Download
1 / 22
E N D
Chráněná krajinná oblast Kokořínsko se rozkládá na území celkem 265 km2 v okresech Mělník, Česká lípa a Litoměřice, zhruba v rozmezí 40 až 80 km severozápadně od Prahy. Jedná se o turisticky velmi atraktivní oblast, která byla zejména za první republiky hojně navštěvována hlavně pro svoji romantickou a panenskou přírodu. V současné době se turismus na Kokoříně začíná opětovně rozvíjet, což je dáno bohatými možnostmi rekreačního vyžití od turistiky přes cykloturistiku až k projížďkám na koních v přírodě. Geologicky patří k České křídové pánvi a tvoří ji zejména druhohorní usazeniny, převážně hrubozrnné pískovce. Kokořínsko je tvořeno v podstatě hustou sítí jednotlivých údolí, z nichž nejdůležitější je údolí řeky Pšovky. Pro celou oblast jsou charakteristické zajímavé skalní útvary, tzv. skalní města, která se vyvinula postupným zvětráváním skalních plošin. Přibližně 60% území Kokořínska tvoří lesy.
Flora Bohatá lesnatost (téměř 53%) a tradiční řídké osídlení kraje způsobuje jeho neobvyklou zachovalost a ojedinělou krásu. Nejzachovalejší borové porosty s bohatým přirozeným zmlazením jsou zastoupeny v přísněji chráněných maloplošných územích. Místy se vyskytují i listnaté (bukové, dubové, habrové) porosty blížící se svým druhovým složením porostům původním. Část lesů, pokryvajících území CHKO, však byla vysazována ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století převážně jako jehličnaté monokultury (borové i smrkové). V údolích podél vodních toků rostou mokřadní olšiny, ve vlhkých, úzkých kaňonech jsou časté smrkové porosty. V hlubokých údolích Kokořínska je historicky uváděn jako původní i smrk ztepilý, doprovázející spolu s jedlí bělokorou bukové porosty. Na plošinách, které jsou pokryty vrstvou spraše, se vytvořily kvalitní půdy zemědělsky využívané (převažuje pěstování obilnin, kukuřice, cukrovky). Nezalesněné okraje plošin pokrývají travnaté porosty místy zarůstající křovinami. Pokud se nacházejí na jižně exponovaných místech, tvoří za příznivých podmínek vhodná stanoviště pro výskyt teplomilných druhů. Na vhodných stanovištích můžeme najít např. kosatce bezlisté, koniklece luční nebo třemdavy bílé. V hlubokých studených roklích se naopak vyskytují druhy chladnomilné, jako např. vranec jedlový či sedmikvítek evropský.
V nivních polohách, na mokřadních biotopech, zejména v údolích Liběchovky a Pšovky, rostou mimo jiné ohrožené druhy prstnatec májový, kruštík bahenní, všivec bahenní, vachta trojlistá či pryskyřník veliký. Travní porosty se vlivem neobhospodařování v posledních 50 letech přeměnily na mokřadní společenstva, blížící se svým složením porostům v době před začátkem soustavného využívání nivních poloh člověkem. Právě na nich se vyskytuje řada chráněných a ohrožených druhů.
HistorieJak je dovozováno z objevu přibližně čtvrt milionu let starého přepáleného říčného valounu mléčného křemene v okolí Liběchova jakož i z masivnéch úštěpů pazourku nalezeného ve Lhotce, oblast Kokořínska byla lidmi osídlena již ve starší době kamenné. V mladší době byla tato oblast hustě osídlena, jak dokládají nálezy nástrojů na opracování dřeva, kamenné mlýnky na drcení obilí a zejména keramiky z oblasti dnešních obcí Lobeč, Jestřebice, Kanian, Mšeno, Liběchov. Z období body bronzové (2000 - 700 před n.l.) je zajímavé vzpomenout tehdejší sídliště v Lobči či hrazenou osadu v Hradsku, a dále řadu dalších nálezů knovízské kultury. Z doby železné (700 - 500 před n.l.) pocházejí potom keltské mince nalezené na Kokoříně a stopy mnoha sídlišť (Hradsko, Sedlec, Obrok, Mšeno, Stránka). V době osídlování germánskými kmeny, době římské a v době stěhování národů byla oblast Kokořínska osídlena velmi řídce. O nástupu Slovanů do oblasti svědčí nález nádoby pražského typu z 6 století n. l. v Pavličkách. První písemná zmínka o oblasti Kokořínska je zachycena ve franckých zápiscích o bitvě českých Slovanů s vojsky císaře Karla Velikého v roce 805 a týká se velmožského dvorce Canburg. Ten vznikl na terénním bloku nad Kokořínským údolím v 8. století n.l. původně jako ochranné hradiště skládající se z opevnění, srubů, dvorce a kultovního objektu, český název byl Hradsko-Kanina. Od 9. do 13. století probíhala postupná kolonizace Kokořínska, která dala vzniknout většině dnešních vesnic.
Nyní již ke vzniku názvu Kokořín, podle kterého byla pojmenována jednak obec Kokořín a jednak hrad Kokořín. Původem jak obce tak i hradu byla kokořínská tvrz, která byla vybudována někdy kolem poloviny 13.století, její tehdejší majitel není znám. Tvrz, ke které patřil i dvorec, se nacházela na území dnešní obce Kokořín. Nejstarší známá listinná zmínka o této tvrzi pochází z roku 1320 a uvádí se v ní, že majitelem kokořínského statku se stal Hynek Berka z Dubé, když jej získal o původního majitele Jindřicha z Osmějova. Jméno Kokořín je tady uvedeno jako "Kokorzin". S největší pravděpodobností to byl právě Hynek z Dubé, který dal někdy kolem roku 1325 necelé 2 km od zmiňované tvrzi postavit nový hrad, který se stal jeho hlavním sídlem. Hynek Berka z Dubé patřil k nejbohatším velmožům tehdejšího království a zastával rovněž dvorské úřady, do jeho majetku patřily i hrady Jestřebí, Houska, v zástavním držení měl hrad Bezděz, samozřejmě včetně rozsáhlých statků v okolí. Po jeho smrti Karel IV. vyplatil hrad Bezděz a založil pod ním v roce 1366 Velký rybník (dnešní Máchovo jezero). Výrazné změny nastaly na Kokořínsku v době husitského hnutí. Berkové z Dubé byli jako ostatně většina šlechty na straně husitům nepřátelské, oblast Kokořínska sloužila husitským vojskům jako zásobovací základna jejich nájezdů do Lužice.
Fauna Složení fauny v chráněnné krajinné oblasti je zejména v současnosti intenzívně zkoumáno. Nejzajímavějšími společenstvy živočichů jsou osídleny zejména mokřady, kdy některé druhy živočichů žijí v Čechách pouze zde a někteří z nich jsou zapsány i v Červeném seznamu ohrožených živočichů naší planety. Jedná se zejména o menší druhy, např. několik druhů měkkýšů a pavouků. V potoce Pšovka byl objeven nový druh ryby, který je podobný dnes již také vzácnému sekavci písečnému. Tento nový a zatím pro vědu neznámý druh ryby se zde vyskytuje místy velice hojně. Stejný potok je zajímavý výskytem tří druhů raků, z nichž zejména populace dnes již vzácného raka říčního čítá několik tisíc jedinců. Kromě mokřadů jsou z faunistického hlediska velice zajímavé světlejší listnaté či borové lesy se zbytky skalních lesostepí. Tyto biotopy jsou obývány velice vzácnými druhy jako je např. pavouk sklípkánek černý. Vzhledem ke své značné rozloze a zejména členitému a skalnatému terénu jsou lesy obývány i některými vzácnějšími druhy ptáků či savců, jako je např. holub doupňák, hnízdící zejména v dutinách buků, výr velký, který zde v několika párech pravidelně hnízdí na skalních římsách, či sokol stěhovavý, který byl pozorován zatím pouze několikrát. Ze savců stojí za zmínku poměrně hojný výskyt vrápence malého, netopýra černého a netopýra velkého.
Vás vítá do své náruče Chráněná krajinná oblast Kokořínsko byla vyhlášena v roce 1976 a rozkládá se na ploše 271 km čtverečných v okresech Česká Lípa, Mělník, Litoměřice a Mladá Boleslav, celkově na 72 katastrálních územích. Jde o unikátní území České křídové tabule, nazývané také Polomené hory, s ojedinělým geomorfologickým reliéfem s fenomény kvádrových pískovců a jímavých dolů, porostlými reliktními bory, doubravami, květnatými bučinami i smrčinami. Zdejší pískovcový reliéf vytváří síť plošin a údolí, na jejichž hranách se vytvořila skalní města, pokličky četné tvary takové formy a rozsahu, jaké nelze nalézt v žádné jiné pískovcové oblasti v ČR. Nejvyšším bodem Polomených hor je na území CHKO pozoruhodný kopec Vlhošť (614m), nejnižším místem je niva potoka Liběchovky u Želíz (160m). Údolí, která provázejí potoky Liběchovku a Pšovku, jsou typická svými vlhkými loukami, mokřadními společenstvy a tůněmi. V závislosti na reliéfu se vytvořil unikátní kulturně krajinný ráz s vyrovnaným zastoupením lesní a nelesní půdy, podmíněný absencí průmyslu. Základní rysy reliéfu určuje vztah dvou hlavních skupin povrchových tvarů: plošin a často hluboce zahloubených, několikapatrových údolí, vzniklých zejména vodní erozí. Na údolní tvary připadá přibližně třetina plochy oblasti. Nejznámějším geomorfologickým jevem jsou "skalní pokličky", situované zejména do 23 kilometrů dlouhého Kokořínského dolu. Většina obcí Kokořínska se vyznačuje velkým zastoupením lidové architektury. Roubená, hrázděná i zděná architektura je jedinečná nikoli pouze sama o sobě, ale také díky svému organickému propojení s okolní krajinou v rámci historické sítě osídlení. V mnoha případech tvoří celá funkční sídla, která jsou zařazena do památkových rezervací a památkových zón
GeomorfologieChráněná krajinná oblast Český ráj je geomorfologicky velice pestrá - prolínají se zde pahorkatiny, vrchoviny i kotliny. Unikátem jsou pískovcová skalní města, neopominutelné četné kaňony a údolí s vyvinutými nivami.Dominantně byl povrch modelován ve třetihorách kernými pohyby v blízkosti a i přímo na Lužické poruše, kdy vznikla řada kuest. Proniknutím pískovců vulkanickými tělesy a žilami vznikly vrchy Vyskeř či Mužský a dominanta Českého ráje - Trosky. Na modelaci terénu se výrazně podílela významně se měnící řečiště toků. Zvětráváním a odnosem kvádrových pískovců vznikla skalní města.Podle regionálně-geomorfologického členění náleží území CHKO Český ráj do České tabule, celku Jičínské pahorkatiny, severovýchodní okraj území ke Krkonošsko - jesenické soustavě, celku Ještědsko-kozákovský hřbet.
GeologieCHKO Český ráj nepatří mezi geologicky rozmanitá území. Základem skalních měst jsou kvádrové pískovce, které vznikly zpevněním písku naplaveného do druhohorního moře. V třetihorách tu probíhala sopečná činnost, kdy horká láva vypálila a nadzvihla okolní sedimenty. Protože jsou sopečné horniny pevnější než usazeniny v jejich okolí, byly při zvětrávání a odnosu vypreparovány a tvoří kopce.Ze třetihor pocházejí také nánosy říčních štěrkopísků, které často leží vysoko nad dnem dnešního údolí, ze čtvrtohor pak uloženiny říčních sedimentů, relikty spraší navátých v dobách ledových, suťových plášťů a smíšených svahovin. V současné době převládá zvětrávání a odnos. Nové horniny vznikají jen usazováním v rašeliništích a slatiništích nebo srážením vápenců ze silně zmineralizovaných pramenů.
Pískovcový temperátní fenoménV odborných kruzích dosud nepanuje jednotná shoda v definování pojmu "jeskyně"; vytvoření pevné hranice mezi podzemními a povrchovými tvary sama příroda pro jejich morfologickou rozmanitost často ani neumožňuje, což je velmi dobře patrné také na příkladu pískovcového fenoménu Českého ráje. Na místě je proto i ochrana ostatních jevů, které jsou s jeskyněmi v přímé příčinné souvislosti - uváděno již v komentovanén znění zákona o ochraně přírody a krajiny (Pekárek - Damohorský - Průchová - Pálenská, Brno 2000). Z hlediska environmentálního i vědeckého zákon č. 114/1992 Sb. oprávněně deklaruje i ochranu ryze povrchových přírodních jevů, které se vytvořily v témže geologickém tělese a sdílejí s ním vědecký a estetický význam, případně spoluvytvářejí podmínky pro živou složku systému (§ 10, odst. 4). Jako příklad povrchových jevů zákon uvádí ve vápencových horninách obvyklé krasové závrty, škrapy, ponory či vývěry. Jeskyně nebo tzv. přechodné tvary, jakými jsou v pískovcovém mezoreliéfu mělké skalní výklenky a převisy, (dále jen "skalní dutiny") jsou ve smyslu zákona chráněny jako celek, tj. včetně jejich výplní, výzdoby a přírodních jevů v nich.Z hlediska neživé přírody spočívá hodnota skalních dutin (jeskyní) v pískovcích Českého ráje ve vysoké výpovědní hodnotě o procesech, které v tomto regionu proběhly v geologické a historické minulosti.
KlimaÚzemí CHKO Český ráj leží ve dvou klimatických oblastech - chladné a mírně teplé. Chladnou oblast najdeme na Kozákově, je charakterizována létem velmi krátkým až krátkým, mírně chladným, vlhkým až velmi vlhkým, přechodné období je dlouhé s chladným jarem a mírně chladným podzimem, zima je velmi dlouhá, mírně chladná, vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky.Největší část území je řazena do mírně teplé oblasti, charakterizované dlouhým, teplým a mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátkou zimou, mírně teplou a velmi suchou, s krátkým trváním sněhové pokrývky.Minimální roční srážky byly v r. 1947, a to pouhých 403 mm. Nejvyšší roční srážky byly naměřeny v r. 1941, kdy spadlo 927 mm. Během roku se průměrně vyskytuje 110 - 140 dnů se srážkovým úhrnem nad 1,0 mm a 20 - 30 dnů se srážkovým úhrnem nad 10,0 mm. Absolutně nejvyšší měsíční úhrn srážek byl naměřen v červnu 1926, a to 204 mm (roční úhrn 919 mm).průměrná roční teplota: 7 - 8 °C průměrný roční úhrn srážek: 550 - 650 (700) mm
VegetaceRůznorodost pedoklimatických a reliéfových poměrů Českého ráje a vzájemné migrační vazby se sousedními regiony se odrážejí na poměrně bohatém spektru rostlinných druhů. Celkově bylo na území Českého ráje zatím zjištěno 1000 druhů vyšších rostlin. V závislosti na pestrosti biotopů - reliktní bory skalních měst, smrkové monokulturní a kulturní smíšené lesy, listnaté háje, zbytky lužních lesů a další lesní biotopy, louky a pastviny na suchých stanovištích, svěží louky, vlhké a podmáčené louky, mokřady a rašeliniště, prameniště, břehové porosty, vodní toky a vodní plochy, lesní lemy, meze, pole - nacházíme v planárním a kolinním stupni rostlinná společenstva v malé míře původní, přirozené a polopřirozené, většinou však zcela pozměněné civilizačním vývojem.
LoukyHistoricky se louky rozkládaly na mnohem rozsáhlejších plochách, většina jich ale byla rozorána, odvodněna a nenávratně zničena. Kvetoucí druhově bohaté louky byly nahrazeny nadměrně hnojenými lány uměle vyšlechtěných druhů trav. V posledních deseti letech se podařilo tento trend omezit a na významných a chráněných lokalitách zastavit. Nicméně v souvislosti s navracením půdy majitelům a útlumem zemědělské velkovýroby je mnoho luk a pastvin ponecháno ladem a nebezpečně zarůstá plevely a náletem dřevin. Luční společenstva se díky péči člověka v krajině Českého ráje vyvíjela po staletí. Louky jsou nejen stanovištěm vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů, ale také zdrojem léčivých bylin, potravy pro zvířata a chrání půdu před erozí. Naší povinností je louky chránit a vytvářet podmínky pro jejich obnovu a péči.
LesyV dávné minulosti, po ústupu posledního zalednění a před vznikem stálého osídlení, byl Český ráj územím pralesů. S osídlováním člověk postupně les kácel a krajinu změnil na mozaiku lesů, rybníků, luk a polí.Do poloviny 18. století se lesy obnovovaly samy - přirozeným zmlazením. Vyšší potřeba dřeva vedla k intenzivním těžbám a nutnosti umělého zalesňování. Od té doby se les stal továrnou na dřevo, kde byly vysazovány vedle rychle rostoucích dřevin, jako je smrk ztepilý a borovice lesní, i druhy nepůvodní: vejmutovka, douglaska, jedle obrovská, dub červený a modřín opadavý. To vše vedlo k vymizení původních lesních společenstev. Používání cizích druhů, stejně jako výsadby smrkových a borových monokultur, znamená narušení lesního ekosystému způsobující výrazné omezení druhové rozmanitosti rostlin a živočichů. Následkem toho takový les není schopen odolat vlivům, které na něj působí - snadno podlehne kůrovci, mnišce a větru a nemůže zadržet tolik vody jako les se svou přirozenou skladbou.
ZoologieSložení fauny je obrazem geografických, geologických, geomorfologických, klimatických a vegetačních poměrů a změn charakteru původního prostředí činností člověka.Lesní ekosystémy na písčitých půdách s převahou borovice lesní jsou biotopem druhů písčin a skalních masivů a druhů vázaných způsobem života na živnou rostlinu - borovici. Z brouků tu žijí například svižníci a tesaříci - tesařík borový či kozlíček dazule. Pozoruhodná je fauna jeskyní, jejich stálým obyvatelem je křižák temnostní poprvé v Čechách nalezen na Hrubé Skále. Z motýlů tu lze pozorovat sklepnici obecnou a z netopýrů vrápence malého. K charakteristickým druhům obratlovců skalních měst patří výr velký, poštolka obecná, kavka obecná a od 80. let 20. století i krkavec velký.
Chráněná krajinná oblast Bílé KarpatyChráněná krajinná oblast Bílé Karpaty (dále jen CHKO BK) byla zřízena výnosem Ministerstva kultury ČSR č.j.17.644/80 ze dne 3.listopadu 1980,o zřízení chráněné krajinné oblasti, rozprostírající se na ploše 715 km2 na území okresů Hodonín, Uherské Hradiště a Gottwaldov (dnes Zlín). Jejím řídícím orgánem je Správa CHKO. Jedná se o bilaterální CHKO, kdy česká část má délku 70 km, orientaci severovýchod-jihozápad a leží v nadmořské výšce 175-970 m. Bílé Karpaty představují mimořádnou oblast mezi našimi velkoplošnými chráněnými územími především proto, že jsou nejvyšším pohořím jihozápadního okraje vlastního karpatského horského systému. Celá oblast, ale zejména její jižní část, byla po mnoho staletí kultivována člověkem. Přesto, nebo právě proto se zde dochovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty a na mnoha místech lze hovořit o harmonické krajině. Pro tyto přírodní a krajinné kvality byly Bílé Karpaty v rámci programu Člověk a biosféra (MAB) organizace UNESCO dne 15.4. 1996 zařazeny mezi evropské biosférické rezervace.
Svým charakterem mohou Bílé Karpaty sloužit jako modelové území pro koexistenci zájmů ochrany přírody s hospodářskými aktivitami respektujícími ekologickou únosnost území a jeho přírodní podmínky.Rozsáhlá historická odlesnění v Bílých Karpatech měla velmi často charakter krajinářských úprav citlivě využívajících zdejších přírodních podmínek. Výsledkem jsou tisíce hektarů jedinečných květnatých luk s roztroušenými dřevinami, představující dnes typický krajinný ráz Bílých Karpat. Z přírodovědného hlediska jsou tyto květnaté karpatské louky pozoruhodné především bohatostí rostlinných společenstev s vysokým zastoupením kriticky ohrožených druhů rostlin. Díky tomu patří k nejcennějším lučním biotopům Evropy a jsou studijní plochou světového významu. Dalším neméně cenným prvkem jsou rozsáhlé lesní komplexy v centrální a severní části pohoří z celou řadou typických prvků karpatské květeny i fauny.Krajinný ráz střední a severní části Bílých Karpat je dotvářen poměrně řídkým osídlením pasekářského či kopaničářského typu, absencí velkých průmyslových podniků a zachovalou architekturou celých obcí (Lopeník, Vyškovec, Žitková). Pro západní část CHKO jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s rozptýlenými soliterními stromy. Střední část CHKO v širším okolí Starého Hrozenkova se nazývá Moravské Kopanice.
Její současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v 17. -18. století a vyznačuje se roztroušenou zástavbou, střídáním zalesněných a bezlesých ploch s mozaikou sušších míst, mokřadů, drobných lesíků, křovin a nevelkých políček. Severovýchodní část pohoří v okolí Valašských Klobouk a Brumova patří k Valašsku. Krajina zde již připomíná Javorníky, které na Bílé Karpaty bezprostředně navazují.Rozmanité způsoby hospodaření, různorodý historický vývoj a v neposlední řadě odlehlost od průmyslových středisek umožnily zachovat neobvykle vysokou biodiverzitu na mnoha typech stanovišť, od teplomilných šipákových doubrav po pralesovité horské bučiny, od teplomilných stepních porostů k podhorským přepásaným loukám a nejrůznějším typům drobných lesních i lučních mokřadů. Bílé Karpaty se staly pojmem především jako území s nejvyšší diverzitou a s největší kvantitou vstavačovitých rostlin (orchidejí) ve střední Evropě. Přírodní i kulturní faktory tak vytvářejí z Bílých Karpat území mimořádně cenné i v evropském kontextu.
