Bankovní produkty

2. Bankovní produkty Platební karty Šeky Směnky

3. Platební karta Bankovní platební karta je kousek plastiku, nesoucí řadu grafických symbolů, neviditelných dat a v poslední době i speciální elektronický čip, který umožňuje pohotový přístup k penězům svému držiteli, tj. tomu, na jehož jméno a identitu byla karta vystavena. Debetní karta – k čerpání do výše vložených peněžních prostředků Kreditní karta – k čerpání úvěruJe nepřenosná - nově se však začínají prosazovat i karty, které nejsou vázány na osobu jediného držitele. Zejména jde o tzv. karty předplacené, které lze zakoupit a používat až do výše jejich hodnoty, a některé typy lze i opakovaně „dobít“ další částkou v bance nebo třeba v bankomatu. Používají se často jako dárkové. Platební karta je opatřena grafickými a textovými symboly, které slouží k ověření platnosti karty pohledovou kontrolou – jméno držitele, jméno vydávající banky, měsíc a rok do kterého karta platí, značka systému ve kterém karta pracuje, hologram (obrázek měnící motiv a barvy podle úhlu pohledu), a proužek s podpisem držitele, který porovnáním s podpisem na účtence v obchodě umožní obchodníkovi ověřit držitelovu totožnost. Na zadní straně karty je tmavý proužek – v podstatě magnetofonový pásek, na kterém jsou nahrány další údaje, umožňující přečíst kartu v elektronickém snímači, který pak provádí další kontroly karty. Moderní karty mají v sobě zabudován tzv. čip – mikroelektronický obvod - mikropočítač, který jednak přebírá funkci nosiče dat. Platební limit - Při vydání karty sjedná vydávající banka s držitelem podle jeho potřeb a finančních možností maximální částku, kterou lze jednorázově pomocí karty vybrat v hotovosti a kterou lze zaplatit v obchodě. Použití karty je zpravidla podmíněno zadáním PINu (Personal Identification Number), tj. osobního identifikačního čísla, kterým prokazujete oprávněnost kartu používat, a znalost výše nastaveného limitu pro výběr

5. Šek Šek je cenný papír obsahující bezpodmínečný příkaz výstavce šeku šekovníkovi (tj. bance), aby zaplatila za tento šek částku na šeku uvedenou. Částka může být vyplacena v hotovosti nebo bezhotovostně (převodem na účet příjemce peněz), pokud hotovostní výplatě výstavce šeku zabránil poznámkou na šeku „jen k zúčtování“. Aby byla nějaká listina šekem, musí obsahovat zákonem (Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový) stanovené náležitosti: 1.bezpodmínečný příkaz zaplatit šekovou částku; 2. slovo „šek“ v textu listiny; 3. jméno toho, kdo má platit – tedy jméno nebo název šekovníka (v současnosti jím bude většinou banka); 4.místo splatnosti šeku; 5. datum a místo vystavení; 6. podpis výstavce. Na šeku je číslo účtu, (ze kterého budou zaplacené peníze odepsány). O vydání šekové knížky může požádat osoba starší 18-ti let svou banku, pokud banka tento produkt k běžnému účtu nabízí. Klientovi je obvykle předána šeková knížka obsahující 10 šeků, a to za úplatu. Šeky mohou být vystaveny: * na doručitele, * převoditelné rubopisem, * na jméno.

6. Šek na jméno je takový šek, ve kterém výstavce šeku uvede v šeku jméno a příjmení fyzické osoby nebo název společnosti, vůči které plní svůj závazek. Tímto opatřením lze zamezit proplacení (honorování) šeku osobě, která by se k šeku náhodně dostala, např. v případě ztráty šeku oprávněným držitelem šeku. Cestovní šek není šekem v pravém slova smyslu. Je to zvláštní platební instrument, který lze zakoupit ve většině bank (a některých jiných společnostech). Slouží zejména při cestování. Cestovní šeky znějí na určitou měnu a mají konkrétní hodnoty (např. šek na 50 EUR, šek na 20 USD apod.). Jedná se o listinu, kterou klient při jejím nákupu podepíše na určeném místě (např. v bance). V okamžiku, kdy bude tímto šekem platit za zboží nebo služby, opatří cestovní šek druhým, kontrolním podpisem.

7. Směnka Písemný slib výstavce směnky zaplatit držiteli směnky nějakou částku peněz (směnka vlastní), anebo příkaz výstavce určité osobě, většinou bance, aby tuto částku zaplatila určité třetí osobě (směnka cizí). Je to zákonný cenný papír, v němž osoba oprávněná ze směnky převádí práva na dalšího nabyvatele formou rubopisu. Aby byla nějaká listina směnkou, musí však mít určité zákonem (Zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb.) přesně stanovené náležitosti: 1. slovo „směnka“ v textu listiny a bezpodmínečný příkaz (u směnky cizí) nebo slib (u směnky vlastní) zaplatit určitou sumu peněz; 2. jméno toho, kdo má platit (pouze u směnky cizí), tj. směnečníka a datum splatnosti směnky; 3. místo, kde má byt směnka splacena; 4. jméno toho, komu má být placeno; 5. datum a místo vystavení; 6. podpis výstavce. Směnka se používá zejména jako: * prostředek k získání obchodního úvěru, kdy kupující zaplatí prodávajícímu za odebrané zboží nebo službu směnkou, splatnou až po uplynutí určité doby; * platební prostředek, kdy kupující zaplatí vystavením směnky nebo převede ve prospěch prodávajícího směnku, jejímž je majitelem. Provede na něj převod rubopisem, tzn. směnka pak funguje jako platidlo; * prostředek k získání bankovního směnečného úvěru, kdy majitel směnky směnku prodá před její splatností např. bance, nebo výstavce směnky požádá banku o akcept této směnky, kterou na ni vystavil; * zajišťovací prostředek, kdy klient deponuje směnku v bance jako zajišťovací prostředek např. za úvěr - směnka může být použita jako zajištění u hypotečního úvěru i u spotřebitelského úvěru; * depozitní instrument, kdy banky emitují tzv. depozitní směnky, které prodávají proti složení peněz klientům, kteří je kupují za účelem zhodnocení svých peněžních prostředků.

8. Zdroje informací: http://cs.wikipedia.orgt Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách http://www.cnb.cz http://www.financnivzdelavani.cz