400 likes | 519 Vues
Bakalářský a diplomový seminář 2013. Tematický blok 2 Program semináře 2013 Zásady a postup vypracování Úvodu ZP. Program semináře 2013. Název tematického celku I.: Význam a úroveň závěrečné práce, volba tématu, zpracování ZP
E N D
Bakalářský a diplomový seminář 2013 Tematický blok 2 Program semináře 2013 Zásady a postup vypracování Úvodu ZP
Program semináře 2013 Název tematického celku I.: Význam a úroveň závěrečné práce, volba tématu, zpracování ZP • Význam, struktura, téma a pravidla vypracování ZP, Zadání ZP. • Zásady a postup vypracování Úvodu ZP. Název tematického celku II.: Metody studentské odborné práce, metody a cíle vypracování závěrečné práce 3. Prameny a informační zdroje, studium a zpracování odborných textů. 4. Metody odborné práce, tvorba textu ZP, formální podoba ZP. Název tematického celku III.: Forma závěrečné práce, literární zdroje a hlavní kapitoly 5. Formy ZP, etika tvůrčí práce, odkazy a citace. 6. Závěr ZP, dokončení ZP a obhajoba.
Metodika vypracování úvodu ZP Předmět zkoumání a cíl bakalářské a diplomové práce Zpřesnění předmětu zkoumání • Definice předmětu zkoumání je klíčovou otázkou první fáze zpracování závěrečné práce. • Shromažďování literatury a zpracovávání teoretické části práce má za důsledek to, že se student ponoří do zkoumaného tématu, téma „načte“, vytvoří si určitý přehled a pochopí další vztahy v řešené oblasti. • S tímto teoretickým rozhledem je student schopen identifikovat a vybrat „bílá místa“, která by byla vhodná pro zpracování jako předmět ZP.
Stanovení cíle ZP • Na základě prostudování základní literatury k tématu si může student představit na jakém stupni poznání se v současné době daný problém (předmět zkoumání) nachází. • Na základě přehledu o existujících základních přístupech k řešení problému může student volit metody, které ve své práci použije. • Tímto postupem lze dospět ke dvěma základním variantám pohledu na cíl práce: • cíl práce se podaří ztotožnit s tématem závěrečné práce, • Téma závěrečné práce je velmi rozsáhlé a stanovení cíle práce téma zužuje a zpřesňuje. • Po těchto krocích student úžeji specifikuje problém, který chce v závěrečné práci řešit a formuluje cíl práce pokud možno co nejkonkrétněji. Lze v této souvislosti také zmínit možnost stanovení „pracovní hypotézy“, domněnky nebo představy o možnostech řešení daného problému.
Hypotéza • Samotná hypotéza představuje předběžné tvrzení, představu o vztahu mezi zkoumanými proměnnými a s tím související předpoklad budoucího chování systému. • „Hypotézy jsou lešením, které se staví před budovu a pak se strhává, je- li budova postavena. Jsou nutné pro vědeckou práci, avšak skutečný vědec nepokládá hypotézy za předmětnou pravdu, podobně jako nelze pokládat lešení za stavbu samu“. • (Johann Wolfgang Goethe)
Hypotéza • Při formulaci hypotézy bychom je třeba dodržet zásady: • - měla by být formulována stručně, jednoznačně, logicky a jednoduše, • - měla by být formulována ve formě oznamovací věty, nejčastěji implikace, • - měla by být ověřitelná, tj. všechny proměnné musejí být definovány operacionálně, • - měli bychom se vyhýbat slovům, která vyjadřují osobní a kulturní soudy či preference, • - za hypotézu by neměla být vydávána definice nebo neurčité tvrzení.
Hypotéza • Operacionalizace „operační definice“ hypotézy znamená, že formulace nevysvětluje, co určitá věc či jev je, ale jak se to pozná (změří). To znamená, že hypotéza obsahuje proměnné, které vstupují do zkoumaného problému a pro které máme operacionální vymezení, tj. určení toho, jak je změříme. • V dalších etapách zpracování diplomové práce dochází k verifikaci (ověřování) hypotéz. V průběhu těchto etap student může hypotézu potvrdit, upřesnit nebo vyvrátit. Tím postupně řeší vymezený problém.
Struktura Úvodu • Úvod závěrečné práce obsahuje stručné vyjádření účelu, cílů, metodický přístup v hrubých rysech. Nesmí opakovat text abstraktu, ani by zde neměly být popisovány výsledky – to je téma pro závěrečné zhodnocení. Není-li použita předmluva, pak může úvod obsahovat i témata, jež by měla být v předmluvě. • Rozsah Úvodu činí u BP 1-2 strany, u DP 3 – 4 strany. • Podle tzv. deskriptorů platných v prostoru ECTS musí text obsahovat obligatorně stanovené části, členěné do samostatných odstavců.
Struktura Úvodu • Úvod definuje obsah práce, obsahuje 4 odstavce: • 1) Zdůvodnění zvoleného tématu, nastínění problému, který bude v práci řešen. • 2) Charakteristiku současného stavu řešené problematiky v odborných kruzích. • 3) Stanovení cíle práce (a hypotézy u DP). • a. Cíl musí být přesný, exaktně hodnotitelný, měřitelný, atraktivní, reálný, termínovaný (SMART). V závěru práce musí být zhodnocení naplnění stanoveného cíle ZP. Lze formulovat dílčí cíle. • 4) Popis metod práce, které k dosažení cíle budou využívány, včetně zdůvodnění jejich výběru.
Úvod • První odstavec úvodu by měl obsahovat zdůvodnění aktuálnosti tématu a nastínění problému, který student bude řešit. Tato část obsahuje také zdůvodnění, proč bylo téma zvoleno. • Druhý odstavec úvodu je zaměřen na současný stav problematiky a přehled nejvýznamnějších literárních pramenů, které jsou k zadanému tématu zpracovány, a to včetně jejich autorů. Měl by zde být zmíněn aktuální vývoj v oboru, a jak je téma frekventováno v odborných kruzích (zde je třeba prokázat základní znalost problému).
Úvod, cíl ZP • Třetí odstavec. • Cíl musí být exaktně hodnotitelný, měřitelný, musí iniciovat přínosy ZP ve srovnání s vývojem problematiky. Doporučuje se formulovat nejen hlavní cíl ZP, ale i další dílčí cíle, umožňující autorovi naplnění cíle hlavního. • Cíl bakalářské práce by měl být zformulován tak, aby se následně mohl, v rozvinutější a kvalitativně vyšší podobě, stát cílem i kontinuálně navazující DP. • Cíle závěrečné práce nemusí být vyjádřeny explicitní otázkou, ale je nutné je jasně popsat. Na cíle exaktně hodnotitelné, měřitelné je potřeba odpovědět v závěru práce. • Zodpovězení splnění nebo nesplnění cílů závěrečné práce musí být v Závěru stejně exaktní a zdůvodněné a doložené hlavními výsledky a odkazy do praktické části práce.
Úvod, cíl ZP • Ve čtvrtém odstavci je uveden popis vědeckých metod práce, které budou v průběhu zpracování ZP použity k dosažení cíle, včetně zdůvodnění jejich výběru. • Předpokladem je, že čtenářem může být i laik, který o vámi řešené problematice neví téměř nic.
Co by úvod neměl obsahovat 1) Podrobný popis obsahu a jednotlivých kapitol ZP • obsah jednotlivých kapitol ZP může být charakterizován ve třetím odstavci, kde za stanovením cíle lze provést jeho rozvinutí a zpřesnění • obsah jednotlivých kapitol ZP může být nastíněn ve čtvrtém odstavci, kde student – autor - hovoří o zvolených metodách odborné práce, které pro dosažení svého cíle použije. 2) Osobní beletristická konstatování a podobné úvahy – v krátkosti je přípustné v úvodu uvádět osobní úvahy a názory jen v prvním odstavci, kde autor popisuje důvody volby tématu. 3) Historie a podrobný popis subjektu, kde bude realizována aplikační část ZP – na tento text bude prostor na začátku praktické části. 4) Další reálie (věcné údaje, charakteristická dílčí fakta), úvahy – tyto texty jsou již předmětem zpracovávání vlastní práce
Vědecké metody ve společenských vědách Základním smyslem vědy je tvorba takových poznatků, které umožňují člověku vysvětlovat jevy a procesy tohoto světa.
Vědecké metody ve společenských vědách • Kromě schopnosti vysvětlovat či předpovídat jevy od vědy očekáváme, že nám poskytne návod, jak úspěšně realizovat naše záměry, ať se jedná o vyvolávání žádoucích jevů nebo o jejich řízení. • funkce vědeckého poznání se odráží ve výroku F. Bacona (1561) „vědění je moc“ a pojmenováváme ji v širokém smyslu jako technicko-aplikační.
Vědecká metoda • je posloupnost nebo sada procesů, používaných při vědeckém výzkumu. • Cílem je získat znalosti a vědomosti pomocí pozorování a dedukce na základě dosud známých poznatků. • Přijímání nových vědeckých poznatků je založeno na konkrétních důkazech.
Vědecká metoda • Vědecká metoda je založena na předpokladu, že kritériem pravdivosti teorie je souhlas předpovědí (Hypotéz) s výsledky výzkumu. • Tento přístup udržuje vědecké teorie v neustálém kontaktu s realitou a umožňuje jejich falzifikaci, neboť teorie, jejíž důsledky jsou v rozporu s výzkumnými zjištěními, bude falzifikována (tedy vyvrácena). • Důsledkem je omezení vědy na otázky a hypotézy, jež jsou alespoň v principu rozhodnutelné pozorováním.
Vědecké metody ve společenských vědách Aby vědecké poznání mělo smysl, požadujeme od něj plnění 5 následujících funkcí: • deskripci (popis) a klasifikaci věcí (explorace), jevů a procesů; • predikaci (předpověď) výskytu věcí, jevů a procesů; • explanaci (vysvětlení) výskytu věcí, jevů a procesů; • pochopení událostí; • poskytovat možnost události řídit;
Postupné cíle – kroky vědecké metody • Vědecké zkoumání se realizuje ve třech základních krocích: EXPLORACE – PREDIKCE – EXPLANACE • 1) Explorace, Popis je zjištění, které elementy k předmětu výzkumu náleží a čím jsou charakteristické. • 2) Predikce je předpověď nebo odhad do budoucna. Ptáme se, jak těsně spolu dva nebo více jevů souvisí. • 3) Explanace je vysvětlení. Odpovídá na otázku: Proč, jak a za jakých okolností spolu jevy souvisí.
Typy vědecké metody • Tyto tři cíle jsou zkoumány čtyřmi typy výzkumných plánů (úrovněmi vědecké metody). • explorativní výzkumný plán - pouhý popis zkoumaného jevu (např. narativní analýza)metoda je vhodná tehdy, pokud přesně nevíme, co chceme zjišťovat, a je vhodná pro formulování statisticky ověřitelných hypotéz
Typy vědecké metody • deskriptivní výzkumný plán - popis zkoumaného jevu včetně statistik výskytu (např. analýza výskytu, analýza četnosti)přístup umožňuje tato explorativní zjištění kvantifikovat • statistický výzkumný plán - popis vztahů mezi jevy (např. korelační analýza )umožňuje zjistit vztah mezi určitými jevy - v prvním případě korelační, v druhém příčinný, a tedy předvídat výskyt jednoho jevu na základě výskytu jevu jiného • experimentální výzkumný plán - určení příčinných (kauzálních) vztahů mezi jevy (experiment).
Břitvy Slouží k formulaci vědeckých teorií na základě jejich praktické použitelnosti a smysluplnosti. • Occamova břitva - je základem principu logické úspornosti a říká, že je vhodné použít nejjednodušší možné vysvětlení jevu. • Popperova břitva - říká, že nemá smysl zabývat se teoriemi, které nelze vyvrátit. • Humeova břitva - zabývá se důkazem zázraku a uvádí, že zázrak nelze dokázat (lež nebo omyl pozorovatele je pravděpodobnější než zázrak samotný).
Logické postupy ve vědeckém výzkumu Na začátku vědeckého výzkumu volíme mezi dvěma základními přístupy, které vedou k dosažení cíle našeho bádání. • deduktivní postup je využíván v případě kvantitativních šetření. • induktivní postup je využíván ve výzkumu kvalitativní povahy.
Deduktivní metoda • začíná teorií nebo vyjádřením obecně formulového problému • vychází z teoretických poznatků, které jsou k dispozici. • Na počátku formulujeme hypotézy, které rozdělujeme na dílčí úseky, abychom na konci ověřili, zda jsou pravdivé či nikoli. • Dedukci lze schematicky popsat následovně: • Dedukce = teorie → hypotézy → sběr dat → potvrzení či zamítnutí hypotéz
Induktivní metoda Nezačíná teorií, ale naopak jí končí. • Začíná pozorováním (sběrem dat), na jeho konci učiníme předběžné závěry. • Poté se vracíme do terénu a ověřujeme výsledky svých předběžných závěrů. • Návraty do terénu se opakují, dokud přinášejí něco nového. • Schematicky lze induktivní postup znázornit takto: • Indukce = sběr dat → nalezené vzorce → předběžné závěry → teorie
Empirické formy prověření vědeckého zkoumání: falzifikace a verifikace • Předpokladem pravdivého vědeckého poznání je korespondence mezi zkoumaným jevem a výpovědí o jevu. • Má-li být výrok odrazem jevu, měli bychom být schopni určit, zda je tento odraz odpovídající, či nikoliv. Lze použít dvě odlišné metody: metodu falzifikace či metodu verifikace.
Falzifikace • Metoda falzifikačních pokusů – pokus vyvrátit platnost dané teorie (daný pokus o řešení), odhalit její slabiny v racionální vědecké diskusi. • Cílem není dozvědět se nejen, že je teorie nesprávná, ale také to, proč je nesprávná. • Pokusy o falzifikaci stávajících teorií směřují k vytvoření teorie nové, která přináší nové otázky, tedy nové problémy nová východiska vědeckého vývoje. • Nalezení nového problému dotváří čtyřstupňové schéma, které je pro vědu charakteristické: • starší problém → pokusné tvoření teorií → eliminační pokusy →nové problémy, které vyplývají z kritické diskuse o našich teoriích.
Verifikace • Je opačnou metodou falzifikace. Je to potvrzení správnosti teorie. • Abychom mohli rozhodnout o pravdivosti výroku, musí být výrok verifikovatelný, tedy musí mít empirický obsah. • Neverifikovatelné výroky jsou takové, které nelze prověřit. Mohou to být normativní tvrzení (např. Občan je povinen platit daně) nebo zjevné nesmysly (např. Tento čtverec je kulatý). • Problém verifikace spočívá v tom, že výpovědi o jevech jsou založeny na neúplné indukci, mají proto pouze pravděpodobnostní charakter. V tom případě ovšem verifikace není prakticky možná.
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem Metody výzkumu • - kvantitativní (objektivní paradigma) • - kvalitativní (interpretativní paradigma)
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem • Kvantitativní výzkum není nic jiného než testování hypotéz." Staví na dedukci: za východisko má teorii, na jejímž základě vytvoří hypotézy o tom, jaké vztahy mezi proměnnými by měly existovat, nasbírá data a hypotézy potvrdí či vyvrátí. • Kvalitativní výzkum staví na indukci: začíná bez hypotéz, pátráním po pravidelnostech, které snad v objektivní skutečnosti existují, ty pak popíše ve formě předběžných závěrů, ověří dalším pozorováním a výstupem je nová teorie.
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem • Kvantitativní výzkum začíná teorií, z toho vzniknou hypotézy, pak techniky a provede se výzkum. Celkovým výsledkem je ověření nebo zamítnutí hypotéz. V podstatě nepřináší nové teorie, odpověď je buď ano, nebo ne. Vychází z něčeho co už víme. • Výhodou je, že ověření hypotézy se dá zobecnit. Na začátku je výzkumník. Zjistíme sílu jevu, nemůžeme zkoumat marginální jevy. Snaží se o převedení reality, výstupem jsou čísla. Vychází ze známých poznatků. Je třeba o daném problému něco vědět. • Předpokladem je, že když osoba něco vypovídá tak se tak i chová • Kategorizujeme, vytváříme určité typy, zevšeobecňujeme. Průměr nevypovídá o ničem! Jde nám - alespoň v kvantitativním výzkumu o srovnatelnost dat.
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem V kvantitativním výzkumu si nemůžeme dovolit žádné vylepšování otázek: • Kvantitativní výzkum je testování hypotéz o skupinách, a ne o jedincích. • Analýza je prováděna na kumulovaných datech o mnoha jedincích a data můžeme kumulovat jen tehdy, jsou-li totožná. Nezbytnou podmínkou pro to je, aby alespoň stimuly (např.otázky) byly totožné. • Nestandardizované postupy mohou získat lepší informace o jednotlivci, nabízejí lepší porozumění, ale cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz o sociálních skupinách • Kvantitativní výzkum není nic jiného než testování hypotéz
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem • Deduktivní metoda - vychází z teorie nebo z obecně formulovaného problému. • Teoretický nebo praktický problém je přeložen do jazyka hypotéz. Hypotézy navrhují, jaké spojení mezi proměnnými bychom měli najít, je-li naše hypotéza pravdivá. • následuje sběr dat. Odpovídají-li závislosti mezi sebranými daty vzorci předpověděnému v hypotézách, přijmeme hypotézy jako platné. Jinak musíme hypotézy odmítnout.
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem Induktivní metoda - (jedinečných výroků usuzuje na obecný závěr) začíná pozorováním, ve kterém pátráme po pravidelnostech, vzorcích, které snad existují v objektivní realitě. Objevené pravidelnosti popíšeme ve formě předběžných závěrů. Ty pak ověřujeme dalším pozorováním. Konečným produktem je nová teorie.
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem Kvantitativní výzkum používá deduktivní metodu - tj. je schopen řešit jen určitou kategorii problémů • - standardizace pozorování je v kvantitativním výzkumu nezbytná • Kvantitativní výzkum může nalézt řešení jen pro takové problémy, které je možno popsat v termínech vztahů mezi pozorovatelnými proměnnými.
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem Teoretické výzkumy - mají ověřit teorie Aplikovaný teoretický výzkum • - má nějakým způsobem pomáhat praxi • - výsledky mají pomáhat k řešení, zlepšení nějaké reálné situace • - např. podnikový výzkum, všechny marketingové výzkumy Metodologický teoretický výzkum • - slouží k ověření nějaké metody nebo techniky výzkumu • - zjišťujeme s jeho pomocí, zda nástroj slouží tak, jak má • - ověření nových metod výzkumu Popisný výzkum - zkoumá reálnou situaci, není zde snaha vysvětlit • - tolik a tolik lidí dělá (myslí si) to a to • - např. výzkumy veřejného mínění • - nemají smysl, pokud se nedělají časově
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem • Validní měření - Je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit. • Reliabilní měření - Je takové měření, které nám při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se ovšem stav pozorovaného objektu nezměnil.
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem • Reliabilita- je to stupeň přesnosti, vyznačuje se vysokým stupněm shody se skutečností, tato technika by měla opakovaně v určitých časových etapách zjišťovat totéž (např. spokojenost se studiem) nemusí platit u kvalitativního výzkumu
Rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem Validita - výzkum je validní v případě, že měří to, co má - rozumíme tím získaní takových dat která vypovídají o tom co předpokládáme že měříme. U kvalitativního výzkumu to nemusí platit - začne se něco zkoumat a zjistí se, že se zkoumalo něco jiného - není to ale špatně