Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

1. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2. Obecná pedagogika- přednášky Témata: • Pedagogika jako věda a systém (funkce pedagogické propedeutiky, informační a institucionální báze pedagogiky, pojetí pedagogiky, pedagogika na SOŠ, vědeckost pedagogiky, úkoly a význam pedagogiky, vztah pedagogiky k jiným vědám, systém pedagogiky a dílčí edukační vědy). • Základní pedagogické kategorie klasické pedagogiky (výchovné cíle, složky výchovy, činitelé edukačního procesu, pedagogické metody). • Vzdělání (druhy vzdělání, jednota vzdělání a výchovy). • Základní pedagogické normy (Učební plán, učební osnovy, učebnice). • Vědeckovýzkumná metodologie pedagogiky (vědeckovýzkumná metoda, systém vědeckovýzkumných metod v pedagogice)

3. Literatura: Stojan,M. Přehled obecných pedagogických kategorií. Brno: CERM,2003. ISBN 80-7204-323-4. Stojan,M. Základní pedagogické kategorie. Brno: MU, 1998. Jůva,V.-Jůva,V. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. ISBM 80-85931-78-8 Jůva, V. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium.Brno: Paido, 2001. ISBN 80-85931-95-8 Průcha,J. Moderní pedagogika.Věda o edukačních procesech Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-170-3. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky.Úvod do studia oboru. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-399-4. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. rozš. vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-579-2. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6.

4. Způsob ukončení: Zkouška Vyučující: Mgr. Pavel Pecina,Ph.D. Katedra didaktických technologií Mail: ppecina@ped.muni.cz Mgr. Silvie Malá Doktorantka katedry pedagogiky Mail: silvie.mala@centrum.cz

5. 1. Pedagogika jako věda a jako systém Pedagogika- věda o výchově.V obecné rovině se pedagogika zabývá vším tím, co vytváří (determinuje) nějaké edukační prostředí, a procesy, jež se v těchto prostředích realizují, a výsledky a efekty těchto procesů(Průcha, 1997.s. 27). Výchova-záměrné působení na rozvoj jednice s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji. V současném pojetí je pedagogika vědou o permanentní výchově. Edukace-označuje souhrnně tradiční pojem“výchova vzdělávání“. V anglosaském prostředí(USA, VB) se pedagogika chápe jako soubor věd o edukaci. • Funkce pedagogické propedeutiky • Informační a institucionální báze pedagogiky • Pojetí pedagogiky, pedagogika na SOŠ • Vědeckost pedagogiky • Úkoly a význam pedagogiky • Vztah pedagogiky k jiným vědám • Systém pedagogiky a dílčí edukační vědy

6. Význam obecné pedagogiky pro učitele Jednou z významných podmínek úspěšného výchovně vzdělávacího působení je pedagogické vzdělání: a) výchova člověka obklopuje nejen jako učitele, ale i jako běžného občana – rodiče, vychovatele, vedoucího pracovníka, vedoucího v zájmových a společenských organizacích. Každý je někým veden (vychováván) a sám někoho vede b) Umožňuje lépe porozumět podstatě V-V procesu a osvojit si V-V mechanizmy => racionalizovat výchovnou i sebevýchovnou činnost => zvyšuje její efektivnost. Obecná pedagogika jako teoretický základ všech ostatních dílčích pedagogických disciplin umožňuje přistupovat s porozuměním k jejich studiu a tím k poznávání specifických V-V zákonitostí a principů

7. Zdroje pedagogických informací 1. Pedagogické časopisy - české - slovenské - mezinárodní 2. Pedagogické slovníky 3. Dokumentace o školství 4. www

8. Institucionální báze pedagogiky - Školská soustava • Stránky školské soustavy • Pozice SOU ve školské soustavě • Celoživotní výchovně vzdělávací systém • Vzdělávání edukátorů Stránky školské soustavy Školská soustava je subsystémem výchovně vzdělávací soustavy, kterou tvoří souhrn výchovně vzdělávacích institucí a organizací, škol, výchovných zařízení a jejich řídících článků.Srovnávání vzdělávacích soustav v jejich historickém nebo regionálním pohledu provádím z hlediska jejich stránek: • Ideová stránka • Materiální stránka • Organizační stránka • Obsahová stránka

9. Výchovně vzdělávací soustava: • Je systém výchovně vzdělávacích institucí, jejichž základem je systém škol a výchovných zařízení. • VVS je v úzkém vztahu s ekonomickou a politickou úrovní a stavem země a doby. • VVS odráží historický vývoj lidské společnosti s ohledem na význam vzdělání a kulturní úroveň. • VVS má stránku a)ideovou = cíle, koncepce a principy zakotvené v ústavě (obecně) a formulaci soustavy (konkrétně) b) materiální = síť škol a výchovných zařízení c) organizační = systém správy a řízení d) obsahovou = učební a výchovné plány a osnovy a vymezení jednotlivých typů škol a zařízení.

10. Pozice středních odborných učilišť ve školské soustavě Střední odborná učiliště spojují praktickou a konkrétní přípravu mládeže na povolání s dalším všeobecným polytechnickým vzděláváním.

11. Typologie středních odborných učilišť • Čtyřleté učební obory • Tříleté učební obory • Dvouleté učební obory • Dvouleté učební obory se zvlášť upravenými učebními plány Obsah vzdělání na SOU • Složka vzdělávací • Složka odborná • Polytechnické odborné vzdělání • Období základní přípravy • Období zaměření • Období provozního výcviku

12. Vědeckost pedagogiky • Je věda. Je to pravda ? • Aby to byla pravda, musíme umět definovat její předmět zkoumání a její vědecko – výzkumné metody. • Předmětem zkoumání a poznání v pedagogice je výchova jako společenský jev. • Vědecko – výzkumné metody pedagogiky jsou souborem postupů a způsobů, jimiž je odhalována podstata pedagogických jevů. Kořeny příčin a jejich následků, vztahy a souvislosti.

13. Předmětem pedagogiky je výchova (společenský jev, společenský proces)Pedagogika je věda o výchově: • analyzuje výchovný proces, • zkoumá zákonitosti, • vyvozuje podmínky a principy. Co je výchova – k tomu existují 2 extrémní názory: • Jakýkoliv vliv životních podmínek a životního prostředí • Pouze cílevědomé a záměrné působení (vychází z pojetí cílené výchovy k harmonicky všestranně rozvinuté osobnosti) Všestranně = fyzicky psychicky psychické procesy (poznávací, citové, volní) psychické vlastnosti (charakter, temperament, postoje, potřeby, zájmy)

14. Věda a rysy pedagogické vědy Věda: systematicky utříděný soubor teoretických poznatků o určitých objektivních jevech, faktech či procesech včetně zákonitostí jejich vztahů a nástrojů (metod) k jejich poznávání – odhalování. Rysy pedagogické vědy: • Předmět zkoumání – výchova • Metody zkoumání – specifické metody k poznávání předmětu vědy (soubor všech metod = metod instrumentálních, věda o V-V metodách = metodologie)

15. Úkoly a význam pedagogiky Spočívají v oblasti deskriptivní, analytické a principiální. Vedou k poznání: • Empirickému (zobec. zkušenost). • Kauzálnímu (vztahy, příčiny). • Normativnímu (ped. normy.) Oblast deskriptivní-popsat a zobecnit ped. zkušenost vědecký popis, systematický popis s charakteristikou procesů, jejich činitelů, prostředí, podmínek, metod, forem... co nejobjektivnější protokol. (empirické poznání) Oblast analytická- objasnit výchovné procesy a vztahy mezi činiteli těchto procesů, příčiny a okolnosti vysvětlit zákonitosti průběhu výchovných jevů. (kauzální poznání) Oblast principiální- formulovat normy, zásady a pravidla praktického postupu pedagogické činnosti.(úroveň normativní)

16. Vztah pedagogiky k jiným vědám Předmět pedagogiky = výchova je společenský jev, pedagogika je vědou společenskou. • Jaká je vůbec kategorizace věd ? Vědy : • * společenské filoz., ped., psychol., sociol. • * přírodní fyzika, chemie, biologie • * technické nauka o materiálu, technologie... • * umělecké hud. výchova, výtvarná výchova,... • * ekonomické • * právní obč. právo, trest. pr., obch. pr.... • * specifické matematika, logika, kybernetika, medicínské

17. Pedagogika má nejtěsnějšísepětí s filozofií • a) z ní se vyčlenila • b) přebírá z ní metodologii a výklad jevů. • Filozofie jevědou o nejobecnějších zákonitostech vzniku a existence světa, přírody, člověka (resp. lid. společnosti). • Těsné sepětí s jinými vědami společenskými (sociologie, psychologie) ale i ostatními dle výčtu. Proč ? • Předmětem výchovy (a vzdělávání) je člověk s dimenzí: • společenskou - sociální (sociologie) • psychickou - (psychologie) • somatickou - (biologie, anatomie, fyziologie,patologie, hygiena...),

18. Další spolupráce pedagogiky • Pro řešení problémů výchovy morální, mravní a estetické • vědyetické a estetické, právní • Pro řešení probl. výchovy a vyučování pomocí technických V-V prostředků • vědy technické • Pro řešení problémů procesu vyučování a řízení vyuč, procesu - logika, kybernetika (věda o řízení a sdílení informací živých i neživých organismech a systémech. • Pro výzkumnou věd. ped. práci: statistika, matematika • Pro řízení a správu školské sítě a škol: ekonomika (efektivnost, intenzifikace,...) • a další vědy dle schématu, které se mj. stávají předmětem pedagogiky pro metodické zpracování poznatkových základů do specifických vyučovacích předmětů (historie, geografie,...)

19. Systém klasické pedagogiky, její struktura, dílčí pedagogické discipliny Rozsáhlý okruh pedagogické problematiky nelze řešit v rámci jediné nestrukturované vědní disciplíny. • při shromáždění vědeckých poznatků specifického charakteru se uvnitř vědy vyčleňuje relativně autonomní disciplina Hlediska pro takovou vnitřní diferenciaci pedagogiky • vývojové hledisko historie ped. idejí a koncepcí, světová nebo národní • systematické hledisko třídění podle výchovných systémů • srovnávací hledisko teritoriální (horizontální) • a časové na 1 území (vertikální) • diferenciální hledisko normalita nebo anormalita objektu výchovy • předmětové hledisko zúžení pedagogické problematiky do specifických hranic • nejobvykleji používané, poskytuje členění pedagogiky na • - dějiny (všeobecné nebo národní, vývoj výchovy - ideje, koncepce,...) • - obecná pedagogika (systemizace ped., def. kategorií, metodologie) • - didaktika (teorie vyučování a vzdělávání: cíl, obsah, metody, formy,... • - teorie výchovy (jednotlivých výchovných složek: -"- • - teorie řízení (řízení a hierarchie ve škol. síti) • - speciální ped. (vých. handicapovaných) • - sociální ped. (vých. procesy společ. skupin formál. a neformál.) • - srovnávací ped. (relat. samost. obor dějin ped.)

20. Nejobvykleji používané členění klasické pedagogiky Dějiny pedagogiky: • Vývoj výchovy jako společenského jevu, vývoj ped. idejí a koncepcí, vývoj vých. - vzděl. zařízení • všeobecné dějiny výchovy • národní dějiny výchovy • + dějiny školství všeobecné • národní • Relativně samostatný obor dějin pedagogiky tvoří srovnávací pedagogika Obecná pedagogika: • systematizuje a interpretuje základní pedagogické problémy a zákonitosti • Stanoví a definuje základní ped. kategorie • Zabývá se problematikou pedagogiky jako vědy, V-V metodami Didaktika • je teorií vzdělání a vyučování, řeší cíle, obsah, principy, metody a formy (tj. organizaci) vyučování. • V případě aplikace na uč. látku = obsah vyučování, hovoříme o metodikách = oborových didaktikách Teorie výchovy • je teorií výchovy v užším smyslu, řeší cíle, obsah, principy, metody a formy výchovy obecně nebo jednotlivých složek výchovy: • rozumové., tělesné, pracovní, mravní a estetické.

21. Systém klasické pedagogiky a dílčí edukační vědy- schéma

22. 2. Základní pedagogické kategorie klasické pedagogiky • Výchovné cíle • Složky výchovy • Činitelé edukačního procesu • Pedagogické principy • Pedagogické metody

23. Výchovné cíle Výchovný cíl je základní pedagogická kategorie - je základním předpokladem procesu výchovy • vyplývá z definice výchovy: záměr. a cílevědomé působení Cílovost jakéhokoliv procesu je základním předpokladem jeho úspěchu - bez znalosti cíle nelze ničeho dosáhnout Cíl je významným kritériem hodnocení a srovnávání pedagogických soustav - chceme-li je poznat, zkoumáme především její cíle - Cíl je kategorie signifikantní (významná, označující), fenomenální (znaková) Cíl je kategorie historická, měnící se s úrovní vyspělosti společnosti, kulturou, politikou, ideologií,... Z cílů vyplývají adekvátní výchovné prostředky, formy , metody Cíl je vnitřně strukturovaný a tvoří systém komplementárních dvojic (podle kvalitativního hlediska). Zaměření výchovy má být vyvážené.

24. Vnitřní strukturovanost cíle • cíl individuální a sociální • (osobní rozvoj (společenská užitečnost) • a prospěch, uplatnění jedince) • cíl obecný a specifický • (společný cíl veškeré výchově, (osvojení konkrétních V,D a N, • všestranný rozvoj člověka, vytváření konkrétních postojů, • utváření vztahů obecně) potřeb a zájmů či vědomostí, • dovedností a návyků) • cíl materiální (informativní) a formální (formativní) • (osvojování konkrétní učební látky, (zaměření výchovy • rozvoj V, D a N potřebných pro řešení na rozvoj schopností, • teoretických i praktických úkolů, učební látka = prostředek formálního rozvoje) • nejlépe: od V,D,N ke schopnostem) • cíl adaptační a anticipační • (formování člověka (příprava pro budoucí existenční • ke stávajícím podmínkám a profesní potřeby • a potřebám (výroba, profese...,) a podmínky, význam roste s "VTR! • Současný posun od adapt. k anticip. • cíl teoretický a praktický • (sytém vědomostí) (systém dovedností a návyků) • (nutnost pro optimální spojení teorie s praxí) • Praxe ověřuje účelnost teoretických poznatků • cíl autonomní a heteronomní • (vlastní cíle individua (cíle stanovené jedinci • stanovené sám sebou) vnějšími činiteli tj. rodiči, • společenskými podmínkami). • Přijetí heteronomních cílů za své = interiorizace - velmi významné. • Komplexní cíl směřující k ideálu všestranného harmonického rozvoje obsahuje vyváženýsystém všech těchto atributů (dimenzí) • Souhrn všech dimenzí - ideální výchovný cíl

25. Vlastnosti cíle • Vlastnosti cíle:- konkrétní podmínka ke stanovení cíle • -popsatelný a získání obj. ke spolupráci. • -sdělitelný • sdělení cíle je podmínkou spolupráce uč. a ž. • Časový charakter cíle: • cíl má časovou dimenzi: • - cíle krátkodobé - střednědobé - dlouhodobé • (přesné, exaktní, konkrétní) (rámcové, orientační, • obvykle ve formě "profilu" absolventa • Etapový charakter cíle: • Konečný cíl je dosahován plněním etapových a též dílčích cílů. • Konečný cíl = strategický (popisuje výsledek úsilí) • (též finální) • Etapový (dílčí) cíl = taktický (popisuje způsob dosažení konečného cíle, též trajektorii) • Volba trajektorie k dosažení konečného cíle: • postup přímočarý • postup oklikou - postup taktičtější, • schůdnější i když někdy delší • nebo zdlouhavější Reálný cíl má vždy stránku výchovnou a vzdělávací v praxi neoddělitelnou a nedělitelnou Analytické úvahy o cíli jsou pouze modelové, teoretické. jednotlivé komplementární atributy tvoří harmonickou jednotu. S rozvojem vědy, techniky, kultury,... však význam některých komponent i prakticky roste.

26. Složky výchovy • Komplexní výchovný proces lze členit na oblasti, které jsou kultivovány. • Tyto oblasti nazýváme složkami výchovy Různá hlediska členění, nejčastěji podle • účelu výchovy - příprava na životní role • obsahu výchovy - kultivace složek osobnosti Historická podmíněnost komplexnosti: • Sparta-- voják ( tělesná výchova) • Atény – řemeslník, obchodník (rozumová, mravní) • Středověk- rytíř (tělesná) • Současnost- harmonický rozvoj všech 5 složek: rozumové, tělesné, pracovní, mravní, estetické.

27. Cíle složek výchovy Cílem Rozumové výchovy je vzdělání v přírodních a společenských vědách, rozvíjení poznávacích procesů a schopností, utváření světového názoru (konkr. V, D mat. a cizí jazyky, mat., přírodov. disciplíny, sociální vědy). Tělesné výchovy je rozvíjet a upevňovat zdraví, tělesnou zdatnost, otužilost, rozvíjet psych. vlastnosti (vůli, odvahu, rozhodnost, sebedůvěru, ukázněnost , houževnatost) a motoriku (stabilita, ladnost pohybu, mrštnost,...), tělesnou a psych. hygienu (střídání činností, čistota prostředí). Pracovní výchovy (a technické, resp. polytechnické) je rozvinout dovednosti v zacházení s pracovními nástroji a stroji, osvojit pracovní kulturu (organiz., řídící, plánovací, pořádek na prac., seznámit s vědeckými principy soudobé výroby, pravidla bezpeč. práce. Mravní výchovy je utvářet cestou mravního vědomí mravní přesvědčení a adekvátní formy chování v souladu se soudobou morálkou (soubor pravidel upravujících chování lidí mezi sebou navzájem a vztah ke společnosti).

28. výchova k humanismu a pozitiv. charakter. vlastnostem (kázeň, iniciativnost, tvořivost, aktivita, rozhodnost, vytrvalost,...) nejúčinnější metoda - vlastní příklad postup: poučení, cvičení, přesvědčení, jednání – V  D N Významné je ztotožnění s pravidly, automatizmy chování netřeba kontroly nebo dohledu Morálka kontrola veřejným míněním Estetické výchovyje rozvíjet jedince (člověka) v oblasti umění a krásy (adekvátní vnímání, chápání, citové prožívání a hodnocení umění a krásy) • seznámit jedince s významnými uměleckými díly a vývojem umění • - rozvíjet uměleckou aktivitu a tvořivost • - estetizovat osobnost • rozvíjení osobnosti v estetickém směru • uměleckými prostředky • mimouměleckými prostředky (prostředí, práce,...) • 1. fáze: vstřebávání umění zvnějšku • 2. fáze: pokus o vlastní uměleckou tvořivost

29. průnik a součinnost všech složek Složky osobnosti • estetická • tělesná • rozumová • mravní • pracovní Podmínka harmonické výchovy:

30. Činitelé edukačního procesu V každém výchovném procesu se zúčastňují tři základní činitele: • Edukátor (pedagog, iniciátor, "subjekt„, učitel). • Edukant (vychovávaný,objekt procesu výchovy, žák, student). • Výchovné prostředky.

31. Učitel • Iniciátor i organizátor výchovného procesu. • Významný objekt pedagogických výzkumů (vzdělání, odborná i pedagogická erudice, metodologická způsobilost, osobnostní profil, fyzický stav,...) - v harmonické syntéze je klíč efektivnímu výsledku vých. práce. Vzdělání: • hluboké všeobecné a široký filoz., věd. a kulturní rozhled (základ věd., tech., uměl.) • odborné vzdělání - teoretické (pomocné vědy, profilové disciplíny, aplikované disciplíny) • praktické + praktické zkušenosti (vyloučit jednostrannost) • pedagogické vzdělání • ve směru obec. pedagogiky s pomoc. Vědami (didaktiky, teorie jednotlivých složek výchovy, metodiky v oboru + pedagogická erudice)

32. Rysy osobnosti • Morální kvalita jednotlivých vlastností osob, charakter, bezúhonnost • pedagogické zaujetí - citově kladný přístup k ped. práci organizátorské dovednosti, schopnosti řídit. • Takt - kulturní projev, sebeovládání. • Klid - schopnost soustředěné trpělivé práce. • Optimismus - důvěra v pedag. účinnost a v žákovy síly, radostnost. • Schopnost vyvolat (vzbudit a udržet) přirozenou autoritu, spravedlnost (nepreferovat, nepodléhat náladám). • Fyzické zdraví a psychická, senzorická a motorická výkonnost (Pozornosti, pohotovost myšlení, reagování, paměť,...) [zrak, sluch, dech, hlas,chůze, postoj, řeč - rétorické schopnosti. • Vzhled, vnější dojem - sympatie pro okolí, úprava, oděv,...čistota, upravenost.

33. Žák Žák : objekt V-V procesu = procesu rozvoje a adaptace • Předpoklady pro výkon profese: fyzické, psychické, sociální. • Vzdělanostní stav (úroveň) (stupeň V-V kultivace). • Na jednotlivé předpoklady jsou různé stupně požadavků podle zaměření výchovy. • Různé možnosti ve skupinové nebo individuální výchově. • Fyzické předpoklady, fyzický typ. • Tělesná zdatnost a zdraví. • Citlivost smyslových orgánů (senzor. kval.). • Motorika a koordinace pohybů. • Psychické předpoklady: schopnosti jako dosažená úroveň rozvoje vloh. • Úroveň předchozí vých. kultivace=dosažená úroveň schopností= podmínka dalšího úspěšného osvojování vědomostí, dovedností a návyků. • Nadání – soubor předpokladů pro urč. Činnosti. • Závažný pedagogický problém: diagnostika předpokladů žáka a volba nejvhodnějších metod jejích rozvoje a posilování - dlouhodobý proces.

34. Sociální situace: • rodina • třída, žákovský kolektiv • neformál. skupiny, kamarádi • sociální vztahy a vazby • okolní atmosféra podpora + vztah • nezájem, podceňování, zesměšňování , podrývání vztahu, destrukce • Žákovo postavení v ped. procesu: aktivita, přístup k povinnostem interakce • Dosavadní vzdělávací úroveň: • navazování na výsledky předchozí výchovy – V, D, N musí být na úrovni potřebné z hlediska další výchovné práce • velký problém: potřeba převýchovy, vymýcování nežádoucích návyků.

35. Výchovné prostředky Členění • Materiální prostředky. • Nemateriální prostředky. Způsob působení- intencionální (působící záměrně) - funkcionální (působící bezděčně) Materiální prostředky • Učební pomůcky (reálie, modely, obrazy). • Didaktická – inf. technika (technologie). • Přístroje, programy, SW, HW. • Speciální pomůcky: - stroje pro praktický výcvik • - nástroje • - zařízení k did. úkolům • Didaktický materiál - obecný SW • - speciální – cvičný, výrobní SW (SOU,-…) • ICT x DT – technické prostředky určené k aplikaci did. SW (materiálu) Nemateriální prostředky • Metody. • Organizační formy.

36. Pedagogické principy Úspěch pedagogické práce je podmíněn mnoha okolnostmi: vliv činitelů: • Osobnost pedagoga. • Předpoklady žáka. • Materiální a organizační zabezpečení. Ped. principy jsou nejobecnější pravidla, jejichž dodržování výrazně přispívá k efektivitě VV procesu. Mají obecnou platnost v celém poli výchovně-vzdělávacího působení na mládež i dospělé. Jejich původ je empirický. • Setkáváme se s nimi již v dílech antických autorů (plátón, Aristoteles, Quintiliánus)- • O jejich formulaci se zasloužil významně i Jan Amos Komenský (Didaktika magna = velká didaktika)- Základní ped. principy:cílevědomost, soustavnost, aktivnost, názornost, uvědomělost, trvalost, přiměřenost, emocionálnost, jednotnost výchovného působení Cílevědomost:plyne již z definice intencionální výchovy. • Předpoklad: jasné stanovení konečných i dílčích cílů každé výchovné i vzdělávací práce ve shodě s profilem pedagogické instituce • Cíle dostatečně zdůvodnit (motivovat) a přiměřeně je objasnit vychovávanému jedinci nebo skupině

37. Soustavnost:požadavek, aby veškeré učivo i způsob jeho osvojování tvořily zdůvodněný systém • Uspořádání do logického pořádku. • Učitelovo působení i žákovo studium co nejsoustavněji. • Nové poznatky zařazovány do vědomostních struktur (systémů). • Důvody: gnozeologické i psychologické • (teorie poznání) (teorie duševních procesů) • Logickému uspořádání látky je úměrná i úroveň jejího zapamatování. Z principu soustavnosti vyplývá • Učební plán = systém předmětů, jejich návaznost a koordinace. • Učební osnovy = výběr a systematizace učiva, učebnice. • Systematický vzdělávací proces = pravidelná školní docházka, postupné ročníky, rozvrh, školní řád. • Metodika V-V práce = systematický pracovní postup. • Tvrzení psychologie myšlení a paměti: kvalita pochopení a zapamatování je přímo úměrná logickému uspořádání látky. Trvalost:osvojené V, D a N se mají stát trvalým majetkem žáka včetně zájmů a postojů. Nejen opakováním a procvičováním, ale především respektováním princip syst., aktiv. názorn. a uvědom. • Přiměřené pracovní tempo (ne ukvapený a povrchní přístup). • Pozitivní emoce = citové prožití při studiu.

38. Aktivnost:samostatná činnost žáků se opírá o motivaci, praktickou aplikaci učiva. Aktivizacepoznávacích, citových a volních procesů, promýšlení učiva, tvořivost. Názornost:Princip názornosti se opírá o: • smyslové nazírání předmětů a jevů skutečnosti i jejich obrazů (přímý názor) představy a zkušenosti, resp. symboly (nepřímý názor) • Systematické rozvíjení nazíraných a představovacích schopností • Veškeré poznání člověka začíná smyslovým • vnímáním (J.A.K. – „zlaté pravidlo didaktiky“). • Realizace principu názornosti poskytuje současná • úroveň ICT bezmezné možnosti • Principem názornosti se podrobně zabývá: - teorie pedagogických metod přímé zkušenosti. - teorie vyučovacích pomůcek. Uvědomělost: požadavek porozumění látce, postupům a požadavkům učitele • probíraná látka se má ve vědomí žáka odrážet ve formě: • adekvátních představ, • přesných pojmů, • správných soudů a úsudků. • Žáci mají studované jevy promýšlet (na základě srovnávání, analýzy, syntézy, indukce a dedukce) a umět je přesně a správně vyjádřit včetně odborných termínů a definic. Žáci mají pochopit úlohu získaných V a D a umět je v praxi použít – porozumět významu osvojovaných V a D.

39. Přiměřenost:učivo, formy i metody musejí být v souladu s věkovou vyspělostí a dosavadními znalostmi a schopnostmi žáků.Výchozím požadavkem principu přiměřenosti je: • od blízkého ke vzdálenému, • od známého k neznámému, • od jednoduchého ke složitějšímu, • od konkrétního k abstraktnímu, • respektování individuálních předpokladů, individuální přístupna základě pedagogické diagnostiky (na počátku i průběžně úroveň V a D a stupeň rozvoje schopností). Emocionálnost: probouzet při ped. procesu také citové prožitky a udržovat radostnou tvůrčí pracovní náladu: • Zvyšuje výkon • - oddaluje únavu • - usnadňuje překonávání překážek • Stenické city (radost, sebedůvěra,…): pozitivní vliv. • Astenické city (strach, tréma,…): negativní vliv. Dosahuje se: • Citově pozitivním vlivem pedagoga. • Přitažlivostí učiva. • Vhodnou skladnou vyučovacích metod.

40. Jednotnost výchovného působení:úspěšná výchova předpokládá jednotu v požadavcích i v přístupech všech učitelů a vychovatelů, s nimiž se vychovávaný jedinec setkává. Podle zkušeností víme, že výchova se stává obtížnou, pokud jednotliví iniciátoři působí protichůdně a vzájemně své vlivy (i nechtěně) paralyzují.

41. Pedagogické metody

42. Metoda (z řeč. methodos- doslovně cesta k něčemu): způsob, jakým je dosahováno určitého cíle. V pedagogice hovoříme o: výchovných metodách- prostředek k splnění cílů jednotlivých výchovných složek a pěstování postojů, potřeb a zájmů osobnosti. výukových metodách – způsob, kterým pedagog zprostředkovává poznatky a vědomosti, utváří dovednosti a návyky žáků a rozvíjí jejich schopnosti, postoje a zájmy. Výukové metody autoři člení podle různých hledisek: • Podle fáze pedagogického procesu(viz. následující schéma) • Podle zdroje poznání:metody slovní (mluvené řeči a písemné) a metody přímé zkušenosti(pozorování, předvádění laboratorní práce, pracovní činností v dílnách, práce na pozemku apod.) • Podle postupu pedagogické práce: metody srovnávací, analytickou a syntetickou, induktivní a deduktivní, genetickou a dogmatickou (resp.systematickou) Výše zmíněné metody se v běžné ped. praxi vzájemně prolínají. Vyučovacími metodami a jejich klasifikací se zabývá díčí disciplína- didaktika. Podmínka efektivity vzdělávací práce- kombinace všech vyuč metod, forem a adekvátního obsahu učiva ve vztahu k cíli.

44. 3. Vzdělání (druhy vzdělání, jednota vzdělání a výchovy) • Druhy vzdělání. • Jednota vzdělávání a výchovy.

45. Druhy vzdělání Vzděláním rozumíme soubor osvojených V,D a N, které umožňují správně chápat přírodní a společenské jevy a zákonitosti a úspěšně realizovat činnosti profesní i zájmové. Vzdělání klasifikujeme podle různých hledisek: Podle funkce: -Vzdělání všeobecné -Vzdělání odborné Všeobecné vzdělání má umožnit pohled v oblasti přírodních a společenských jevů a jejich správné pochopení. • Je předpokladem odborného vzdělání (přípravy na profesi). • Převažuje v úvodní části života. Odborné vzdělání navazuje na všeobecné, ale ne mechanicky téměř po celou dobu se v určitém poměru se všeobecným vzděláním prolíná, později převládá. Dělí se na -teoretické – těžiště ve V • -praktické – těžiště ve D a N Podle převažující orientace dělíme vzdělání na: Konkrétní V a D : vzdělání materiální, osvojení konkrétních V a D. Rozvoj schopností: vzdělání formální (preference předmětů umožňujících formální rozvoj -matem., logika, gramatika,…) Usiluje o rozvoj schopností.

46. Výslednicí vzdělávacího procesu má být taková úroveň obecných i specifických schopností jedince, aby si ve svém oboru a v oborech příbuzných byl schopen v případě potřeby osvojit nové V a D efektivně a spolehlivě. Rekapitulace možných klasifikací vzdělání: • Podle poměru všeobecné a odborné objemu nebo -teoretické a praktické obsahu V,D a N -materiální a formální • Podle dosažené -základní (všeobecné) úrovně vzdělání -střední (všeobecné nebo odborné) (stupně škol) - vysokoškolské (odborné) • Podle zaměření -přírodovědecké -humanitní (společenskovědní) • Vědních oborů -technické • -umělecké • -speciální • -technické • Podle -právnické profesního -lékařské zaměření -pedagogické

47. Jednota vzdělávání a výchovy

48. Komplexnost výchovně vzdělávací práce

49. 4. Základní pedagogické normy (Učební plán, učební osnovy, učebnice) Tři základní druhy pedagogických norem, které charakterizují obsah vzdělání jsou: 1.Učební plán 2. Učební osnovy 3. Učebnice Učební plántvoří obsah každé pedagogické instituce a odráží profil daného studia, tj. soubor požadavků na absolventa, odpovídající společenské potřebě v profesi nebo ve funkci, pro kterou jej studium připravuje. Vyučovací předměty v učebním plánu: • Profilové (základní). • Povinné (závazné pro všechny žáky. • Volitelné (žák si musí 1 předmět zvolit).

50. Soubor vyučovacích předmětů Soubor vyučovacích předmětů, jejich posloupnost a jejich proporce stanoví počet vyučovacích hodin týdně (rozvrhovaná výuka) Při jeho stanovení (koncipování) rozhodují hlediska: • Vědecká -úroveň VT poznání. • Pedagogická-adekvátnost didaktickým požadavkům. • Psychologická- adekvátnost úrovni psychického vývoje. • Ekonomická- efektivita, ekonomičnost, hospodářská (respektive politická) potřeba vzdělání • Hygienická -hygiena výchovně vzdělávací činnosti. Charakter předmětů: -základní = profilové (těžiště učiva) -doplňující (pomocné) Z hlediska závaznosti jsou předměty: • Povinné = závazné pro všechny. • Volitelné = profilové, diferenciační nebo specializační (žák si musí 1 z nich zvolit). • Nepovinné = zájmové, žák nemusí navštěvovat žádný.