1 / 65

Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví

Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví. Rekreologie Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc Česká republika. Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk Délka života Pohyb a stárnutí Teorie stárnutí

katina
Télécharger la présentation

Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Stárnutí, pohybová aktivita a zdraví Rekreologie Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého, Olomouc Česká republika

  2. Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr • Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr 1

  3. KLASIFIKACE VĚKU A PRŮBĚH STÁRNUTÍ:

  4. Interindividuální rozdíly i uvnitř jednotlivých zemí a socioekonomických tříd 80 – 98 roků relativně zdravé osoby 40% potřebuje pomoc 50 - 59 roků horší zdravotní stav 55% potřebuje pomoc Interindividuální diference se zvyšují s věkem Koncepce biologického věku Index založený na ideální kombinaci ukazatelů funkčního stavu větších biologických systémů, testovaný pravidelně po 5 – 10 letech adekvátní baterií (pravidelné, zjistitelné a věkově závislé změny) • Funkční stav závisí na širokém okruhu fyziologických, psychologických a sociologických ukazatelů • Individuálně rozdílné subjektivní hodnocení funkčnosti jednotlivých systémů • Rozdílné názory na váhu jednotlivých ukazatelů funkčního nebo biologického věku • atd.

  5. Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr • Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr 2

  6. DÉLKA ŽIVOTA se prodlužuje • pokles porodnosti, pokles dětské mortality a snížení výskytu infekčních onemocnění • pokles frekvence předčasných úmrtí • zlepšení životních podmínek a úrovně lékařské péče • Další vlivy • pohlaví • dědičnost • socioekonomický stav • pohybová aktivita

  7. DÉLKA ŽIVOTA Aarssen K, De Haan L.On the maximal life span of humans.Math Popul Stud. 1994;4(4):259-281.Statistická teorie extrémních hodnot 95% konfidenční interval věkového limitu člověka (rozdíl muži – ženy) 113 – 124 roky Burcin B, Stloukal L.Mortality of the Czech and the Slovak populations considering historically low mortality rates. Demografie. 1991;33(2):106-113.Mortalita v ČSR v letech 1953 – 1988 byla nejnižší z celé historie ČSR. Signifikantní prodloužení délky života - 1988 Kalibová K.Mortality characteristics of the Gypsy population of Czechoslovakia. Demografie. 1989;31(3):239-250. Dožití romské populace v ČSR mezi 1970 – 1980 muži 55,3 roky, ženy 59,9 vysoká mortalita zejména mezi 6 a 35 lety

  8. VLIV POHLAVÍ NA DÉLKU ŽIVOTA • Ženy žijí déle v průměru o 5 až 9 roků, podobně v celé živočišné říši • Většina lidí vysokého věku jsou ženy (kolem 60%) • Ženy mají nižší mortalitu v nižším a středním věku • Žena produkuje estrogeny – ochrana proti ateroskleróze • Ženy mají nižší mortalitu na ICHS a rakovinu plic • V minulosti kouřilo tabák více mužů, dnes … ? • Při autohaváriích zemře více mužů … ? Ženy mají výrazně delší období částečné nebo úplné neschopnosti a závislosti Už ve středním věku a nižším starším věku je více žen než mužů fyzicky limitováno

  9. VLIV GENETICKÝCH FAKTORŮ NA DÉLKU ŽIVOTA Dvojčata, která zemřela mezi 60 a 75 roky Kallman a Sander, 1948

  10. VLIV GENETICKÝCH FAKTORŮ NA DÉLKU ŽIVOTA • Determinující vliv genetické predispozice na rychlost stárnutí (Wright &Shay, 1995) • Polygenetické vlivy na délku života - regulace metabolismu, rezistence vůči stresu a chromatin-dependentní genová regulace genetické homeostázy • Určitý genetický transfér může modulovat délku života • Hlavní roli ve stárnutí buněk teloméry – ukazatele stárnutí • Zkrácené teloméry jsou spojeny s replikativním stárnutím a protinádorovým účinkem. • Zpožděný začátek dědičných onemocnění může být spojen s určitými geny • Adaptační mechanismy – genová selekce během evolučního procesu (obezita) a neadaptační akumulace genové exprese během postreprodukční fáze (Alzheimer)

  11. VLIV GENETICKÝCH FAKTORŮ NA DÉLKU ŽIVOTA Délka života rodičů a prarodičů významný prediktor mortality ve věku > 68 roků ?? Vliv „dědičnosti“ životního stylu ?? (kouření, pohybová aktivita, stravování, atd.) Likewise a Vailant, 1991 Vliv dědičnosti na rizikové faktory zrychlující stárnutí a vyvolávající předčasné úmrtí (např. ICHS)

  12. Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr • Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr 3

  13. Je pokles pohybové aktivity součástí stárnutí? Preference: Chůze, práce na zahradě, cyklistika, plavání, tanec, golf (muži), aerobik (ženy) > 60 roků, 47% mužů a 39% žen > 70 roků, 30% mužů a 28% žen > 85 roků, 23% mužů a 15% žen U.S.National Center for Health Statistics 1989

  14. Srovnání úrovně pohybové aktivity mezi muži ve věku 20 – 24 roků (A) a starších než 65 roků (B) (Canada Health Survey, 1996) B) A)

  15. Srovnání úrovně pohybové aktivity mezi ženy ve věku 20 – 24 roků (A) a starších než 65 roků (B) (Canada Health Survey, 1996) B) A)

  16. Ale(> 65) jen 3% 6000 kJ ( 1500 kcal)/týden (Blair et al., 1988) jen 7,5% odpovídající objem (Caspersen et al., 1986) Pohybové aktivitě chybí ve velké většině potřebná kvalita (intenzita) Ale (> 55) 10% při 60% VO2 max, ≥20 min, ≥12,5 kJ (3 kcal)/kg.den,≥3krát/týden (Center for Disease Control, 1986)

  17. Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr • Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr 4

  18. SOUČASNÉ TEORIE STÁRNUTÍ • Metafory • opotřebování motoru (např. intenzita metabolismu, rozklad a syntéza, atd.) • stárnutí počítače • organismus člověka jako cíl negativních stimulací (záření, chemické produkty metabolismu, atd.) • programované stárnutí (naprogramovaný maximální počet dělení, geneticky předurčený model zrání a stárnutí, enzymy, endokrinní žlázy, poruchy imunity, atd.) • poškození homeostázy (hypotermie, hypertermie, atd.) • zvýšená pravděpodobnost smrti (Gompertzova rovnice) • atd.

  19. SOUČASNÉ TEORIE STÁRNUTÍ • Molekulární změny (špatně napravitelné poškození a akumulace nežádoucích produktů rozkladu uvnitř buněk) • selhávání reparačních pochodů • akumulace odpadu • porucha molekulárních informací (DNA) a následné cílené poškození molekul • volné radikály

  20. SOUČASNÉ TEORIE STÁRNUTÍ                                                                                               <> • Mikrocelulární a celulární změny • množství vody • zásoby glykogenu • tuková infiltrace • změny vaziva • kolagen klesá • elastin klesá, stoupá pseudoelastin • celulóza stoupá • struktura buněk • obrat buněk

  21. Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr • Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr 5

  22. VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY Většina systémů vykazuje akcelerující na věku závislý funkční pokles ??? Je závislý funkční pokles na habituální fyzické aktivitě ??? Hlavní problém interpretace gerontologických údajů – rozlišení fyziologických změn spojených se stárnutím a známkami onemocnění. Z HLEDISKA POHYBOVÝCH AKTIVIT • Zvýšení diastolického TK – normální exprese stárnutí v důsledku změn elasticity arteriální stěny – zvýšení nad určitou hranici (90 mm Hg) vznik hypertenze. • Subendoteliální depozita cholesterolu v tepnách – ICHS. • Snížení kostní hustoty – osteoporóza. • Pokles vitální kapacity – respirační onemocnění.

  23. VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY POHYBOVÝ SYSTÉM • Pokles tělesné výšky (zvyšující se hrudní kyfóza a komprese intervertebrálních disků). • Zvýšení tělesné hmotnosti už v průběhu středního věku, stabilizace ve starším věku, aktivní tělesná hmota se mění na tuk. • Ztráta svalové hmoty vede k progresivnímu poklesu svalové síly a vytrvalosti. • Progresivní ztráta kostních minerálů a matrix a progresivně zvyšující se tendence ke zlomeninám. • Poškození kloubních chrupavek vede k většímu výskytu artróz, které výrazně snižují možnosti denních pohybových aktivit. • Ztráta pružnosti šlach a vazů predisponuje k porušení těchto útvarů a k podvrtnutím.

  24. VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM • Progresivní pokles TF max. • Zvýšení systolického objemu nabízí některé kompenzace při submaximální zátěži. • Maximální srdeční výkon klesá paralelně s VO2 max. • Progresivní vzestup systolického TK. • Zvyšující se vegetativní dystonie vede k vzestupu výskytu posturální hypotenze. Z HLEDISKA POHYBOVÝCH AKTIVIT 220 - věk

  25. VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY RESPIRAČNÍ SYSÉM • Ztuhlost hrudního koše a ztráta elasticity plicní tkáně. • Pokles vitální kapacity a vzestup reziduálních objemů, avšak celková plicní kapacita se příliš nemění. • Kolaps periferních vzduchových cest v důsledku zvýšeného expiračního úsilí. • Distribuce plynů se stává nestejnoměrná, avšak zdraví starší lidé jsou schopni udržet arteriální kyslíkovou saturaci i během intenzivní práce.

  26. VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY GASTROINTESTINÁLNÍ A RENÁLNÍ SYSTÉM Progresivní věkové změny mají důsledky při doplňování tekutin v průběhu práce za horka. CENTRÁLNÍ NERVOVÝ SYSTÉM A SMYLOVÉ SYSTÉMY • Vzrůstající problémy s krátkou pamětí, poznáváním a s učením se novým úkolům, poruchy spánku. • Zhoršení vidění a slyšení a zpomalení rychlosti reakce snižuje možnosti vykonávat některé pohybové aktivity. • Při doporučování pohybové aktivity musí být zohledněno zhoršení chůze, třes, ztráta rovnováhy a zvýšená tendence k pádům.

  27. VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY AUTONOMNÍ NERVOVÝ SYSTÉM Klesá aktivita obou větví, pokles aktivity vagu je větší, s věkem se zvyšuje převaha sympatiku vagus sympatikus Spektrální analýza variability srdeční frekvence sympatikus vagus

  28. VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY ENDOKRINNÍ SYSTÉM • snížení senzitivity adrenergních receptorů • snížení produkce kortizolu a aldosteronu • snížení produkce pohlavních hormonů • snížení produkce inzulínu a zvýšení zastoupení proinzulínu, snížení glukózové tolerance • ztráta diurnálního rytmu produkce růstového hormonu (funguje jako biochemický zesilovač zátěží modulované syntézy svalových proteinů, zvyšuje mobilizaci tuků a tím chrání proteiny při negativní energetické bilanci) • zvýšení hladiny parathormonu a snížení hladiny kalcitoninu • atd. Zhoršené podmínky pro udržování stálého vnitřního prostředí během prolongované pohybové aktivity.

  29. VLIV STÁRNUTÍ NA HLAVNÍ FYZIOLOGICKÉ SYSTÉMY IMUNITNÍ SYSTÉM • snížení aktivity NK buněk • pokles pomocných a supresorických T lymfocytů nebo pokles jejich aktivity • snížení spontánní proliferativní aktivity T lymfocytů a jejich odpovědi na mitogeny Zhoršení různých komponent imunitního systému může limitovat reparační procesy po intenzivní práci.

  30. Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr • Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr 6

  31. SLOŽENÍ TĚLA TĚLESNÝ TUK Ztráty tuku jsou proporční frekvenci a trvání pohybové aktivity, iniciálnímu množství tělesného tuku a celkovému týdennímu energetickému výdeji. (Ballor a Keesey, 1991) U osob staršího věku pozitivní korelace mezi aerobní zdatností (VO2 max) a bazálním metabolismem (Webb et al, 1993) a negativní korelace mezi celkovým energetickým výdejem a množstvím tělesného tuku (Goran a Poehlman, 1992) (?) Zvýšení tělesného tuku u osob staršího věku způsobeno snížením ATH, snížením produkce estrogenu (u žen) a poklesem oxidační kapacity kosterních svalů; je částečně korigovatelné pravidelnou pohybovou aktivitou (Calles-Escandon, Poehlman, 1997) Vliv pravidelného cvičení

  32. Změny tělesné hmotnosti a ATH v průběhu šesti dekád. Průřezová studie špičkových sportovců - mužů (Kavanagh et al, 1989).

  33. Změny tělesné hmotnosti a ATH v průběhu šesti dekád. Průřezová studie špičkových sportovců - žen (Kavanagh et al, 1989).

  34. Změny tělesné tělesného tuku v průběhu šesti dekád. Průřezová studie špičkových sportovců (Kavanagh et al, 1989).

  35. ATH Vliv pravidelného cvičení Ke snižování svalové hmoty přispívá snížená produkce testosteronu (Derouet et al., 2000), růstového hormonu a somatomedinu C (zprostředkovává účinek růstového hormonu) Muži, nízký testosteron v séru (< 70 ng/dl), 3 měsíce 200 mg testosteronu i.m. každý druhý týden, signifikantně vyšší svalová síla než u kontroly bez testosteronu (Morley et al., 1993) Aerobní trénink vede bezprostředně ke zvýšení proteinového katabolismu, který je následován fází zvýšené proteinové syntézy. Posilování rovněž zvyšuje obrat myofibrilárního proteinu, navíc i u osob nejstaršího věku zvětšuje významně svalový průřez a svalovou sílu Přiměřený posilovací program může obnovit jak svalovou tkáň, tak i svalovou sílu i těm nejstarším lidem (Shephard, 1997, Barry &Carson, 2004)

  36. FLEXIBILITA Vliv pravidelného cvičení Pravidelná chůze zlepšuje flexi a extenzi v kolenním kloubu (Duncan et al., 1993) Dvouletý aerobní a silový trénink + trénink flexibility u 65 – 74letých mužů zlepšil flexibilitu svalů na zadní straně stehna o 11% (Morey et al., 1991) Různé programy pohybové aktivity a speciální programy na rozsah pohybu zvyšují flexibilitu i u osob vyššího staršího věku (Thompson &Osness, 2004) Z hlediska zlepšení rozsahu pohybu jsou tyto programy efektivnější než konvenční fyzioterapie (?) (Brown a Holloszy, 1991, Rider a Daly, 1991, McMurdo a Rennie, 1993, Hopkins et al., 1990, Nisner et al., 1992)

  37. KOSTI Vliv pravidelného cvičení Působení síly stimuluje tvorbu kosti pomocí piezoelektrického efektu. Rychlost novotvorby kosti (B) je závislá k počtu zatěžovacích cyklů (N) a velikosti působící síly (F) vyjádřené jako frakce kritické síly (Fc) potřebné ke zlomení kosti. Piezoelektřina – jevy, kterými jsou v krystalech (nejvíc křemík, fosforečnany) navzájem vázány elastické deformace a dielektrické polarizace: Při piezoelektrickém efektu vznikají následkem deformace krystalu. kdy se ionty různých znamének v krystalové mříži se posunou a těžiště kladných a záporných nábojů se od sebe vzdálí - tím vzniká elektrická polarizace a na určitých plochách elektrické náboje. B = N . (F/Fc)n, kde n = 2 až 6. Síla kostí je závislá vícna intenzitě napětí než na opakování cyklů! Vhodné aerobní tance, kalenetika, chůze, jogging, vystupování na schody (u postmenopauzálních žen zvyšují minerální hustotu lumbálních spin o 4 – 6% za 8 – 9 měsíců cvičení, u kontrolní skupiny pokles o 1 – 3%) (Chow et al., 1997) Málo účinné (starší muži) nebo neúčinné (starší ženy) plavání (Orwoll et al. 1999) U 59letých mužů silový trénink za 16 týdnů zvýšil svalovou sílu o 45% a hustotu femuru o 3,8% a lumbálního obratle o 2,0% (Menkes et al., 1993)

  38. KARDIORESIPRAČNÍ SYSTÉM Respirační systém – nevýznamný vliv Vliv pravidelného cvičení Kardiovaskulární systém • U starších osob mírně snižuje TFklid a neovlivňuje TF max • U starších osob zvyšuje systolický objem (zvyšuje endiastolický objem a snižuje endsystolický objem), ejekční frakci a při dlouhodobém tréninku i maximální kardiální výkon • U starších osob zvyšuje arterio-venózní kyslíkovou diferenci • U starších osob neovlivňuje významně koronární průtok • U starších osob výrazně zvyšuje aerobní kapacitu Rozdíl v aerobní kapacitě mezi aktivními a inaktivními osobami staršího věku (kolem 70 let) je 10 – 20 roků biologického věku! Aktivní šedesátníci mají stejnou aerobní kapacitu jako 20letí inaktivní lidé.

  39. CNS Vliv pravidelného cvičení Test mentální výkonnosti, symbolový test z Wechslerovy škály inteligence, odhad krátce prezentovaných bodových čísel, jednoduchý a komplexní reakční čas, atd. Velmi rozdílné výsledky! Několik měsíců aerobního tréninku lepší výsledky než silový trénink, trénink flexibility nebo cvičení jógy (?) Howe et al., 1990; MacRae (1989); Spirduso, 1995; Dustman et al., 1994; Lord a Castell, 1994; Rikli a Edwards, 1991, Hill et al., 1993; McMurdo a Rennie, 1993; Paton et al., 1990; Roberts, 1990; Hawkins et al., 1992; Hassmen et al., 1992, Puggaard et al., 1994; atd…. Proč? Pozitivní vlivy na specifické cerebrální funkce větší než na komplexnější činnosti, přechodný charakter změn, stav mozkových funkcí před cvičením, neefektivnost programu pohybové aktivity, atd. atd.

  40. ANS Vliv pravidelného cvičení Pravidelné cvičení zvyšuje aktivitu obou větví ANS, aktivita vagu se zvyšuje víc, upravuje se vegetativní dysbalance vagus sympatikus vagus sympatikus Spektrální analýza variability srdeční frekvence

  41. ROVNOVÁHA Vliv pravidelného cvičení Pravidelné cvičení (specifické i nespecifické) může i u nejstarších jedinců zlepšit rovnováhu a tak i kvalitu chůze (Hu a Woollacott, 1994, Binder, 1994, Hopkins et al., 1990, Brown a Holloszy, 1991, atd.). Rovnováha a síla spolu těsně korelují (Iversen et al., 1990). Proto intenzita tréninku musí být taková, aby alespoň mírně zvýšila svalovou sílu (Buhner et al., 1993).

  42. Vliv pravidelného cvičení PÁDY Cvičení starších osob chatrného zdraví zvyšuje pravděpodobnost pádů. Efekty cvičení - rychlejší chůze, delší krok, větší svalová síla, větší odolnost proti externím silám, zvýšená aerobní zdatnost, snížení posturální hypotenze, zvýšení proprioceptorové senzitivity, zvýšení reakční rychlosti – korelují negativně s rizikem pádu a zlepšují možnosti korigujícího pohybu. (Wolfson et al., 1990; Scarpace et al., 1993; Lord et al., 1993; Rubenstein a Josephson, 1993; Anacker a DiFabio, 1992; Jaglal et al., 1993) Tai-chi – ideální forma pohybové aktivity pro starší věk – kombinace rozvoje svalové rovnováhy s posílením svalů a lepším krytím kardiovaskulárních požadavků (Wolf et al., 1993) Pravidelné cvičení zmenšuje riziko pádů a z tohoto hlediska je efektivní profylaxí pro nejstarší jedince.

  43. ENDOKRINNÍ SYSTÉM A METABOLISMUS • Pravidelné cvičení u starších osob • má pozitivní vliv na regulaci krevní glukózy (Durak, 1999; Hughes a Meredith, 1989) • stimuluje endogenní produkci růstového hormonu (Rogol et al., 1992) a při večerním tréninku upravuje jeho diurnální rytmus (Borst et al., 1994) • neovlivňuje nízkou hladinu kortizolu (Heuser et al., 1991) • snižuje produkci katecholaminů odpovídající standardizované zátěži a v klidu (Kohrt et al., 1993) Vliv pravidelného cvičení Růstový hormon půlnoc půlnoc poledne poledne půlnoc poledne

  44. Vliv pravidelného cvičení IMUNITNÍ SYSTÉM Teoretické předpoklady (trénink nízké a střední intenzity modulací sympatické aktivity redukuje u starších osob stres, podporuje spánek, snižuje tvorbu volných radikálů a tím zlepšuje funkci imunitního systému - zvyšuje aktivitu NK buněk atd.) nebyly vždy potvrzeny (Barnes et al. 1991, Xusheng et al., 1990, Crist et al., 1989, Shinkai et al., 1995, Giles, 2004) Trénink nízké a střední intenzity zlepšuje imunitní funkce, zejména zvyšuje rezistenci proti infekčním a nádorovým buňkám. Nedostatek pohybu stejně jako nadměrné zatížení by mohly mít negativní vliv na imunitní funkce.

  45. Vliv intenzity zatížení pravidelného cvičení na imunitní funkce (Shephard, 1997) Zlepšování imunitních funkcí Intenzita zatížení U starších osob je nezbytná regulace dávkování pohybové aktivity

  46. Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr • Klasifikace věku, průběh stárnutí a biologický věk • Délka života • Pohyb a stárnutí • Teorie stárnutí • Vliv stárnutí na hlavní fyziologické systémy • Vliv pravidelné pohybové aktivity na změny fyziologických systémů spojené se stárnutím • Rizika zvýšené pohybové aktivity u starších osob • Optimalizace pohybové aktivity a odhad jejích zdravotních účinků • Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví seniorů • Kvalita života • Ekonomické a sociální konsekvence stárnutí společnosti • Závěr 7

  47. RIZIKA ZVÝŠENÉ POHYBOVÉ AKTIVITY U STARŠÍCH OSOB Kardiální rizika Nejčastěji ICHS – neprojeví se v závislosti na pohybové aktivitě, u seniorů výrazně zvýšený výskyt (Siscovick ert al., 1984; Vuori, 1995)

  48. Vuori, 1995 • Nižší riziko u starších osob (?) • ti s nejvyšším rizikem umřeli dříve • výrazné zvýšení počtu IM u seniorů v klidu • neochota seniorů participovat na velmi intenzivní zátěži

More Related