Morfologie – p řednáška 10

1. Morfologie – přednáška 10 PaeDr. Jarmila Alexová, CSc. 8. prosince 2009

2. Slovesa

3. Slovesa (verbum, verbaPL) • základový slovní druh • dynamické znaky substancí • případně statické • vážit • Maminka váží mouku na koláč – dynamický • Bratr váží 70 kilogramů – statický

4. Gramatické kategorie: Osoba • prostředek k vyjádření vztahu mezi dynamickým znakem k podmětu věty • a současně, který z účastníků komunikace je nositelem tohoto znaku • mluv-í-m – nositel znaku mluvení je mluvčí • mluv-í-š – nositel znaku mluvení je adresát • předmět komunikace: 3. osoba • který z účastníků komunikace je ve funkci podmětu – formálně osobní koncovkou

5. Osoba • SG • 1. -u / -i / -m nesu píši dělám • 2. -š děláš, prosíš, neseš • 3. ne koncovka, ale kmenotvorná přípona • PL • 1. -me / -m nesem/e • 2. -te nesete • 3. -í / -ou prosí nesou • 3. osoba • on pros-íKMEN-øOSOBNÍ • oni pros-øKMEN-íOSOBNÍ

6. Osoba ve složených tvarech • vyjádřena osobní koncovkou pomocného slovesa být • prosila jsem, prosil-a js-i, prosila ø • prosil-a by-ch ... • prosil-ajmenná koncovka (jako žena) jse-m1.sg

7. Číslo – Numerus • společně s osobou • množství nositelů znaku • !ne množství děje • přicházíme vs. přicházím

8. Čas – Tempus • vztah děje k okamžiku promluvy • základní bod = okamžik promluvy • děj probíhá • v okamžiku promluvy • přítomný čas (prézens) • statický znak substance se kryje s okamžikem promluvy • před okamžikem promluvy • minulý čas (préteritum) • po okamžiku promluvy – pravděpodobně • budoucí čas (futurum)

9. Čas • přítomnost, minulost, budoucnost • objektivní časy • v aktivu • přítomnost – pomocí osobních koncovek • v pasivu • složené tvary, etc.

10. Přítomný čas (Prézens) • univerzální tvar vztahující se • i k budoucnosti • Zítra jedu do Prahy – lexikálně vyjádřená budoucnost • i k minulosti (historický prézens) • V roce 1348 zakládá Karel IV. univerzitu • dramatický prézens • včera jsem se procházela v parku a tu najednou slyším – překvapivé jevy • bezčasový prézens • Země se točí kolem Slunce

11. Minulý čas (Préteritum) • vždy složeným tvarem v současné češtině • vs. aorist, imperfektum v historickém vývoji češtiny • příčestí minulé a prézens slovesa být • prosila jsem • stejný tvar i ve 3. osobě! • prosila ø

12. Budoucí čas (Futurum) • dokonavá • nemají aktuální přítomnost • prézens vyjadřuje budoucnost • při-nesu • nedokonavá • budoucí být a infinitiv • budu prosit

13. Budoucí čas (Futurum) ii. • být • gramatický kořen • jse – kořen v přít • by – kořen v min • bud – kořen v bud • modální futurum • To bude babička • mluvčí je dosti silně přesvědčen, ale ještě váhá

14. Časy relativní • současnost, předčasnost, následnost • některé IE jazyky mají tento systém hodně rozvinutý • obvykle vyjádřeny časy objektivními a nějakým dalším prostředkem • děj vztažen k jinému ději v komunikaci • současnost • předčasnost • následnost

15. Současnost • jdu po ulici a (přitom) pozoruju okolí • šla jsem po ulici a pozorovala okolí • současnost není vyloučena • přechodník přítomný • specifický prostředek • jdu po ulici pozorujícF své okolí • šla jsem / půjdu po ulici pozorujícF své okolí

16. Předčasnost • děj proběhl dříve než jiný děj • přechodník minulý • specifický prostředek • Když jsem spatřila přijíždějící autobus, zastavila jsem se • Spatřivši přijíždějící autobus, zastavila jsem se • tj. Když jsem zpozorovala/uviděla, etc. • přechodníky • v současné češtině už jen velmi málo používané • ale: vy je budete umět tvořit správně!

17. Předčasnost ii. • antepréteritum (plusquamperfectum, čas předminulý) • předčasnost před jiným dějem minulým • Když jsem přišla, pustila jsem se do vaření • Když jsem byla přišla, pustila jsem se do vaření • Byl jsem přišel, byli jsme viděli

18. Následnost • děj po jiném ději • obvykle vyjádřen vedlejší větou • přechodník budoucí • specifický prostředek • tj. tvar přechodníku přítomného od dokonavých sloves • padna na kolena, budeš se mi klaněti

19. Způsob – Modus i. • prostředek, kterým sloveso vyjadřuje postoj mluvčího k vyjadřovanému ději • čistě komunikační kategorie • jak mluvčí děj chápe

20. Způsob – Modus ii. • indikativ – oznamovací • mluvčí chápe daný děj jako realitu • vyprávím, budu vyprávět, vyprávěla jsem • kondicionál – podmiňovací • mluvčí podává děj jako potenciální, hypotetický • vyprávěla bych, byla bych vyprávěla • přítomný • prosila bych • minulý • byla bych prosila • !zavádějící názvy, relativní časy

21. Způsob – Modus iii. • imperativ – rozkazovací • mluvčí signalizuje, že děj je v kompetenci adresáta • přines, přineste • příp. ve společné kompetenci mluvčího a adresáta • přinesme • kategorie času existuje jenom v indikativu

22. Rod – Genus verbi i. • strukturní kategorie, struktura výpovědi • aktivum / pasivum • signál pro adresáta o tom, zda původce děje je podmět • původce děje je někdo jiný • příp. vůbec není

23. Rod – Genus verbi ii. • aktivum • Učitel chválí žáka • původce děje je podmět • pasivum • Žák je svým učitelem chválen • podmět není původcem děje

24. Rod – Genus verbi iii. • různé příručky různě pojímají • školské pojetí • zvratné pasivum • Žáci se u nás chválí nedostatečně, U nás se chválí málo, Do práce se chodí včas • neosobní pasivum (starší učebnice) • zevšeobacnění, deagentizace – ale rod činný • opisné pasivum • Žák byl pochválen

25. Vid – Aspekt i. • mezi gramatickou a lexikální kategorií • lexikalizace vidu • neexistuje sloveso, které nevyjadřuje vid • tj. jako neexistuje jméno, které nemá rod • ale: existují slovesa, která jsou jen jednovidová • vs. obouvidová

26. Vid – Aspekt ii. • problematika ohraničenosti děje • perfektum • děj je ohraničen • počáteční fáze – vyběhnout • koncová – doběhnout • distribuce – posedat si • imperfektum • děj jako proces bez ohraničení • Petr plakal – před okamžikem promluvy • Petr se rozplakal – pláč od okamžiku • Petr si zaplakal – chvilku plakal

27. Vidové protějšky • základní prostředek • přípony • z PF se tvoří IMP • přinést – přinášet • vypsat – vypisovat • předpony • z IMP se tvoří PF • psát – napsat • ALE: psát – dopsat není vidová dvojice • dopsat – dopisovat

28. Vidové protějšky • vidové trojice • blížit se – přiblížit se – přibližovat se

29. Slovesné tvary • jednoduché – složené • větší paradigma tvarů než jména • bez vidových rozdílů – zhruba 250 tvarů • tvarotvorný základ • tvarotvorné formanty

30. Slovesné tvary ii. • určité tvary jednoduché • TF: kmenotvorná přípona + koncovka • pros-íKMEN-m • neurčité tvary • TF: kmenotvorná přípona + tvarotvorná nekoncová + rodová koncovka • pros-iKMEN-lPŘÍČESTÍ-aRODOVÁ • součástí TF může být předpona pro vyjádření budoucnosti sloves pohybu • pojedu, ponesu, půjdu • jít – nedokonavé, ale pohybu

31. Slovesné tvary jednoduché • příslušný význam vyjadřují pouze jedním tvarem • vs. složené tvary • plnovýznamové sloveso a pomocné sloveso být (na vyjádření některých gramatických kategorií)

32. Indikativ prézentu aktiva • nes-u, píš-i • kmen přítomný + osobní koncovky • nejlépe na 3. sg. préz • píš-eKMEN-øOSOBNÍ • 1. sg. – kmenotvorná a osobní splynuly • píš-øKMEN-uOSOBNÍ • 2.sg • píš-eKMEN-šOSOBNÍ • 3.pl. • píš-øKMEN-ouOSOBNÍ

33. Imperativ • od kmene přítomného, tj. od té podoby, která je v 3.PL píš-ou • 2.sg. • piš-øKMEN-øIMPERATIV – nulový morf, není koncovka • 2.pl • piš-øKMEN- øIMPERATIV-teOSOBNÍ • sloveso třít • oni třou  imperativočekáváme tř! •  imp pozitivním sufixem –i • tř-i, umř-i, dř-i, sp-i • PL: alternace s E: spěte, dřete, mřete • třete: indikativ prézenta nebo imperativ • indikativ prézenta tř-eKMEN-teOSOBNÍ • imperativ tř-øKMEN-eIMP.pl-teOSOBNÍ

34. Slovesné tvary neurčité (jednoduché) • nevyjadřují kategorii osoby • infinitiv • příčestí – činné, trpné • přechodníky – minulé, přítomné • deverbální substantivum • deverbální adjektivum

35. Infinitiv • od kmene minulého pomocí • –t • -ti (knižní) • -ci (hovorově –ct) péct • c – z pův. gt, kt • pek-ti  péci palatalizací • TZ na zubodásňové • ved-ti, met-ti •  vésti, méstidissimilací