1 / 17

ATOM

ATOM. 1. HISTORIE ATOMU. Téměř odjakživa se chemici zabývali tím, co je nejmenší částicí látek – jestli lze rozbít i tu nemenší částici – a snažili se vysvětlit, co přesně se děje při slučování látek (při chemických reakcích)

odelia
Télécharger la présentation

ATOM

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. ATOM

  2. 1. HISTORIE ATOMU • Téměř odjakživa se chemici zabývali tím, co je nejmenší částicí látek – jestli lze rozbít i tu nemenší částici – a snažili se vysvětlit, co přesně se děje při slučování látek (při chemických reakcích) • Kořeny hypotéz o tom, co je nejmenší částicí sahají až do starověku, ale zakladatelem moderní – seriózní teorie je JOHN DALTON (1766 – 1844)

  3. Daltonova atomová teorie John Dalton ve své teorii vyšel ze zákona o stálých poměrech slučovacích (Lavoisier, konec 18.stol.), který říká, že složení každé sloučeniny je neměnné a nezávisí na tom, jakou cestou byla sloučenina připravena. Připravil 3 základní poznatky platné dodnes: • Prvky se skládají z nedělitelných částic atomů – které jsou nezničitelné a nelze je vyrobit. • Atomy téhož prvku jsou stejné, mají stejnou hmotnost a liší se od atomů jiných prvků • Nejmenší částice sloučenin vznikají sloučením atomů různých prvků a počty atomů v nich lze vyjádřit malými celými čísly.

  4. Další objevy Přesvědčivý důkaz o pravdivosti této teorie ale přinesly až následující práce fyziků: • 1896 – objev radioaktivity • 1897 – objev elektronu jako nositele náboje Ernest Rutherford (1871 – 1937) - V roce 1911 experimentálním zkoumáním rozptylu částic při průchodu paprsku zlatou fólií zjistil, že hmotnost atomu je soustředěna v jeho kladně nabitém jádře, které má nepatrné rozměry ve srovnání s celkovou velikostí atomu (je 10-100 tisíckrát menší)

  5. 2. ELEMENTÁRNÍ ČÁSTICE = částice vytvářející jádro a obal atomů – 300 různých druhů, ale základní jsou: 1. NUKLEONY (nukleus = lat.jádro – ty, které se vyskytují v jádře) Protony– p+ (kladně nabité částice) Neutrony – n0 (neutrální částice) 2. ELEKTRONY - e- (záporně nabité částice) - 1/1840 hmotnosti protonu

  6. 3. JÁDRO ATOMU Atomy se od sebe liší počtem elementárních částic. Ten se vyjadřuje těmito veličinami: Protonové číslo (Z) = počet protonů v jádře 11Na (Z = 11) - základní veličina charakterizující atom - jednoznačně určuje prvek (jako otisk prstu) – jeho postavení v tabulce - všechny atomy se stejným protonovým číslem mají stejné chemické vlastnosti a tvoří prvek - určuje kladný náboj atomu (při stejném počtu p+ a e- jsou atomy elektroneutrální)

  7. Nukleonové číslo (A) = počet nukleonů (p++ n0) 2311Na (A = 23 = 11 + 12) - látky se stejným Z i stejným A = nuklidy - látky se stejným Z, ale jiným A = izotopy Izotopy mají stejné chemické vlastnosti, ale liší se fyzikálními vlastnostmi (teplota varu, rozpustnost, hmotnost…) Nukleony jsou v jádře poutány jadernými silami, které nejsou ještě zcela objasněny, ale víme, že: - jsou značně velké - působí jen na malé vzdálenosti (10-15 m)

  8. Radioaktivita = samovolný rozpad jader atomů v případě: - příliš těžkých jader (vysoké protonové číslo) - nevyváženosti mezi počtem p+ a n0. Rozpad je provázen vznikem neviditelného, ale zcela fatálního záření, které má zhoubný účinek na všechny živé organismy → radioaktivního záření.(radius = lat.paprsek) Bylo objeveno v roce 1896 p. Becquerelem, ale význam mu přineslo až zkoumání Marie Curie – Sklodowské a jejího manžela (od r. 1898), kteří ho zkoumali na sloučeninách uranu.

  9. 3 základní druhy radioaktivního záření: 1. Záření α(alfa) - příliš těžká jádra (A>210) podléhají samovolnému odštěpování velice stabilních částic α, které odpovídají atomu helia 42He př. 22688Ra → 42 α + 22286Rn 2. Záření β(beta) - při nadbytku neutronů se jejich počet snižuje vnitrojaderným procesem, při němž: n0 → p+ + e-, tedy odštěpí se částice 0-1β př. 23992U → 23993Np + 0-1β 3. Záření γ(gama) = elektromagnetické vlnění pohybující se téměř rychlostí světla a pronikající téměř všemi materiály – proud fotonů krátké vlnové délky, ale velmi vysoké energie, který vzniká: - na slunci - při explozi vodíkové pumy: 11H + 21H → 32He + γ - složení jádra se nemění, změní se pouze jeho energie

  10. Při těchto reakcích vznikají izotopy prvků = radioizotopy. - kromě těch přírodních se také vyrábějí uměle - neslouží jen k výrobě energie a zbraní, ale využívají se i v lékařství (sledování a léčení nádorů), v průmyslu (kontrola materiálů), potravinářství (konzervace potravin)

  11. 4. ELEKTRONOVÝ OBAL ATOMU V obalu atomu se pohybují záporně nabité částice (elektrony) – představíme si ho ne jako kuličku, která obíhá jádro, ale jako neostře ohraničený oblak záporného náboje mající různou hustotu. (obr.str.17) Oblast nejpravděpodobnějšího výskytu elektronového oblaku v okolí atomu = atomový orbital. Rozlišujeme více druhů atomových orbitalů, které se liší: - velikostí - tvarem - prostorovou orientací Tyto parametry se popisují tzv.kvantovými čísly.

  12. Kvantová čísla = parametry, které charakterizují vlnové funkce elektronů v atomových orbitalech. 1. Hlavní kvantové číslo (n) - vyjadřuje velikost orbitalu a jeho energii (udává elektronovou vrstvu, do které orbital patří) - hodnoty 1 až 7 2. Vedlejší kvantové číslo (l) - charakterizuje tvar orbitalu (obr.str.17) - hodnoty 0 až n-1 – písmena s, p, d, f - udává zároveň počet orbitalů na určité elektronové vrstvě 0 = s-orbital → počet: 1 1 = p-orbital → počet: 3 2 = d-orbital → počet: 5 3 = f-orbital → počet: 7 3. Magnetické kvantové číslo (m) - vyjadřuje prostorovou orientaci orbitalu 4. Spinové kvantové číslo (s) - charakterizuje chování elektronů v orbitalu – souvisí se vzájemným ovlivňováním přibližujících se elektronů v orbitalu.

  13. Základní pravidla výstavby elektronových orbitalů = pravidla pro uspořádání elektronů v obalu atomu určitého prvku. 1. Pauliho princip - v každém orbitalu mohou být maximálně 2 elektrony s opačným spinem, největší možný počet elektronů v dané vrstvě je dvojnásobkem počtu orbitalů 2. Orbitaly s menší energií se obsazují elektrony dříve než orbitaly s vyšší energií 3. Hundovo pravidlo – pro orbitaly se stejnou energií platí, že nejdříve se každý z nich obsadí jedním elektronem a teprve pak se tvoří elektronové páry.

  14. Dodáním dostatečně velké energie lze elektron z atomu odtrhnout→ vzniká KATIONT (kladně nabitá částice). - energie potřebná k odtržení 1 molu e z 1 molu atomů se nazývá IONIZAČNÍ ENERGIE[ kJ/mol] (k ionizaci dochází i v přírodě – např. za boouřky elektrickým výbojem, nebo při svařování kovů, v neonových trubicích atd.) Neutrální atom může elektron do svých neúplně obsazených orbitalů i přijmout – vzniká ANIONT - při tomto jevu se uvolní energie, která je také vztažena k 1 molu částic a nazývá se: ELEKTRONOVÁ AFINITA[ kJ/mol]

  15. 5. PERIODICKÝ ZÁKON Dmitrij I. Mendělejev (1869) – profesor univerzity v Petrohradě: - sestavil tehdy 63 známých prvků do PERIODICKÉ SOUSTAVY PRVKŮ, která vyjadřovala pravidelně se opakující podobnosti prvků v závislosti na rostoucí atomové hmotnosti v řadách, přičemž ve svislých sloupcích se ocitly prvky s podobnými chemickými vlastnostmi. - zjistil, že po určitém zvýšení počtu protonů se periodicky opakuje stejná stavba elektronového obalu (= příčina opakujících se vlastností)

  16. Tyto poznatky pak shrnul do PERIODICKÉHO ZÁKONA: „Vlastnosti prvků jsou periodicky závislé na jejich protonovém čísle.“ Významný vliv na podobnost těchto vlastností má podobné uspořádání hlavně v poslední (nejvyšší) energetické vrstvě → VALENČNÍ VRSTVĚ. Elektrony v ní usazené se nazývají VALENČNÍ ELEKTRONY a jejich parametry jsou nejdůležitější, protože se podílejí na chemické vazbě a na jejich počtu a vlastnostech závisí to: - jaká ta chemická vazba bude - a tím také jaké vlastnosti bude mít výsledná chemická sloučenina, která touto vazbou vznikne.

  17. Periodická tabulka • 106 prvků uspořádaných podle vzrůstajícího protonového čísla a uspořádání valenčních elektronových orbitalů • Řádky = PERIODY (7 jako hlavních kvantových čísel – elektronových vrstev) • Sloupce = SKUPINY (číslo skupiny = počet valenčních elektronů) • Uspořádány do bloků podle tvaru valenčních orbitalů: levé sloupce (1.-2.skupina) = s-prvky prostřední sloupce (3.-12.skup.) = d-prvky lanthanoidy a aktinoidy = f-prvky pravé sloupce = p-prvky

More Related