OŠETŘOVATELSKÝ PROCES

1. OŠETŘOVATELSKÝ PROCES

2. „Sestra má mít vrozenou inteligenci, charisma, má pomáhat všem potřebným, je profesionálně empatická, teoreticky i prakticky zdatná, v praxi tvořivá, rychlá a spolehlivá v rozhodování, má potřebu celoživotního vzdělávání, je společenská a musí dbát na to, aby její náročná práce byla dostatečně zviditelňována i ve společnosti.“ prof. P. Klener, přednosta I. interní klin.

3. HISTORIE • Konec 60. let 20. stol. z USA do Evropy • Koncepční model vstřícného přístupu k ošetřování nemocných • r. 1967 oše. škola Katolické univerzity ve Washingtonu – identifikovali 4 fáze

4. DEFINICE • série vzájemně propojených činností, které se provádějí ve prospěch nemocného při individualizované oš. péči • vědecká metoda řešení problémů nemocných – (sestra) • kontinuální a cyklický nikdy nekončící vztah mezi sestrou a pacientem • jednotlivé fáze vzájemně prolínají a opakují se ve spirále

5. VÝZNAM OP • vychází z teoretického modelu • je základem pro poskytování individualizované oš. péče • důkladnější poznání pacienta • plánovaná a cílevědomá individuální péče • adresnost • tvořivost sester • základ správného přístupu v průběhu profesní přípravy sester

6. 1. FÁZE – „kdo je můj nemocný?“ • Zhodnocení nemocného • 2 části: 1/ ošetřovatelská anamnéza 2/ zhodnocení současného stavu nemocného • rozhovor, pozorování, testování, měření (viz anamnéza power point)

7. 2. Fáze – „ co ho trápí?“ • identifikace potřeb • ošetřovatelské diagnózy • verbalizace současných i potenciálních problémů i s pacientem • stanovení priorit

8. 3. Fáze – „co pro něho mohu udělat?“ • 2 oblasti: 1/stanovení cílů a očekávaných výsledků 2/ vypracování individuálního plánu péče • určení priorit v řešení problému

9. 4. Fáze – realizace plánu • Plnění své role a úkolů

10. 5. Fáze – „pomohla jsem mu?“ • Zhodnocení efektu poskytované péče • objektivní měřící techniky • zjištění dosažení cíle • analýza jednotlivých kroků+úprava oš. plánu+získání dalších informací

11. Zhodnocení nemocného • vhodné informace-individuální přístup • identifikace problémů, zvyklostí, vytvoření dobrých vztahů, příležitost pro dotazy nemocného-pocit bezpečí a jistot • předpoklad koordinované a kontinuální péče • zjistit efekt péče

12. Typy hodnocení • Vstupní (základní)- provést max. do 24 hod. po příjmu- oš. anamnéza+rychlé zhodnocení závažnosti stavu ( subjekt., objektivní) • Průběžné- upřesnění diagnostiky, korekce plánu • Závěrečné- zajištění kontinuity oš. péče (překlad. zpráva)

13. Obsah hodnocení • Identifikační údaje • Info. o současném zdravotním stavu • Celkové anamnestické informace:1/Fyzikální hodnocení(hygiena,spánek,dýchání…)2/Sociální h.(rodina,přátelé…)3/Psychosociální h.(mentální stav,rce na nemoc)4/Medicínská problematika(alergie,léky..)

14. Zdroje informací • Pacient • Zdrav. dokumentace • Rodina+přátelé • Členové zdrav. týmu • Spolupacienti • Měřící techniky,škály • Pozorování, rozhovor

15. Ošetřovatelská diagnóza(rozeznávat,odlišovat,označovat) • stanovení na základě vyhodnocení získaných informací • verbalizace pacientových potřeb a problémů • odpovědnost sestry • zahrnuje kompetentní oblasti sestry • popisuje současné i potencionální problémy

16. Ošetř. x Lékařská diagnóza1/ ošetřovatelská dg. • popisuje reakce pac. na nemoc(ovlivnění „normálního“ života) • orientuje se na člověka=jedince • mění se podle změn pac. reakcí a schopností • provázejí ji samostatné oš. činnosti-plánování, hodnocení • doplňuje lék. dg. • nemá zavedený mezinárodní klasifikační systém

17. 2/lékařská dg. • popisuje specifický chorobný proces • orientuje se na patologii-model nemoci • zůstává konstantní v průběhu trvání nemoci • ovlivňují ji ordinace lékaře-některé provádí sestra • doplňuje ošetřovatel. dg. • má zavedený klasifikační systém

18. Diagnostický proces=analýza a syntéza získaných poznatků • Co je PES?P- problémE- etiologie ( identifikace pravděpodobných příčin) S- symptomy (určitá charakteristika,příznaky)

19. 1/ utřídění a vyhodnocení informací- míra soběstačnosti, dosažitelnost laické péče • 2/ stanovení problému a potřeb oš. péče • 3/ formulace oš. dg. • 4/ seřazení priorit dle naléhavosti

20. Typy diagnóz: • Aktuální • Potenciální • Kombinovaná- syndromová (porucha soběstačnosti)

21. Taxonomie - NANDA • společný odborný jazyk • snazší dorozumění v oš. týmu

22. 3. fáze – plánování+cíle • Vychází z: 1/ oš. dg. 2/ charakteristik oš. péče v příslušném klinickém oboru 3/ rysů moderního ošetřovatelství 4/ lékařské dg.

23. Cíl=žádoucí stav + míru dosažení • reálný, konkrétní a měřitelný, jasný a srozumitelný • Dělení: 1/ obecný- cíle současného ošetřovatelství specifický- určitý oš. zákrok 2/ krátkodobý – hodiny, dny dlouhodobý- do propuštění, domácí péče

24. Ošetřovatelské modely • USA-1.V.Hendersonová pol.20.stol • teoretická konstrukce-pomáhá plánovat ošetřovatelskou péči • vyjadřují vztah 4 základních komponent:1/zdraví2/prostředí3/člověk (pacient)4/ ošetřovatelská péče (sestra)

25. Princip vzniku oš. modelů • 1/ deduktivní způsob- poznatky z jiných vědních disciplín • 2/ induktivní způsob- podnět k zobecnění je specifická ošetřovatelská situace • 3/ rozpracování a rozšíření jiného modelu

26. 4 skupiny modelů: • 1/ Modely potřeb (Hendersonová, Oremová, Gordonová, Roperová) • 2/Interakční modelyoš. péče=mezilidský proces vztahů(Wiedenbachová 1964, Kingová 1971)

27. 3/Humanistické modely- vychází ze subjektivní zkušenosti mezi pacientem a sestrou(Patersonová, Watsonová) • 4/Modely výsledků - založený na hodnocení výsledků poskytnuté péče(Royová, Neumannová) M. Staňková,2002