Teorie a výzkum veřejného mínění

1. Teorie a výzkum veřejného mínění Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz

2. Atestace • Zakončení předmětu: • Dvě prezentace (+ elektronická podoba) • Kritická recenze na téma vybraného článku + tři otázky do diskuze • Prezentace výsledků výzkumu veřejného mínění (sekundární analýza tiskových zpráv), závěry, grafické výstupy • cca 20 minut

3. Literatura • Kunštát, Daniel (ed.): České veřejné mínění : Teorie a výzkum. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006. ISBN 80-7330-081-8 • URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace : a veřejné mínění. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3563-4. • Rendlová, E., T. Lebeda: Výzkumy veřejného mínění : teoretické souvislosti a praktická aplikace. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2002. ISBN 80-7330-032-x • Šubrt, Jiří (ed.): Kapitoly ze sociologie veřejného mínění : Teorie a výzkum. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-522-1 • Krejčí, Jindřich (ed.): Kvalita výzkumů volebních preferencí. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2004. ISBN 80-7330-056-7 • Škodová, Markéta: „Co je to veřejnost.“ SOCIOweb 3 (2006). Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/upl/editorial/download/127_socioweb%203-06%20cely%20pdf.pdf. ISSN 1214-1720 • Vinopal, J.: „Rozhodovací procesy při zodpovídání výzkumných dotazů.“ Naše společnost 6 (1) (2008): 9 – 13. Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100081s_Rozhodovaci_procesy.pdf. ISSN 1214-438X • Krejčí, J.: „Předvolební průzkumy a média.“ SOCIOweb 3 (2004): 10 - 12. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z:http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=154&lst=112. ISSN 1214-1720 • Lebeda, T., J. Krejčí, Y. Leontiyeva: „Volební preference (jak jim správně porozumět).“ Naše společnost 3 (2) (2005): 1 – 10. Dostupné z: < http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100049s_lebeda-vyzkumy.pdf>. ISSN 1214-438X

4. Osnova • Podstata veřejného mínění • Teoretické přístupy k veřejnému mínění • Charakteristika nositelů veřejného mínění • Role médií a názorových vůdců při formování veřejného mínění • Empirické přístupy k veřejnému mínění • Zkoumání obsahů veřejného mínění – příprava výzkumu, výběr, techniky, dotazník, prezentace dat • Volební a další politické průzkumy

5. 1

6. 1. Podstata veřejného mínění a okolnosti jeho formování

7. Mínění lidu • pojem poprvé použil vicomt Bolingbroke, vydavatel listu Craftsmen (1726 – 1735)  mínění lidu bylo namířeno proti korupci a představovalo „ducha svobody“: „Zkušenosti milionů lidí se nesmí zamlčovat. V mase obyvatelstva žije správné cítění.“ [Prokop 2005: 115] • Aristoteles: „Každý jednotlivec bude sice horším soudcem než znalci, ale všichni dohromady budou buď lepší, anebo alespoň ne horší.“ [Aristoteles 1998] • T. Jefferson se snažil brát mínění lidu v úvahu i při konkrétní orientaci politiky: „Základem naší vlády je názor lidu, to je věc, o kterou se musíme starat především.“ • G. Gallup – přirovnal výzkum veřejného mínění k měření pulsu demokracie (respekt vůči názorům občanů)

8. Definování pojmu • Veřejné, veřejnost • Veřejné/soukromé • Zveřejnit, publikovat • Veřejnost – agregát lidských jedinců • Mínění • I. A. Bláha (1946) – doxa • 30. léta 20. století USA – mínění  postoj

9. Mnohovýznamnost pojmu veřejného mínění Nejednotnost výkladu veřejného mínění, různé varianty: • Homér: mínění ve smyslu názor, přesvědčení • Platón: obecné mínění, nepravdivé mínění a naše mínění • Aristoteles: všeobecné mínění, mínění všech, pravdivé mínění, mínění jako přesvědčení • J. Lock: občanské sdělování • J. Bryce (začátek 20. století): každodenní mínění, mínění většiny, způsob myšlení spojený s politickou aktivitou, vliv VM jako instituce • L. Doob: VM jako žurnalistický obrat • Wilson: společná stanoviska, společná vůle

10. Mínění (opinion) • doxa = nejisté vědění • implicitní odezva nebo odpověď prostřednictvím níž jedinec reaguje na podnět [Hovland et al. 1953] • v protikladu k vědění či poznání (Platón) – absence hlubší analytické činnosti • ztotožnění s věřením či dohadováním, názorem, domněnkou, „něco, co nevíme zcela dobře“ • stanovisko bez ohledu na dostatek informací emocionální prvky, kolísavost, předsudky • vliv médií

11. Postoj  vyslovené mínění

12. Názor (view) • Verbalizované vyjádření stanoviska k určitému jevu • Argumentace, propojení více informací  dlouhodobost • Obsahuje racionální i emocionální složku • Komplexní názorová struktura (stabilita) • Příklad: souhlas s legalizací potratů může nepřímo znamenat podporu ženského hnutí a opozici vůči katolické církvi • Přihlášení se k levo-pravé politické orientaci současně znamená sympatie k politické straně v příslušné části politického spektra

13. Struktura veřejného mínění • Povrchová vrstva • Mínění • Společenské nálady, předsudky, stereotypy, móda • Emocionální prvky, krátkodobost • Inkonzistence mínění (v praxi) • Média • Hloubková vrstva • Názory a postoje • Vliv kultury, tradic, nábožentsví, morálky, společenských norem • Dlouhodobost • např. postoj k trestu smrti, názory na péče o dítě, postoj k válce a míru, pocitu osobního bezpečí atp.

14. Tři stavy veřejného mínění Příklady (?) F. Tönnies: sleduje dosažený stupeň stálosti stanovisek veřejnosti • První stav VM (plynný): vzniká povrchní, rychle se měnící mínění, původ v denním tisku – události, jež dokáží krátkodobě upoutat pozornost veřejnosti, VM podléhá manipulaci • Druhý stav VM (kapalný): stabilnější a trvalejší názory, osvojuje si je velká část společnosti – „racio“ společnosti, VM odolává propagandistickému náporu • Třetí stav VM (pevný): dlouhodobé názory začnou být základem postojů, jejich výrazem je konsenzus (životně důležité obecné hodnoty)

15. Vlastnosti veřejného mínění Cyklus veřejného mínění: • Utváření • Vyjádření • Fungování • Uplatnění Individuální mínění Skupinové mínění Veřejné mínění

16. Utváření veřejného mínění • Téma uvedeno ve 20. letech 20. století – W. Lippman – analýza veřejného mínění • Vznik mínění veřejnosti je spojen se společensky významnou událostí  dotýká se velké skupiny lidí • Vznik VM může být v tuto chvíli iniciován běžnými komunikačními procesy nebo záměrným ovlivňováním společnosti (média) • Krystalizace veřejného mínění • bezprostřední citová zainteresovanost na události, společenské nálady nad míněním = výměna mínění, diskuze

17. Utváření veřejného mínění • Jednotlivec hodnotí událost, vytváří své počáteční individuální mínění (volba hodnocení z několika existujících, které je nejpřijatelnější) • Vzniká direfencované hodnocení (nové představy o události versus stará přesvědčení a postoje) • V důsledku „setkávání se“ individuálních mínění v malé skupině nebo s názorovými vůdci vzniká skupinové mínění (rozpoznávání většinového a menšinového mínění, názorovém klima), skupina orientuje své členy v událostech a interpretuje i obsahy sdělované médii Co všechno individuální mínění ovlivňuje?

18. Vyjádření veřejného mínění • Následuje osobní interpretace výsledků diskuzí (výběr mínění přijatelných pro ostatní a současně akceptovatelných z osobního hlediska) • Přizpůsobení každého osobního mínění širšímu veřejnému mínění (= trendy v mínění) •  po takovém procesu je jednotlivec ochoten vyjádřit mínění  tím se vztah jednotlivce k významné události v konečné podobě projeví určitým míněním utvářejícím se na základě propojenosti individuálního, skupinového a veřejného mínění v procesu formování veřejného mínění • = společenská diskuze Jakým způsobem se může vyjadřovat individuální/skupinové/veřejné mínění? A kde?

19. Veřejné mínění • Jde o rozdílná stanoviska tvořící se v prostředí určité sociální skupiny • Názorové konstelace: • Konsenzus (více jak 75 % veřejnosti) • Většinové mínění (více jak 50 %) • Pluralistické mínění (nejvýraznější názorový proud není většina) • Intenzivní mínění menšiny (vyjádření mínění skrze politické chování/demonstrace atp.) • Mínění pozorné veřejnosti (detailní pozorování určité oblasti částí veřejnosti) Mění se názorová konstelace ve společnosti? Kdy?

20. Další vývoj veřejného mínění • V etapě fungování nastává spojení všeobecného mínění s politickými, veřejnými a úředními aktivitami a výsledkem jsou nejrůznější opatření zasahující do společenské sféry [Nimmo 1978], např. tlak na dodržování norem, zákonů, podávání petic, hlasování ve volbách či v referendu • aktuálnost události se vyčerpává a veřejnost obrací pozornost jinam • Veřejný problém se vynoří znovu (re-aktualizace)  CO SE STANE POTOM?

21. Obecné vlastnosti VM • Směr VM (+/-) • Intenzita VM • Flexibilita (proměnlivost)/stabilita VM • Manifestace (projevení) VM • Homogenita/pluralismus/polarita VM • Dopad/účinek VM • Pronikavost VM Index intenzity (výzkumy) Předpověditelnost mínění Znáte „osobně zainteresované“ občany? Omezené VM (?)

22. Funkce veřejného mínění • Se zdůrazněním jednotlivých funkcí VM se setkáváme již v začátcích rozvoje společenskovědní teorie • Sociální, politická, legislativní kontrola/regulace/zpětná vazba  později legitimizace (demokratického) systému • I. Bláha: funkce politická, právní, soudcovská, mraví • Konzultativní funkce • Direktivní funkce (volby/referenda) • Hodnotící • Analytická • Konstruktivní Nátlak ke konformitě

23. Faktory utvářející veřejné mínění Schéma vlivu faktorů (Mišovič a kol. 2010): Geografické a regionální vlivy Ekonomické, sociální a politické podmínky Biologické, psychologické, sociokulturné vlivy Tradice Normy Morálka Mínění

24. 2

25. 2. Teoretické přístupy k veřejnému mínění

26. Veřejné mínění v historii • Tradicní filozofická tradice – nejisté vědění, doxa (Platón) • J. Locke – zákon mínění, soukromý • E. Burke – legislativní moc VM • J. J. Rousseau – legislativní moc VM • Fyziokraté – kritika, nikoli legislativa • J. G. W. Hegel – úcta i opovržení • K. Marx – fikce, falešné vědomí • J. S. Mill, A. de Tocqueville – nástroj konformity, nikoli kritiky • W. Lipmann – rozumnost a kompetence VM jsou iluze • Ch. W. Mills – veřejnost masa  (problém pro ideál participativní demokracie)

27. Veřejné mínění jako sociálně historický fenomén • Pojem VM se objevuje v 18. století ve Francii a Británii v rámci spol. a emancipačních tendencí – po Velké francouzské revoluci se VM stalo heslem: „veřejné mínění vládne světem“ • Historická označení VM: • Gabriel Tarde soudí, že VM je ryze novodobý fenomén • W. Bauer jej sleduje již v antice • řecké pojmy: ossa, phéme, nomos; • římské: fama, fama popularis, rumores, • středověk: úsloví vox populi-vox dei (hlas lidu, hlas boží), consensus omnium; • renesance: publica voce (Shakespeare: opinion) • osvícenství: volonté générale

28. Historické reflexe veřejného mínění 17. století • F. Bacon (normativní stránka VM, posuzování občanských záležitostí) • J. Lock (mínění jako třetí zdroj práva vedle zákonů božích a společenských) 18. století • D. Hume (mínění lidu je základem veškeré vlády), • J. J. Rousseau (VM jako zákon, který je třeba respektovat, kontrolní funkce směrem k vládnoucí moci), • Ch. P. Duclos (mínění jako tvůrce norem civilizovaného chování),

29. Historické reflexe veřejného mínění 19. století • G. W. F. Hegel (suverenita lidu x suverenita státu, VM má kladné silné stránky i negativní = dominance nevědomosti a klamu) • J. Bryce (VM neexistuje jen ve svobodných společnostech, ale i ve společnostech despoticky ovládaných) 20. století • G. Tarde (kniha Mínění a dav – vývoj VM souvisí se vznikem veřejnosti a následnou přeměnou soukromých rozmluv (salony) v rozmluvy veřejné (noviny) = rozvoj komunikačních prostředků (tisku, železnic, telegrafu) • J. Habermas (analyzuje veřejnou sféru občanské společnosti jako specifické politické fórum, občanská veřejnost je nositelem měšťanských emancipačních ideálů)

30. Pojetí a hodnocení veřejného mínění • Veřejné mínění občanské společnosti – aktivní, kritické, racionální • Veřejné mínění masové společnosti – pasivní, receptivní, manipulované

31. Pojetí a hodnocení veřejného mínění • Universalismus - veřejné mínění je jedno: odraz společné vůle, zájmu, potřeb  duch skupiny - např. J. J. Rousseau, Tönnies, Inocenc Bláha • Pluralismus - veřejných mínění je mnoho: mnoho veřejností s různými zájmy, potřebami a názory - např. G. Lundberg, R. Bain, E. Noelle-Neumannová Jaké druhy veřejností znáte?

32. Pojetí a hodnocení veřejného mínění • Realismus - veřejné mínřní je nadindividuální a nezávislé na jedincích • Nominalismus – veřejné mínění je souhrnem mínění jednotlivých lidí  Operacionální definice • veřejných mínění je to, co zkoumá veřejné mínění

33. Pojetí a hodnocení veřejného mínění • Primordialistická teorie • Veřejné mínění existuje ve společnosti od jejího vzniku (drby, klepy, pověsti) • D. Hume, J, Bryce, K. Marx, Ortega y Gasset, E. Noelle-Neumannová, G. Sartori • Modernistická teorie • veřejné mínění až v moderní demokratické společnosti, svoboda projevu, masová komunikace (noviny) • G. Tarde, J. Habermas, F. Tönnies, F. Allport a W. Albig

34. Fáma • Z latinského fáma = pověst, zpráva • Allport, Postman – „sdělení, které se týká aktuálních událostí, které se šíří od osoby k osobě zpravidla ústně a kterému se má věřit“ (zdá se důvěryhodná, velká role kolektivní diskuze, snaha o uspokojivý výklad určité situace) • Nahrazuje nebo doplňuje oficiální údaje a stává se součástí veřejného mínění Zrození fámy: • Fáma vzniká zkreslením zprávy v interpersonální komunikaci (první v řetězci byl v tomto pojetí očitý svědek, následně se nabalují chyby) • Velmi rychle zase zaniká – ztráta zájmu o daný objekt, uvedením pravdivých faktů • Fáma je od počátku utvořena v interakci lidí, kteří mají zájem o určitý jev

35. Sociologie a veřejné mínění • Sociologové se o VM zajímají teprve od konce 19. století a především v prvních desetiletích 20. století (v té době Le Bon, Tarde, Cooley, Lowell, Tönnies, Lippmann) – vliv psychologie (prolematika davu, masového mínění, nápodoby, primární skupiny, tři stádia veřejného mínění, sociální kontrola, masová komunikace) • VM zprvu chápou ve smyslu Le Bonovy kolektivní duše, Durkheimova kolektivního vědomí či Mc Dougallovy skupinové mysli = tzn. jako nadindividuální realitu, která je nepřevoditelná na souhrn jednotlivých individuálních mínění) • Dialekticko-materialistický přístup (K. Marx; veřejné mínění je součást společenského vědomí, které je určeno materiálními podmínkami a sociálním postavením lidí ve společnosti)

36. Sociologie a veřejné mínění • Ve 30. letech američtí sociologové tento pohled zavrhli (F. Allport) a začali studovat individum a jeho psychiku (tj. sociologický nominalismus) – začíná empirický výzkum VM • G. Gallup, P. Lazarsfeld (média, individuální a masová komunikace/teorie dvoustupňového komunikačního toku, úloha názorových vůdců) • 50. léta 20. století – Blumer: kolektivní chování a každodenní zkušenost, Ch. W. Mills: ideální veřejnost, D. Riesman, E. Noelle-Neumann, A. Uledov, J. Habermas, B. Grušin, P. Berger, P. Bourdieu (kritika VM), J. Šubrt (ČR) • Vznik aplikované oborové disciplíny – sociologie veřejného mínění (popis, vývoj, charakteristiky a působení VM)

37. Sociální psychologie a veřejné mínění • Sociální psychologie (konec 19. století, Le Bon, McDougall, Tarde) – psychologická oblast, která se zkoumá psychické jevy a procesy, jež vznikají ve vzájemném působení lidí mezi sebou v různých organizovaných a neorganizovaných pospolitostech • Analýza hromadného chování lidí a specifických procesů ovlivňujících každého účastníka (závislost na prostředí) • Výzkum malých skupin (= využitelnost v efektivní organizaci výrobních procesů, v reklamě, v propagandě atp.), rozvoj metodologie takového výzkumu • Chování davu (živelnost mas, neorganizovanost, neuvědomělost, nápodoba, sociální nákaza, chování jedince v mase) • Zkoumání davových psychóz (dav aktivní, agresivní, únikový, hrabivý, demonstrující, protestující, pasivní atp.)

38. Politologie a veřejné mínění • Politická věda pokládá vztah demokracie a veřejného mínění za jeden z významných prvků politického procesu, • VM je někdy považováno za typický politický pojem (Sartori) = • „vládnutí za podpory lidu“, • „každý občan má právo na účast ve veřejné diskuzi“, • „každý dospělý podřízený zákonům nějakého státu by měl být považován za dostatečně kvalifikovaného k účasti na demokratickém procesu v tomto státě“ [Dahl 2001] • první polovina 19. století = A. de Tocqueville – nastoli otázku, zda se většinové mínění veřejnosti nestane tyranem

39. Politologie a veřejné mínění • rozvoj výzkumu veřejného mínění - G. Gallup a S. Rea hovoří o měření pulzu demokracie (1940) – vnímali demokracii jako systém vyžadující aktivní a angažované občanství, spojené s hledáním společného úžitku – k tomu měl napomáhat výzkum VM • J. Madison – veřejná vláda musí být vzdělaná a informovaná – lidé, kteří vládnou, musí tak učinit na základě poznání. „Veřejná vláda bez veřejných informací či prostředků, jak se jich zmocnit, je předehrou k frašce nebo k tragédii nebo možná k obojímu.“ • Vztah politického rozhodování a procesů formování VM: zjišťování volebních preferencí politických stran, důvěra v politické instituce, osobnosti i v realizaci samotné politiky, očekávání veřejnosti

40. 3

41. 3. Charakteristika nositelů veřejného mínění

42. Nositel veřejného mínění • Kdo je nositelem VM? • Iniciuje vznik veřejného mínění • Sociální charakter • Kolektivní mínění • Osoby pokládané za nositele mínění musí splňovat dvě základní podmínky: • Orientují se na předmět veřejného zájmu • Reprezentují několik různých pohledů Může být subjektem VM i jednotlivec anebo jen sociální skupina? osoby, jejichž mínění je veřejné

43. Nositel veřejného mínění • Subjekt veřejného mínění je z hlediska historie proměnlivý  mění se jeho podíl na formování veřejného mínění • Veřejnost • Masa • Dav • Publikum

44. Publikum • „Publikum“ (z latiny: výraz pro veřejnost, stát či obec) - kolektivní označení uživatelů nějakého média, příjemci nějakého obecně (veřejně) dostupného sdělení • Např. divadelní představení, filmová projekce, fotbalový zápas, číslo časopisu, rozhlasová stanice, atp.

45. Vývoj publika • Média • knihtisk • Masová média • masový tisk

46. Veřejnost • Veřejnost je chápána jako souhrn lidských jedinců, kteří ji zároveň vytvářejí (J. Habermas) • Aktivní zájem o společenské dění = veřejná sféra, veřejný život – prostor pro její jednání, který má být všem na očích Co je to veřejný život?

47. Historická reflexe veřejnosti • Řecká polis: svobodní majetní občané • Absolutistické monarchie: šlechtické vrtsvy, duchovenstvo, úřednictvo • Rozvoj knihtisku: literární veřejnost • Měšťanstvo: občanská veřejnost • Osvícenství a kapitalismus: liberální veřejnost  období rozšiřování knih, novin a časopisů • Rozšiřování politických a sociálních práv (19./20. st.) na všechny občany: masová veřejnost

48. Strukturální proměny veřejnosti J. Habermas: • Vstup „plebejské“ části obyvatelstva do veřejné sféry  veřejnost se rozšiřuje  redukce rozsahu „tradičních“ (aktivních) kritických diskusí • Pokles zainteresovaných lidí na řešení společných záležitostí • Politické strany usilují jen o politickou mobilizaci voličů a jejich volební hlasy = konec kontroly veřejnosti nad politickou mocí • „Zveřejňování“  prosazení mocenských zájmů Občanská veřejnost Masová veřejnost

49. Masová veřejnost • Ch. W. Mills – USA (19. století) – přeměna veřejnosti na masu - jednosměrné působení masových sdělovacích prostředků • Masa x mocenská elita (manipulující skrze média) • E. Ross - vliv konformity na masu (= móda, veřejné mínění, zvyky, morálka, sociální kontrola) H. Lasswell – synonymum pro veřejnost je ve 20. století masa

50. Masa • Množství lidí se společným zájmem Masa, významy: • Kolektiv • Široké vrstvy lidí s minimálním vzděláním • Ovládaný lid (x vládnoucí skupina) • Společenská vrstva • Třída bez pevné organizace • Nevolnické, dělnické, rolnické masy, masa národa, nábožensky věřících, masa bankéřů, masa dlouhodobě nezaměstnaných (relativně trvalá příslušnost), dočasná masa (vítězných voličů) • Objekt cíleného ovlivňování, • Suma odcizených, atomizovaných jedinců • Mlčící většina • Hlavní nositel každodenní ekonomické činnosti • Dav (staré koncepce) Kdy se stane z celé společnosti masa?