Soudobé teorie vzdělávání

1. Havelková Veronika Soudobé teorie vzdělávání

2. Teorie vzdělávání • Jsou analýzou problémů soudobého vzdělávání a návrhem na jeho změnu • Jsou doprovázeny úvahami • O cílech vyučování • O roli učitelů • O postavení žáka nebo studenta • O významu obsahu učiva • O sociokulturním významu vzdělávání

3. Póly reflexe výchovy

4. Kognitivně psychologické teorie „Padesát let experimentování nás naučilo, že neexistuje žádné poznání, které by bylo výsledkem pouhého zaznamenávání pozorovaného a jež by nebylo strukturováno aktivitou subjektu. Avšak (u člověka) neexistuje ani žádné apriorní či vrozené struktury poznání. … Plyne z toho, že epistemologie respektující psychogenetické danosti nemůže být ani empiristická, ani preformistická, může být chápána jedině jako konstruktivismus, v němž jsou nové operace a struktury průběžně vytvářeny.“ Jean Piaget (1896 – 1980)

5. Kognitivně psychologické teorie • Žák zde své poznání aktivně konstruuje (konstruktivistická teorie) • Teorie akcentuje procesy učení a stav dosavadního poznání žáka • Osvojování poznatků je výsledkem vlastní kognitivní činnosti žáka, který konfrontuje nové informace se svými dosavadními poznatky (prekoncepty) a vytváří si nové souvislosti a významy • Úloha učitele v tomto procesu je zcela nezastupitelná, učí se však žák sám

6. Schéma poznávacího procesuKONSTRUKTIVISMUS „Vždycky jsem žasl nad faktem, že učitelé přírodovědných předmětů – ještě více než ostatní učitelé – nechápou, že lidé nechápou. Nikdy neuvažovali nad faktem, že žák přichází do třídy s už hotovými empirickými poznatky. Pak už nejde o to získat vědeckou kulturu, ale přejít do jiné kultury, odstranit z cesty překážky nahromaděné každodenním životem.“ Gaston Bachelard (1884 – 1962)

7. Směry konstruktivistických teorií • Alosterický model • Předpokládá, že existuje kontinuita mezi bezprostředním pochopením a důvěrně známé skutečnosti a vyučovanými poznatky a žel lze přejít od jednoho k druhému bez zlomů a řezů • Model epistemologického rušení • Vyučování musí jít proti prekonceptům žáků, které pro ně představují překážky učení

8. Auditivní • Vizuální • jazyková (lingvistická) • logicko-matematická • představivost prostorová a plošná • pohybová (tělesně-kinestetická) • hudební • intrapersonální – inteligence osobnostního rozvoje • interpersonální – inteligence pro mezilidské vztahy • ekologická, přírodní • spirituální Pedagogické profily HowardGardner 9 dimenzí inteligence

9. Technologické teorie • Nestará se o povahu cílů, ale o logickou organizaci prostředků, kterých je k dosažení těchto cílů potřeba použít • Systematizuje a standardizuje jednotlivé etapy ve vzdělávání • Využívá moderních technologií komunikace jako jsou počítače, internet, audiovizuální přístroje, videoprogramy… • Řeší, jak učinit vzdělávací procesy funkčními, a tím efektivními

10. Systémová tendence • Snaží se přesně popsat funkce, operace a souvislosti v systému • V tomto konceptu je zahrnuta též teorie tvorby vyučování, což je detailní popis vyučovacích operací • Vymezování obecných cílů dle různých taxonomíí • Seznam prvků (rozdělení žáků, pomůcky, programy) • Charakteristiky žáků (učební styly, motivace) • Možnosti školy • Poskytovat zpětnou vazbu • Tyto body v celku vytvoří operativní systém, který je posléze možno hodnotit, modifikovat a rozvrhnout výuku

11. Hypermediální tendence • Využití počítače jako prostředku ve výuce (auviovizuální média, interaktivní programy, či různé komunikační nástroje, které umožňují vést dialog na velké vzdálenosti a s velkým počtem účastníků) • Počítač může sám řídit výuku, poskytuje interaktivní učení, vede se žákem dialog, simuluje interakce, může se přizpůsobit jeho tempu a schopnostem • Využití internetu • Zprostředkovává informace, učební látku, výukové programy a zajišťuje zpětnou vazbu • Usnadňuje komunikaci - umožňuje organizovat rozsáhlé (mezinárodní) projekty • Podporuje schopnost vyhledávání informací

12. Didaktické funkce počítačových technologií METODA Minimální příprava • Informování • Hypermédia • Diskuzní fóra • Procvičování látky • Výpočetní programy • Řízení výuky (e-learning) • Počítačové kognitivní technologie • Mikrosvěty • Prostředí dynamické geometrie (DGE) • Počítačové algebraické systémy (CAS) • Počítačová laboratoře • Uzavřená výuková prostředí

13. Zpochybnění role učitele • Kdo vlastně ovládá vzdělávací proces? • V pedagogickém procesu jde i o vytváření prostoru pro přemýšlení, interpretaci, diskusi, zaujímání stanovisek • Jestliže v procesu poznávání převládají pouze sumy jednotlivých informací, není plnohodnotné

14. Sociokognitivní teorie • Pozornost upírá k problémům způsobeným přehnaně psychologickým pohledem na vzdělávání a velký důraz je kladen na sociální a kulturní kontext poznání • Zdůrazňuje význam kulturních a sociálních faktorů při výstavbě poznatků, které utváří podobu pedagogiky a mohou ovlivňovat vztah ke vzdělání • Vliv spolužáků • Vliv osobnosti učitele • Sebepojetí žáka • Vztah k rodičům a ke společnosti • Kulturní zázemí a sociální faktory

15. Teorie sociálního učení • Věcem se často učíme tak, že si jako model zvolíme jiné osoby • Jedinec je schopen vypozorovat zákonitosti a osvojit si je pouhým sledováním činnosti někoho jiného (napodobením vzoru) • Observační učení – učení pozorováním (Bandura, 1986)

16. Teorie sociokognitivního konfliktu • Princip vychází ze sociálně a logicky neslučitelných odpovědí na danou otázku • Konflikt se stává ovšem zdrojem učení, je jeho stimulem • Žák by měl pochopit, že existují též jiné odpovědi, než jsou ty jeho, objevovat a dospět k faktu, že se musí neustále měnit a vyvíjet

17. Vygotského sociálně-historická teorie • Vygotskij stanovuje pojem zóna nejbližšího vývoje který udává vzdálenost toho co dítě umí a toho, co je schopno se naučit za pomoci druhého člověka • V této zóně je dítě silně ovlivněno svým učitelem, prostředím a spolužáky (učí se i od nich, napodobuje je) a proto je nutné tyto vlivy kontrolovat a zkoumat jejich interakce • Vývoj je závislý na učení, žák se může vyvíjet

18. Teorie kontextualizovaného učení • Kontext učiva a reálného světa je nutný pro správnou výchovu dítěte • Podle zastánců této teorie současné školství nerespektuje tuto zásadu • Učivo je vždy třeba vztahovat k reálným situacím ve světě tak, aby byly žákům užitečné • Výsledkem této teorie je tzv. situační učení

19. Teorie kooperativního vyučování a učení • Je třeba zvýšit interakci ve třídě, zavést diskuzi, kritickou analýzu myšlení a otevřeně se vyjadřovat • Jde o týmovou práci, při niž se zvyšuje aktivita žáka, zároveň žák rozvíjí individuální zodpovědnost, plánování, komunikaci • Učitel zde plní roli moderátora, který žákům usnadňuje jejich činnost

20. Literatura BERTRAND, Yves. Soudobé teorie vzdělávání. SELUCKÝ, Oldřich. Vyd. 1. Praha : Portál, 1998. 247 s. ISBN 80-7178-216-5. KOUBA, Luděk. Technické systémy ve výuce. Praha : Karolinum, 1992. 168 s. ISBN 80-7066-604-8. VANÍČEK, Jiří. Počítačové kognitivní technologie ve výuce geometrie. Vyd. 1. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7290-394-8. HEJNÝ, Milan; KUŘINA, František. Dítě, škola a matematika : Konstruktivistické přístupy k vyučování. Vyd. 2. Praha : Portál, 2009. 232 s. ISBN 978-80-7367-397-0. GARDNER, Howard.Multiple intelligences. The theory in praktice. New York: Harper Collins, 1993.

21. Děkuji za pozornost