DVĚ EXTRÉMNÍ KONCEPCE SOCIALIZACE

1. DVĚ EXTRÉMNÍ KONCEPCE SOCIALIZACE • FAKTORY VÝVOJE PRIMÁRNĚ DÁNY UVNITŘ ORGANISMU A SOC. OKOLÍ JE POUHÝM ZPROSTŘEDKOVATELEM PŮSOBENÍ TĚCHTO FAKTORŮ – FREUDOVA PSYCHOANALÝZA • POJETÍ ČLOVĚKA JAKO „TABULA RASA“ A ROZHODUJÍCÍ FAKTOR VÝVOJE JE SOC. ZKUŠENOST – WATSONŮV BEHAVIORISMUS

2. SOCIALIZACE=SOCIÁLNÍ UČENÍ Socializaci od jiných změn odlišují 2 aspekty: • Prostřednictvím sociálního učení dochází ke změně postojů a chování (změny způsobené zráním nejsou socializací) • Změny postojů a chování mají svůj původ ve vzájemném působení osob (přímo i nepřímo) Nezaměňovat pojmy socializace a výchova !!

3. SOCIALIZACE • JE PERMANENTNÍ, CELOŽIVOTNÍ PROCES SOCIÁLNÍHO UČENÍ, ZÍSKÁVÁNÍ „SOCIÁLNÍ INTELIGENCE“, VE KTERÉM SE JEDINEC STÁVÁ ČLENEM SPOLEČNOSTI, OSVOJUJE SI RŮZNÉ SOCIÁLNÍ ROLE, SPOLEČENSKÉ NORMY A HODNOTY • Etapy: primární a sekundární předpracovní, pracovní a popracovní

4. NEJVÝRAZNĚJŠÍ ZMĚNYV CHOVÁNÍ • Dosažení vhodného vzorce závislost – nezávislost • Dosažení vhodného vzorce věnovat a obdržet náklonnost • Vypracování vztahu k soc. skupinám • Vývoj sebevědomí • Příprava sexuální role • Adaptace změnám svého organismu • Ovládání těla a naučení se motorickým vzorcům • Rozumění materiálnímu světu, jeho řízení a užívání • Vytvoření vhodného systému symbolů a pojmů • Vytvoření vhodného vztahu k světu

5. FAKTORY SOCIALIZACE • PŘÍRODNÍ (BIOLOGICKÉ) PROCESY • SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ PROCESY (utváření MY- skupinové vědomí a jednání) • PSYCHOLOGICKÉ PROCESY (utváření osobnosti JÁ- individuální vědomí a jednání) • SOCIOLOGICKÉ PROCESY (individuální a skupinová identifikace, seberealizace a reprodukce

6. PŘÍRODNÍ PROCESY • PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ, se kterým je organismus člověka v interakci • GENETICKÁ INFORMACE – pudy, instinkty, biologické předdispozicepro socializaci

7. SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ PROCESY • Interiorizace a stabilizace HODNOT – chápání žádoucího jednání • Interiorizace NOREM jednání – důsledek kontroly společnostinad individuem a individuanad společností

8. PSYCHOLOGICKÉ PROCESY • VZTAHY – komunikace a kooperace, jazyk a rozum • POZICE, status – souhrn práv a povinností, které jsou připsané – askripce nebo získané výkonem • ROLE – jinými očekávané chovánív dané pozici – spojnice mezi pozicí a jednáním

9. SOCIOLOGICKÉ PROCESY • SKUPINY – zpravidla trvalejší vztahyv dané pozici – spojnice mezi pozicí a jednáním • INSTITUCE – uznávané způsoby (vzory) jednání platné v dané kultuře, „know how“ jednání • ORGANIZACE – technický a mocenský prostředek kooperace a koordinace lidí, nástroj realizace cílů a individuí, skupin a institucí

10. ETAPY ŽIVOTA ČLOVĚKA 1/ Dětství –jedinec problémem pro svoje okolí, internalizace rodinných rolí a vztahů a/ rané dětství- (0-2) počátky neverbální komunikace b/ předškolní věk- (2-5), počátky verbálního dorozumívání, osvojení soc. návyků, adaptace na kolektiv c/ školní věk- (6-12), učení, vrstevnické vztahy, fantazie 2/ Mládí – „já“ se stává problémem samo pro sebe, sbližování, láska, sex.vztahy a/ puberta- (12-15), formování vztahů mezi pohlavími, počátky emancipace od rodiny, vyhrocování konfliktů a zájmů, vznik problémů sociální identity b/ dospívání- (16-20), reálná volba povolání, zákonné práva a povinnosti, koordinace zájmů, počátek nezávislosti, formování světonázoru, krize adolescence

11. 3/Dospělost – kdy jiní jsou problémem pro mě! a/ raná dospělost – (21-25), osvojování si rolí dospělého, počátek ekonomické a sociální samostatnosti,formování životních plánů, první zaměstnání b/ střední dospělost – (26-40), slaďování soc. rolí, konflikty rolí, materiální konsolidace, spol. angažovanost, redukce životníchplánů, stabilizace sítě soc. kontaktů a vztahů, 2. volbazaměstnáníspecializace, kariéra, další vzdělávání, rodina s dospívajícímdítětem, rozvod, změna partnera c/ pozdní dospělost –(41-55), krize středního věku,soc.konsolidace, nové formování život. perspektiv, prof. stabilita, role prarodiče 4/ Stáří – „já“ se stává problémem pro ostatní, prázdné hnízdo, vdovství, osamělost a/ důchodový věk-(56-65), vrchol soc.postavení a autority, přeměny fyzických funkcí, stabilizace životních stereotypů b/ stáří – (66 -), změny soc. a psych.funkcí, oslabení životníaktivity, profesní prázdnota,

12. SOCIÁLNÍ POZICE • Rozumíme určité postavení člověka ve společnosti, jedná se o určitou sumu práv a povinností, které společnost člověku na jedné straně vymezuje a na druhé dává. To se děje prostřednictvím společ. norem a hodnot, některé pozice jsou trvalé, jiné dočasné SOCIÁLNÍ ROLE • Je určité konkrétní chování, které očekáváme od jednotlivce v určité sociální pozici, role poskytuje vzor, podle něhož má individuum jednat, jednotlivé role nemají stejnou váhu, role nesou s sebou určité jednání, emoce a postoje, které k tomuto jednání patří, od absolutního ztotožnění s rolí až k úplnému odmítnutí

13. NÁPLŇ SOCIALIZACE • Předmětným obsahem socializace je kultura Socializace je tak: • Procesem kulturní transmise (přenosu) – z hlediska společnosti • a procesem akulturace – z hlediska jedince Výchovu chápeme jako společ.proces, v němž jde: • Z hlediska jedince – o formování osobnosti • Z hlediska společ.cílů – o socializaci • Z hlediska obsahů – o akulturaci

14. HODNOTY • může být pro nás to, čemu přikládáme význam Podle Szcepanského: • materiální či ideální objekt, idea nebo instituce • skutečný či imaginární předmět, ke kterému zaujímáme hodnotící vztah a připisujeme mu význam Hodnoty určují: - pravidla společ. soužití • principy společenské hierarchie (to, co společnost uznává za důležité) Hodnoty ovlivňují: - můj společ. vztah s jednotlivci a skupinami • můj výběr (podle nich vybírám vhodnou skupinu) Druhy hodnot: materiální a duchovní

15. SPOLEČENSKÉ NORMY • Jsou vlastně pravidla chování, vznikají v opakujících se situacích buď: • Spontánně – obyčeje, zvyky-mravní normy • Záměrně – parlament –právní normy Regulují chování jednotlivců vůči jednotlivcům vůči společnosti jako celku, skupinám. K dodržení norem se používají SANKCE – pozitivní, negativní, formální i neformální. Hodnoty jsou spojovány s cíli určité činnosti či s potřebami lidí, normy pak regulují způsob uspokojování těchto potřeb, tzn. Jakými prostředky dosáhnout cíle!