Zemětřesení

1. Zemětřesení

2. Zemětřesení je náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí – např. z neustálých pohybů zemských desek – podél zlomů. Větší zemětřesení se proto obvykle vyskytují v těch oblastech světa, kterými významné zlomy procházejí (západní pobřeží Ameriky, východní Asie a ostrovy mezi ní a Austrálií, Kavkaz, Turecko a Írán, Středomoří atd.) Studiu zemětřesení se věnuje geofyzika konkrétně její součást seismologie. • K vyjádření síly otřesů se používá mnoho různých stupnic, které jsou vhodné pro různé případy. Veřejnosti nejznámější je tzv. Richterova stupnice odvozená v první polovině 20. století pro lokální zemětřesení v americkéKalifornii. Slabá zemětřesení, která člověk buď vůbec nepocítí, nebo která se projeví na nestabilních předmětech v domácnosti (skleničky na policích, lustr, hodiny na stole), jsou velmi častá i v seismicky klidnějších oblastech – např. seismické roje v západních Čechách mohou vést až k lehkému popraskání zdí, na Ostravsku dochází často k slabým otřesům v souvislosti s důlní činností. Silnější zemětřesení jsou pak vázána většinou na aktivní tektonické oblasti a jejich výskyt je méně častý, avšak celosvětově nejde o výjimečný úkaz. Jednou za několik let však dojde k silnému zemětřesení v nejchudších státech světa, které může připravit o život stovky či tisíce lidí a způsobí mnohamiliardové škody na majetku. Podmořská zemětřesení pak mohou vyvolat také velmi ničivé vlny tsunami.

3. Richterova stupnice

4. Druhy zemětřesení: Podle původu: -řítivá - přibližně 3 % všech zemětřesení - vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin v krasových nebo poddolovaných oblastech. Mají mělké hypocentrum a bývají lokálního charakteru. Mohou však způsobit značné škody. -sopečná (vulkanická) - 7 %. Bývají průvodním jevem sopečné činnosti. Hypocentra mají vázaná na přívodní dráhy vulkanického materiálu a nacházejí se v hloubkách do 10 km. Tato zemětřesení mívají lokální význam a malou intenzitu. Často se vyskytují v rojích -tektonická (dislokační) - nejčastější a nejzhoubnější. Vznikají náhlým uvolněním nahromaděné elastické energie v tektonicky aktivních oblastech, přičemž dochází ke smykovému pohybu ker podél zlomových spár.Maximální pohyby v horizontálním i vertikálním směru mohou dosáhnout i mnohametrových hodnot. Horizontální rozměr ohniska může dosahovat i stovek kilometrů. Podle hloubky: mělká - do 60 km střední - 60 - 300 km hluboká - 300 - 700 km

5. Zemětřesení v Indonésii • Jedno z nejsilnějších zemětřesení ve světě postihlo v 00:58 UTC v neděli 26.12.2004 oblast Indonésie. Epicentrum otřesu s magnitudem 8.9 bylo lokalizováno do oblasti západního pobřeží severní Sumatry se souřadnicemi 3.5 N a 95.7 E. Následná vlna „tsunami" zasáhla pobřeží Sumatry, Thajska, Nicobarské a Andamanské ostrovy, celé pobřeží Bengálského zálivu, ostrov Srí Lanka, Maledivy a s několikahodinovým zpožděním také východní pobřeží Afriky a Madagaskaru. • Po hlavnim otřesu dochází v celé oblasti na sever k dalším desítkám silnějších zemětřesení s magnitudem > 5.0, především na Nicobarských a Andamanských ostrovech. Tyto dotřesy však již nevyvolávají ničivou vlnu tsunami. Hlavní otřes i následné dotřesy vznikají na kontaktu tří tektonických desek – australské na jihu, indické na západě a sundské na východě desítkách km zemské kůry – mělké zemětřesení. v oblasti sundského hlubokomořského příkopu. Podle prvních výpočtů bylo hypocentrum hlavního otřesu v prvních