Čeština doby střední v období barokní regrese 20. léta 17. stol. - 80. léta 18. stol.

1. Čeština doby střední v období barokní regrese 20. léta 17. stol. - 80. léta 18. stol. UV3 P3 / 18. března 2014 PaedDr. Helena Chýlová, PhD., Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni chylova@kcj.zcu.cz

2. Charakteristika doby předbělohorské a pobělohorské • Jazyk, dvě vývojová období • Do 1620: doznívání rozvoje humanistického jazyka, germanizace šlechty a měst; • 1620–1780: omezování funkčního rozpětí spisovného jazyka (starší náhled – období temna, vliv názorů J. Dobrovské, který však hodnotil literární vývoj), • ztráta vzdělaného literárního publika: pololidová tvorba, knížky lidového čtení, protireformační spisy • politické dějiny: • České protihabsburské povstání (1618–1620) skončilo porážkou. • Tzv. Obnovené zřízení zemské (v Čechách 1627, na Moravě 1628), rekatolizace. • Němčina vedle češtiny úřední jazyk.

3. Charakteristika doby pobělohorské • Čeština • přestává být jazykem šlechty, ubývá jí v měšťanských vrstvách, • přestává být jazykem vědy (latina), • zůstává úředním jazykem, ovšem vedle němčiny (úřední jazyk se stává jazykem stále tradovaných ustrnulých formulek), • zůstává jazykem literatury, • nový překlad bible - Bible Svatováclavská (1677 - 1715) - konzervativní jazyk shodující se • s jazykem Bible kralické, • homiletika (kázání) – snaha o působivost jazykových prostředků: hromadění eufonických prvků, metafor, antiteze, užívání synonym, opozit, pronikání prostředků lidového jazyka; syntax nenese známky stagnace, • lidová slovesnost– jazyk vycházející z dialektu, ale není autentickým dialektem (snaha tvůrců o jazyk spisovný),

4. Charakteristika doby pobělohorské • Próza • Jan František Beckovský:Poselkyně starých příběhův českých (1700), funkční využití prostředků lidového (mluveného) jazyka (… od sprostného Čecha proto sprostně sepsána jest, aby ji každý sprostný Čech snážeji porozuměti mohl…) • Jan Kořínek:Staré paměti kutnohorské (1675) – funkční využití i slangových výrazů

5. Charakteristika doby pobělohorské • Poezie • Náročný jazyk: • Bedřich Bridel:Co Bůh? Člověk? • Základní kompoziční princip – kontrast, básnické obrazy, aktualizace jazyka: symbol, metafora, exkluzivnost • Duchovní píseň – využívání prostého lexika, charakteristická deminutiva, vztah k lidové slovesnosti • Adam Michna z Otradovic (zemřel 1676): Česká mariánská muzika, Loutna česká • Knížky lidového čtení a kramářská píseň – spisovný jazyk nižšího stylu • Dobová dramata – Václav František Kocmánek (1607–1679) – interludia • Výjimečná díla vysoké literatury – jazyk humanismu (uplatňuje se i v dílech exulantů: J. A. Komenský, Pavel Stránský, Pavel Skála ze Zhoře)

6. Charakteristika doby pobělohorské Jazyková norma Problém rozkolísanosti – nejednotnost hodnocena jako projev úpadku, ovšem není jednoznačně doložena nedostatečnost českého jazyka vzhledem k jeho funkcím. Dialektismy, prostředky mluveného jazyka jsou stylově využívány. Svědectví o jazykovém systému podávají dobové mluvnice a slovníky. Hláskosloví Diftongizace ý > ej: hejbám, kejvám, vejstupek, úžení é > í, ú > ou (na začátku slova) : ouřad, ouroda(i když ne důsledně), protetické v(o): vokno, vo něm. Tvarosloví Unifikované -ma v 7.pl.: ostatkama, slovma, hříšníkama, 7. pl. typu mužmi, pl. neuter s koncovkou ženského rodu – hanlivý ústa, infinitivy na –t, infinitivy typu mocti, kondicionálový tvar bychme, složené tvary u přídav. jmen přivlastňovacích - od Kristové smrti, 3.pl.ind.préz. -í,-ejí bez rozlišení: činí i činějí, drží i držejí apod.

7. Charakteristika doby pobělohorské Skladba Řídká složitá souvětí s interpozicemi vedlejších vět. Celkově ne zjednodušování větné stavby, dlouhá souvětí, ale není přítomna cílená propracovanost jako v minulém období, vysoká frekvence nepravých vedlejších vět vztažných. Slovní zásoba Přejímání cizích slov, barokní purismus - počešťování : alegorie - přejinovatelka, jinovka, jinotajitelka, metafora - přetvářitelka, metonymie – dovtipilka, kalendář - letodník, rokodník, talíř - jezlín apod. Teoretická pozornost věnovaná jazyku. Jezuité.

8. Gramatiky (mluvnice) Jan Drachovský: GrammaticaBoemica(1660). Obsahuje pojednání o slovních druzích, o samohláskové kvantitě a o časomíře. Jiří Konstanc (1607–1673). Lima linguae Bohemicae to jest Brus jazyka českého (1667). Napsána latinsko-česky, Oddíly: De etymologia, De constructione, De prosodia (převzato od Drachovského), De orthograpfia. Určena hlavně tiskařům. Matěj Václav Šteyer(1630–1692). Jezuita, opírající se o češtinu předbělohorského období, vzorem je mu Bible kralická. Žáček aneb Výborně dobrý způsob, jak se má dobře po česku psáti neb tisknouti(1668): praktická příručka psaná formou žákových otázek a učitelových odpovědí.

9. Gramatiky (mluvnice) • Václav Jan Rosa (1630–1689). Latinsky psaná Čechořečnost seu Gramatica linguae bohemicae(1672): části - pravopis, etymologie, syntax a prozódie. Psána latinsky, české ekvivalenty termínů. • Diferenciace v nom. pl. m. y/ove (neživotná) (vinohradove pomrzly), 7.pl. –y/i vedle -ami, -ama (stromy, stromama, stromami), 1.pl.m. -í (řeznící, bratří). • 2.pl. -ů místo -ův, adjektiva - deklinace složená dobrý/dobrej, dobrýho/dobého. • Shoda v příčestí minulém: pacholata hráli nebo hrála, tvar 3. pl. ind. préz.: lépe běží, leží, mlčí než běžej, ležej, mlčej. • Slovotvorba: hodně novotvarů (neologismů), mluvnická terminologie (názvy pádů: jmenovatlivý, roditlivý, dávatlivý, nástrojovec, nebo jména zmenšovanlivá, způsob poroučejícný), oblast neterminologická: jídárna, odpočívárna, dívárna (divadlo). Často je kritériem osobní sympatie či antipatie, některé rady působí dojmem libovůle (rada užívat více přechodníků, lepší je paninež paní, běžínež běžejí, dvou, dvěmanež dvouch, dvoumaapod.). • Význam – důležité svědectví o vývoji jazyka v barokním období, důležitý popis českého slovesa, opora řady dalších gramatik. Sloveso : popis vidu.

10. Gramatiky (mluvnice) • PavelDoležal(1700–1778) GrammaticaSlavico-Bohemica(1746). • Návaznost na Rosovu Čechořečnost, novum popis slovesného systému (třídění podle infinitivního slovesného kmene). • Jan Václav Pohl. Učitel češtiny na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Grammatica linguae Bohemicae oder Die boehmischeSprachkunst(1756). • Lexikální purismus nejen v terminologické oblasti. • Názory: skloňování adjektiv krásnej,krásnýho, • zájmen moji, mojich, mojim, • přechodník nesav, nesavši, nesavše, komparativ draze nebo dražeji. • Řada neologismů neústrojně tvořených: skokotnosta= taneční mistr, jezna= jídelna, zámřežna= kancelář, kněhoschovna= knihovna, vlasoprach= pudr, zubotrh, • slamotrus atd.

11. Slovníky (lexikony) • Václav Jan Rosa:Thesaurus linguae bohemicae(2. pol. 17. stol.). Česko-německý. • Vyznačuje se zejména množstvím sebraného materiálu - bohatství slovní zásoby. Akcent na úplnost. Čeština - latina - němčina. Výchozím základovým slovem bývá substantivum nebo sloveso, následují nominální deriváty, někdy také kompozita. • Puristické neologismy, vrstva slov, kterou autor přejal odjinud (pravděpodobně Komenský). Metodou a tendencemi je to první pokus české lexikografie o moderní výkladový a dokladový slovník. • Dochován ve 3 rukopisech, 1. - Rosův autograf. Všechny neúplné, chybí M a část N. • Kašpar Vusín(1664-1747). Trojjazyčný slovník (1700) zachycuje soudobou slovní zásobu (v podstatě spolehlivě). • Václav Jan Pohl. Kuriózní věcně řazený slovník tvoří 2. část jeho mluvnice.

12. Hodnocení doby Vžit pravopis humanistický, ustálena interpunkce, nově středník, písmo: švabach. Ztráta některých funkcí českého jazyka – omezení funkčního rozpětí jazyka, čeština se stává se jazykem etnika, omezení na nižší stylové vrstvy, projevují se snahy o funkční stylovou diferenciaci. Pocit národního ohrožení (Balbínova Dissertatio apologetica pro lingua slavonica, praecipue bohemica) – projevy jazykového purismu.: apologetický, obranný, historický. Mimořádný teoretický zájem o jazyk.

13. Texty Jan Amos Komenský:Labyrint světa a Lusthaus srdce (1670) Stav Soldátský: Vyjdouce odtud, jdeme hlouběji na ryňk, kdež aj, lidí těch železem přioděných, rohy a pazoury majících a houfně jedněch k druhým zpřipínaných stáda vidím, ležících u jakýchsi koryt a dčberů, do nichž se jim jísti a píti sypalo a lílo, a oni jeden přes druhého chlemtali a slopali. Bohumír Hynek Bilovský (1669-1725): Kázání první na slavnost nového léta: Vocatum est nomen eius Jesus. Nazváno jest jméno jeho Ježíš Argumentum: Ježíš jméno nejsvětější jest lek proti moru nejplatnější Requiem aeternam dona ei Domine, odpočinutí věčné dej mu pane a světlo věčné svěť mu. Requiescat in pace, ať odpočívá v pokoji se všemi svými zemřelými rok tisící sedmistý dvacátý druhý, rok starý, jenž dnes asi před desíti hodinami právě in puncto o půl noci polední konec vzal: cursum cosumavit, běh dokonal, skonal ten tam. Nebožátko! Kdož by se byl nadál, že tak náhle umře. Byl živ dvanácte měsícův padesáte dva týhodní, třistašedesáte pět dnův, 8760 hodin, 35040 čtvrtí, 525 600 minut a okamžení; a žádného nebylo v tomto roce měsíce, žádného v měsíci týhodne, žádného v týhodni dne, žádné v žádným dni hodiny,aby nebyl pána Boha rozhněval, a hle tak náhle skonal. Zdaliž mu kdo rozhřešení dal? To nevím. Zdaliž poslední pomazání dostal? To jsem neslyšel.

14. Texty Bedřich Bridel (1619–1680): Co Bůh? Člověk? Já jsem pařez, mech shnilý, všecken tvrdý a zdubělý, z hlíny ruce slepily mě tvé, tupý, neumělý: tys pevnost hlubokosti, podpora jsi země svatá, duch světa od věčnosti, všech všudy věcí podstata. Kapka rosy tekoucí, krůpěje ranní, jedinká, prázdný ořech padoucí, pomíjející bublinka: tys pak slunce bez rána,

15. Texty Antonín Frozín:Obroviště Mariánského Atlantu, svět celý Mariánský v jedinké knížce nesoucího(1704): sadina/sad, samotník/poustevník, seměří/symetrie, sespik,sevnak/centrum, schráně/schránka, skladka/sylaba, slávojda/pompa; křídnatý,křídelnatý/okřídlený, libytvý den/pěkný, měščitý vrch/mechem porostlý, nejzapamátlivější/nejpamátnější, plechý/holý, prolehlá skála/protilehlá, původovní/původní; -ina: sadina, vydmutina. Efemérní sousloví: potrh stromovní, prosebná spolujda, přetah skřínný, nápojičná vydmutina. Z Knihy kuchařské, v které se pro paměť lidskou o rozdílných krmácích masitých, tak také krmích postních, jích, kaší a polívek rozdílným způsobem vypisuje… (1712) Franczouský paštyčky Vezmi pěkný mouky, zadělej těsto, vlej vody vlažný, dej některý žloutek, kus másla, vosol drobet, zdělej těsto dobře, když bude hustý, postav malý paštyčky čtyr prstův zvejš, vezmi kus telecí pečeně, zsekej drobně, dej na rendlík, vlej drobet vína, drobet polívky, poštrejchuj na vrchu, dej do dortový pánve, peč ponenáhlu. Antologie textů: SLÁDEK, M (ed.). Malý svět jest člověk. H&H, Jinočany, 1995.

16. Děkuji za pozornost.