1 / 67

Psychologie II Vnější a vnitřní kontext komunikace Vnímání druhé osoby

Psychologie II Vnější a vnitřní kontext komunikace Vnímání druhé osoby. Přednáška 3. Obsah přednášky. 1. Komunikace v situačním kontextu 2. Vztahový kontext 3. Role a její vliv na komunikaci 4. Kontext významu 5. Vnímání druhé osoby první dojem centrální rysy

lazaro
Télécharger la présentation

Psychologie II Vnější a vnitřní kontext komunikace Vnímání druhé osoby

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Psychologie IIVnější a vnitřní kontext komunikaceVnímání druhé osoby Přednáška 3

  2. Obsah přednášky • 1. Komunikace v situačním kontextu • 2. Vztahový kontext • 3. Role a její vliv na komunikaci • 4. Kontext významu • 5. Vnímání druhé osoby • první dojem • centrální rysy • 6. Interpersonální přitažlivost • 7. Stereotypy • Příklady různých stereotypů • fyzická atraktivnost • 8. Osobní konstrukty

  3. Komunikační kontext • Kontext - všechny podněty pocházející z minulosti i přítomnosti, které nám zprostředkovávají naše informace o světě.

  4. Způsob vlivu kontextových modalit • Všechny kontextové modality se vytvářejí v našem podvědomí. • Většinou zcela automaticky.

  5. 1. Komunikace v situačním kontextu • Různé komunikační situace. • Lidé komunikují rozdílně na pracovišti, doma, v obchodě, za přítomnosti známých lidí, neznámých, dětí atd.

  6. Hlavní komunikační situace • Intimní komunikace mezi dvěma lidmi v soukromí. • Jednostranně řízená komunikace mezi dvěma lidmi mimo soukromí (interview, výslech, přijímací pohovor). • Komunikace v malé primární skupině (rodina, příbuzenstvo). • Komunikace v malé sekundární skupině (pracoviště). • Komunikace na veřejném prostranství, když je člověk součástí davu.

  7. Hlavní komunikační situace(pokračování) • Komunikace s veřejností. • Komunikace v organizaci (instituci, firmě). • Komunikace při obchodování. • Komunikace prostřednictvím masmédií. • Interkulturální komunikace. • Aranžovaná komunikace (hraní ve filmu, na divadle).

  8. 2. Vztahový kontext • Dvě roviny komunikace – vztahová a obsahová. • Obsahová rovina • – konkrétní náplň rozhovoru, jednání, vyjednávání • např. cíl, kterého chceme dosáhnout. Vztahová rovina – ke komunikujícímu partnerovi máme zpravidla nějaký vztah – pozitivní nebo negativní.

  9. Vliv narušeného vztahu na obsahovou rovinu komunikace • Narušený vztah znemožní dohodu i na nesporných a banálních obsazích. • Zdánlivě snadný souhlas na obsahové úrovni je negován rozporem či skrytým konfliktem ve vztahu. • Někteří lidé - nesouhlasit ze zásady.

  10. 3. Role • Řada situací vyžaduje po člověku, aby vystupoval v jiné roliči pozici • Nejde jen o „společenskou konvenci“, chování podle určité role napomáhá ostatním se rychle a jednoznačně orientovat v konkrétní situaci. Role je soubor očekávání, jež má většina společnosti spojena s chováním v určité pozici, profesi, situaci.

  11. Příklad: • Role daná pracovní směrnicí: • Úsměv, vlídné a přátelské chování • Jak rychle může změnit přijatá sociální role osobnostní rysy člověka?

  12. Role a sebepojetí člověka • Prestižní role může člověka posilovat. • Podřadná role poškozovat. • „Vpravení“ do role • Silná identifikace s rolí přijetí nové identity • Extrémní případy: člověk přestává rozlišovat, kde začíná a končí jeho role.

  13. Vězeňský experimenthttp://www.prisonexp.org/ • Zimbardo (1971) - experiment prováděný na Stanfordské univerzitě (USA).

  14. Průběh experimentu: • Některým studentům před započetím experimentu přidělena role „vězňů“, jiným „dozorců“. • Role dozorců udělala ze studentů po několika dnech surové bachaře. • Když si mysleli, že nejsou sledováni, dopouštěli se krutostí na „vězních“. • Ne všichni se chovali sadisticky, ale ti „slušní“ nikdy nevystoupili proti chování „zlých“. • Za kruté chování nenesly vinu osobní predispozice, ale svůdnost moci, která je v některých prostředí s rolí spojená.

  15. 4. Kontext významu (závažnosti) • Některá sdělení míní určitá osoba zcela vážně, jiná jsou pro ní téměř bezvýznamná. • Pro adresáta je důležité si uvědomit, jaký význam má sdělení pro mluvčího. • Při odhadování významu sdělení pro mluvčího může dojít • k nedocenění významu, který mluvčí promluvě přikládá • adresát vkládá do sdělení svůj vlastní význam • Nerovné kontextové atributy (zasvěcenost, přístup k informacím).

  16. 5. Vnímání druhé osoby • (1) Vytváříme si dojem o druhé osobě (čím je, odkud pochází, co může chtít). • (2) Podle tohoto dojmu subjektivně interpretujeme to, co osoba říká. • (3) Modifikujeme svoji komunikaci. • Vnímání druhé osoby ovlivňuje především: • První dojem • Centrální rysy

  17. 5.1 První dojem První dojem – hodnocení osoby a předvídání jejího chování na základě velmi rychlého zpracování informací, které jsou nám v prvních okamžicích kontaktu s danou osobou dostupné. • První dojem – evoluční základy • První dojem formuje naše vnímání další komunikace. • Někdy proces zpracování informací i jeho výsledek - vlastní hodnocení - není uvědomovaný. • máme jen určitý „pocit“

  18. První dojem - pokračování • První podaná informace je při formování názoru důležitější než následující informace. • První minuty při prvním setkání jsou klíčově důležité. • Mnoho lidí věří svým úsudkům založeným na prvním dojmu. • Přestože víme, že první dojem může být někdy i velmi matoucí.

  19. Efekt primárnosti • Experimentální psychologie popsala tzv. efekt primárnosti: • podněty, které jsou prezentovány pokusné osobě na počátku experimentu, ovlivňují vnímání i interpretaci následujících podnětů.

  20. Efekt primárnosti - experiment • Luchins (in Hovland et al., 1957) • Experiment: • Procedura: • Pokusné osoby četly 2 odstavce textu o jistém Jimovi. • První odstavec popisoval jeho chování tak, aby odpovídalo introverzi. • Druhý odstavec pak popisoval jeho chování tak, aby odpovídalo extraverzi.

  21. Pořadí prezentace odstavců (2 skupiny): • Úkol: popište osobnostní rysy Jima popsaného v textu, který jste dostali: • Výsledek: • První skupina p.o. popsala Jima jako introvertního. • Druhá skupina p.o. popsala jako extravertního. 1. pokusná skupina: Jim je introvert. Jim je extravert. 2. pokusná skupina: Jim je extravert. Jim je introvert.

  22. Efekt primárnosti -další experiment • Pennigton (1982) • Experiment s fingovaným soudem. • Participující měli za úkol si přečíst shrnutí případu znásilnění a pak vynést rozsudek. • Když byly důkazy žaloby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „vinen“. • Když byly důkazy obhajoby předloženy jako první, respondenti většinou rozhodli „nevinen“.

  23. Jak omezit vliv prvního dojmu - experiment • Experiment: Luchins (in Hovland et al., 1957) • Když byly pokusné osoby varovány, aby nedělaly ukvapené závěry, účinek prvního dojmu vymizel, nebo se zcela obrátil.

  24. První dojem a adaptivní nevědomí • Adaptivní nevědomí - rozhodovací aparát, který je schopný na základě velmi mála informací činit velmi rychlá rozhodnutí. • „Počítač“ který rychle zpracovává množství dat, které dodávají v každém okamžiku naše smyslové orgány. • Mysl pracuje nejefektivněji tak, že značné množství sofistikovaného myšlení vysoké úrovně svěřuje nevědomí. Příklad: Přecházíme ulici. Najednou se na nás řítí auto. Nemáme čas na promýšlení všech možností. Rychle reagujeme – uskočíme. Proto náš živočišný druh přežil – adaptivní nevědomí.

  25. Ambady, Rosenthal (1993): experiment na ověření správnosti prvního dojmu • Ambady, N.,Rosenthal, R. (1993):Half a minute:Predicting teacher evaluation from thin slices of nonverbal behavior and physical attractiveness. Journal of Personality and Social Psychology, 64,3,432-441. • Jak dlouho se studentům podaří poznat, jak je určitý přednášející dobrý učitel? • Tři 10-sekundové videonahrávky s vypnutým zvukem – pro studenty nebyl problém provést hodnocení. • Tři 5-sekundové videonahrávky - – pro studenty nebyl problém provést hodnocení. • Tři 2-sekundové videonahrávky – pro studenty nebyl problém provést hodnocení. • Porovnání s hodnocením, které studenti prováděli po uplynutí celého semestru – v postatě stejná. • Závěr: Člověk, který uvidí němý 2 sekundový klip učitele, dojde k podobnému závěru, jak je učitel dobrý, jako student, který chodil celý semestr na hodiny tohoto učitele.

  26. Nevědomí však není neomylné. • Naše insntiktivní reakce často musí soutěžit s různými jinými zájmy, emocemi, postoji.

  27. 5.2.1 „Haló efekt“ • Thorndike (1920) – seznámil pokusné osoby s popisem jistého člověka. Když popis obsahoval jeden či dva pozitivní osobnostní rysy (např. vlídnost a šlechetnost), p.o. o tomto člověku soudily, že má také další pozitivní osobností charakteristiky. • Jinými slovy, viděly tohoto člověka jako celkově dobrého. • Haló efekt - tendence přenášet pozitivní nebo negativní dojmy vniklé pozorováním jednoho osobnostního rysu na všechny další osobnostní rysy. • Například: Když někoho považujete za inteligentního, myslíte si o něm také, že je je čestný a zdvořilý.

  28. 5.2.2 Centrální rysy • Pro první, ale i celkový dojem, jsou podstatné „centrální charakteristické rysy.“ • Všimneme, že se někdo vyznačuje určitým centrálním rysem, máme tendenci k tomuto rysu automaticky přidávat další osobní vlastnosti, které jsou s centrálním rysem konsistentní (podle našich představ). Asch: určité rysy jsou pro posuzování daného člověka důležitější než jiné rysy.

  29. Aschovy experimenty • Asch (1946) - pokusným osobám byl čten soubor osobnostních rysů určitého člověka. • Řada vlastností • Inteligentní, zručný, pracovitý, vřelý, rozhodný, praktický • Postupně měněny jednotlivé vlastnosti na svůj opak • inteligentní - neinteligentní, zručný - neobratný, vřelý - chladný… • Úkol: Pokusné osoby si měly přečíst danou řadu vlastností a pak dotvářet charakteristiku osoby.

  30. Aschovy experimenty - pokračování • Výsledky: P.o. skutečně uváděly celou řadu dalších charakteristik. • Objevily se rozdíly v takových vlastnostech jako je šlechetnost, vychytralost, vzrušivost, humor, popularita, bezcitnost, koncentrovanost na sebe, představivost ... • Některé vlastnosti s uvedené řady měly pro charakteristiku osoby větší význam něž jiné vlastnosti – centrální rysy.

  31. Aschovy experimenty - pokračování • Čím centrálnější charakteristiku změníme, tím více nastane změn v celkovém dojmu. • Dvě řady vlastností: • Inteligentní, zručný, pracovitý, vřelý, rozhodný, praktický NEBO • Inteligentní, zručný, pracovitý, chladný, rozhodný, praktický. • V tomto případě měly největší vliv charakteristiky vřelý –chladný.

  32. Typy centrálních rysů • Několik nejběžnějších centrálních rysů: • introverze • energičnost • upovídanost • ironičnost • chlad • vřelost • nejistota • zvědavost … • nebo podle příslušnosti k určitým sociálním skupinám: věřící, ekologický aktivista, feministka, komunista ….

  33. Centrální rysyH. Kelley (1950) -experiment • Studenti dostali nového učitele. Před tím, než začal školní rok,byli seznámeni s jeho krátkým životopisem. • První polovina studentů v životopisu učitele obdržela informaci, že je “spíše chladný člověk • druhá polovina informaci, že je “spíše vřelý člověk“. • Po skončení kurzu měli studenti tohoto učitele písemně zhodnotit. • Studenti, kteří byli informováni, že je učitel „vřelý“, jej hodnotili jako více společenského, ohleduplného a celkově dobrého než druhá skupina studentů. • Z této první skupiny se také 56% studentů aktivně účastnilo různých diskusí, zatím co z druhé skupiny tak činilo pouze 32% studentů. • Informace o tomto jednom rysu změnilo vnímání a hodnocení učitele.

  34. 6. Interpersonální přitažlivostProč jsou si lidé navzájem sympatičtí? • Hlavní faktory ovlivňující, zda jsou nám jiní lidé sympatičtí nebo nesympatičtí: • Fyzická atraktivita (fyzická přitažlivost) • Vzájemná obeznámenost • Podobnost názorů • Blízkost • Častost styku • Reciproční sympatie (sympatie na oplátku)

  35. 6.1 Fyzická atraktivita • Fyzická atraktivita je hodnota, kterou si cení všechny kultury, ačkoliv představy o kráse se v kulturách různí. • Více viz stereotypy …

  36. 6.2 Vzájemná obeznámenost • Výzkum: • Zajonc (1968) v řadě svých experimentů ukázal, jak si pokusné osoby postupně vytvořily velmi negativní postoje ke zcela imaginární skupině lidí nazvaných „Valoni“. • I když pokusné osoby neměly žádné přímé zkušenosti s „Valony“, přisoudily jim různé negativní vlastnosti jen na základě toho, že jim byly zcela neznámí. • Vzájemná obeznámenost vytváří důležitý základ pro vzájemnou sympatii a přitažlivost: • lidé, které vídáme často, nám jsou sympatičtí (jen z toho prostého důvodu, že je vídáme často) • Má tendenci mít rádi lidi, kterým můžeme věřit a jejichž chování můžeme předvídat: • způsob chování neznámých lidí můžeme těžko předvídat.

  37. 6.3 Podobnost názorů • Výzkum: Newcomb (1961), výzkum prováděný s univerzitními studenty. • Nejprve shromáždil údaje o tom co mají rádi a jaké mají názory. • Pak umístil do pokojů na koleji buď (1) dvojice, které sdílely stejné názory nebo (2) takové páry, které měly odlišná názory. • z první skupiny (=stejné názory) 58% studentů se navzájem spřátelilo • z druhé skupiny (=různé názory) se spřátelilo jen 25%. • Lidé, kteří mají stejné názory jako my, jsou nám sympatičtí. • Schachter (1951) – lidé, kteří souhlasí se všemi ve skupině, jsou oblíbenější. V jejich společnosti se cítíme uvolněněji, s menšími obavami.

  38. 6.4 Blízkost • Výzkum: Opakování studie Newcomba (1961). • Zjišťovalo se, jaké je trvalé bydliště studentů bydlících na koleji. • Pokud studenti pocházeli ze stejného místa či oblasti, byla velká pravděpodobnost, že se spřátelí. • Tendence: ti, kteří žijí v naší blízkosti, jsou nám sympatičtí.

  39. 6.5 Častost styku • Častost styku souvisí s předchozím faktorem. • Lidé, s kterými jsme v častém styku, jsou nám sympatičtí.

  40. 6.6 Reciproční sympatie • Reciproční sympatie vzniká tehdy, když je nám sympatický ten, o kterém víme, že jsme mu sympatičtí. • Dodatek: Na tom, jak hodnotíme sami sebe také závisí to, jak je nám sympatický ten, který vůči nám projevuje náklonnost. • Experiment - Walster (1965): • Studentka čekala v místnosti na „experiment“. Vstoupil atraktivní student, začal si s ní povídat a případně ji pozval na schůzku. • Pak začal „experiment“ - studentka měla vyplnit dva písemné testy. • Polovině pokusné osob (studentek) řekl experimentátor, že jejich výkon byl velmi špatný (aby se cítily deprimované), druhé polovině pak, že jejich výkon byl dobrý. • Pokusné osoby pak měly za úkol hodnotit pět lidí podle jejich fyzické přitažlivosti. Jedna z osob byl student z čekárny. • Ty studentky, které se cítily deprimované, hodnotily svého obdivovatele jako atraktivnějšího než ty, které se po testu cítily dobře.

  41. Implicitní (skryté) asociace • Implicitní (skryté) asociace - na základě prvního dojmu v okamžiku víme o druhém „vše“. • Velmi rychlé vnímání a zpracování informací. Není pod vědomou kontrolou. • Úloha implicitních asociací při vytváření našeho přesvědčení a chování.

  42. Test implicitních asociací (IAT) • B.Nosek, M. Banaji, T. Greenwald • https://implicit.harvard.edu/implicit/

  43. Jak se vyhnout trestu smrti?(Jak vystupování obžalovaného ovlivňuje vynesený rozsudek) • Michael E. Antonio (2006): Arbitrariness and the death penalty: how the defendant's appearance during trial influences capital jurors' punishment decision. Behavioral Sciences and Law, 24,2, 215-234. • Když se obžalovaný chová emocionálně a působí tak, že prožívá lítost, porota jej spíše neodsoudí k trestu smrti. • Když obžalovaný se nechová emocionálně (působí třeba znuděně), porota jej spíše odsoudí k trestu smrti.

  44. 7. Stereotypy a osobnostní generalizace • Stereotyp je zobecnění vlastností určité třídy lidí. • Zkratka ve vnímání. • Všichni zaujímáme nějaké stereotypní postoje vůči národním, rasovým, náboženským skupinám, mužům, ženám, úředníkům, učitelům, důstojníkům, policistům … • Úloha stereotypizace: • Všechny stereotypy nejsou špatné. • Některé jsou dostatečně přesné, takže poskytují základ pro rozhodování o lidech, které neznáme.

  45. Účinek stereotypů • Předpokládáme, že vnímaná osoba má ty atributy, které jsou připisovány skupině, jejímž je členem. • Jedinec není vnímán jako jedinečná lidská bytost, ale jako typický člen určité kategorií lidských bytostí (Cikán, blondýnka, profesor…) • Některé generalizace vlastností příslušníků určité kategorie jsou užitečné pro každodenní rozhodování a chování. • Generalizace - zejména, co si někteří lidé musí myslet a jak se budou chovat, vadí naší schopnosti přijímat správné úsudky.

  46. Problémy stereotypů • Pokud stereotypy vztahujeme na konkrétní jednotlivce, dosti často jsou nepřesné, až zcela zavádějící. • Spoléhání na stereotypy místo na přímého vnímání dané osoby může vést k trapným sociálním situacím a problémům v komunikaci.

  47. 7.1 Věkové stereotypy • V Západní kultuře kladen velký důraz na mládí. • Věková diskriminace - zaměstnání. • Stereotypizace v médiích. • Výzkumy z USA: • Obsahová analýza - staří lidé jsou představování jen v 1,5 -3 % rolí, přestože v USA je 15% populace nad 65 let). • Staří lidé jsou většinou představováni jako nešťastní, bezmocní, neschopní řešit problémy.

  48. 7.2 Stereotypy národnostní • Američané jsou bohatí, úspěšní a pracovití. • Každý cizinec (turista) je bohatý. • Černoši mají smysl pro rytmus. • Židé mají smysl pro obchod. • Němci mají rádi pořádek. • Rusové jsou emocionální. • Co Čech, to muzikant.

  49. 7.3 Fyzické atributy • V mnoha kulturách je výhoda mít blond vlasy a modré oči. • na druhé straně stereotyp – hloupé blondýnky • Brýle - inteligence, serióznost. • Platí i opačně: informace, které lidé o dané osobě mají, může ovlivnit vnímání jejích fyzických atributů. • např. ženy aktivní ve feministickém hnutí jsou hodnoceny muži jako fyzicky méně atraktivní (Goldberg et al., 1975).

  50. Informace o společenském postavení ovlivňuje vnímání fyzických atributů • Wilson (1968) • Experiment: totožná osoba byla jednou představena pokusným osobám jako student X. z Cambridge …. až profesor X. z Cambridge. • Pokusné osoby pak měly odhadnout výšku této osoby. • Čím byl společenský vyšší status hodnocené osoby, tím jí p.o. považovaly také za fyzicky vyšší. • Existuje mnoho dalších důkazu pro toto pozorování.

More Related