Socializace

1. Socializace • Socializace = proces učení, zejména sociálního = uskutečňuje se od nejranějšího věku dítěte = ovlivněno vrozenou konstitucí individua (vlohami a dědičností) = vysoce komplexní proces, pozor na redukci!!!

2. Primární socializace • Uskutečňuje se v rodině, v procesu výchovy • Cílem výchovy je uvést dítě do příslušného kulturního prostředí • Na primární instituci rodiny navazuje škola, • Ale i následně v procesu zaměstnání a dospělosti socializace pokračuje • Člověk se učí různým sociálním rolím

3. Produkt socializace • Osobnost jedince jako výsledek jeho sociálních zkušeností • Nejde jen o pasivní přebírání schémat, ale o vyrovnání se s požadavky • Nejdůležitějším konečným cílem je nahrazení externích sankcí interní kontrolou (Bandura)

4. Prostředky socializace • A) společenské instituce (rodina, škola, práce,….) • B) Různé způsoby učení: • Diferenciální zpevňování (co bylo pochváleno) • Zástupné zpevňování (pozorování důsledků cizího chování) • Verbální vedení (slovní instrukce) • Učení na základě modelu (pozorování reakcí jiných osob)

5. Struktura sociálních procesů Je tvořena integrací tří tříd proměnných: • A) Proměnné organismu (genetický aspekt: inteligence, paměť,…) • B) Proměnné prostředí (systém norem a sankcí, ekologické a geografické podmínky) • C) Vlastnosti osobnosti: postoje, zvyky, zájmy, …

6. Interiorizace a exteriorizace • Tj. dva komplementární procesy • Dítě nejprve interiorizuje (zvnitřňuje) instrukce dospělých(tj. sociální rovina) • Následně exteriorizuje (zvnějšňuje) ve své činnosti, když je užívá ve formě vnitřní řeči (úroveň psychologická)

7. Sociální procesy 1.a 2. řádu • První řád = jednoduché učení • Druhý řád = převzetí role, chápání norem (tj. orientace a vyrovnání)

8. Kontrola procesu socializace – odměna a trest Požadovaná činnost bude častěji vykonávána, pokud: • Čím častěji je činnost osoby odměňována • Čím hodnotnější je pro něho odměna za činnost (pozor na princip nasycení!) Pokud nedostane odměnu, kterou očekával, ale přijde trest, který neočekával ------ agresivita/zatrpklost

9. Kauzální atribuce • Tj. připisování výsledků (ať už jsou pozitivní nebo negativní) vnějším okolnostem (štěstí, smůla,…) nebo svým vlastním schopnostem nebo neschopnostem • Atribuce mohou korigovat vliv neúspěchu jako obranné racionalizace jeho příčin, ale i snižovat intenzitu pocitu úspěchu

10. Identifikace jako forma učení • Imitace = vztahuje se k dílčím projevům chování (učení na základě pozorování) X • Identifikace = hluboké ztotožnění, předpoklad k identifikaci vytváří citová vazba

11. Sociálně psychologické aspekty ega • A) ego jako objekt • Jedinec činí sám sebe objektem posuzování a cítění (sebehodnocení a sebecítění) • Vytváří si určité sebepojetí (přisuzuje si určité vlastnosti, o kterých se domnívá, že je má a které by chtěl mít: • Ego reál x ego ideál

12. Sociálně psychologické aspekty ega • B) Ego jako činitel • Sebepoznání vystupuje nejprve jako vědomí já (cca 3 roky) • Vědomí vlastní jedinečnosti a identity a později jako sebepojetí (obraz sebe sama) a sebeoceňování, je výsledkem procesu sociálního učení

13. Krize identity • Když v sobě člověk nachází nedostatky • Když se zamýšlí nad motivy některých svých činů (neměl jsem to dělat ,…)

14. Sebevědomí • Něco budovat je daleko těžší, než něco ničit. • Podobně sebevědomí je mnohem obtížnější budovat než pošlapat

15. Co tvoří sebevědomí? 1. Schopnost být tím, kdo doopravdy jsem • Přímo a otevřeně vyjadřovat své pocity, potřeby, postoje • Přiznat si chyby a omyly bez nutkavých pocitů viny • Obhájit svůj názor (i proti většině) • Schopnost změnit názor • Umět říct NE, když to tak chceme

16. Co tvoří sebevědomí? 2. Ze schopnosti být tím, kým jsem, plyne to, co umím (dovedu) a následně: • Důvěra ve svoji schopnost udělat to, pro co se rozhodnu • Důvěra, že umím být s druhými, ale i sám se sebou • Vědomí, že si obhájím svá práva, aniž bych musel omezovat druhé

17. Co tvoří sebevědomí? 3. Ze schopnosti být, tím kdo doopravdy jsem vyplývá, co umím a z toho plyne, co prožívám: • Vědomí, že umím mít rád a mám rád • Důvěra, že se cítím dobře ve většině situací, které život přináší a že unesu i trápení, úzkost, frustraci • Vědomí, že mi nejde jen o sebe, ale i o druhé • Vědomí, že sám sebe přijímám • Vědomí, že dovedu prožívat krásu a žiji morálně

18. Iracionální postoje, které vedou k pocitům méněcennosti 1. Nikdy nesmím vypadat hloupě • Racionální odpověď: Určitě budu v životě mockrát vypadat hloupě,stejně jako každý jiný. Největší hloupost je mlčet a říkat si, že vypadám hloupě.

19. Iracionální postoje … 2. Všichni mě musí mít vždycky rádi • Racionální odpověď: Některým lidem se bude líbit, co dělám, jiným ne. I ti, kteří mě mají rádi, mě mohou v průběhu času přestat mít rádi. To je normální průběh vztahů

20. Iracionální postoje … 3. Nikdy nemám mít úzkost nebo napětí • Racionální odpověď Úzkost a napětí, stejně jako smutek a bolest patří k životu. Jsou nesmírně důležité. Upozorňují nás, že by bylo dobré něco změnit.

21. Iracionální postoje … 4. Musím být v životě stále šťastný a v pohodě • Racionální odpověď: To nejde. Spíš je život těžký, přijdou problémy, překážky, smutek, neúspěch, neštěstí, trápení. To všechno k životu patří a bez toho by neměl život hloubku.

22. Iracionální postoje … 5. Život musí být fér • Racionální odpověď: Život nikdy nebyl a nebude fér. Ani my sami se vždy nechováme fér, tak proč to automaticky očekáváme od života?

23. Iracionální postoje … 6. Když se mnou někdo nesouhlasí, znamená to, že mě nemá rád. • Racionální odpověď: - Nejsem dokonalý a mám právo nebýt dokonalý. - Konstruktivní kritika znamená, že někomu záleží na tom, aby něco změnil a tedy mu jsem asi sympatický a nebo mě má dokonce rád.

24. Iracionální postoje … 7. Nemohu žít bez blízkého člověka • Racionální odpověď Potřebujeme druhé lidi, potřebujeme někoho, na koho se můžeme spolehnout. Neznamená to, že na něm musíme být závislí.

25. Iracionální postoje … 8. Abych byl šťastný, musím být vždy úspěšný • Racionální odpověď: Když budu něco dělat, pravděpodobně budu dělat chyby. To neznamená, že jsem „k ničemu“, ale z chyb se mohu poučit a „vyrůst“

26. Iracionální postoje … 9. Moje hodnota závisí na tom, co si o mě myslí ostatní • Racionální odpověď - Moje hodnota nemůže záviset na náladách, postojích a názorech druhých lidí. - Všechno, co druzí říkají není nic víc a nic míň než podnět, který si sám vyhodnotím

27. Iracionální postoje … 10. Musím být dokonalý (bezchybný) • Racionální dopověď: Nejsem dokonalý a to je dobře. Nejsem stroj, jsem člověk.

28. Odkazy k literauře • Nakonečný M., Sociální psychologie, Academi Prah, 2000, s. 57 – 80 Pro doplnění studia v kapitole sebevědomí a jeho formování doporučuji: • Praško Jan, Prašková Hana, Asertivitou proti stresu, Grada Publishing, 1994