Regenerační schopnost tkání. Zevní a vnitřní prostředí organismu.

1. Regenerační schopnost tkání. Zevní a vnitřní prostředí organismu. Somatologie 1. ročník

2. Regenerační schopnost tkání • DIFERENCIACE – rozlišení – umožňuje hojení, obnovu a náhradu – REGENERACI poškozené tkáně • Faktory ovlivňující regeneraci tkání: • 1. cévní zásobení – výživa tkáně – přísun stavebních látek, odvod zplodin • 2. schopnost buněk se dělit

3. Epitely • Hojí se velmi dobře a rychle • Jejich buňky se dobře dělí – hlavně na okrajích defektu a přerůstají přes ránu a její plochu • Bohaté cévní zásobení – urychluje buněčné dělení • Malou regenerační schopnost má smyslový epitel – neobnoví svou funkci úplně

4. Pojiva • Regenerace dle typu cévního zásobení • Vazivo: • Hojí se rychle a dobře • Do novotvořeného vaziva prorůstají cévy a fibrocyty – rychle se dělí a produkují vlákna a mezibuněčnou hmotu • Vzniká bělavá a pevná vazivová jizva – např.zhojená rána na kůži

5. Pojiva • Chrupavka: • Je bezcévnatá • Defekty se vyplňují pomalu – u hyalinních je poškození trvalé • Je nahrazena v defektech neplnohodnotnou vazivovou tkání • Kost: • Dobře cévně zásobená, ale tvrdá (mineralizovaná) – zhoršený přestup látek do kosti • Zlomená kost – poškození cévy zásobující kost – vznik vazivových buněk – vyplnění defektu vazivem – ukládání minerálních látek do vaziva –pevná kost = SVALEK • Hojení je velmi pomalé – postupné zatěžování

6. Svaly • Svalovina je nahrazena dělícími buňkami vaziva, která vlákna spojí = vazivová jizva • Jizva je pevná, ale nefunkční – neschopnost obnovy • Schopnost dělení má jen hladká svalovina

7. Nervy • Dobré cévní zásobení, ale malá regenerační schopnost – ztráta brzy po narození – ztráta schopnosti se dělit u neuronů • Poškozené buňky – rozpad – náhrada gliovými buňkami • Nervové výběžky – hlavových a míšních nervů při zachování myelinové pochvy – možnost obnovy – pomalé, nikdy úplné • Periferní výběžky nervů – pokud dojde ke zničení celého neuronu – trvalé poškození

8. Zevní a vnitřní prostředí organismu • Organismus se musí přizpůsobovat změnám zevního prostředí, aby udržel stálé vnitřní prostředí • HOMEOSTÁZA – stálost vnitřního prostředí • Je udržována regulačními mechanismy, z nichž nejdůležitější jsou: endokrinní a nervový systém

9. Vnitřní prostředí: • Krev • Míza • Tkáňový mok • Je to tekuté prostředí organismu, hlavní součástí je voda – prostředí vodných roztoků

10. Zevní prostředí: • Zajišťuje podmínky nutné pro existenci organismu • Teplota prostředí • Přívod O2, odvod CO2 • Přívod H2O, živin, minerálních látek a vitamínů – uvolňování katabolitů do prostředí

11. Zevní a vnitřní prostředí organismu • Pokud dojde k porušení mezi zevním a vnitřním prostředím – nastává SMRT

12. Společenské prostředí: • Vliv na člověka • Určuje vzájemné vztahy mezi lidmi • HOLISMUS – člověk je BIO-PSYCHO-SOCIÁLNÍ celek