Vertebrogenní poruchy-hyperlordóza, funkční poruchy páteře

1. Vertebrogenní poruchy-hyperlordóza, funkční poruchy páteře

2. Vertebrogenní poruchy • Jde o choroby, které ohrožují jedince i celou společnost zejména pro jejich mimořádně frekvenční výskyt. • Je to onemocnění, které má až 35% roční prevalenci a celoživotní prevalenci až 70–80 %. • Degenerativní změny na páteři má přítomno 90 % mužů nad 50 let a 90 % žen nad 60 roků. Nejde však jen o vysoký výskyt degenerativních změn, ale má to i velký dopad socioekonomický.

3. Vertebrogenní onemocnění jsou na prvním místě mezi chorobami, které vedou k omezení pracovní aktivity, jsou na 2. místě (po chorobách z nachlazení) v nemocnosti a jsou 5. nejčastější příčinou hospitalizace. • Závažnost tohoto problému dále dokumentuje údaj, že 1 % populace je přechodně a 1 % trvale v pracovní neschopnosti pro vertebrogenní nemoci. • Všechny tyto skutečnosti ukazují na to, že jde o chorobu, která mimořádným způsobem ovlivňuje práci všech praktických lékařů a velkého počtu dalších odborníků, ovlivňuje také zásadním způsobem ekonomiku společnosti a zdravotní rozpočty.

4. Vertebrogenní nemoci • bývají někdy přesto podceňovány proto, že jde většinou o choroby, které nemocné neohrožují na životě a že značná část se jich zase upraví bez ohledu na druh léčby, kterou podstoupí. • Většina těchto nemocných se léčí sama a nevyhledává pomoc lékaře. • Menší, ale významná část je diagnostikována a léčena u praktického lékaře a ještě menší část (ale v absolutních číslech se stále jedná o velký počet) vyhledá pomoc specialistů (neurologů, ortopedů, rehabilitačních pracovníků), kteří musí řešit ty nejsložitější případy, které se již samy nebo základní léčbou neupraví.

5. Vznik vertebrogenních poruch • vertebra - latinské slovo znamenající obratel, • genesis - řecké slovo označující původ. • Spojením obou výrazů vzniklo slovo označující, že příčina poruchy je přímo v páteři. • Příčin vertebrogenních poruch může být celá řada: zánětlivá onemocnění páteře, funkční poruchy, degenerativní změny, nádory, onemocnění svalů, nesprávná činnost svalů, neurologická onemocnění, poruchy látkové přeměny, stavy po úrazech, vnitřní onemocnění, bolest přenesená z jiných tkání atd.

6. Vertebrogenní onemocnění lze definovat jako soubor funkčních a degenerativních onemocnění páteře, manifestujících se obvykle bolestí některého úseku páteře nebo bolestí vyzařující z páteře do jiných částí těla. • Vertebrogenní syndrom Jedná se o poruchu pohyblivosti páteře, neboť je přerušena reflexní vazba mezi obratli a příslušným párem míšních nervů.

7. Hyperlordotické držení (tzv.prohnutá záda) • Hyperlordóza čili zvětšená lordóza bederní je vůdčím příznakem posturální odchylky, vyplívající z nadměrného sklonu pánve. • Projevuje se nápadným prohnutím bederní oblasti • to je zapříčiněno zkrácením bederního vzpřimovače, flexorů kyčle a ochablými břišními a hýžďovými svaly • Náprava: cviky posilující svalstvo břišní, hýžďové a zádové a protažení flexorů kyčle a bederních vzpřimovačů

9. Funkční porucha páteře • Vertebrogenní porucha • Tato porucha označuje stav, kdy vznikla funkční kloubní blokáda vlivem uskřinutí meniskoidu v mezipáteřním kloubu, nebo funkční poruchu v důsledku zvýšené pohyblivosti. • Meniskoid je vazivová tkáň, která je na jedné straně pevně spojena s kloubním pouzdrem a její druhý konec se volně pohybuje v mezikloubní štěrbině. Úloha meniskoidu je, že při pohybu v kloubu vyrovnávají povrchové a okrajové nerovnosti kloubních plošek. Dokonalá kluzkost meniskoidu a kloubních plošek je zajištěna synoviální tekutinou.

10. Funkční porucha páteře tedy znamená, že funkce páteře je porušena omezením pohyblivosti, které je odstranitelné bez následků. • Vertebrogenní poruchy, zejména funkční porucha páteře, byly postupně vysvětlovány podle různých teorií.

11. Teorie zánětlivá • Vertebrogenní poruchy byly zpočátku zařazeny do oblasti revmatických onemocnění nebo byly označovány prostě jako revmatismus. • Bylo tak proto, že s pojmem revmatismus byl ztotožňován i pojem zánětu. Každý zánětlivý proces vyvolává bolest, která je nejčastěji příznakem vertebrogenních poruch. Z tohoto důvodu byly vertebrogenní potíže považovány za zánětlivé onemocnění páteře a měkkých tkání uložených a probíhajících kolem ní. • Důkazy prokazující přítomnost zánětu však byly nedostatečné. S tím i zánětlivá teorie začala upadat a hledala se jiná příčina vertebrogenních obtíží.

12. Teorie degenerativních změn • Degenerativní změny jsou takové, které vedou k trvalým změnám na páteři. • Tyto změny jsou způsobeny poškozením jedné nebo více páteřních struktur, mezi které řadíme meziobratlovou ploténku, kloubní chrupavku, vazivový aparát a nervovou či svalovou tkáň. • Takto poškozená páteř není schopna plnit svoji funkci, a to zejména při zvýšené zátěži. • Obtíže se nejčastěji projevují na krční a bederní páteři. To proto, že na bederní páteř je vyvíjen největší tlak a krční páteř je nejvíce pohyblivá, tudíž i nejméně stabilní.

13. Proč vznikají degenerativní změny? • Vývoj degenerativních změn je proces dlouhodobý. Je ovlivňován odolností pojivové tkáně, chrupavek, kostí atd. • Degenerativní změny páteře vznikají z nejrůznějších příčin: 1.) Nerovnoměrné zatěžování páteře a dlouhodobě se opakující přetěžování některých úseků páteře. Tím vznikají mikroskopická poškození kostěné i vazivové tkáně. 2.) Zvýšená hybnost neboli hypermobilita. Ta vzniká uvolněním vazů nebo kloubního pouzdra. 3.) Projev přirozeného stárnutí organismu. U lidí nad 50 let jsou degenerativní změny velmi časté a u lidí nad 70 let se vyskytují v 90%.

14. 4.) Důsledek úrazu. 5.) Vývojové poruchy jak páteře, tak i jednotlivých obratlů. 6.) Poruchy látkové přeměny a různá jiná onemocnění 7.) Degenerace meziobratlových plotének – projevuje se snížením meziobratlového prostoru. To způsobuje snížení schopnosti tlumit nárazy a zvyšuje se zatížení okolních struktur. Na povrchu ploténky se tvoří nerovnosti a trhlinky. V pokročilých případech nacházíme podél obratlových těl zobáčkovité výrůstky, ty mohou dráždit okolní struktury, především míšní pleny a míšní kořeny.

15. Teorie výhřezu meziobratlové ploténky • Mezi další možné vysvětlení vzniku vertebrogenních poruch patří i výhřez meziobratlové ploténky. • Důsledkem změny polohy meziobratlové ploténky jsou kloubní blokády a bolesti v zádech s vyzařováním do končetin. • Tato hypotéza byla podpořena rozvojem chirurgie, protože se zjistilo, že po odstranění výhřezu operací byla převážná většina nemocných zcela bez obtíží. Zároveň tím byla i definitivně vyvrácena zánětlivá teorie potíží. • Na druhé straně měla tato teorie i negativní vliv. Každá bolest v zádech a v páteři byla posuzována jako výhřez ploténky. To způsobilo, že se pozornost upínala pouze k meziobratlové ploténce místo na celou páteř.

16. 1.) Kdyby každá vertebrogenní porucha byla způsobena výhřezem ploténky, musel by prakticky každý nemocný být operován, což není vždy nutné. 2.) V některých případech byl výhřez ploténky prokazatelně zjištěn, avšak nepůsobí nemocnému obtíže. 3.) U některých pacientů se projevuje kořenový syndrom, a přesto se při operaci výhřez meziobratlové ploténky nenajde. U těchto nemocných jde o vyklenování ploténky a ne o její výhřez. Kořenový syndrom charakterizuje bolest, která se promítá v pásech, probíhající po povrchu horní nebo dolní končetiny. Příčinou je mechanická komprese nebo mechanické dráždění.

17. 4.) Kořenový syndrom může být vyvolán i jinou příčinou než výhřezem meziobratlové ploténky. 5.) Existují klouby, kde meziobratlové destičky nejsou, a přesto vzniká funkční kloubní blokáda. • A tak se také u této teorie došlo k závěru, že výhřez meziobratlové destičky není všeobecnou příčinou funkčních vertebrogenních poruch.

19. Použitá literatura • Bursová, M. (2005). Kompenzační cvičení. Praha: Grada. • Buzková, K. (2006). Strečink Praha: Grada. • Čermák, J. et al. (1992). Záda už mě nebolí, Praha. • Haladová, E., & Nechvátalová, L. (1997). Vyšetřovací metody hybného systému. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. • Hálková, J. et al. (2001). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební texty I. část - obecná]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. • Hošková, B., & Matoušová, M.(2000). Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. Praha: Karolinum. • Janda, V.(1996). Funkční svalový test. Praha : Grada Publishing. • Kabelíková, K., & Vávrová, M. (1997). Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy (průprava ke správnému držení těla). Praha: Grada Publishing. • Kolář, P. et al. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galém. • Kyralová, M., & Matoušková, M. (1995). Zdravotní TV, Sport pro všechny, Praha. • Kyralová, M., & Matoušová, M. (1995). Zdravotní TV, 2. část, Sport pro všechny, Praha. • Novotná, H.(2001). Děti s diagnózou plochá noha. Praha: Olympia. • Lewit, K. (2003). Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. Praha: Sdělovací technika. • Přidalová, M., & Riegerová, J. (2002). Funkční anatomie II. Olomouc: Hanex.. • Rašev, E. (1992). Škola zad. Praha: Direkta. • Riegerová, J., & Ulbrichová, M.(1993). Aplikace fyzické antropologie v TV a sportu (příručka funkční antropologie). [Učební texty]. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury. • Schreiber et al. (1998). Funkční somatologie. Jinočany: H & H. • Syslová, V. et al.(2003). Zdravotní tělesná výchova. [Speciální učební text II. část - zdravotní tělesná výchova při jednotlivých druzích oslabení]. Praha: Česká asociace Sport pro všechny. • Tanner, J. (1995). Co s bolavými zády. Bratislava: Perfekt. • Véle, F. (2006). Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Praha: Triton.