Autor:František Šandor

1. O Karkulce Autor:František Šandor

2. 1. Kapitola Byla Žila jedna krásná holčička. A ta pořád nosila červený šatek. A proto se ji říkalo červená karkulka.

3. 2.Kapitola Jednou ji mamka Veruška poslala na návštěvu k babičce a dala ji košík jídla. Na příkad: vino, koláče, a guláš.

4. 3.Kapitola Tak Karkulka poslechla a šla k babičce. Jak si tak šla tak se lekla. Vybafl na ni vlk. Fuj vlku tisy mě vylekal. Vykřikla karkulka. A vlk řekl omlouvám se ale týden jsem nejedl. A já sem cítil nějaké koláče. Ano vlku ale to mám pro babičku.

5. 4.Kapitola Vlk si tak šel a viděl babičky chaloupky. Tak snědl babičku a lehl si ji do postele. Vešla Karkulka.

6. 5.Kapitola Ahoj babi,jak se máš? Vnučko Mě je dobře a tobě? Mě je dobře babičko. A cos mi přinesla? Vino, guláš a koláč.

7. 6.Kapitola Babi proč máš tak velké zuby. A vlk na to nemohl odpovědět a snědl karkulku.

8. 7.Kapitola Z rovna šel kolem chaloupky lovec a pomyslil si:Ta stařenka ale chrápe, musím se na ni podívat, zda něco nepotřebuje.“ Vešel do světnice a když přistoupil k posteli, uviděl, že v ní leží vlk. Tak přece jsem tě našel, ty starý hříšníku!“ zvolal lovec: „Už mám na tebe dlouho políčeno!“ Strhnul z ramene pušku, ale pak mu přišlo na mysl, že vlk mohl sežrat babičku a mohl by ji ještě zachránit.

9. 8.Kapitola Nestřelil tedy, nýbrž vzal nůžky a začal spícímu vlkovi párat břicho. Sotva učinil pár řezů, uviděl se červenat karkulku a po pár dalších řezech vyskočila dívenka ven a volala: „Ach, já jsem se tolik bála, ve vlkovi je černočerná tma.“ A potom vylezla ven i živá babička; sotva dechu popadala. Červená Karkulka pak nanosila obrovské kameny, kterými vlkovo břicho naplnili, a když se ten probudil a chtěl utéci, kameny ho tak děsivě tížily, že klesnul k zemi nadobro mrtvý.

10. Zazvonil zvonec a pohádky byl konec