Download
teoretick v chodiska region ln ho rozvoje co formuje praktick p stupy z pohledu soci ln ch v d n.
Skip this Video
Loading SlideShow in 5 Seconds..
SOCIÁLNÍ VĚDY (dilema jedince a kolektivu; aktéra a struktur) PowerPoint Presentation
Download Presentation
SOCIÁLNÍ VĚDY (dilema jedince a kolektivu; aktéra a struktur)

SOCIÁLNÍ VĚDY (dilema jedince a kolektivu; aktéra a struktur)

124 Vues Download Presentation
Télécharger la présentation

SOCIÁLNÍ VĚDY (dilema jedince a kolektivu; aktéra a struktur)

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Presentation Transcript

  1. Teoretická východiska regionálního rozvoje – co formuje praktické přístupy z pohledu sociálních věd: SOCIÁLNÍ VĚDY(dilema jedince a kolektivu; aktéra a struktur)

  2. Dilema jednice a kolektivu (společnosti), aktéra a struktur Co je pro primární: jedinec nebo kolektiv? Aktér nebo struktury?

  3. Jedinec (aktér) • individualismus jako způsob života společnosti). Vycházíme z jedince (metodologický individualismus) – svoboda – každý může sledovat své vlastí zájmy (klasická ekonomie). Hybná síla rozvoje moderní společnosti, ale přináší problém sociálních nerovností (viz dále)

  4. Kolektiv (struktura) • kolektivismus jako způsob života společnosti. Vycházíme z kolektivu – rovnost – lidé jsou si rovni s ostatními, neexistují velké rozdíly, ale je zde problém stagnace. Kolektiv je něčím nadosobním (klasická sociologie – Durkheim, Marx – viz dále). Aplikací rovnosti však mizí hybná síla společnost se nerozvíjí – efekt černého pasažéra

  5. Teoretická východiska regionálního rozvoje – co formuje praktické přístupy z pohledu sociálních věd: EKONOMIE (hlavní proud) - aktéři

  6. Ekonomie využívá myšlenek, které prvně formuloval Adam Smith • Byl ekonom nebo morální filosof? • Hranice a propojení mezi ekonomií a jinými vědami jsou velmi jemné a obtížně oddělitelné – interdisciplinarita sociálních věd

  7. 1759: A Theory of Moral Sentiments (Teorie mravních citů /dále: Teorie/). • Princip lidské přirozenosti (ta je neměnná a univerzální) • co je naší podstatou (přirozeností): • Egoismus • Sociální instituce a lidské sociální jednání jsou z této přirozenosti odvozeny (egoismus dává vznik institucím-řádu /zájmová teorie vzniku řádu/ a vede naše jednání.

  8. Hlavní Smithova otázka, která nás zajímá (lidské jednání a řád) • Jestliže sledujeme své vlastní zájmy (to je naše egoistická přirozenost), jak je možné, že jsme také altruisty?

  9. Egoismus versus altruismus • Ano pane, dám Vám svůj hlas. Ale jsem chudej a o chudejch je velmi dobře známo, že nechoděj k volbám

  10. Smithova odpověď • Protože v každém z nás je přítomen vnitřní člověk (morální svědomí), který hraje roli nezúčastněného diváka schvalujícího a odsuzujícího naše jednání, ale i jednání druhých.Nejdeme proti svým tužbám, protože je sami korigujeme, abychom dosáhli svých cílů.

  11. Co z oné odpovědi vyplývá pro řád na úrovni jednice • Tato dualita (egoismu a vnitřního diváka) staví lidi proti sobě, ale zároveň jim poskytuje racionální a morální oprávnění utvářet instituce, kterými vzájemně zničující boj může být zmírněn či dokonce obrácen ve společné dobro a blaho (“neviditelná ruka”). Egoismus nás žene kupředu (motiv jednání), „vnitřní divák“ brání projevení plného („nechutného“) egoismu a chaosu a obojí v součinnosti vedou ke vzniku institucí (pravidel) . Výsledek: řád na úrovni jedince (chápeme své jednání a víme, co dělat)

  12. Projekce myšlenek A. Smitha o vztahu egoismu a altruismu do regionálního rozvoje • Etická dimenze regionálního rozvoje nacházející své uplatnění v konceptu trvalé udržitelnosti • Soutěž a konkurence musí mít svá pravidla. Ta vyžadují také morálku (vnitřní svědomí). • Regionální rozvoj bez etické dimenze může vyústit ve „válku všech proti všem“

  13. Jak je dosahován řád na úrovni společnosti? • Kde hledat u Smithe odpověď: • 1776: An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations(Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. 2001. Praha: Liberální institut /dále Bohatství národů/)

  14. Jak jednat a dosáhnout řádu ve společnosti? Smithův pohled: • Měli bychom zvážit Freedleyho odvolání z krizového managementu

  15. Bohatství národů • Převedení boje mezi egoismem a altruismem z úrovně jednice na širší oblast historie (evoluce celé společnosti). Vývoj společnosti je doprovázen institucemi vhodnými k potřebám toho kterého stupně, a to především vlastnictvím

  16. Teorie historické evoluce společnosti je podřízena detailnímu popisu, jak “neviditelná ruka” operuje v komerční (konečné) fázi evoluce společnosti. Smith se snaží osvětit otázku:

  17. Co dává řád společnosti, když všichni sledujeme své zájmy a jsme svobodni (laissez-faire)?

  18. Zatímco v Teorii morálních sentimentů je to, co brání projevu úplného egoismu, který by narušil řád, vnitřní člověk (morální svědomí)v relaci k egoismu, Bohatství národů nachází institucionální mechanismus (tj. pravidlo), který zmírňuje ničící možnosti vtělené ve slepou poslušnosti vášni:

  19. Tímto ochranným mechanismem (instituce), kterým je na úrovni jedince “vnitřní divák” (vnitřní svědomí), je na úrovni společnosti soutěž(konkurence). Ta není úplně chaotická, ale vedou ji určitá pravidla a vede nakonec k řádu, což je nezamýšlený výsledek našich akcí.

  20. Neviditelná ruka a její sociální dopady z pohledu A. Smitha a klasické či neoklasické ekonomiky • Všichni lidé sledují svůj vlastní zájem (jsou egoisté), ale protože musí soutěžit s jinými (což nedovolí plné projevení destruktivních tužeb), nakonec z takové situace mají prospěch všichni (viz raný kapitalismus a rané formy endogenního rozvoje)

  21. Další Smithovy úvahy • Smith se zabývá tím, co je nutné, aby systém mohl fungovat (nezasahování státu -- /laissez-faire -- fyziokraté; existence velkého množství konkurujících si subjektů /ne monopoly/; ochrana soukromého vlastnictví (vlastnictví je sférou rozhodování a odpovědnosti a zde lze tak sledovat vlastní zájem) • Úloha státu: obrana, ochrana práva a poskytování veřejných statků (to, co se soukromníkovi nevyplatí poskytovat)

  22. Charakter jednajícího člověka v ekonomii hlavního směru: • Model Homo economicus: Člověk, jenž hledá optimální uspokojení svých potřeb při vynaložení co nejmenších prostředků. Takový člověk univerzální, žije v přítomnosti (bez paměti a předvídání, bez sociální zakořeněnosti a path-dependance), je atomizován a izolován od ostatních (mizí sociální povaha jednání) a je svobodný ve svém rozhodování (proto na něj nelze tlačit nějakými nadosobními sociálními fakty).

  23. Projekce myšlenek A. Smitha a ekonomie hlavního proudu (především klasické a neoklasické ekonomie) do regionálního rozvoje • Jedinec nejlépe ví, co je pro něj nejlepší  nezasahovat (nejsou nutné plány, strategie; v krajním případě jsou nebezpečné – znemožňují svobodné rozhodovánía mohou přivést k diktátorství) • Princip homo oeconomicus a šokových změn  anomie změny se překonává rychlostí, instituce se utvářejí bez ohledu na minulost; čím rychleji instituce, které utváříme v chodu svých aktivit, internalizujeme, tím lépe v proměnlivém dění umíme jednat; jednici sami nejlépe vědí, jaké uspořádání je pro ně v daném dění nejlepší a to sami utvářejí (metodologický individualismus) • Soutěž nakonec vše nejlépe vyřeší (alokační efektivita)

  24. Projekce myšlenek A. Smitha a ekonomie hlavního proudu (především klasické a neoklasické ekonomie) do regionálního rozvoje • Modely rozvoje založené na předpokladu co největší svobody jednajících jedinců (liberální a neoliberální koncepce) – předpoklad, že k blahodárnosti působení jedinců sledujících svůj užitek dochází v prostředí, které je nespoutává – rané modely endogenního rozvoje • deregulační opatření mají utvořit podmínky pro projevení se různých aktivit soukromých subjektů, které ve svém výsledku mají vyústit v prospěch celé společnosti (či celého regionu, kde byly realizovány). Příklad: podnikatelské zóny, zvláštní ekonomické či bezcelní zóny (liberalismem inspirovaného přístupu v regionální politice), kde došlo ke zkrácení či zjednodušení územního a stavebního řízení či snížení určitých daní.

  25. Projekce myšlenek A. Smitha a ekonomie hlavního proudu (především klasické a neoklasické ekonomie) do regionálního rozvoje • Problémy: • pochybný přínos podnikatelských zón (nové firmy se netvořily, pouze se přestěhovaly z okolí – pouze 1/10 byla nových • Nejčastěji byla budována obchodní centra a kancelářské prostory – výsledek: radikální proměna nabízených pracovních míst a možné sociální problémy (hypermarket versus malý obchod) • Paradoxem je, že regionální politika znamená zásahy státu do ekonomiky, ale deregulační opatření jsou pravým opakem • Přínosy: • Revitalizace zchátralých částí měst (Británie)

  26. Teoretická východiska sociálního a regionálního rozvoje – co formuje praktické přístupy: INSTITUCIONÁLNÍ EKONOMIE

  27. Institucionální ekonomie odpovídá na otázky, které klasická a neoklasická ekonomie nedokáže řešit.

  28. Přechází dělník z jedné dílny do druhé vzhledem k cenovému mechanismu (protože tak maximalizuje svůj zisk, protože je egoista) nebo ne?

  29. Vznik institucionální ekonomie • Na přelomu 70/80 let se o vliv institucí na ekonomiku začalo zajímat více lidí a na pomezí ekonomické teorie, práva, teorie organizace a sociologie vzniká nová disciplína – institucionální ekonomie, i když institucemi a jejich úlohou v ekonomii se někteří ekonomové i sociologové zabývali již dříve (proto se mluví o tzv. nové institucionální ekonomii).

  30. Přijetí myšlenek institucionální ekonomie přepracovalo základy ekonomie. • Pro jednání není důležitý pouze vlastní zájem a neviditelná ruka trhu, ale i instituce, které jsou naším produktem (jsou tedy sociální – vznikly v našich interakcích), ale ovlivňují jako „nezávislé“ naše jednání, stávají s něčím nadosobním, co nás omezuje. Ani trh neexistuje sám o sobě, ale je naším produktem a my se mu přizpůsobujeme, pokud nám umožňuje jednat

  31. Ronald Coase (1910) • V USA studoval horizontální a vertikální integraci: Jak sladit názory ekonomů na cenový systém a nemožnost centrálního plánování s existencí řízení a s existencí zdánlivě plánovaných komunit?

  32. Problém, na který hledá Coase odpověď:Proč v moři tržních vztahů existuje řízení a co má vliv na smlouvy uzavírané prostřednictvím trhu • Značná část užití zdrojů probíhá v rámci firem. Tyto firmy však nejsou řízeny tržním způsobem, ale administrativně (to odporuje představě o alokační efektivitě a o působení konkurence vázané na cenové mechanismy – o neviditelné ruce trhu). Nemáme tedy co do činění s trhem jako s takovým, ale s normami jednání, které řídí aktivity lidí.

  33. Proč existuje řízení a hierarchická organizace s řadou smluv ve světě spontaniety (přirozenosti) a rovnoprávných vztahů izolovaných (tj. i bezesmluvních, protože atomizovaných) jedincůsměňujících trhu?

  34. Coaseho teorém • Komu připadne poklad v jeskyni: nálezci nebo majiteli pozemku, pod níž je jeskyně, či majiteli pozemku, kde je vstup do jeskyně? • Kdyby nebyly při uzavírání smluv spotřebovávány žádné zdroje, poklad by připadl tomu, kdo nabídne nejvyšší výstup. To je však možné pouze ve světě nulových transakčních nákladů. Jakmile se instituce a svět nenulových transakčních nákladů (reálný svět) stanou předmětem analýzy v ekonomii, povedou k naprosté změně struktury ekonomické teorie.

  35. Transakční náklady • Čas, práce a ostatní zdroje vynaložené za účelem uzavření smluv (ty se uzavírají na trhu) a na řízení firem či podobných institucí. • Transakční náklady jsou v ekonomii náklady spojené s používáním cenového mechanismu, ten nefunguje sám o sobě. Lidé musí zjišťovat ceny, je nutné smlouvat, sestavit smlouvy, kontrolovat je, vytvořit mechanismus řešení sporů: jedná se o náklady spojené se sjednáním (domluvou –ex ante, konstituce) a zjednáním (zajištěním fungování – ex post, koordiance) transakce, tj. interakce mezi lidmi

  36. Institucionalizace metod jako nástroj efektivního provádění aktivit vede k: snížení transakčních nákladů Typy transakčních nákladů V realitě neoddělitelné ex ante součinnostní konstituční ex post soužitostní koordinační

  37. Kdy vzniká firma • Firma jako instituce vzniká podle Coaseho tehdy, když náklady na jisté použití zdrojů jsou nižší, je-li toto uskutečňováno administrativně, než kdyby tomu bylo prodáváním a nakupováním na trhu. Kdyby nebylo uzavírání smluv spojeno se žádnými náklady nemusely by být firmy, vše by se řešilo na trhu, i přechod z jedné dílny do druhé.

  38. Transakční náklady v sociologii • Náklady na fungování sociálního systému (na dohody mezi lidmi a na fungování jejich vztahů /čas úsilí, to jak lidé něco vnímají a interpretují -- vnímají-li něco jako neférové transakční náklady rostou/) • Instituce a sociální kapitál snižují transakční náklady – díky nim se snadněji domlouváme a je méně náročné systém udržovat v provozu. Extrémně vysoké transakční náklady vedou k chaosu

  39. Jednání lidí • Jednání lidí závisí na institucionálním uspořádání a jeho chápání – spojeno s adaptační efektivnosti – založená buď na hierarchiích (M. Weber o byrokracii, P. Bourdieu o sociálním kapitálu) nebo na kooperaci (M. Weber o sociálním jednání, R. Putnam o sociálním kapitálu) • Pokud jsou náklady na sjednání (domluvu) a zjednání (fungování) aktivit vyšší než prospěch, který by tyto aktivity měly přinést (např. více pracovních míst), potom se činnosti neuskuteční a ustavení více pracovních míst nebude realizováno

  40. Aplikace transakčních nákladů k sociologii a k rozvoji venkova • Pokud jsou náklady na vyjednání projektu a na jeho uskutečnění (tj. fungování) vysoké (např. místní jej odmítají), projekt není úspěšně realizován z důvodu vysokých transakčních nákladů.

  41. Projekce myšlenek institucionální ekonomie do regionálního rozvoje • Je nutno brát v úvahu pravidla hry (instituce), které ovlivňují naše jednání. Princip path dependancy • Pokud jsou náklady na vyjednání projektu a na jeho uskutečnění (tj. fungování) vysoké (např. místní jej odmítají), projekt není úspěšně realizován z důvodu vysokých transakčních nákladů. Výše transakčních nákladů ovlivňuje, zda nechat působit trh nebo hierarchie • Gradualistické zvládání anomie (ne-řádnosti) změny – postupné přizpůsobování spojené s naší adaptační efektivitou. Instituce již existují (jsou utvořeny dopředu - vize) a je důležité jak je internalizujeme (např. jako neférové). Gradualistická proměna institucí založená na učení a kooperaci (sociální a kulturní kapitál) • alokační efektivita

  42. Projekce myšlenek institucionální ekonomie do regionálního rozvoje • Odpovídá modelu endogenní rozvoje v širším pojetí (podpora lokálních iniciativ byla z podstaty typická i pro neoklasický model, ale nebyly brány v úvahu sociální souvislosti vztahů mezi lidmi /ti byli atomizováni/) • Instituce se sociálním kapitálem jsou důležité pro snižování transakčních nákladů, které vznikají ve světě sociálních vztahů – proto je podporována spolupráce a inovace (lidský, kulturní, intelektuální a sociální kapitál), tzv. networking (industriální okrsky spolupracujících podniků firem a škol – Silicon Valley), místní akční skupiny v Iniciativě LEADER

  43. Projekce myšlenek institucionální ekonomie do regionálního rozvoje • Od 80. let 20. století institucionalismus jako obecný přístup představuje převažující teorie regionálního rozvoje • D. North: tradiční ekonomická analýza musí být kombinována se studiem vývoje institucí. North uvažuje o teorii ekonomické dynamiky, která by byla srovnatelná s teorií obecné rovnováhy. 2 její předpoklady: že instituce (které jsou sociálně konstruované) a čas jsou důležité, pro pochopení změn a předložení návrhů pro hospodářskou politiku při řešení úkolu zlepšení výkonnosti regionů

  44. Projekce myšlenek institucionální ekonomie do regionálního rozvoje • Institucionalismus může lépe napomoci objasnit skutečnost, proč jsou některé bohaté, zatímco jiné chudší, proč některé rychle rostou, zatímco jiné stagnují a na tomto základě formovat politiku regionálního či venkovského rozvoje.