základem růstu - změna poptávky v exportním sektoru = zvýšení cen a zisku = zvýšení kapitálu = zvýšení poptávky po pracovní síle = mobilita pracovních sil i kapitálu tedy může probíhat souhlasným směrem

19. Růstové účetnictví • podnět - rozvoj ekonometrických metod a metod národního účetnictví (zejména zavedení standardního měření HDP a HNP) • pro vysvětlení rozdílných měr růstu nejsou dostatečné tradiční výrobní faktory a jejich změny • práce • kapitálové investice • půda • vysvětlení rozdílných měr růstu představuje • produktivita práce • ve vysvětlení opomíjí roli • inovací a jejího významu pro trh a jak firmy využívají technologie a dále je zdokonalují.

20. Nová ekonomická geografie a nová teorie růstu • opuštění neoklasického postulátu o klesajících výnosech a dokonalé konkurenci • náhrada - koncept vnějších úspor, nedokonalá konkurence a rostoucí výnosy z rozsahu • pokusy o matematický model externích úspor, aglomeračních výhod a rostoucích výnosů v duchu lokalizačních teorií. • = „nová regionální věda“ Walter Isard, 1960

21. Nová ekonomická geografie a nová teorie růstu • technologie mají endogenní povahu a nejsou volně dostupnou komoditou • rozvoj technologií často na dlouhou dobu zásadně ovlivňuje (kladně nebo záporně) růstové možnosti regionů • technologická výhoda také vyústit v technologický „lock-in“ jednotlivých regionů a v konkrétní formy regionální specializace

22. Nová ekonomická geografie a nová teorie růstu • lidské zdroje jsou mnohem méně mobilní než jiné zdroje (kapitál, suroviny) a zároveň představují hlavní složku tzv. endogenního růstu, tj. růstu, na který se nevztahují klesající výnosy • zásadní faktory v rámci aglomeračních výhod: • koncentrace kvalifikované a specializované pracovní síly • vzájemně se posilující technologie a inovace v daném oboru (technological spillovers) • vzájemná provázanost místních podniků formou subdodavatelských vztahů a společné využívání specializované infrastruktury

23. Nová ekonomická geografie a nová teorie růstu • utváření specializovaných průmyslových oblastí (států i regionů) se odvíjí od nákladů na: • dopravu • mobilitu pracovní síly • výsledek organizace prostoru • dán kombinovanou snahou mnoha jednotlivců o maximalizaci užitku a zisku • prostorová „samoorganizace = „směrování od nahodilého růstu k řádu“ kdy: • první fáze koncentrace a specializace závisí na nahodilých vlivech, daných mj. i historickými okolnostmi

24. Nová ekonomická geografie a nová teorie růstu • koncept path dependence • teorie závislosti na zvolené cestě = • náhodný jev může mít dlouhodobý, kumulativní vliv na organizaci prostoru