KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI

1. KŘESŤANSKÉ CÍRKVEV OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI Michael Martinek Jabok 2007 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

2. 8. MANŽELSKÉ PRÁVO, PASTORACE DĚTÍ, MANŽELŮ A RODIN Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

3. Teologie manželství • Základní biblické texty: Gn 1-2; Mt 19,4-9; Ef 5,25-32. • Podle křesťanského pojetí je manželství • Trvalé životní společenství muže a ženy (to předpokládá věrnost a nerozlučnost) • Zaměřené k jejich společnému dobru a k plození a výchově potomků (cíl) • Uzavřené odpovídající právní formou. • Tyto principy manželství považují křesťané za dané přirozeným právem – tedy tím, které se vztahuje na všechny lidi (nejen na katolíky a nejen na křesťany). Proto křesťané považují trvalou monogamní rodinu za základ náboženské i civilní společnosti a odmítají všechny jiné formy soužití (mnohoženství, mnohomužství, více následných manželství, kolektivní rodiny, nesezdaná partnerství, registrované partnerství homosexuálů apod.). • Na těchto principech se shodují všechny křesťanské církve (s rozdílnostmi v konkrétních aplikacích), prosazují je také křesťansky orientovaní politici a zákonodárci. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

4. Liturgie manželství • Manželství chápe jako svátost většina církví kromě evangelických: CIC 1055 – manželský svazek mezi pokřtěnými je „povýšen Ježíšem na svátost“ (Ef 5, 32: problém slova tajemství – sacramentum). • Manželství vzniká vzájemným souhlasem veřejně vyjádřeným – udělovateli svátosti jsou manželé navzájem (v pravoslaví kněz). • Povinná liturgická forma: • Ve mši nebo beze mše • Tři otázky, VZÁJEMNÝ SOUHLAS – MANŽELSKÝ SLIB, žehnání prstenů, modlitba za manžely. • K tomu sbírka biblických textů Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

5. Manželské právo • Katolická církev vyžaduje k platnému uzavření manželství kanonickou formu: manželský slib vyjádřený před farářem (jáhnem) a dvěma svědky a zápis do matriky oddaných a pokřtěných. • Nebylo tomu tak ovšem vždy. Ideál věrnosti a nerozlučnosti byl sice od dob apoštolů obecně sdílen, neexistovaly však předpoklady pro formální kontrolu jeho plnění – církevní sňatek a zápisy v matrikách. Za uzavření manželství se považovala svatba podle zvyklostí v dané společnosti, což byl často pouze vzájemný slib snoubenců v kruhu jejich rodin a zahájení společného života. • CIC 1917 zavázal každého katolíka ke kanonické formě • Každá církev má manželství jako instituci právně ošetřeno, katolické manželské právo je nejrozsáhlejší a nejpřísnější – vychází to z tradice naší kultury, kde bylo manželství původně ošetřeno pouze církevním právem a teprve později bylo převzato do práva civilního. • Právo se zajímá o vznik manželství a o jeho problematické situace – stane-li se rodina pro jednoho z partnerů nebo pro děti nebezpečným místem, reguluje právo možnost rozchodu, aniž by manželství zaniklo. Zjistí-li se dodatečně, že na počátku nebyly splněny některé zákonné podmínky, může být církevním soudem uznána neplatnost manželství od počátku. Funkční manželství a rodinu nechává právo v klidu. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

6. Způsobilost k uzavření manželství • 1083: věk – muž 16, žena 14 let • 1084: neschopnost k souloži předchozí a trvalá (nikoli neplodnost – ta může být pekážkou podle can. 1098, jde-li o záměrný podvod). • 1085: dřívější manželství • 1086: pokřtěný s nepokřtěným; biskup však může od této překážky dispenzovat, pokud a) katolická strana učiní upřímný příslib, že se bude snažit, aby všechny děti byly pokřtěny a vychovány v katolické církvi; b) nekatolická strana dá najevo, že si je vědoma povinností a příslibu katolické strany; c) obě strany uznávají účel a podstatné vlastnosti manželství (can. 1126). • 1087: svěcení jáhenské, kněžské, biskupské (možnost dispenze od celibátu = laicizace, uděluje papež) • 1088: řeholní slib (dispenzovat může jedině papež) • 1089: odvedení, zadržování, únos za účelem uzavření manželství • 1090: vražda vlastní manželky nebo manžela ženy, s níž chce uzavřít sňatek • 1091-1094: příbuzenství – v přímé linii vždy, v boční do čtvrtého stupně; švagrovství; konkubinát; osvojení Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

7. Manželský souhlas • 1095: užívání rozumu • 1096 minimální znalosti o manželství: vzhledem k obecně přijímané možnosti rozvodu v současné společnosti i civilním právu lze předpokládat, že mnozí snoubenci nejsou dostatečně informováni o křesťanském pojetí manželství – tomu by měla zamezit povinná příprava snoubenců. • 1097 omyl co do osoby; § 2 omyl ve vlastnostech osoby: člověk si bere partnera pro nějakou jeho vlastnost, bez níž by si ho nevzal, a pak zjistí, že šlo o omyl – např. těhotenství partnerky, majetek, zdraví, víra apod. Na tento kánon navazuje následující 1098 – podvod. • 1098 podvod = záměrné uvedení v omyl ze strany jednoho z partnerů: zamlčená nebo předstíraná vlastnost by mohla vážně narušit manželství, cílem klamání je vylákání manželského souhlasu. Příklady: těžká tělesná nebo duševní nemoc, homosexualita, neschopnost soulože, neplodnost (je-li druhým partnerem očekávána), sociální či majetkový status, dluhy, nemanželské dítě apod. • 1101 vnitřní souhlas: manželství lze prohlásit za neplatné, pokud vyjádřený souhlas byl simulací a ve skutečnosti alespoň jeden z partnerů „pozitivním úkonem vůle“ (nutno dosvědčit!) vylučoval samo manželství nebo některý z jeho podstatných prvků – věrnost, nerozlučnost, sexuální život, potomstvo. To je běžná situace mnoha lidí (i pokřtěných katolíků?), kteří dnes uzavírají manželství. • 1102: neplatnost manželství pod podmínkou do budoucna • 1103: uzavření manželství pod vlivem násilí nebo vážného strachu – dotyčný je nucen zvolit manželství, aby se zbavil násilí nebo strachu. • 1104: fyzická přítomnost – buď osobně nebo prostřednictvím zástupce; 1105: podmínky pro uzavření manželství skrze zástupce Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

8. Forma uzavření manželství • 1108: před farářem nebo pověřeným duchovním a dvěma svědky • 1111: ve farnosti, kam místně přísluší alespoň jeden ze snoubenců – jinak musí být písemné dovolení místního faráře • 1116: nouzová svatba pouze před svědky – v nebezpečí smrti nebo za předpokladu, že svědek církve nebude přítomen alespoň měsíc • 1118: místo – pouze farní kostel, v jiném kostele nebo kapli jen s dovolením faráře nebo ordináře, mimo sakrální prostor jen ordináře • 1121: povinný zápis do matriky oddaných; 1122: do matriky pokřtěných Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

9. Manželství mezi nepokřtěnými • Katolické církevní právo (CIC) zavazuje pokřtěné katolíky (povinná církevní svatba, jinak je manželství neplatné), má však důsledky i pro různé hraniční situace. • Na základě přesvědčení, že principy manželství se vztahují na všechny lidi (přirozeným právem – viz výše), je také manželství mezi dvěma nepokřtěnými, kteří od začátku uznávali základní křesťanské principy manželství, církví chápáno jako platné, nikoli však svátostné (to mohou uzavřít jedině dva pokřtění) = zákonné manželství. Pokud ovšem některý z partnerů předem výslovně zpochybňoval některý z principů manželství, jak je chápe církev (věrnost, nerozlučnost, sexuální život, plození dětí), může to být důvodem pro případné vyhlášení neplatnosti (vada souhlasu – can. 1101). • Došlo-li k civilnímu rozvodu zákonného manželství, před církví toto manželství trvá. Proto za života prvního partnera nemůže rozvedený partner, pokud se nechá pokřtít, uzavřít nové platné církevní manželství, ani nemůže (bez křtu) uzavřít platné církevní manželství se svobodným pokřtěným katolíkem (překážka existujícího manželství – can. 1085, §1). Případné další civilní manželství je před církví neplatné – trvá platnost manželství prvního. • Dostane-li se kterýkoli z  partnerů v zákonném manželství konverzí a křtem pod závaznost církevního práva, nemusí uzavírat nový sňatek, ale také se nesmí rozvést (s výjimkou privilegia paulina can. 1043-1049). Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

10. Manželství katolíka s nepokřtěným • Je neplatné: rozdíl náboženství je zneplatňující překážkou manželství (can. 1086); • Po udělení dispenze musí být manželství uzavřeno kanonickou formou, jíž je katolická strana vázána – pak je platné, ale nesvátostné (zákonné manželství – nepokřtěný by sice mohl být udělovatelem svátosti jako u křtu, nikoli však příjemcem.). Takové manželství může rozvést papež na základě privilegia petrina (není uvedeno v CIC, viz dále). • Exkurs: Právně nedořešené je manželství pokřtěných, ale nevěřících – specifická situace v západní kultuře, CIC s ní nepočítá: nutným předpokladem přijetí svátosti z teologického hlediska je víra, z právního hlediska se však víra mezi podmínkami pro uzavření manželství neuvádí. Právo předpokládá, že pokřtěný je zároveň věřící a nepokřtěný je zároveň nevěřící – ztotožňuje víru se křtem, což je v rozporu s realitou v našem kulturním prostředí. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

11. Manželství katolíka s pokřtěným nekatolíkem • Je zakázáno bez výslovného dovolení biskupa, ten udělí dovolení za stejných podmínek jako v případě svatby katolíka s nepokřtěným (viz výše, kán. 1086). • Katolík je vázán kanonickou formou, biskup však od ní může ze závažných důvodů dispenzovat a dovolit jinou veřejnou formu – např. obřad v jiné církvi (relativně nové ustanovení: Pavel VI., Matrimonia mixta, 1970). Takto uzavřené manželství považuje katolická církev za platné a svátostné se všemi důsledky, včetně asymetrie při případném rozvodu (nekatolická církev ho dovoluje, katolická ne). • Rozvedou-li se manželé – příslušníci nekatolické církve (v rámci své církve řádně) a pak někdo z nich uzavře manželství v katolické církvi, je neplatné – překážka existujícího svazku (kán. 1085). Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

12. Princip nerozlučitelnosti • Přijímají ho všechny církve, rozdílně však chápou možnost výjimek. • Církve pravoslavné, starokatolické a evangelické na základě Mt 5,32 („Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku, mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží.“)a Mt 19,9 ("Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží.") připouští možnost, že se Boží vůle ohledně manželství vinou některého z partnerů nenaplní, a pak je možná rozluka i další sňatek. Katolická církev chápe smilstvo pouze jako důvod k odloučení za trvání manželství (can. 1152). • Katolická církev považuje manželství za nerozlučitelné nejen principiálně, ale i fakticky: „Uznané a dokonané manželství nemůže být rozloučeno žádnou lidskou mocí a ze žádného důvodu s výjimkou smrti“ (can. 1141). Týká se manželství mezi pokřtěnými – svátostného. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

13. Možnosti odloučení manželů • Odloučení (dříve: rozluka od stolu a lože), kdy manželé spolu sice nežijí, ale manželství právně stále trvá a žádný z nich tedy nemůže uzavřít další platný církevní sňatek – důvody: smilstvo, nebezpečí pro duši nebo pro tělo nebo pro děti (can. 1151-1155); vždy je třeba žádat biskupa; když pomine příčina odloučení, je nutno obnovit spolužití. • Manželství nedokonané (can. 1061) může zrušit papež na žádost obou nebo i jedné ze stran, proti vůli druhé (can. 1142) – dnes výjimečné (otázka prokazování);  • Privilegium paulinum, privilegium petrinum • Uznání neplatnosti manželství od začátku – řeší církevní soud: důvody roztržky mohou mít kořeny v dávné minulosti – proto se zkoumají chyby ve způsobilosti, souhlasu a formě. Pokud je tam problém, může soud vyhlásit neplatnost manželství od počátku. Nenajde-li se problém na začátku, manželství rozloučit nelze (s výjimkou manželství nedokonaného a Pavlova či Petrova privilegia). Soudní proces nemá trvat déle než rok, pokud rozhodne o neplatnosti manželství, musí výsledek prozkoumat ještě odvolací soud, lhůta 6 měsíců. Při procesu se vychází z předpokladu platnosti manželství, opak musí být dokázán. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

14. Zplatnění manželství • Zjistí-li se v průběhu manželství, že při jeho uzavření existovala zneplatňující překážka, a není-li zájem o vyhlášení neplatnosti, může dojít ke zplatnění dvěma způsoby: • Prosté zplatnění – konvalidace: překážka pominula nebo byla dispenzována, pak je třeba obnova manželského souhlasu alespoň tou stranou, jíž se překážka týkala (nové složení manželského slibu, v případě vady formy celý obřad). Manželství teprve nyní nabývá platnosti (can. 1156-1160). Dnes nejčastější využití – vada formy: dva pokřtění katolíci se vzali jen civilně, později – zpravidla po konverzi alespoň jednoho z nich – chtějí mít svatbu platnou i před církví; podobně kněz (řeholník) po obdržení dispenze od papeže. • Zplatnění v základu – sanace: bez obnovy manželského slibu a kanonické formy (např. pro odpor jednoho z manželů), pouze autoritou církve (biskup); předpokladem je existující manželský souhlas obou stran, daný najevo alespoň civilní formou. Manželství se zplatňuje se zpětnou platností – od samého počátku nebo od chvíle pominutí překážky (např. smrt předchozího manžela; can. 1161-1165). • Zpravidla se provádí konvalidace, sanace je nouzovým řešením, pokud je pro někoho z partnerů problémem účast na církevním obřadu. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

15. Pastorace manželů a rodin • Příprava na svátost manželství (Familiaris Consortio – Jan Pavel II.; Příprava na svátost manželství – dokument Papežské rady pro rodinu 1996) je povinností faráře – důvody: krize rodiny (neznalost křesťanských principů), neúcta k životu (běžný souhlas s potraty a antikoncepcí), nová evangelizace (příležitost k evangelizace již pokřtěných). • příprava vzdálenější: výchova v rodině, ve farnosti, ve společenství; • bližší – v době zasnoubení: probíhá s jednotlivým párem nebo ve skupině, ručí za ni farář, může přizvat odborníky. Témata: dospělá víra a křesťanské hodnoty, základní znaky křesťanského manželství (jednota, věrnost, nerozlučnost, plodnost), aspekt právní, lékařský, psychologický, pedagogický. • bezprostřední: shrnutí, modlitba, liturgická příprava, svátost smíření. • Pastorační doprovázení rodin: společenství manželů a rodin, příprava na křest dětí, osobní doprovázení v krizových situacích (nemusí dělat jen kněz, často jsou k tomu naopak vhodnější zkušení manželé). Křesťanské specifikum – rodiny s mnoha dětmi, jejich kvalita závisí na osobních předpokladech rodičů: nejlepší, pokud jsou taky z více dětí. Vzájemná podpora s dalšími podobnými rodinami! Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

16. Rozvod, pastorace rozvedených a znovu sezdaných • Rozvod není zázračnou cestou k řešení manželských krizí, někdy však je jediným východiskem – pastorační pracovník by se měl vždy snažit udržet manželství, ne však za každou cenu – umění rozlišování! Citlivé doprovázení v rozvodových situacích, riziko neprofesionální osobní vázanosti pomáhajícího na osobu, která se rozvádí. • Ti, kdo uzavřeli druhé manželství (civilní) – otázka přístupu ke svátostem jako pastorační problém: • Dříve: rozhodnutí, že budou žít jako bratr a sestra, veřejně prohlášené • Někdy dovoluje biskup přijímat tam, kde je lidé neznají • Někdy jim to dovolí kněz na vlastní riziko (právně to však není v jeho pravomoci) • BK Německa a Holandska: zdůraznění významu svědomí – kněz by jim neměl svátost odepřít, pokud k ní z vlastního rozhodnutí přistoupí. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

17. Homosexuálně orientovaní lidé, příp. páry: církev neschvaluje homosexuální chování, neboť v Bibli i křesťanské tradici bylo vždy považováno za hříšné. Teprve současná medicína a kultura se na věc dívá jinak. Lidé s homosexuální orientací jsou povoláni k životu v celibátu – nesmí však být svěceni na kněze (dokument 2005). Katolická církev zásadně neschvaluje žádnou formu registrovaného partnerství vzhledem k hříšnosti homosexuálního chování; aby nedocházelo k dojmu blízkosti manželství; aby si takové páry nemohly posléze adoptovat děti. (Srov. pozitivní prohlášení sdružení evangelických kazatelů.) Ženatí kněží, řeholníci a řeholnice: společensky tolerovaní i podporovaní, vnitrocírkevně nikoli – situace se však postupně mění; tři možné situace: odešli v době formace – bez dlouhodobých závazků mohou žít bez právních překážek plně laickým životem; odešli s celoživotním závazkem a získali dispens – církevně-právně vše v pořádku, mohou uzavřít i církevní svatbu; odešli s celoživotním závazkem a nemají dispens – z nezájmu (odklon od církve) nebo z nemožnosti. Pak jsou často ve vlastní církevní obci přijímáni negativně. Specifické situace Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

18. Problém laiků a kléru v katolické církvi • Specifický problém současné katolické církve: vysvětlení je nutné pro pochopení mnoha jejích dalších odlišností a specifik – proto po koncilu vzniká teologie laikátu. Otázka laiků je klíčová otázka budoucnosti a existence církve. • Definice pouze negativní: v katolické církvi jsou jasně definováni nositelé svěcení – v apoštolské posloupnosti ordinovaní jáhni, kněží, biskupové (jedno svěcení ve třech stupních), kteří žijí v celibátu a zároveň jsou nositeli moci. Všichni ostatní jsou laici (= nekněží, neordinovaní): „křesťané, kteří nepřijali svátost svěcení“ (CIC 207 § 1). Toto rozdělení je dáno definitivně, není prostupnost: kvůli celibátu se laik žijící v manželství nemůže stát knězem, kvůli nezrušitelnému znamení svátosti kněžství se kněz nemůže stát laikem (částečná prostupnost u jáhnů, kteří ale nemají žádnou účast na moci). • Řeholníci a řeholnice: z hlediska svěcení (a tedy také podílu na moci) jsou laiky, z hlediska způsobu života jsou Bohu zasvěcenými osobami (podobně jako kněží – celibát). Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

19. Historie laické otázky • Biblicky: laos používáno pro specifickou skupinu, v NZ křesťanskou obec jako celek – v protikladu k nekřesťanům = pohanům. Laikos se v NZ nevykytuje, zásadně se používá jen pozitivní označení pro nositele úřadu (biskup – episkopos, starší – persbyteros, jáhen – diakonos), nikoli negativní pro jeho nenositele. • Konstantinovský obrat – edikt milánský (313): křesťanství se stalo lidovým náboženstvím, většina občanů říše byli křesťané, biskupové a kněží získali vysoké společenské postavení. Pojem laos už nestojí v protikladu k pohanům, ale k vedoucím kruhům v církvi. Laik se stává tím, kdo není knězem, je definován nepříslušností ke stavu kléru. Zůstává však volba biskupa jako zásadní právo obce, kritériem pravověrnosti je lid jako celek, nikoli magisterium – biskup nemůže rozhodovat o otázkách víry a mravů bez souhlasu lidu. • Zároveň vzniká stav řeholníků – z původních poustevníků (Antonín, Pavel), na základě rozhodnutí opustit tento svět a žít jen pro Boha. Pochází z laiků, ne z kléru: askeze, celibát a nepříslušnost ke kléru definovaly mnicha stejnou měrou. Kasián: „Mnich musí uprchnout biskupovi a ženě.“ Důsledek: oddělení prvku asketičnosti, hluboké spirituality a přísné odevzdanosti Bohu od života normálních komunit – těm zůstává starost o „světské záležitosti“. Církev tak má tři třídy – vzájemné oddělené, ale komunikující. • Brzy dochází k propojení kněžského a mnišského stavu: požadavek, aby nositelé úřadu měli ctnosti mnichů, aby byli dokonalejší než laici. Mniši se stávali kněžími, kněží přejímali mnišský životní styl. Důsledek: celibát kněží od 6. stol., od 11. stol. povinný. • Středověká koncepce: stav kleriků (včetně řeholníků) je ve své podstatě dokonalejší, stav laický je jen ústupek lidským slabostem (srv. Augustinovo učení o sexualitě). Klerici jsou tedy svou kvalitou nadřazeni laikům, proto také jsou v církvi dva vzájemně podřízené stavy: učící a poslouchající. Bonifác VIII.: „Laici jsou úhlavními nepřáteli kleriků“. (Dva druhy křesťanů: Gracián. Důsledek trvající dodnes: naprostá většina kanonizací!) • Proti tomuto stavu vznikala od 12. století laická hnutí v církvi, která buď byla tvrdě potlačena nebo se transformovala v řeholní společenství (františkáni). První hnutí, které se dostalo do ostrého konfliktu s církví, bylo husitství, zásadní změnu přinesla až na něj navazující reformace: návrat k původní biblické a prvokřesťanské jednotě Božího lidu. • Katolická církev na tridentském koncilu potvrdila svou původní nauku. Probuzení laiků v ní začalo až v 19. století (přechodná fáze před koncilem Katolická akce = aktivizace laiků pod vedením kléru) a vyvrcholilo na II. vatikánu, kde bylo učení o laicích oficiálně přehodnoceno: je jim přiznána stejná osobní důstojnost jako klerikům, možnost dosáhnout stejného stupně dokonalosti, aktivně se podílet na službě a životě církve (LG, AA, nový CIC), právně však zůstává nemožnost jakéhokoliv zasahování do rozhodování v církvi. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek

20. Současné pastorační otázky • Možnost laiků podílet se na moci v církvi – např. větší pravomoci farních a diecézních rad, volba nebo aspoň možnost právního vyjádření k nositelům moci, hlavně biskupům, • Otázka kněžského celibátu a vize kněžství – pro změnu: nedostatek kněží, jejich vzdálenost životu, psychologická rizika samoty, proti: nemožnost plně se věnovat službě. • Problém homosexuality: nový vatikánský dokument zakazuje svěcení praktikujícím homosexuálům, lidem s trvalou hlubokou homosexuální tendencí, lidem podporujícím gay kulturu; lidé přechodně homosexuálně zaměření mohou být vysvěceni nejdříve tři roky po zániku této tendence; CIC se k tomu nevyjadřuje, dosud byla praxe spíše benevolentní. • Krize současné podoby řeholního života: po koncilu musely všechny řády změnit své stanovy – princip: antropologický obrat, vzít více v úvahu realitu člověka, jeho biologických a psychologických daností a omezeností (změna chápání především v oblasti autority, konec slepé poslušnosti), reagovat na potřeby současného světa. Dokument PC. • Proměna reálné podoby papežství: JP II. výslovně vyzval k hledání nové podoby této služby celé ekumenické společenství křesťanů (NMI), • Kanonizace: JP II. nejvíc ze všech papežů, sice větší podíl laiků, ale stále ještě neúměrně malý oproti řeholníkům a kněžím, • Laická spiritualita: donedávna odvozována od řeholní – hledání Boha v tichu a samotě, mimo starosti světa, představa o typicky laické spiritualitě propojené se životem je nová. • Povolání: donedávna chápáno pouze vzhledem k zasvěcenému životu – někdo je povolán od Boha a někdo ne. Dnes se chápe povolání v širším smyslu – každý je povolán k nějaké podobě odpovědného a angažovaného života. Různé koncepce: Bůh volá ke konkrétní cestě, člověk to musí zjistit a poslechnout, jinak bude nešťastný x Bůh dává člověku do srdce touhy a nechává na něm, v jaké podobě je bude realizovat, přitom ho stále doprovází, i přes nezdary a změny na cestě. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek