1 / 26

Čeština jako ideální flexivní extrém?

Čeština jako ideální flexivní extrém?. Jana Miřátská Denisa Jensenová. Obsah. Připomenutí + zásady Diferenciace, terminologie Základní kritéria pro vydělení typů Opozice slovníku a gramatiky Stručně k jednotlivým typům Čeština jako flexivní jazyk Čeština jako neflexivní jazyk

hogan
Télécharger la présentation

Čeština jako ideální flexivní extrém?

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Čeština jako ideální flexivní extrém? Jana Miřátská Denisa Jensenová

  2. Obsah • Připomenutí + zásady • Diferenciace, terminologie • Základní kritéria pro vydělení typů • Opozice slovníku a gramatiky • Stručně k jednotlivým typům • Čeština jako flexivní jazyk • Čeština jako neflexivní jazyk • Shrnutí a odpověď na otázku

  3. Pro připomenutí I • Typologie – nauka o podobnostech a rozdílech mluvnic jazyků, hledání souvislostí mezi jednotlivými rysy mluvnice • Typ jazyka • ideální extrém (konstrukt) sestávající z navzájem si příznivých vlastností • není v plné míře uskutečněn v žádném jazyce -> v jednotlivých jazycích se vždy kombinují vlastnosti různých typů

  4. Pro připomenutí II • Typologický konstrukt • Typ je konstrukt, model, ideální extrém • Typ stojí mimo universum existujících jazyků, není dosažitelný žádným reálným/realizovaným jazykem • Některé konstrukty (zvl. aglutinace, izolace) realizovány do větší míry než jiné (introflexe, polysynteze)

  5. Pro připomenutí III • Kombinace typů • Míšení jazykových typů umožňuje výstavbu vlastního jazykového systému • Každý jazyk je specifickou kombinací různých typů – typologický popis je připsání dominantního a ostatních přítomných typů • Některé kombinace typů pravděpodobnější než jiné

  6. Zásady • Jednotlivé typy se liší jen některými vlastnostmi, jiné společné • Jazyková struktura není typologicky neměnná – vyvíjí se

  7. Diferenciace, terminologie

  8. Základní kritéria pro vydělení typů • Ne/existence sémantém : formém • Morfém vyjadřuje 1/více funkcí • Diferenciace morfém : slovo, slovo: věta

  9. Základní kritéria pro vydělení typů

  10. Základní kritéria pro vydělení typů • Ne/existence sémantém : formém • Morfém vyjadřuje 1/více funkcí • Diferenciace morfém : slovo, slovo: věta

  11. Základní kritéria pro vydělení typů

  12. Sgall: Opozice slovníku a gramatiky • Mluvnické hodnoty mají být vyjádřeny: • Morfy (aa) Grafickými morfy v podobě (pomocných) slov, tj. svou vnější podobou blízkými lexikálním jednotkám (ab) grafickými morfy připojenými k lexikálním, tj. afixy • Obměnami (alternacemi) lexikálních morfů (ba) na konci lexikálních kmenů (bb) uvnitř lexikálních morfů • Pořadím lexikálních jednotek

  13. Analýza • Mluvnické hodnoty: pomocná slova --- velké množství předložek, spojek, pomocných slov, pravděpodobnost existence členu • Pomocná slova + chybějící koncovky nenahrazují rekci a kongruenci --- gramatikalizace slovosledu • Množství jednoslabičných slov --- potřeba samohlásek odlišujících slovní tvary

  14. Základní kritéria pro vydělení typů

  15. Aglutinace • Mluvnické hodnoty: afixy (slouží také k odvozování slov) • Málo pravděpodobná kongruence a volný slovosled • Značná délka slovních tvarů ---- počet samohlásek a jejich rozlišovací schopnosti nejsou zvlášť důležité

  16. Základní kritéria pro vydělení typů

  17. Flexe • Pravidlo jediné koncovky u slovního tvaru --- kumulace fcí v koncovkách (vysoký stupeň homonymie) • Alternace různě zakončených kmenů --- mnoho různých tvaroslovných vzorů a tedy i vysoký stupeň gramatické synonymie • Koncovku má i adj --- kongruence --- volný slovosled --- vysoká citlivost jazyka na aktuální členění

  18. Základní kritéria pro vydělení typů

  19. Introflexe • Souvislost jednotlivých vlastností se vcelku podobá situaci ve flexi

  20. Základní kritéria pro vydělení typů

  21. Polysyntéza • Mluvnické hodnoty: pořadím autosémantických slov ---- gramatikalizace slovosledu, četné složeniny ve tvoření slov • Nedostatek pomocných slov --- fungování některých autosémantik i v gramatické fci • Slovní tvary mohou být monosylabické --- důležitá rozlišovací fce samohlásek či intonace

  22. Základní kritéria pro vydělení typů

  23. Čeština jako flexivní jazyk • Byla to dívka jak se patří. • rod, číslo, pád • Ve své pýše si neuvědomoval, že může některým lidem ublížit. • rod, číslo, pád + fúze mezi morfy • chudý bratr, chudého bratra, chudá sestra • dobrý –dobře, lepší-lépe • tři domy • pro mě X kvůli mně

  24. Čeština jako neflexivní jazyk • budu nosit, dělal jsem • orám,vy-orám, do-vy-orám, ne-do-vy-orám • vojáci-vojáky, přítel-přátel, střelím-střílím • lidojed, maloměsto, modrobílý • uč-i-tel-k-a • známý (herec) – (můj) známý • vylovit – výlov • červený - červenat

  25. Shrnutí • Nejdůležitější v č. gram. flexivní typ (zejména v deklinaci): téměř každé slovo má koncovku (2-3 fce naráz) • množství deklinací a konjugací • gramatická synonymie a homonymie • typ izolační (nutný důsledek t. flex): vyjadřování přivlastňování, časů a způsobů • aglutinační typ: deklinace a konjugace, pokud není flexivní; stupňování, derivace (jmen i sloves) • vnitřní flexe: sporadické: deklinace vlci-vlky, konjugace ved – veď, derivace hon – hoň • polysynteze: není tolik hojná, např. maloměsto, okamžik (kompozice)

  26. Seznam literatury SKALIČKA, V. (1951): Typ češtiny. Praha. POPELA, J. (2006): Skaličkova jazyková typologie. Brno: Masarykova univerzita. SGALL, P. (1993): Typy jazyků a jejich základní vlastnosti. Slovo a slovesnost 45, 271-277.

More Related