1 / 22

FARMAKOTERAPIE MOČOVÉHO SYSTÉMU

FARMAKOTERAPIE MOČOVÉHO SYSTÉMU. LEDVINY. Vylučovací orgán farmak a jejich metabolitů; cílové místo účinku farmak zasahujících do vodního a elektrolytového hospodářství; cílové místo farmak pro terapii renálních onemocnění; základní funkční jednotky ledvin: nefron glomerulus

lani
Télécharger la présentation

FARMAKOTERAPIE MOČOVÉHO SYSTÉMU

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. FARMAKOTERAPIE MOČOVÉHO SYSTÉMU

  2. LEDVINY • Vylučovací orgán farmak a jejich metabolitů; • cílové místo účinku farmak zasahujících do vodního a elektrolytového hospodářství; • cílové místo farmak pro terapii renálních onemocnění; • základní funkční jednotky ledvin: • nefron • glomerulus • proximální tubulus • Henleova klička • distální tubulus • sběrací kanálky

  3. AKUTNÍ SELHÁNÍ LEDVIN • Závažné onemocnění, kdy ledviny přestávají plnit svoji funkci v důsledku poškození (nejčastěji) nefrotoxickými látkami; • infekční (akutní pyelonefritis, leptospirosis); • ischemie, infarkty (např. embolie z bakteriálních endokaditid); • léčba je specifická, je-li známa příčina; • obstruktivní uropatie (obstrukce moče - ???); • antidota v případě toxikóz, léčba primárních infekčních agens, fluidní terapie ve všech případech; • u dobře hydratovaných anurických a objurických zvířat se používají diuretika.

  4. CHRONICKÉ SELHÁNÍ LEDVIN • Ztráta funkční ledvinové tkáně je prolongovaná a obvykle progresivní, postihuje starší zvířata – pokud se nejedná o vrozené renální onemocnění, je nevratná; • fluidní terapie – před započetím léčby je potřebné stanovit stupeň hydratace (dehydratovaný, normální, hydratace, převodněný); • dehydratace organismu se rychle dosáhne intravenózním podáním izotonických roztoků (sledovat příp. anezii, olifrezii?, aby nedošlo k převodnění).

  5. MOČOVÝ SYSTÉM • Diuretika • Retence a inkontinence moči • Urolitiaza • Infekční onemocnění močového systému

  6. UROLITIAZA • Obecný termín pro kaménky u kterékoli části močového traktu – dle lokalizace jsou to nefrolity, ureterolity, urocystolity nebo uretrolity; • existují 3 hypotézy mechanismu zahajujícího formaci kamene: • matrixová hypotéza = anorganická proteinová hmota iniciuje formaci urolitu, • krystalizační inhibiční hypotéza = vliv organických a anorganických krystalizačních inhibitorů, • precipitační krystalizační hypotéza = supersaturace solí; • podmínky: zvýšená koncentrace krystalů, prodloužený čas průchodu krystalu v urinárním traktu, příznivé podmínky pH moče pro krystalizaci;

  7. příčiny: infekce, dieta, objem moče, četnost močení; • je běžným onemocněním u psů i koček; • klinické příznaky dle lokalizace urolitů v urinárním traktu – cystitidy, metritidy, ureterální obstrukce až hydronefróza a ztráta funkce ledviny; • terapie je v odstranění příčiny; • před terapeutickým rozhodnutím je nutno identifikovat typ urolitu;

  8. u psů a koček se vyskytují urolity: • kalcium oxalátové, • struvitové (sterilní a aseptické), • urátové, • cystinové, • silikátové; • terapie: především změna diety a ovlivnění pH moče (výjimka: silikátové urolity nelze dietou ovlivnit).

  9. ONEMOCNĚNÍ DOLNÍCH CEST MOČOVÝCH (KOČKY) • Felinní urologický syndrom (FUS) neboli Feline Lower Urinary Tract Disease (FLUTD); • relativně časté onemocnění močového aparátu koček (felinní urolitiáza); • klinicky se projevuje hematurií a disurií, částečnou nebo úplnou obstrukcí uretry hlenovou zátkou nebo urolity, infekcí; • terapie: odstranění a prevence struvitových krystalů a urolitů; • vhodná dieta; možnost využití amitriptylinu (antidepresivum).

  10. INFEKČNÍ ONEMOCNĚNÍ MOČOVÉHO SYSTÉMU • Bakteriální infekce močového traktu jsou časté u psů (častěji u fen), méně časté u koček; • klinické projevy onemocnění se liší v závislosti na místě lokalizace infekce, • u pacientů s pyelonefritidou nebo prostatitidou – celková alterace zdravotního stavu (horečka, deprese, projevy septikemie), • cystitis a uretritis jsou příznaky vázány na močový aparát.

  11. Akutní nekomplikovaná cystitis • Většina onemocnění je vyvolána bakteriálními původci (Escherichia coli a Staphylococcus spp.), • iniciální terapie ATB. • Chronická infekce močového traktu • Obecně stáze moče, poruchy močení, • stavy, které vedou k chron. infekcím jsou pyelonefritida, prostatitida, urolitiáza, dlouhodobé podávání kortikosteroidů, diabetes mellitus, • ne recidivy, kde je špatný výběr ATB. • Farmakoterapie ATB dg infekčního agens a stanovení citlivosti.

  12. Mykotické infekce • Méně časté, vyvolány Candida spp., • predispoziční faktory: nadměrná aplikace kortikosteroidů, katetrizace, • lék volby je flukonazol.

  13. RETENCE A INKONTINENCE MOČE Retence moče • Porucha močení charakterizovaná zadržováním moče, roztáhnutí močového měchýře způsobené hypokontraktilitou močového měchýře nebo obstrukcí uretry - mechanická (molitiáza, neoplazie), příp. funkční (spasmus uretry), • terapie: • udržovat minimální distenzi močového měchýře opakovaným vytlačováním obsahu a katetrizací, • kontrola moče, zda není infekce, • v případě potřeby ATB,

  14. aplikace adrenergních antagonistů je indikována při vysokém tonusu uretrálního sfinkteru – např. fenoxybenzamin, • aplikace látek s myorelaxačním účinkem (např. diazepam), který potlačí stavy úzkosti, ve vyšších dávkách má i centrálně myorelaxační účinky, • cholinergní agonisté – betanechol chlorid.

  15. Urinární inkontinence • Porucha volní kontroly uretrálního svěrače s konstantním nebo intermitentním nekontrolovaným vypouštěním moče, • příčiny jsou: • neurogenní dysfunkce, • postkastrační inkontinence spojená s deficitem pohlavních hormonů (zpravidla u fen), • hypokontraktilita močového měchýře, • dysfunkce uretry v důsledku obstrukce;

  16. farmakoterapie: • hormonální terapie – fenám se podává dietylstilbestrol, psům testosteron propionát nebo depotní testosteron cypionát, • adrenergní agonisté: • fenylpropanolamin – slabý  agonista používaný v humánní medicíně při léčbě rýmy; zvyšuje tonus sfinkteru, • efedrin – jako alternativa, • vedlejší účinky těchto látek jsou excitabilita, neklid – v těchto případech terapii přerušit a začít s poloviční dávkou.

  17. DIURETIKA - ROZDĚLENÍ Látky, které vyvolávají zvýšené vylučování vody a soli močí. Působí přímo v ledvinách, kde snižují tubulární resorpci sodíku a H2O. Podle mechanismu účinku se dělí na: • Osmotická diuretika • MANITOL • Na rozdíl od glukózy se tubulárně neresorbuje, odplavuje se společně s odpovídajícím množstvím vody v definitivní moči, • renální vylučování společně s osmotickým ekvivalentem vody, • i.v. podání, • terapie vyplavování orgánových edémů, profylaxe šokové ledviny.

  18. Inhibitory karboanhydrázy • Působí … v proximálním tubulu. • ACETAZOLAMID • Sulfonamid, který se glomerulární filtrací a tubulární sekrecí dostává do proximálního tubulu a inhibuje enzym karboanhydrázu, důležitého pro zvýšenou resorpci Na+ a hydrogenuhličitanu, • po inhibici enzymu je méně H+ iontů k výměně za Na+, v moči se objeví zvýšené množství iontů Na+, K+ a hydrogenkarbamátu a zvýšené množství vody, • použití: jako diuretikum malý význam; užití v očním lékařství při glaukomu.

  19. Kličková diuretika • Působí v místě vzestupného raménka Henleovy kličky, které se významně podílí na změnách osmotické aktivity moče, • mechanismus účinku spočívá v inhibici kotransportu Na+, K+, 2Cl-; vylučované elektrolyty na sebe vážou vodu a vyvolávají silnou diurézu, • nežádoucí účinky: ztráta iontů K+ a Cl- způsobují hypokalemickou a hypochloremickou metabolickou alkalozu. • FUROSEMID • Má silné, ale relativně krátké diuretické působení, • používá se v inj. formě, • u akutních stavů jako plicní edém, městnavá srdeční insuficience, hypertonické krize, hyperkalcemie, veškeré intoxikace.

  20. Thiazidová diuretika • Diuretika působící v distálním tubulu. • HYDROCHLOROTIAZID • Inhibuje kotransport Na+ a Cl- a v proximální části distálního stočeného kanálku, • renální vylučování K+ se zvyšuje a vylučování Ca2+ se snižuje, • používají se při kardiálních edémech, uvádí se při léčbě edému vemene u skotu.

  21. Diuretika šetřící kalium • Působí v konečném úseku distálního stočeného kanálku a v kortikálních úsecích sběracích kanálků na výměnu Na+ za K+, resp. ionty H+ tak, že zabraňují vstupu Na+ natriovým kanálem do buňky tubulárního epitelu a zpomalí tak výměnu kationtů, • jejich předností je, že snižují ztráty draslíku. • AMILORID • K prevenci hypokalemie při léčbě hypertenze, chronického srdečního selhání a edémových stavů. • TRIAMTEREN • Má podobné účinky.

  22. Antagonisté aldosteronu • Působí ve sběrných kanálcích, • vyvolávají blokádu mineralokortikoidního receptoru v buňkách distálního tubulu, aldosteron nemůže indukovat syntézu transportního proteinu, výměnu Na+ za K+, inhibice zvyšuje vylučování Na+ a šetří K+, • nástup účinku je pomalý, • aplikace p.o. • SPIRONOLAKTON • Použití: ascites u jaterní cirhózy, edémy při chronické insuficienci myokardu, u primárního hyperaldosteronismu.

More Related