Československá a česká bezpečnostní politika, 1918 -současnost

1. Československá a česká bezpečnostní politika, 1918 -současnost • Přednáška (osnova): • BP Československa v letech 1918 – 1938 velmi stručně • BP Československa v letech 1938 - 1945 – 1989 stručně • CP Československa v letech 1945 - 1989 • BP po roce 1989 do rozpadu ČSFR v r 92 a vzniku ČR • BP ČR po vzniku ČR • Bezpečnostní strategie ČR 2011

2. Československá a česká bezpečnostní politika, 1918 -současnost Proč ze začíná rokem 1918!!! Osmičky v dějinách ČR (1848/1918/1938/1948/1968) 1848, otřes habsburskou monarchií, Metternich, nová ústava, volby do sněmů, rozkol mezi Čechy a Němci Vznik ČSR a samostatná bezpečnostní politika Nejdříve Metodické poznámky. Charakteristika bezpečnostní politiky (zahraniční diplomacie, ozbrojené síly a národnostní otázka) Po 1. SVV – ČSR se dostala do situace vzhledem ke svému geopolitickému ohrožení se může dostat do bezpečnostního ohrožení bez vlastního zavinění a nelze mu jenom čelit vlastní obranou (diplomatickou cestou) Draze zaplacená zkušenost 1. SVV – mírové smlouvy nemohou vznikat jednostranně, ve prospěch vítězů na úkor poražených, jinak generují revanšismus, levicová a pravicová radikální hnutí (Německo, Rusko)

4. Československá a česká bezpečnostní politika, 1918 - současnost • ČR : snaha o založení Malé dohody (Ru, Ju) uzavření smluv s Francii a Sov. Svazem, budování opevnění a početných OS • Československý rozpor mezi bezpečnostní situací a hospodářskou vázaností: • uznání ČSR a politická vazba na USA, VB, Francii, ale hospodářská vazba na Německo a Rakousko (i přes blokádu Dohody, provizorní obchodní smlouva, Rusko mimo, bez diplomatických styků) • ČR ostrov kolem něhož samotní nepřátelé (kromě Rumunska a nejkratší hranice – Podkarpatská Rus). • - ČR geografická podoba – nevýhoda k zajištění bezpečnosti – nalezení ideálních spojenců - nemožné • - ČR – mnohonárodnostní stát (51,15% Čechů, 22,3% Němců, 15,8% Slováků, 4,78% Maďaři, 3,79% Rusíni, 2,2% jiní (Poláků, Rumuni, aj.) – sčítání 1930 • Diplomatická aktivita, zahraniční politika – nepovedlo se

5. Československá a česká bezpečnostní politika, 1918 - současnost • 4 Dohodové mocnosti – přijali všechny návrhy E. Beneše, vyhověli maximální možné míře • Přiznány všechny historické země včetně Chebska • Dále Slovensko a Podkarpatská Rus • Dále Vitorazko (104 km2) a Valticko (84 km2) železnice k ČR • Hlučínsko – jen 12% k německé národnosti v r. 1910, ostatní Moravci • Těšínsko – 20% ČR, ovšem ta nejprůmyslovější část • (+ problém Kladska a Lužičtí Srbové) • 30 léta: • Demokratické režimy slábly, na síle totalitární režimy: Německo, Itálie, Maďarsko, • Vina na české straně - minimální

6. Československá a česká bezpečnostní politika, 1918 - současnost Za první republiky pod ČSR patřila následující území: Čechy (Země česká) Morava (Země moravská) Slovensko (Země slovenská) České Slezsko (Země slezská) Podkarpatská Rus (Země podkarpatskoruská) V roce 1928 byla země Slezská spojená s Moravskou, aby se oslabil vliv německého obyvatelstva. Slovensko a Podkarpatská Rus měly přislíbenou autonomii, které se však v době tzv. první republiky nedočkaly. Obyvatelé se na základě ústavy považovali za příslušníky „Československého národa“ a oficiálním jazykem byla čeština a slovenština. Vytvořit pojem Československý národ a spojit tak Čechy a Slováky v Čechoslováky bylo nutné zejména pro potřeby zahraniční politiky, jelikož stát měl daleko více obyvatel hlásících se k národnosti německé než bylo Slováků.

8.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1918 - nyní • Zkušenosti z meziválečného období: • Reparace poražených států musí mít snesitelnou úroveň • Nevyplácí se jednostranná orientace zahraniční politiky • Není možné spoléhat ve velké míře na diplomacii • Militarizace ekonomiky autoritativních států končí obvykle válkou • Je nutná obezřetnost při uzavírání mírových jednání s militaristickými státy • Nelze ustupovat agresorovi, usmiřovat se s ním, zajišťovat si bezpečnost na úkor jiných ohrožených zemí • Nebezpečí tzv. pátých kolon, tzn. Nacionalistických či radikálních hnutí, kolaborace • Pro úspěšnou obranu je důležitá vůle a odhodlání se bránit Budování OS Československá armáda 1918 – 1939 (stručně) • Začala budovat v březnu 1920 po přijetí branného zákona, základem čs. Legie vrátivší se z fr., it. A Ruské fronty(100.000) + domácí vojsko, tzn. útvary CK doplňované z českých zemí • Vliv měl starý CK systém + francouzský vliv

9.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1918 -nyní • Mírový stav armády ve 20 letech cca 12 divizí, 24 pěších brigád, 2 hor. Brig., 13 brig. Polního dělva, 2 brig. Těžkého dělva, 3 jezd. Brig., ve 30 letech rozsáhlá reorganizace (nedokončena) • Reorganizace: 4 zemská voj. Velitelství, jimž bylo podřízeno 7 arm. Sborů. , ve stádiu výstavby bylo 5 pevnostních pluků. K obraně ČSR, před Německem po mobilizaci 23.9.38 (roč. do 40 let věku) bylo ve zbrani 1,5 mil. Vojáků • Reorganizace čs. armády byla ukončena v roce 1938. V míru se skládala ze 7 velitelství sborů, 17 pěších divizí a 4 rychlých divizí, přičemž její početní stav činil 200.000 mužů • Po přijetí Mnichovského diktátu ČSA demobilizována a po okupaci v březnu 39 rozpuštěna • ČSA v evropském porovnání patřila mezi nejlepší, organizační a bojová připravenost vysoká + částečně připravené opevnění. Národnostní otázka (ČSR mnohonárodnostní stát, národnostní ot. se nepodařilo úspěšně vyřešit)

10.  Mnichov, léta 1938 – 1939, druhá republika Mnichovská dohoda byla již 30. září 1938 vnucena československé vládě a v konečném důsledku znamenala pro České země ztrátu téměř 30 000 km?, na nichž žilo téměř 3 850 000 obyvatel,z toho přibližně 700 000 Čechů. Více než 150 000 Čechů, Židů a demokratických Němců uprchlo do vnitrozemí. Následovala anexe části Těšínska ze strany Beckovského Polska a po vídeňské arbitráži bylo přičleněno jižní Slovensko a Podkarpatská Rus k Maďarsku. Ochromené Česko-Slovensko prožívalo poslední měsíce své existence. Československu byl výsledek jednání jen oznámen[1] i přes to, že v Mnichově měl svého zástupce – velvyslance Mastného, který měl tu smutnou povinnost oznámit výsledek jednání vládě. ČR vyhlásila mobilizaci, povoláno bylo 1.128.000 vojáků, (126.000 neuposlechlo, 100.000 němců, asi ½) Účinná obrana nebyla možná, sousedi, hranice, hr. Rakousko bez opevnění, silnější WM, proti Maďarsko a Polsko, pomoc SSSR přes Rumunsko)

11.  Mnichov, léta 1938 – 1939, druhá republika Druhá republika s novým prezidentem E. Háchou, který byl uveden do funkce 30. listopadu 1938, byla jen stín té první – množství průmyslu, obranných opevnění, komunikací spolu s 33 % plochy českých zemí bylo ztraceno. Navíc bylo nutno postarat se o desetitisíce uprchlíků ze zabraných území. Uprchlíci neměli často práci, jejich majetky zůstaly v zabraném pohraničí. V odtržených Sudetech se české obyvatelstvo dostalo do pozice národnostní menšiny bez jakýchkoliv práv. Byly zrušeny všechny české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven, v úředním styku byl zakázán český jazyk, česky se nesmělo mluvit ani na veřejnosti a v dopravních prostředcích. Češi nesměli vykonávat zaměstnání v kterékoliv instituci státní správy. Byly zrušeny všechny české noviny, byl zakázán tisk českých knih, do kin nesměl přijít žádný český film, bylo zrušeno české vysílání v rozhlasu. Počátkem března 1939 obdržela československá vláda první informace o tom, že nacisté obsadí zbytek ČSR a účastníci Mnichovské dohody VB, Francie a Itálie proti tomu nic nepodniknou. 14. Března byl povolán Hácha do Berlína, 15.3.39 obsadila Něm. armáda zbytek Čech a Moravy

12.  Protektorát B u.M, léta 1939 - 1945

14.  Protektorát 1939-45 Protektorát: • Rozhodující moc, říšský protektor, prezident a vláda fakticky minimální moc • Státní zpráva, jednak spolupráce s německou stranou a jednak snaha vytěžit pro české obyvatelstvo maximum • Státní správ a a samospráva přecházela postupně do německých rukou • Politické strany zrušeny • Zrušeny české vysoké školy • Kulturní život podřízen zájmům německé propagandy • V protektorátu odstupňovány příděly potravin (D němci, T češi a nejméně J židi) • Za okupace zahynulo 340-360.000 občanů, z toho 270.000 židů. • Hrdinství versus kolaborace – přijetí neznámých lidí (odbojáři, židé, aj.) hrdinství – trest smrti. • Kolaboranti, bohužel část z nich převzala později komunistická státní bezpečnost

15.  Protektorát 1939-45 Armáda: • V březnu 1939 byla armáda rozpuštěna • Vzniklo pouze nepočetné loutkové tzv. vládní vojsko, cca 7.000 vojáků, lehké zbraně, nikdy nebojovali na straně wermachtu, 1 prapor se přidal ke pražskému povstání • Velká skupina vojáků z českých zemí, ale i někteří slovenští vojáci, odešli v prvních letech po rozbití republiky do zahraničí, kde se účastnili bojů na straně Spojenců • Nejdříve bojovali proti němcům v Polsku a ve Francii, v r. 40 se začali tvořit jednotky v Palestině, pak Tobruk, až v Československou obrněnou brigádu • V SSR v r.42 samostatný prapor – rozrůstal se až v 1 čs. armádní sbor • Domácí odboj – slabý, zapojení vojáků v květnovém povstání 45 Policie a četnictvo: • V područí německé moci • Hlavní úlohu Gestapo v Praze a v Brně • Četnictvo loajální, řešilo pouze běžné kriminální činy a přestupky

17.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1945 -1989 2 periody: 1945 – 1948 a 1948 až 1989 V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát. Došlo však k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže, rozsáhlému znárodňování klíčových podniků jako např. těžkého průmyslu, energetiky, filmového průmyslu, bank, pojišťoven, větších stavebních podniků atd., omezování demokracie, V únoru 1948 se v Československu chopila moci KSČ; země se stala totalitním státem a součástí tzv. sovětského bloku. Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí (1949) až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života. Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma (1953) připravily miliony občanů o majetek. V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na ČSSR.

18.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1945 -1989 BP Československa v letech 1945 – 1989 stručně • 2. SVV skončila porážkou Německa, It. Ja, na druhé straně výrazně posílil vliv SSSR a USA • USA pomohly západní Evropě Marshallovým plánem, SSSR považoval osvobozená území za sféru svého vlivu, inicioval vznik RVHP (49) • Od r. 46 ke zhoršení vztahů USA a SSSR, došlo k rozdělení Evropy, Na území západních okupačních zón dem. Státy a tzv. Sovětský blok • Konec první poloviny století rozdělil Evropu, nastolil bipolaritu a zároveň určitou rovnováhu sil • V roce 1955 se SRN stala členem NATO (4.4.49) a v témže roce byla založena Varšavská smlouva • Po 56 roce uvolnění, ale pak přišla Kubánská a Berlínská krize 61 • V roce 75 byla podepsána Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, 35 státy, vedla k větší stabilitě a bezpečnosti v Evropě, ale změnu nepřinesla • Změna Sovětské politiky nástupem Gorbačova, zvláště pokud jde o zahraniční politiku

19.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1945 - 1989 Bezpečnostní a zahraniční politika Československa v letech 1945 – 1989 • 2. SVV skončila porážkou Německa, It. Ja, na druhé straně výrazně posílil vliv SSSR a USA • Krátké období od konce 2. SVV do února 48, KSČ vyhrála v r. 46 volby, silnější orientace na SSSR • Po r. 48, součást Sovětského bloku, vše konzultovat se SSSR, samostatná zahraniční politika víceméně neexistovala • Následovala řada roztržek (nejdříve Ju, poté Čína a Albánie, intervence SSSR do Afganistánu (krach) • USA (korejská válka 50-53 a Vietnam) • 56 události v Maďarsku a v Polsku – aktivní účast SSSR • 68 ČSR, okupace a následně jejich schválení a normalizace • R. 80, Polsko – Jaruzelski a výjimečný stav, bez zásahu ČSR

20.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1945 - 1989 Ozbrojené síly do r. 1989 • Čs. vojáci bojovali na všech frontách 2. SVV, Británie, Francie, Afrika, V Jugoslávii, SSSR, domácím odboji, Květen 45, za 2. SVV uvězněna nebo zahynula ¼ VZP • Po 2. SVV se armáda vytvořila ze všech odbojových složek, bývalých příslušníků předmnichovské armády a nových lidí, kteří se přihlásili po válce. To však trvalo jenom krátce • Po únoru 48, v armádě se vše podstatné odehrálo až v r. 50, kdy byly zavedeny nové vojenské řády, přejaté ze Sovětské armády, přišli poradci ze SSSR, armádu muselo opustit tisíce vojáků, kteří bojovali na Západě, nesouhlasili s novým politickým režimem, či byli jinak nepohodlní • Do armády tisíce mladých lidí (dělníků a rolníků), kteří byli rozčarováni dalším vývojem, po odhaleních XX. Sjezdu, maďarských a polských událostech r. 56 a zvláště pak po srpnu 68 • Po roce 68 muselo armádu opustit přes 7 tisíc VZP, mnozí byli perzekuováni,

21.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1945 –1989 Ozbrojené síly do r. 1989 • Koncepce obrany Československa vycházela z bipolárního rozdělení světa, podřízenosti závazkům VS a SSSR • Armáda byla součástí prvního strategického sledu a tomuto předurčení odpovídala i organizační struktura a rozmístění • Armáda určena k pozemním operacím na teritoriu Evropy, vyzbrojena moderními zbraněmi a technikou, po mobilizaci záloh podstatně zvyšovala početní stavy • 2 vojenské okruhy, 15 divizí, 2 letecké divize a 2 divize PVOS, dělostřelecká divize, raketové a protiraketové svazky a útvary • Armáda měla 60 tisíc VZP, cca 200 000 lidí • Podle branného zákona 2letá VZS, a neexistovala civilní služba, povinná cvičení záloh

22.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1989 - 1993 BP po listopadu 1989 • 1,Zahájení procesu demokratických změn, depolitizace ozbrojených sil, policie, zpravodajských sužeb (listopad 1989 – 1990). • 2. Zahájení a rozvíjení civilní demokratické (parlamentní) kontroly bezpečnostních složek. • 3, Vojenská doktrína ČSFR (1991) a transformace armády. • 4. Proces rozpadu federace a vznik ČR (1991-1993).

23.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1989 - 1993 BP po listopadu 1989 Bezprostředně po listopadu 1989 bylo jasné, že bude důležité, co udělá armáda. Pro úspěch porážky totalitního režimu bylo nutné: • Získat armádu na stranu demokratických sil nebo ji alespoň neutralizovat • Po pádu totalitního režimu ji udržet bojeschopnou pro případ vnějšího ohrožení • Co nejrychleji provést základní personální změny na klíčových místech MO a velení armády • Eliminovat působení KSČ v armádě, resp. Pak i dalších politických stran • Vytvořit prostor pro demokratický život v armádě • Podřídit armádu demokratické kontrole společnosti • (pokrač. (9)

24.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1989 - 1989 • Sdělovací prostředky sehrály při vytváření nové armády ambivalentní úlohu, na jedné straně pozitivně ovlivňovaly proces transformace a na druhé straně někdy zbytečně komplikovaly již tak složitou situaci • Méně se zdařilo zlepšit podmínky života v armádě, humanizovat v rámci platných regulí vojenskou službu a zajistit sociální jistoty vojáků z povolání • Rovněž se nepodařilo zpracovat a realizovat ucelenou koncepci vojenské politiky • Rozhodující význam pro další vývoj armády měla Vojenská doktrína ČSFR • Vyhlášená FS ČSFR 20/3/1991 (navazovala na přijatou Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě) • Schválená byla i koncepce výstavby Československé armády do roku 1993

25.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1989 - 1993 Základní strategický cíl definovaný ve Vojenské doktríně pro armádu zněl: moderní a vysoce profesionální armáda, všestranně a pohotově připravená k obraně suverenity ČSFR, založená na respektování lidské důstojnosti, občanských práv vojáků a humanizaci vojenské služby. Další politický vývoj a změny v armádě: • Vojenská doktrína nedefinovala žádného konkrétního nepřítele • Respektovala princip rozumné obranné dostatečnosti • Ukládala vybudovat armádu obranného charakteru • Armáda měla být připravená k obraně suverenity ČSFR, budovaná na respektování lidské důstojnosti, občanských práv vojáků a humanizaci vojenské služby. • Podle doktríny byla provedena redislokace a jednotky rovnoměrně rozmístěny po celém území státu. Celkem bylo zrušeno 9 motostřeleckých a 5 tankových pluků, 2 stíhací letecké pluky a letecký provoz se soustředil na 12 letišť.

26.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1989 - 1993 • Vojenská základní služba byla zkrácena z 24 na 18 měsíců. • Zavedena alternativní – civilní služba • Vytvoření civilně správního úseku MO‚ úseku strategického řízení, ekonomického úseku a úseku sociálních a humanitárních věcí • (nově: komplex psychologických služeb, duchovní služba) • Velení armády podřízené NGŠ pak tvořilo samostatný úsek • BP do vzniku ČR a AČR - před rozpadem Československa • Možnost rozdělení státu na dvě samostatné republiky bylo třeba brát v úvahu při tvorbě nových organizačních struktur již v polovině roku 1992. To se ukázalo jako prozíravé, neboť srozumitelné a jasné pokyny z vlády byly víceméně postrádány • Přesto se očekávalo, že sociální problémy spojené s dělením armády budou mít hluboké dopady. Důvody: Vojáci přísahali společnému státu, osvojili si federalistické vědomí, armáda byla společnou institucí pro všechny národy a národnosti. Existovalo i jisté nebezpečí, že zmizí-li toto federalistické vědomí, oživí se národní, které může přerůst v nacionalismus.

27.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1989 - 1993 • Nejsilnější zátěži byli vystaveni vojáci slovenské národnosti sloužící v ČR, jednak pro vazby s českým prostředím a jinak pro kolující dezinformace o jejich možném propouštění resp. Omezení jejich vojenské kariéry • K racionálnímu rozdělení armády byly jmenováni 2 zmocněnci, kteří řídili rozdělení. Vzhledem k počtu budoucích 2 států bylo přijato hledisko dělení 2 : 1. Určité odchylky od přijaté zásady byly provedeny, v případech, kdy šlo o ucelené zbraňové systémy, které pak byly kompenzovány jinými korekturami. Vojákům z povolání bylo ponecháno na vůli, ve které republice po přijetí příslušného státního občanství chtějí sloužit. Dále bylo přijato: • Přemístit oboustranně vojáky základní služby mezi republikami kromě těch, kteří písemně požádají o dokončení vojenské služby ve stávajících posádkách (pokr.) • Ve smlouvách mezi armádami zabezpečit vytvoření podmínek k přemístění vojáků z povolání do 3 měsíců od vzniku republik na náklady příslušných republik • V době rozdělování armády nepovolávat a neprovádět cvičení se zálohamimimo cvičení vojáků – řidičů těžké techniky

28.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1989 - 1993 • Samotné rozdělení armády proběhlo nadmíru klidně a racionálně, ačkoli obavy západních zemí nebyly zanedbatelné • Armáda SR se od rozdělení Československa taktéž výrazně zredukovala, z původních 53.037 vojáků v roce 1993 to bylo v roce 1999 na 37.700 a počet nadále klesá, podle nejnovějších údajů má v armádě sloužit 19.318 vojáků a 4.419 civilních pracovníků, což je v přepočtu na počet obyvatel o něco málo více než je plánovaný stav v ČR

30.  Československá a česká bezpečnostní politika, 1993 - nyní • Jako subjekt mezinárodního práva vznikla Česká republika 1.1.1993 • Česká republika je demokratický stát s liberální ústavou a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. • Hlavou státu je prezident, vrcholným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament ČR. • Česko je členským státem NATO a EU. Je také jedním ze států Visegradské skupiny.

31. 3. Česká bezpečnostní politika • 3. Česká bezpečnostní politika – aktuální pohled • ČR je suverénním národním státem a aktérem mezinárodních vztahů • Životní zájmy ČR jsou v mnohém shodné ze životními zájmy dem. Států Evropy (potírání mezinárodního terorismu,, eliminaci organizovaného zločinu, nelegální migrace, podpora svobody a demokracie atd. • ČR není schopna samostatně čelit těmto hrozbám a proto musí spoléhat na alianční chování • Bezpečnostní prostředí ČR je dnes součástí bezpečnostního prostředí NATO a EU, z toho vyplývá i nutnost politické a vojenské orientace na NATO a EU – zajištění kolektivního rámce bezpečnosti • Primární je – NATO a americká vojenská přítomnost na kontinentě • ČR přispívá úměrně svým možnostem ke kolektivní obraně • NATO tedy pro ČR životní nutností (sama si ČR zajistit svou bezpečnost nelze) • Základem kolektivní obrany Evropy zůstává NATO, pro nejbližší roky nejakceschopnější uskupení při řešení krizí vojenského charakteru • EU není obranou organizací, neaspiruje na úkol převzetí společné obrany, (pak by NATO nemělo smysl), ale buduje kapacity pro plnění úkolů misí. • USA, dnes supervelmoc, samostatné provádění bezpečnostních aktivit bez ohledu na okolní svět a vlastní spojence

32. 3. Česká bezpečnostní politika • EU, její zahraniční politika trochu jiná než USA, rozdílné přístupy v ovlivňování mezinárodního prostředí a předcházení rizikům nebo jejich eliminace • EU tedy kapacity trochu jiné, geograficky užší a kvantitativně v omezenějším rozsahu než USA • EU od konce 90 let jasný posun v autonomii v otázkách bezpečnosti, Ustavení Evropské bezpečnostní a obranné politiky,, vytvoření nezávislých kapacit, které by byly schopné nezávisle na USA nasazení při řešení bezpečnostních problémů na území Unie nebo v jejím okolí • EU – bezpečnostní politika složitá, silné národní státy a rozdílné hrozby v různých regionech, např. Francie, Itálie, Španělsko – eliminace rizik z Afriky, Pobaltské státy spoléhají na NATO. • Pokrok v otázkách výstavby vojenských kapacit • Nevojenské působení ČR • Prevence migrace, eventuálně proces řízení migrace • Rozvojová pomoc, bilaterální vztahy, diplomatické vztahy, podpora rozvoje demokracie

33. 3. Česká bezpečnostní politika • Primární prostor zahraniční a bezpečnostní politiky: region střední a východní Evropy, - zdroj vojenských a nevojenských hrozeb, jed se o problém Kosova a budoucnost Bosny a Hercegoviny, existence diktatury v Bělorusku, ČR postupuje v součinnosti s NATO, EU a zeměmi ze střední Evropy • V rámci EU je formálně rozlišováno mezi rovina vnější a vnitřní bezpečnosti • Pozn. Vnější bezpečnost = 2. pilíř EU (zahraniční a bezpečnostní politika • Vnitřní bezpečnost = 3. pilíř EU (justice a vnitřních věcí) • Po 11. září – boj proti terorismu, organizovaný a neorganizovaný zločin, obchodování s lidmi, trestné činy proti dětem, obchod s drogami, obchod se zbraněmi, korupce a podvody atd. • Důležité: Haagský program a Schengen • Haagský program (4/11/2004) klíčovým bodem je předcházení terorismu, pohlíží se k bezpečnosti Unie jako celku: • Zlepšit všeobecnou schopnost Unie a jejich členských států zaručit základní práva a procesní ochranu • Poskytovat potřebným osobám ochranu v souladu s Ženevskou úmluvou o uprchlících

34. 3. Česká bezpečnostní politika • Regulovat migrační toky a kontrolovat vnější hranice Unie • Bojovat pro organizovanému mezinárodnímu zločinu a potlačovat hrozbu terorismu • Využívat potenciál Europolu a Eurojustu • Prohloubit vzájemné uznávání soudních rozhodnutí, osvědčení v soudních a trestních věcech, odstraňovat právní a soudní překážky – s přeshraničními dopady • Schengen • Maximální liberalizace pohybu zboží a osob přes vnitřní hranice států, aniž by se ohrozila vnitřní bezpečnost a pořádek • Vnější hranice lze překračovat pouze na hraničních přechodech a ve vymezené době • Vstup cizinců, občanů třetích zemí na území Schengenu jen splněním vymezených předpokladů, tj. Platné doklady, víza, finanční prostředky, nesmí představovat nebezpečí pro veřejný pořádek • Kontrola na vnějších hranicích podle standardů • Střežení vnější hranice Schengenu mimo hraniční přechody

36.  Dokument - Bezpečnostní strategie ČR 2011 Obsah: • Východiska BP • Bezpečnostní zájmy ČR • Bezpečnostní prostředí • Strategie prosazování bezpečnostních zájmů ČR • Na tento dokument navazují další dílčí strategie a koncepce • Navazuje na Bezpečnostní strategii z roku 2003 • Klíčový význam z hlediska zajištění bezpečnosti ČR má politická a hospodářská stabilita Evropské unie. • Základními východisky pro zajištění obrany a bezpečnosti ČR jsou aktivní účast v systému kolektivní obrany NATO opírajícím se o silnou transatlantickou vazbu, rozvoj schopností EU pro zvládání krizí a spolupráce s partnerskými zeměmi.

37.  Dokument - Bezpečnostní strategie ČR 2011 • Strategické zájmy: • bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru • prevence a zvládání místních a regionálních konfliktů a zmírňování jejich následků • • zachování globální stabilizační role a zvýšení efektivnosti OSN • • posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a zachování funkční a věrohodné • transatlantické vazby • • naplňování strategického partnerství mezi NATO a EU, včetně posilování jejich spolupráce při komplementárním rozvíjení obranných a bezpečnostních schopností • • rozvíjení role OBSE v oblasti prevence ozbrojených konfliktů, demokratizace a posilování vzájemné důvěry a bezpečnosti • • udržení funkčního a transparentního režimu kontroly konvenčního zbrojení v Evropě • • podpora a rozvoj regionální spolupráce • • podpora mezinárodní stability prostřednictvím spolupráce s partnerskými zeměmi • • podpora demokracie, základních svobod a principů právního státu • • zajištění vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatelstva • • zajištění ekonomické bezpečnosti ČR a posilování konkurenceschopnosti ekonomiky • • zajištění energetické, surovinové a potravinové bezpečnosti ČR a adekvátní úrovně • strategických rezerv • • prevence a potlačování bezpečnostních hrozeb ovlivňujících bezpečnost ČR a jejích spojenců.

38.  Dokument - Bezpečnostní strategie ČR 2011 • Bezpečnostní hrozby: • Terorismus. • Šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů. • Kybernetické útoky. • Nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a jeho okolí. • Negativní aspekty mezinárodní migrace. • Organizovaný zločin a korupce. • Ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury. • Přerušení dodávek strategických surovin nebo energie. • Pohromy přírodního a antropogenního původu a jiné mimořádné události.

39.  Dokument - Bezpečnostní strategie ČR 2011 • Bezpečnostní systém ČR: • K zajištění svých bezpečnostních zájmů ČR vytváří a rozvíjí komplexní hierarchicky uspořádaný bezpečnostní systém, který je propojením roviny politické (vnitřní a zahraniční), vojenské, vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatel, hospodářské, finanční, legislativní, právní a sociální. Základ tohoto systému je především v legislativním vyjádření působností a vzájemných vazeb jednotlivých složek (zákonodárné, výkonné, soudní moci, územní samosprávy a právnických a fyzických osob) a jejich vazeb mimo bezpečnostní systém a ve stanovení jejich povinnosti. Bezpečnostní systém ČR plní funkci institucionálního rámce/nástroje při tvorbě a realizaci bezpečnostní politiky. • Základní funkcí bezpečnostního systému ČR je řízení a koordinace činnosti jednotlivých složek odpovědných za zajišťování bezpečnostních zájmů ČR. Zajišťování bezpečnosti ČR nemůže být pouze záležitostí složek, které jsou k tomu výslovně určeny, ale svým právně stanoveným podílem k němu přispívají jak státní orgány a orgány územní samosprávy, tak i právnické a fyzické osoby. • Struktura bezpečnostního systému zahrnuje zejména prezidenta republiky, Parlament ČR, vládu, Bezpečnostní radu státu a její pracovní orgány, ústřední správní úřady, krajské a obecní úřady, ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, zpravodajské služby, záchranné sbory, záchranné služby a havarijní služby. Za zajišťování bezpečnosti státu a za řízení a funkčnost celého bezpečnostního systému ČR je odpovědná vláda jako vrcholný orgán výkonné moci.

40.  Vojenská základní služba 1868 – Rakousko-uherský branný zákon zavedl všeobecnou brannou povinnost. Od té doby se povinná vojenská služba v českých zemích týkala většiny mužské populace. Délka služby byla stanovena na tři roky, u námořnictva na čtyři. I po odchodu do civilu si na bývalé vojáky dělala armáda nárok; následovalo sedm let zálohy a dva roky v takzvané zeměbraně. 1912 - Služba byla zkrácena na dva roky. Ponechány byly sedmileté zálohy a dvouletá služba v zeměbraně. 1920 - V samostatném Československu po roce 1918 délka služby byla stanovena zpočátku na 14 měsíců, ovšem dočasně prodloužena. Od roku 1924 se sloužilo 18 měsíců a od roku 1933 s ohledem na mezinárodní situaci dva roky Po roce 1945 - Až na drobné změny zůstal v platnosti branný zákon z doby předmnichovské republiky. Výjimku na zkrácení na pět měsíců měli muži, kteří byli zdatnou pracovní silou v národním hospodářství (např. horníci). 1949 - Byl přijat nový branný zákon pro muže od 17 do 60 let stanovil délku základní vojenské služby na 24 měsíců. 1990 - První novela branného zákona po roce 1989 stanovila délku základní vojenské služby na 18 měsíců a uzákonila možnost civilní služby. 1993 - Novela branného zákona zkrátila délku základní vojenské služby na 12 měsíců. 2. června 2004 - Vláda schválila návrh branného zákona, který ruší základní i civilní službu.