Sociální etika 2 (KS) Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D. romanmicka roman.tf@seznam.cz

1. Sociální etika 2(KS)Vyučuje: PhDr. Roman Míčka, Th.D.www.romanmicka.netroman.tf@seznam.cz

2. „Zápočet“

3. Politická filosofie a pedagogika? Mnoho teorií politických filosofů má své implicitní, někdy i explicitní pedagogické konsekvence Př. Jean Jacques Rousseau – „člověk od přirozenosti dobrý“, teprve společnost a majetek jej kazí, zdálo by se, že je „anarchista“ (x obecná vůle, obdiv ke Spartě a Ženevě) John Dewey – pragmatická pedagogika, založeno na utilitarismu, výchova k demokracii, demokratizaci všech složek a sfér společnosti, emancipace a blahobyt pro všechny Behaviorismus – člověk jako „tabula rasa“ (Watson: "Dejte mi na výchovu tucet zdravých dětí a já vám zaručím, že z každého z nich vychovám specialistu podle vlastní volby - lékaře, právníka, umělce, žebráka, zloděje...")

4. Sociální etika- Křesťanská sociální etika- Sociální nauka církveempirie – rozum - tradiční hodnoty - autorita církve Politická filosofie, sociální filosofie Míčka, Ockenfels, Anzenbacher, Novak Zejména encykliky, další oficiální dokumenty

5. Jiná pojetí Arthur Rich etika individuální – ve vztahu k člověku samému etika personální – ve vztahu k druhým etika sociální – ve vztahu k obci a institucím etika ekologická – ve vztahu ke stvoření F. A. Hayek – podle něj je idea sociální spravedlnosti druhem zmatení, „fata morgánou“, společnost nebo trh nemůže být „spravedlivý“ nebo „nespravedlivý“, tuto vlastnost nelze připisovat ničemu jinému než jedinci (Osudná domýšlivost. Omyly socialismu, 1989) Politická filosofie – je "pokusem o pravé poznání jak povahy politických záležitostí, tak i správného či dobrého politického zřízení.„ X mínění a ideologiím

6. Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... SVOBODA Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt ROVNOST SPRAVEDLNOST „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici

7. Základní studijní materiál ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy, Brno: CDK, 2004. ISBN 80-7325-030-6. s. 7-14, 223-226. (celkem 11 stran) Skripta Sociální etika II. Martin Bílek (20 stran) • Co to je sociální etika a jak se odlišuje od individuální etiky? • Jak se liší pojmy sociální etika, křesťanská sociální etika a sociální učení církve? • Co je to spravedlnost, jak lze pojem spravedlnosti diferencovat, co je to sociální spravedlnost? • Jaká je metoda etiky a způsoby etické argumentace? • Jaké jsou typy etického rozhodování a odpovědnosti? • Co je to moc, stát, politická moc, právní řád a občanská společnost? • Co je to hospodářská etika, jaké jsou typy hospodářské etiky?

8. Politické ideologie Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout. Všechny ideologie: - přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání - předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ - objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit Neutrální pojem ideologie, ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií

9. Povaha pojmu ideologie Co je v politice prvořadé? Prvořadý je boj o moc, ideologie jsou jen nástrojem k jejímu získání (Behaviorismus, marxismus, neomarxismus) Ideologie je pouhá pragmatická propaganda, případně pomýlené vidění světa, falešné vědomí, mystifikace ze strany vládnoucí třídy X Ideje jsou primárním hybatelem politiky J. M. Keynes: „Lidé praxe, kteří si myslí, že je nikdo intelektuálně neovlivňuje, jsou zpravidla otroky některého z mrtvých ekonomů. Fanatikové autority, slyšící trávu růst, čerpají své šílenosti z děl nějakého akademického pisálka, který žil bůh ví kdy“ Weaver (Ideas Have Consequences, 1948): Nominalismus v moderním myšlení převážil nad realismem, došlo k odříznutí od hodnot a pravdy

10. Politické ideologie Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... Svoboda, rovnost, spravedlnost Jsou i další pojmy – demokracie ,, sociální stát...

11. Politické ideologie

12. Politické ideologie

13. Příklady z naší realityk úvaze a debatě ODS– neoliberalismus s konzervativními prvky, inspirace Novou pravicí TOP09 – liberální strana s konzervativními a neoliberálními prvky ČSSD– socialismus silně ovlivněný moderním liberalismem, částečná inspirace New Labour KDU-ČSL – mix prvků moderního a klasického liberalismu, konzervativní akcent SZ – moderní liberalismus s prvky anarchismu, socialismu a ekologismu LIDEM – moderní liberalismus a ? SSO – Libertarianismus KSČM – komunismus, částečné překrytí se socialismem DS – původně nacionálněpopulistická, dnes spíše nacionálněsocialistická SPOZ? Ano? Hlavu vzhůru? Úsvit?

14. „Svoboda a majetek jsou úzce svázány“. „Svoboda je poznaná nutnost“. „žádná společnost neexistuje, existují jen individuální muži, ženy a také rodiny…“ „Člověk je od přirozenosti dobrý a kazí jej společnost“. „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit“. „Silně progresívní daň. Zrušení dědického práva“. „Nejdůležitější změna, k níž rozsáhlá státní regulace vede, je psychologického typu - proměna lidského charakteru. To je z povahy věcí pozvolný proces, který trvá ne několik let, ale dokonce jednu nebo dvě generace“. „Stát je božská vůle jakožto přítomný, ke skutečné podobě a organizaci světa se rozvíjející duch.“ „Sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů“. “Morálka neexistuje, pouze osobní disciplína…”

15. Svoboda svoboda negativní –formální (svoboda „od“) absence nátlaku (obvykle se kryje se základními, všeobecnými lidskými právy) Klasický liberalismus, neoliberalismus, moderní konzervatismus svoboda pozitivní –účinná (svoboda „k“) naplněna konkrétním obsahem, svoboda realizovat svá přání (obvykle vyjádřena sociálními, nárokovými právy) Moderní liberalismus, sociální demokracie, komunitarismus, socialismus, komunismus

16. Rovnost Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické scény) Za základní rozlišovací kritérium považuje v postoji vůči myšlence rovnosti, levice se zasazuje o rovnost a pravice o diferenciaci. Je to vlastně spor o přirozenou míru diferenciace a o míru potřeby jejího odstraňování. Na jedné straně stojí ti, kdo se domnívají, že lidé si jsou spíše rovni, na druhé ti, kdo si myslí, že si spíše rovni nejsou. Tento protiklad je také doprovázen odlišným hodnocením vztahu mezi rovností a nerovností přirozenou a sociální a dále odlišným hodnocením toho, zda s nerovností něco více či méně dělat. Levice má sklon zasahovat do chodu společnosti za účelem dosažení rovnosti, pravice je ochotnější přijmout to, co je přirozené. LEVICE PRAVICE X

17. „Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří“ Ulpianus

18. Spravedlnost procedurální spravedlnost (formální, legální)[iustitia legalis] retributivní, restorativní spravedlnost materiální spravedlnost – spravedlivé jsou nejen postupy, ale i obsahy a výsledky, k nimž se dospívá, obvykle lze v jejím rámci rozlišit spravedlnost: distributivní [iustitia distributiva] (podílná) – rozdělení statků a moci ve společnosti komutativní [iustitia comutativa] (směnná) – férovost a spravedlivé podmínky ve směně, mzdy, ceny apod. kontributivní [iustitia contributiva] (participativní) – aktivní účast na sociálním životě a procesech „sociální spravedlnost“ (lasiččí pojem)

19. Současná debata o spravedlnosti John Rawls (A Theory of Justice, 1971) „kolektivistický liberalismus“ ((levicově liberální pozice) spravedlnost jako „férovost“, experiment „závoje nevědomosti“, sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů) X Robert Nozick (Anarchy, State and Utopia, 1974)„anarcholibertarianismus“ (libertariánská pozice) spravedlnost jako „právo“, odmítá redistribuci majetku jakožto zásah do práv člověka, odmítá aby jedni byli prostředkem druhých

20. Socialismus – člověk není svobodný, je determinovaný zejména ekonomicky, jeho svoboda spočívá zejména v hmotném zabezpečení, lidé by si měli být rovni materiálně, formální rovnost je nedostačující, spravedlnost je především spravedlností sociální Liberalismus – člověk je svobodný a jeho svobodu je třeba chránit před mocí druhých i státu, lidé jsou si rovni zejména morálně a před zákonem, sociální nerovnost je spravedlivá, protože odráží přímo nebo nepřímo zásluhy člověka Konzervatismus – člověk je plně svobodná a odpovědná bytost, má ovšem výrazné sklony konat zlé věci a proto je třeba na něj být přísný, rovnost je pojem spíše transcendentní, spravedlivé je to, co je v souladu s přirozeným zákonem a tradicí

21. slabší individualismus • morálka není důležitá • pozitivní svoboda • rovnost příležitostí • odpovědnost státu • silný individualismus • důraz na morálku • negativní svoboda • formální rovnost • důraz na slabý stát

22. Konzervatismus Russel Kirk, The Conservative Mind (1953) (Česky Konzervativní smýšlení) má zato, že lze konzervatismus lze shrnout do celkem šesti zásad : • víra v transcendentní řád či přirozený zákon • rozmanitost, tajuplnost a nedokonalost lidské existence • strukturovanost, organicita a řád ve společnosti • svoboda a majetek jsou úzce svázány • víra ve zvyklosti, konvence • společenské změny musí být uvážené X radikalita, hledání dokonalosti člověka i společnosti, pohrdání tradicí a důraz na rozum, důraz na ekonomické a politické rovnostářství

23. Socialismus Principy socialismu: - pospolitost - sociální rovnost - důraz na potřeby - společné vlastnictví - bratrství, společenská třída • Sociální demokracie a Třetí cesta • Rigidní stalinistické režimy • Socialismus s čínskými rysy • Socialismus 21. století (21st Century Socialism) • Anarchosocialismus (část antiglobal. hnutí) • Ekosocialismus • Socialistický feminismus

24. Systemizace politických ideologií Liberalismus Neoliberalismus Neokonzervatismus New Right Moderní socialismus Neomarxismus, New Left New Labour moderní klasický Socialismus Konzervatismus Komunitarismus

25. Univerzální střet řádů „percepce-Bytí“? Řád Percepce v řádu percepce (empirična) je člověk sám stvořitelem světa i jeho historie Bytí člověk jako nepatrný atom vyššího, transcendentně zakotveného řádu

26. univerzální střet řádů „percepce-Bytí“teorie univerzálního střetu liberalismu a konzervatismu člověk zakouší vlastní svobodu i odpovědnost za své bytí na světě, tvoří jedinečný řád světa, organizuje své schopnosti k vrcholnému vyjádření ve vlastní neopakovatelné existenci. Moralita jako EMPATIE člověk zakouší omezení této nekonečné svobody tvorby, pokoru ve vztahu k historii vlastního rodu (tradice) i k fenoménům přesahujícím jeho vůli (transcendence). Moralita jako MRAVNÍ SÍLA

27. Vždy jde o formu syntézy řádů, v minulosti to byl zejména střet nových a starých forem politického řádu, levice – pravice, v současnosti je to zejména střet sociálního liberalismu X demokratického konzervatismu Individualismus, odpovědnost, tradice, autorita, přirozenost, oprávněnost nerovnosti, sociální nederminovanost základní lidská práva, negativní svoboda, absolutní hodnoty, depolitizace morálky Egalitarismus, emancipace, všestranný rozvoj, seberealizace, blahobyt, spravedlivá distribuce nová lidská práva, pozitivní svoboda, relativita hodnot, politizace morálky

28. Rawls – problém materialismu a morálky Samuel Scheffler (The Appeal of Political Liberalism, 1994) "Rawlsova koncepce decimuje mravní zdroje liberalismu, aniž by místo toho zvládla šíření jeho ospravedlňujícího apelu." Tato (velmi systematicky propracovaná) teorie je prakticky materialistickou redukcí, jež převádí problémy spravedlnosti, lidských práva demokracie na instrumentální úroveň uceleného zajišťování blahobytu a stejných příležitostí pomocí institucionálního zřízení.

29. Uměřená varianta hledání svobody? • Ryze negativní pojetí lidské svobody plně nevystihuje důstojnost člověka a předpokladů jejích materiálních podmínek svobody • Uznání, že k plné svobodě a důstojnosti člověka náleží i participace na utváření politických institucí • Zohlednění kritiky, která poukazuje na rizika radikálního pojetí pozitivní svobody, odmítnutí utilitarismu • Spojení svobody s odpovědností a morálními kritérii

30. Uměřená varianta hledání spravedlnosti? • Uznání širšího, než jen procedurálního pojetí společného dobra (přínos konzervatismu, křesťanství a komunitarismu) • Částečné přijetí oprávněné kritiky ze strany neoliberalismu (důraz na svobodu jedince, subsidiaritu, odmítání státního paternalismu) • Hledání uměřené solidarity, která zabezpečí důstojnost člověka a přiměřený blahobyt, avšak nebude podkopávat jeho morálku a iniciativu

31. Základní studijní materiál HEYWOOD, A. Politické ideologie. In Politologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 61–86. • Co jsou to politické ideologie, jaké základní ideologie existují? • Jaký je historický vývoj a jednotlivé současné typy liberalismu? • Jaký je historický vývoj a jednotlivé současné typy konzervatismu? • Jaký je historický vývoj a jednotlivé současné typy socialismu? • Co je podstatou ideologií fašismu, anarchismu, environmentalismu, feminismu, náboženského fundamentalismu? • Čím se odlišují jednotlivé ideologie, mají tyto odlišnosti nějaký sociálně-etický rozměr? • Jaká je role pojmů spravedlnost, svoboda, rovnost v ideologickém a sociálně-etickém diskursu? • Jaké teorie spravedlnosti hrají zásadnější roli v současné politicko-filosofické debatě?

33. Demokracieněkteré ideologické a politicko-filosofické a etické aspekty

34. Politické ideologie a demokracie Všechny etablované ideologie ve své aktuální podobě v zásadě demokratický politický systém považují za žádoucí X extremistické ideologie (komunismus, anarchismus, fašismus, nacismus, náboženský fundamentalismus)

35. Politické ideologie a demokracie Zásadně se však liší v chápání jejího charakteru, zejména co se týče: - Vztahu k hodnotovému zakotvení - Optimální míře participace občanů Aristotelský ideál: Politeia (mezon mezi demokracií a aristokracií, vládou lidí a vládou principů) „ani moc, ani málo“

36. Politické ideologie a demokracie Liberalismus Klasický (omezená) Moderní (co nejširší participace) Neoliberalismus (slabý stát) Paleolibertarianismus (žádný stát) Konzervatismus Paleokonzervatismus (slabá, důraz na principy a hodnoty) Neokonzervatismus (univerzální model) Socialismus Demokratický socialismus (ekonomická demokracie)

37. DAHL, Robert. Demokracie a její kritici (1989) • Anarchismus (odmítá legitimnost jakékoli donucovací role státu, včetně demokratického) • Poručnictví (odmítá ideu, že lidé by si byli schopni samo vládnout) Kritici nepřátelští (D je nežádoucí, Platon a autoritáři, je nemožná Michels – železný zákon oligarchie) x sympatizující kritici (jsou nakloněni a hledají možnosti jejího fungování, ale jsou kritičtí) • Přímá demokracie? (je možná třetí demokratická transformace? Jsou POLYARCHIE – liberální demokracie uspokojivé? – princip reprezentace, smíšená vláda (společenský a organizační pluralismus), ústavní liberalismus (velký rozsah základních a politických práv))

38. Demokracie jako hodnotax mechanismus Je legitimní vše, na čem se lid usnese? Instrumentální pojetí x procedurální pojetí demokracie Instrumentální pojetí předpokládá existenci koherentního souboru hodnot umožňujících dosažení uspokojivého výsledku, „teorii společného dobra“, morální předpoklady Procedurální pojetí připisuje hodnotu již samotné participaci osob na demokratickém procesu

39. Habermasova teorie demokracie Procedurální pojetí demokracie Jednání instrumentální X komunikativní Deliberativní (diskursivní) demokracie „Systém musí obsahovat právě ty práva, jež musí být vzájemně uznány občany, kteří chtějí žít ve společnosti řízené pozitivními právy“. Odmítá uznat platnost jakékoli hodnoty či instituce, která nedokáže získat svůj mandát skrze racionální diskurs rovných osob

40. „Liberální demokracie“ „liberální“ a „demokratická“ složka systému „Demokracie vzkvétá, svoboda nikoli“ Fareed Zakaria, Budoucnost svobody Totalitní demokracie (Jacob L. Talmon) Demokratická složka: vláda lidu, procesuální, formální stránka Liberální složka: obsahuje normativní aspekty, mravní předpoklady (konstituce, pravidla, ochrana svobody, lidská práva)

41. Demokratický fundamentalismus I • Kořeny v myšlení J. J. Rousseaua (přímá demokracie, obecná vůle lidu) • Dnes „participační demokracie“ či „silná demokracie“ • Tvrdí, že obecně rozšířená „liberální zastupitelská demokracie“ (slabá demokracie) funguje neuspokojivě: • elitářství (rozhoduje se kdo bude vládnout, nikoli jak se věci budou dělat) • pluralismus politických stran (agregace zájmů, omezený výběr) • redukce rozhodovacích pravomocí lidu

42. Demokratický fundamentalismus I „obecná vůle lidu“ „…kdokoliv by odepřel poslechnouti obecnou vůli, bude k tomu donucen…“ „…společenská smlouva dává státnímu tělesu naprostou moc nad jeho členy…“ (ROUSSEAU, J.J. O společenské smlouvě)

43. Demokratický fundamentalismus II Kořeny v neokonzervatismu (snaha o implantaci demokratické vlády ve společnostech, které k tomu nemají morální, sociální a ekonomické předpoklady) Otázka zemí, ve kterých formální zavedení demokracie bez její liberální složky může vést k horším výsledkům, než je autoritativní vláda, třeba otázka Arabského jara: vítězství náboženského fundamentalismu, omezení práv menšin, obnovení válečného stavu s Izraelem (Egypt)

44. Demokratický fundamentalismus II „Americké úsilí o bezpečnost vůči terorismu a lotrovským státům jde ruku v ruce s osvobozováním jejich utiskovaného lidu. Od Říše zla k Říši svobody je obří krok, kontrast tak veliký jako děsivé obrazy ztraceného dvacátého století a zářivý rozbřesk století jednadvacátého. Ale Amerika má sílu a vůli učinit ty obří kroky, jak už ukázala v budoucnosti “. (JOHNSON, P. America´s new Empire for Liberty)

45. Argumenty pro omezení demokracie „hyperdemokratická“ masová společnost, ve které je moc rovnoměrně rozprostřena mezi všechny bez ohledu na jejich kvalifikaci, schopnosti a morálku, rozvrací civilizovanou společnost a morální řád, přičemž výsledkem je kulturní úpadek a tendence k totalitě. José Ortega y Gasset, Vzpoura davů [1930] Mýtus racionálního voliče. Proč v demokracii vítězí špatná politika Bryan Caplan[2010]

46. Hlasovací paradoxy(Bord, Condorcet) Vítězí ekonomický rozvoj (další v pořadí – bezpečnost, sociální jistoty, 4-3-2) Nevítězí nic 3-3-3

47. Kenneth Arrow – „teorém nemožnosti“, cyklické většiny, poukazuje na neexistenci způsobu volby, která by vedla ke společenskému uspořádání vyhovujícímu podmínkám elementární spravedlnosti a ke stanovení pořadí společenských preferencí z preferencí individuálních. Joseph Schumpeter – kvantitativní x kvalitativní rozhodnutí Obecné dobro – neexistuje jednoznačně definované obecné dobro, na kterém by se všichni lidé shodli, nebo které by přijali pod tíhou racionálního argumentu (naše chápání žádoucí podoby života a společnosti stojí mimo čistě logické uvažování) „demokratický elitář“

48. Democratic overload Problém „demokratické zátěže“ (democratic overload, government overload) - jisté paralýzy systému, kdy na základě tlaků voličů a zájmových skupin dochází k začarovanému kruhu - politici chtějí uspět ve volební soutěži a získat moc, proto slibují stále vyšší veřejné výdaje (viz. James Buchanan - veřejné finance v demokratickém systému) „government oversupply“ – nadměrná nabídka ze strany vlády Giovanni Sartori rozlišoval mezi „zodpovědnou“ vládou, která se chová odpovědně a kvalifikovaně a „přístupnou“ vládou, která reaguje na vnější požadavky lidu a je tak přetížena v kontextu „revoluce rostoucího očekávání“ (zejména právě v oblasti sociální politiky)

49. Argumenty pro posílení demokracie Mancur Olson, The Logic of Collective Action (1965) - prosazování koncentrovaných zájmů na úkor roztříštěných zájmů (byrokracie, aktivisté, průmyslová a ekologická lobby) Anne O. Krueger, Jagdish Bhagwati - dobývání renty (Rent-seeking), Neproduktivní dobývání zisku (Unproductive Profit-seeking)

50. Ryszard Legutko: Demokratický deficit Evropské unie (2013) Evropská unie představuje řád i ducha liberální demokracie v té nejvíce zdegenerované podobě. Jestliže nejsilnější stránkou demokracie byly volby a v nich zabudovaná možnost výměny vládnoucí skupiny nebo změny vládního programu, udělala Evropská unie vše pro to, aby tuto možnost v maximální míře omezila. Neexistují žádné transparentní mechanismy mocenské změny ani řešení, která by voličům umožnila mít vliv na to, jakým směrem se bude vládnutí ubírat. Evropský parlament negeneruje vládnoucí skupinu a sám nemá velkou pravomoc; navíc, nepočítáme-li komunistické státy nebo některé autoritářské režimy, je patrně jedinou parlamentní institucí na světě, v níž neexistuje opozice. Nezávisle na tom, kdo ve volbách vítězí, v Evropském parlamentu už po dlouhá léta činí klíčová rozhodnutí stejné stranické uskupení a uskutečňuje se v něm stále stejná politika. Evropská vláda, přesněji řečeno něco, co vládu připomíná, jinými slovy Evropská komise, se neutváří na základě hlasování voličů, ale je na něm zcela nezávislá. Hlavní funkce plní v Evropské unii lidé, kteří nebyli zvoleni ve všeobecných volbách, a voliči nemají žádnou možnost je odvolat.