Zvládání stresu Charakteristika stresu Eliminace vlivu stresorů na vedoucího pracovní skupiny

1. Zvládání stresu Charakteristika stresu Eliminace vlivu stresorů na vedoucího pracovní skupiny

2. Charakteristika stresu • Za stresor (stresogenní faktor)je pokládána jakákoliv zátěž organismu, která aktivuje obranou fyziologickou reakci organismu. • Rozhodující vlastností, která odlišuje stresor od běžné životní situace je ta, že dokáže vychýlit organismus člověka z jeho fyzicko-psychického stavu stability, tedy, že způsobí maximalizaci obrané pohotovosti organizmu. • Nutnými podmínkami, aby se určitá životní situace stala stresorem jsou dvě vlastnosti situace a jedna vlastnost recipienta stavu situace:

3. Charakteristika stresu - podmínky • I. vlastnost situace: stresor má stejnou kvalitativní hodnotu jako běžná situace, ale podstatně vyšší intenzitu vnímaného počitku. • II. vlastnost situace: stresor musí dostatečně dlouho působit na vědomí recipienta, jinak nevznikne obranná reakce (tento čas však nemusí z hlediska lidského vnímání času trvat příliš dlouhou. U spontánně vyvolaného stresu kritickým nebezpečím – například přechodem hluboké propasti po úzkém kmeni stromu je působení stresoru (nebezpečí pádu) v řádech desetin sekundy. • Vlastnost recipienta situace: předešlé dvě podmínky jsou pouze postačují pro vznik stresové situace u člověka. Ke vzniku odezvy na stresor může dojít pouze tehdy, když potenciální recipient stresu je v daný okamžik dostatečně vnímavý a citlivý na daný stav zátěžové situace. • když jedinec neumožní vzniklé zátěžové situaci, aby v něm vytvořila fyziologickou odezvu celkového vybuzení organismu, sebevětší stresor se redukuje na běžnou životní situaci.

4. Funkce stresu • Srdce zrychlilo svoji činnost, zvýšil se krevní tlak, napínají se svaly a jsou připraveny k obrannému činu - fyziologicky je náš organismus v rámci možností jedince ve stavu dokonalé pohotovosti. • Mechanismus připravený pro obranu pračlověka dnes již ovšem většinou nesehrává svoji úlohu a zde dochází k rozporu mezi přípravou organismu pro boj a jeho skutečnou potřebou - vliv na vznik psychosomatických nemocí. • Stresové, frustrující a konfliktní situace se tak mohou stát patogenními situacemi, tj. mohou vyvolat patologické reakce nebo i onemocnění. Podmínkou k tomu bývá jednak vystupňování nebo sčítání těchto situací, jednak snížení jedincovi odolnosti, případně kombinace obojího.

5. Fyziologická odezva

6. Fyziologická odezva • Za normálních okolností reaguje člověk na stresor tzv. automatickou poplachovou reakcí, která automaticky připravuje organismus k akci. • Nejprve zasáhne složka nervová a dále mobilizuje žlázy s vnitřní sekrecí, které vylučují své hormony do krve.  Zrychluje se srdeční činnost i dýchání, zvyšuje se krevní tlak i množství krevního cukru, dochází k přerozdělení krve do svalů jako příprava na boj či útěk. Hormony ovlivňují vzestup dalších látek v krvi. 

7. Ovládání stresu - diagnostika stresu • Určité napětí je vždy přítomno a náš organismus by ani dlouho nevydržel v prostředí bez určitého zatížení, jak dokázaly některé laboratorní pokusy na dobrovolnících. • Jestliže jsou stresové podněty slabé, mohou působit dokonce zdravou tonizaci organismu a zvyšovat jeho odolnost a výkonnost.

8. Ovládání stresu - diagnostika stresu • Burnout efekt neboli syndrom vyhoření je aktuální tematikou při posuzování profesní dráhy pracovníka i při managementu optimálního pracovního prostředí. • Při definování syndromu vyhoření se vychází z pojetí C. Henninga a G. Kellera (1996):„syndrom vyhoření je důsledkem dlouhodobě působícího stresu a nevhodného vypořádání se s psychickou i tělesnou zátěží. Proces, jehož vyvrcholením je vyhoření, většinou trvá mnoho let.“

9. Řízení stresu • Základem, který již může i sám situaci řešit, je rozpoznání reality. Je potřeba si odpovědět na otázky:  • Které faktory a náročné životní situace pro mne v mém světě představují škodlivou zátěž?  • Čím si sám způsobuji dodatečnou zátěž? • Kdo z mého okolí vytváří stresové situace a negativně působí i na mne? • Stres managament znamená, že pracovník rozvíjí schopnost monitorovat a měnit své chování a emoční zodpovědnost ve svém povolání a je schopen použít různé strategie, které slouží ke snížení pocitu strachu, úzkosti a stresu.

10. Řízení stresu • Prvním krokem v managementu stresu pro jednotlivce je identifikovat a uvědomit si viditelné symptomy stresu. • Druhým krokem je vybrání strategií, které jsou zaměřeny na jeden nebo více faktorů stresu na pracovišti. Tento krok můžeme ještě pracovně rozdělit na: • Řízení stresu ve vztahu ke své osobě, k roli vedoucího pracovníka • Řízení stresu na pracovišti, ve svém týmu

11. Jaké jsou možné reakce na stres? • Stresor vyvolá stresovou reakci a člověk vědomě či podvědomě reaguje. Pokouší se situaci přizpůsobit. Potom nastává fáze vyrovnání (adaptace). Pokud nedochází k vyrovnání, mohou nastat tělesné nebo duševní poruchy. • Trvá-li stres dlouho nebo se často opakuje, může dojít k vyčerpání adaptační schopnosti a to se stává příčinou psychosomatických chorob. • Další možný způsob reakce na stres je pasivita. Jedinec není schopen se proti stresu bránit, nemá dostatečné adaptační rezervy. Tento stav deprese spojený s bezmocností může být pouze přechodný. • Následují aktivní a vlastní vůlí ovladatelné odpovědi na stres. Sem patří aktivní předcházení stresu jinou činností, která je člověku prospěšná po stránce tělesného a duševního zdraví (aktivní provozování pohybových aktivit, jiné hoby). • Nejúčinnější reakcí na stres je aktivní relaxační odpověď, která posílí vlastní přirozenou adaptaci člověka a to jak psychickou, tak i fyzickou.

12. Symptomy stresu • Hlavní symptomy mezi vedoucími pracovníky jsou: pocit vyčerpání, snížení kontaktů mimo členy pracovního týmu, frustrace z nedosažení výkonu, apatie, podrážděnost, přání opustit zaměstnání.

13. Máte symptomy stresu?(MORRIS,G. 1996)

14. Případová studie – výzkum stresorů působící na učitele • Předložený výzkum byl proveden v letech 1999 - 2001 mezi učiteli základních a středních škol v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. • V diskusi se učitelé obvykle shodují na níže uvedených sedmi stresorech: • žáci: rostoucí počet žáků s problémovým chováním, s poruchami učení a chování, žáci, kteří nespolupracují, mají špatný postoj a motivaci ke školní práci, utíkají ze školy, vyrušují, jsou bez kázně, stoupá jejich agresivita a nedisciplivanost ve třídě apod. • rodiče: stoupající agresivita rodičů, nekritický přístup ke svým dětem, vyhrožování učitelům soudem apod. • vedení: pod tímto stresorem není myšleno jen vedení školy, ale i ostatní nadřízené orgány, tj. školský úřad, Česká školní inspekce, obecní úřady apod.

15. kolegové: konflikty ve sborovně, neprofesionalita některých kolegů, nedostatek kooperace, výskyt alkoholismu u učitelů apod. • pracovní prostředí ("škola"): špatné materiálně technické a psychohygienické podmínky na škole, tj. stav a vybavení budov a tříd, ale i nedostatek financí na provoz školy, nákup vhodných pomůcek, zařízení. • pracovní přetížení: termínovaná práce, nahromadění úkolů, časová tíseň, krátké přestávky, nadbytečná administrativa. • neuspokojená potřeba seberealizace ("frustrace"): částečná deziluze, pocit nedocenění práce učitele, nízké finanční ocenění náročné práce. • Vytvořený seznam stresorů byl použit pro šetření u souboru učitelů, n = 317. Učitelé měli za úkol na škále 1 - 7  nejprve označit 6, 7 dva největší stresory, potom 1 a 2 dva nejmenší a potom přiřadit pořadí pro ostatní.

16. Výsledky jsou uvedeny v tabulce: • Úkolem je navrhnout pro jednotlivé kategorie účelnou strategie pro potlačení nežádoucího vlivu daného stresoru.

17. Strategie eliminace vlivu stresorů velká PREVENCE ELIMINOVAT MOŽNOST VZNIKU STRESORU NÁSLEDNÁ LIKVIDACE STRESORU PREVENCE Pravděpodobnost vzniku PŘÍPRAVA NÁPRAVNÉHO OPATŘENÍ PREVENCE malá nízká vysoká Závažnost stresoru

18. Aplikace strategie eliminace stresorů v případové studii 1 kolegové frustrace 0,5 Pravděpodobnost vzniku žáci přetížení škola vedení rodiče 0 1 3 5 7 1 Závažnost stresoru

19. Hodnocení osobního stupně stresové zátěže • Osobní stupeň stresové zátěže se sestavuje na základě úrovně náročných životních situací a měří se obvykle za časové období dvou let. Cílem testu, který sestavil T. Holmes, je zjistit objem stresu, kterému je člověk vystaven. • V následujícím seznamu má každá náročná životní situace určitou důležitost, která je dána body závažnosti. Váha každé této události bude individuálně odlišná. Tato škála je ale sestavena na základě rozsáhlých a dlouholetých průzkumů, a proto vypovídá poměrně přesně o vlivu stresujících událostí na člověka. Orientační míru vlastní odolnosti si potom může určit každý sám.

20. Přehled náročných životních situací:

21. Výsledky Jestliže se některá událost stala častěji než jednou, násobte hodnotu bodů závažnosti počtem opakování.

22. Eliminace vlivu stresorů na vedoucího pracovní skupiny • Nejméně odolní vůči stresorům na pracovišti jsou ty vedoucí pracovnicí, kteří se nedokážou adaptovat na neustálou změnu pracovních podmínek. • Jednotlivec pracovního kolektivu, který se dokáže dobře adaptovat se projevuje: • Objektivním vnímáním skutečností a přiměřenou reakcí na její změny, • vysokou důvěrou ve vlastní adaptační schopnosti, • snadným akceptování lidské přirozenosti a jejím projevů v chování, • spontánností svého vystupování a přátelským vystupováním vůči spolupracovníkům, • zaměřením na týmové problémy (ne orientací na osobní), • myšlenkovou autonomností a jistým stupněm nekonformnosti při řešení rozhodovacích úkolů (zajistí se tím přiměřená intelektuální nezávislost),

23. Při vytváření si osobního programu seberealizace si každá jednotlivec musí uvědomit následují, empirií ověřené skutečnosti a řídit se z nich odvozenými pravidly. • K uchování dlouhodobé osobní spokojenosti je potřeba zaměřit své úsilí do oblastí, které usnadní vyrovnaně přijmout změny svého životního a pracovního prostředí a vypořádat se s vlastními neúspěchy a osobními zklamáními. • Akceptovat skutečnost, že vždy budou existovat neřešitelné konflikty mezi osobní představou a realitou života v organizaci, kde buduje svou kariéru. • Seznámit se s politikami a pravidly organizační kultury a přijmout je jako jím neovlivnitelnou skutečnost, z níž musí vycházet orientace osobního programu seberealizace. • Naplánovat si časový postup při uskutečňování své seberealizace po jednotlivých milnících a tímto plánem se řídit. • Analyzovat dosažený pokrok, odhalovat příčiny neúspěchů, ale také úspěchů a podle zjištěných souvislostí modifikovat původní cíle a postupy. • Připustit si, že jeho nadřízení se vůbec nezajímají o jeho kariérní ambice a nebudou mu sami od sebe pomáhat při jejich naplňování. • Nedat se odradit neúspěchy, jsou vlastně jen rubem úspěchu.

24. Schopnost eliminovat stresory je výsledkem autoregulace pracovníka. To je založeno na: • Pravidelné registraci a hodnocení vlastního chování (např. každý den večer před spaním). • Pozorování vlastních emocí a afektů a jejich reflexe. Rozbor příčin vlastního projevu v emociální či konfliktní situaci. • Sebepozorování viditelných fyziologických procesů (svalové napětí, změny tepové frekvence, frekvence a intenzita dýchání apod.) • Informacích od přátel.

25. Individuální odolnost je vedle volních vlastností (založených na vůli), rozvíjena také vhodnou organizací práce založené na: • Stanovení priorit časově podaného výkonu. • Určený sice náročný, ale z dostupnými zdroji dosažitelných cílů pro každý úkol. • Uplatnění strategie tzv. malých zisků.

26. Strategie malých zisků je založena na těchto principech: • identifikace dílčího jevu, který může pracovník v rámci většího celku ovlivnit, • provedení změny v tomto jevu, • vyhledání dalšího dílčího jevu , který je vhodný ke změně, • zajištění souladu kauzálních souvislostí dílčích změn, • vyhodnocení „malých zisk“ individuálně z každé dílčí změny, • agregované vyhodnocení všech „malých zisků“. • Přínosem této strategie pro psychiku jedince je odstranění strachu z neznámé budoucnosti (velké změny), kdy podnět ke strachu je soustavně tlumen dílčími přínosy na cestě k nejistému cíly.