Škola: SŠ Oselce, Oselce 1, 335 01 Nepomuk, stredniskolaoselce.cz Projekt:

1. Škola:SŠ Oselce, Oselce 1, 335 01 Nepomuk, www.stredniskolaoselce.cz Projekt: Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0801 Název: Modernizace výuky všeobecných a odborných předmětů Název sady:Zámečnictví Číslo DUMu:VY_32_INOVACE_18_20 Název DUMu:Pájení Pro obor vzdělávání: 82-51-L/01 Uměleckořemeslné zpracování kovů Předmět: Technologie Ročník: 1. Autor: Bc. Miroslav Lávička Datum:27.8.2013

2. Pájení • Pájení je nerozebíratelný spoj • Spojují se kovové součásti roztaveným přídavným kovem (pájkou) • Součásti při pájení zůstávají v pevném stavu • Teplota tavení pájky je nižší než teplota tavení pájených součástí • Podstatou je prolínání tekuté pájky do pájeného kovu • Při pájení se mezi pájenými součástmi tvoří tenká vrstva slitiny, která kovy spojuje • Před pájením musí být z povrchu pájených součástí odstraněna oxidační vrstva • Při pájení se používá tavidlo zabraňující nové oxidaci • Pájení se vyznačuje malou pevností a dobrou těsností spoje

3. Pájení • Postup - pájené plochy se zahřejí - přidaná pájka se taví na pájené ploše - pájka se nesmí shlukovat do kapek

4. Pájení • Rozdělení: - podle teploty tavení pájky • Měkké pájení - teplota tavení pájky je nižší než 450°C - měkkým pájení se spojuje měď, slitiny mědi, zinku, cínu a olova • Tvrdé pájení - teplota tavení pájky je větší než 450°C - tvrdým pájením se spojují součásti z oceli, temperované litiny, mědi a slitin mědi

5. Pájení • Měkké pájení - teplota tavení pájky je nižší než 450°C - měkkým pájením se spojuje měď, slitiny mědi, zinku, cínu a olova - používá se pro pájení konstrukcí - spoje nejsou moc pevné - vyznačuje se malou pevností a dobrou těsností spojů (nádoby, chladiče, atd.) - vhodné spojení, kde je požadován dobrý elektrický kontakt

6. Pájení • Technologie měkkého pájení: - pájené místo se očistí a potře tavidlem - při pájení pájedlem se pájedlo vede podél švu s přidáváním pájky - pájka spojuje plochy součástí a vyplňuje spáru - spáry mezi součástmi musí být co nejmenší - po pájení se musí odstranit tavidlo, protože by potřené místo korodovalo

7. Pájení • Technologie měkkého pájení: • Pájedla • Pájecí hořák • Elektrické pájedlo • Elektrická pájecí pistole

8. Pájení • Technologie měkkého pájení: • Tavidla • pájecí voda (chlorid zinečnatý) - používá se k pájení oceli, niklu, mědi, slitin mědi, olova a zinku • ředěná kyselina chlorovodíková - používá se k pájení zinku c) salmiakový kámen - čistí hrot pájedla d) pájecí pasty - používají se pro drobnější pájení, např. kabelů

9. Pájení • Technologie měkkého pájení: • Měkké pájky - přikládá se na spojovaná místa, kde se roztaví a vyplní mezery mezi součástmi - slitiny cínu a olova - teplota tavení je od 180 do 240°C - podle složení mají název - jsou ve formě tyčí, drátů, dutých drátů naplněných tavidlem a prášku • cínovoolověné pájky (63% cínu a 37% olova) • olověnocínové pájky

10. Pájení • Tvrdé pájení - teplota tavení pájky je větší než 450°C - tvrdým pájením se spojují součásti z oceli, temperované litiny, mědi a slitin mědi - pájí se jen plamenem - používá se pro pájení konstrukcí - spoje jsou pevnější a vyznačují se dobrou těsností (nádrže a nádoby, atd.) - spoj je tepelně odolný (u soustružnických nožů, na které se pájejí destičky se slinutých karbidů)

11. Pájení • Technologie tvrdého pájení: - pájené místo se odmastí, očistí a potře tavidlem - pomocí svářecího nebo pájecího hořáku se pájené místo zahřeje na teplotu pájení - po dosažení teploty se přidá pájka - pájka se zahřívá, dokud se neroztaví a nevyplní spáru mezi pájenými součástmi - spáry mezi součástmi musí být co nejmenší - spoj se nechá zchladnout a očistí se

12. Pájení • Technologie tvrdého pájení: • Pájedla • Pájecí hořák • Svařovací hořák • Tavidlo - používáme borax (sloučenina bóru se sodíkem) ve formě prášku - při vysoké teplotě pohlcuje kyslík, tím chrání spoje před okysličením

13. Pájení • Technologie tvrdého pájení: • Tvrdé pájky - přikládá se na spojovaná místa, kde se roztaví a vyplní mezery mezi součástmi - jsou ve formě tyčí, drátů, fólií a granulí - teplota tavení je od 620 do 1000°C • Mosazné (slitiny mědi se zinkem) b) Stříbrné (slitiny mědi se stříbrem)

14. Zdroj materiálů: ČERMÁK, M. Technologie kovářských prací. 1. vydání Praha: Institut vzdělávání a výchovy Mze v ČR, 1994. GSCHEIDLE, R. a kol. Příručka pro automechanika. Praha: Sobotáles, 2001. ISBN 80-85920-76-X. ŠVAGR, J., VOJTÍK, J. Technologie ručního zpracování kovů. Praha: Institut vzdělávání a výchovy Mze v ČR, 2000. ISBN 80-7105-214-0. OUTRATA, J. Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1982. ISBN 04-224-81. GOŇA, K., HLUCHÝ, M. Umělecké kovářství a zámečnictví. 2. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. ISBN 14-495-84. Není-li uvedeno jinak, je autorem tohoto materiálu a všech jeho částí, autor uvedený na titulním snímku.