SOCIALIZACE člověk a společnost

1. SOCIALIZACEčlověk a společnost

2. Socializace Co znamená socializace ? • postupné vrůstání jedince jako biologické jednotky do společenských podmínek života; proces, jímž se jedinec stává schopným sociálně žít v příslušné společnosti, zespolečenštění člověka. • celoživotní proces, kdy se jedinec stává společenskou bytostí, u přírodních národů se spojuje např. s iniciačními obřady

3. osvojování základních kulturních návyků • osvojování řeči • přijetí role svého pohlaví • získání hodnotové orientace • udržuje se stabilita a kontinuita společnosti; • socializací se přenášejí na následující generace hodnoty a sociální znalosti společnosti, ale též sociální nerovnosti a defekty.

4. primární • probíhá v ranném údobí života, kdy se lidské bytosti učí být bytostmi sociálními • to první, co se naučíme anticipační • zdůrazňuje, že se jedná o typ učení, které připravuje člověka na budoucí role • děti se učí své budoucí role od svých rodičů, proto se např. při hře na mámu a tátu snaží chovat, jako jejich vlastní rodiče • v procesu hry se děti naučí své budoucí chování developmentární (vývojová, rozvojová) • (sekundární socializace, socializace dospělých) • lidé aplikují své normy na různé situace a promítají je do svých struktur reversní • proces, kdy příslušník mladší generace předává informace, poznatky, zkušenosti generaci starší (např. učení práce na PC)

5. Hlavní socializační činitelé 1) RODINA • nejdůležitější článek primární socializace • zde se učíme základní vzorce chování, normy, postoje • mnohé normy jsou přebírány nevědomě (např. to, že muži tvrdí, že bramborový salát od maminky je lepší než od jejich ženy – to jsou ale parchanti, co?) • jedinec si osvojuje základní kulturní návyky (hygiena, stolování, oblékání, chování atd.), • orientuje se v systému hodnot a obyčejů, přejímá role svého pohlaví a věku, • osvojuje si užívání mateřského jazyka a další atributy (pro danou kulturu charakteristický způsob vnímání, myšlení, cítění a jednání). • „Cílem rodinné výchovy je uvést dítě do příslušného kulturního prostředí, naučit je orientovat se v tomto prostředí plném symbolů a společenských standardů“ (Kraus, Poláčková, 2001).

6. 2) VRSTEVNÍCI • skupina anticipační a developmentární socializace • od nich se učíme, jak se přizpůsobovat situacím skrze interakce lidí, kteří už v podobných situacích byli (tj. tedy, když se budeme vyptávat těch, co už jsou na VŠ druhým rokem, jak se máme chovat až půjdeme k Budilovi na zkoušku, protože oni to budou vědět, jelikož tam již jednou byli) • různé skupiny, později pracovní prostředí, příslušnost k různým náboženským a politickým organizacím atd.;

7. 3) VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM • přebíráme představy, normy • přebíráme představy o množství předmětů, přesnosti, nevědomosti, trpělivosti, respektu pro kolegy (tj. např. že se ve škole hlásíme a nevykřikujeme) • učíme se respektovat a akceptovat autority • škola, volnočasové instituce, 4) MASMÉDIA • nejsilnější pramen anticipační socializace • zprávy o různých představách • díky nim anticipujeme své chování – víme, jak se v daných situacích zachovat • to, co se nám ukazuje je vzorem pro naše chování

8. zpětná socializace • situace kdy ti, kdo socializují druhé, jsou jimi zpětně socializováni (Sekot 2002) anticipační socializace • proces, kdy jedinec si vytváří svou sociální pozici a buduje si pevné sociální vztahy (příprava na povolání) resocializace • proces zbavování se původních vzorců chování a přijetí nových v životním zlomu • když dojde k ostrému zlomu v kultuře, která jedince obklopuje a musí se naučit kultuře, chodu prostředí nového (např. když jde někdo do vězení nebo do kláštera)

9. V průběhu socializace je třeba se naučit: • porozumět kultuře dané společnosti; • přijmout za svůj určitý soubor hodnot a norem, jejichž dodržování společnost vyžaduje; • ovládnout základní způsoby chování v typických sociální situacích, tedy naučit se hrát různé ROLE sociální.

10. Enkulturace • „vkulturnění“ • učení se kultuře • naučení se způsobu myšlení a prožívání • získání identity, vědomé nebo nevědomé vrůstání do kultury, předávání kultury z generace na generaci v procesu sociálního učení, uvědomování si vlastní i skupinové existence na pozadí kultury (Kraus, Poláčková et al., 2001)

11. konkrétní momenty enkulturace • vlivy v dětství • ovlivňují osobnost jedince v dospělosti • fáze orální • fáze anální • fáze falická • kulturně podmíněný přístup k dětem se projeví na jejich osobnosti v dospělosti

12. Iniciační rituály • etnografie zasvěcení; • pozvolné způsoby • cirkumcize, klitoridektomie, excize • zpravidla označení přechodu mezi dospělé nebo do společenství zasvěcenců; vlastní iniciaci předcházejí zkoušky fyzické a duševní připravenosti, doprovázeno obřady a speciálními úkony (obřízka, půst). • obecně - uvedení jednotlivce do jinak nepřístupného společenství;

13. vlivy enkulturace na jedince a společnost (dle R.Benedictové) Západní kultura • v západní kultuře nemají děti odpovědnost za přežití, ale tuto odpovědnost mají dospělí DĚTI DOSPĚLÝ submisivní dominantní nemají sex mají sex • děti jsou v naší společnosti negací (opakem) dospělých • v údobí mezi dětství a dospělostí se děti snaží být jako dospělý, proto např. když je učí, že děti nesmějí kouři, pít alkohol a dospělý ano, snaží se jim tímto vyrovnat • pokus o únik z dětství do dospělosti skrze to, co dělají dospělí

14. Šajenové děti jsou chápáni jako malí dospělí a přechod do dospělosti pro ně není tak razantní už od dětství se učí potlačovat svoji sexualitu – chlapci musejí potlačovat svoje sexuální choutky a dívka by byla nečistá, kdyby se někdo dotkl jejích prsou a genitálií potřeby skupiny jsou nadřazeny potřebám jednotlivců kontrola disciplíny učí děti, že nemohou nutit někoho dělat něco jiného – to vede k vlastní izolaci = agrese, prosazování se a nedostatek kontroly emocí nejsou považovány za něco extra a obdivuhodného, ale znamenají vyloučení ze skupiny = klid v kmeni

15. Romové děti do určitého věku mohou dělat cokoliv, dospělí jim nemohou nic odmítnout změna přichází kolem 4-5 roku opačný enkulturační prvek než u šajenů prosazování a agrese vedou k dosažení svých zájmů = vnitřní rozhádanost kmenů možné vysvětlení: jedná se o prvek vedoucí k tomu, jak to u nich vypadá v reálu pozor na falešnou korelaci – může se jednat také jen o jeden z prvků enkulturace vedoucí k reálnému zobrazení

16. Akulturace • proces interakce jedince s jinou kulturou • ovlivňování jedné kultury druhou • proces zásadních kulturních a společenských změn v rámci jedné kultury (společnosti), který je výsledkem trvalého a dlouhodobého kontaktu s jinou kulturou (společností); • též společenský proces adaptace psychiky a chování člověka na kulturu, která je ve společnosti rozšířena.

17. výsledkem procesu akulturace může být sblížení až splynutí kultur, kdy buď jedna dominuje, nebo vznikne kultura nová. proces kulturní změny nastartovaný kontaktem 2 autonomních kulturních systémů vedoucím ke vzrůstu vzájemné podobnosti proces + konečný kulturní stav tohoto kontaktu = akulturované společnosti rozsáhlá kulturní reorganizace = difúze je prvkem akulturačních procesů

18. výhody a nevýhody akulturace existují domněnky, že musí být pouze násilná nedobrovolná - involuntární • otroctví, dobývání, misijní činnost • USA černoši, Indiáni dobrovolná - voluntární • obchodování, spojenectví, mezikulturní sňatky, amerikanizace

19. Co se stane s podřízenou (subordinovanou) kulturou? asimilace • slabší kultura se v dominantní zcela asimiluje (rozpustí) a zmizí • např. Bulhaři subordinace • stane se subkulturou kultury dominantní (marginální kultura) • např. Indiáni a Černoši v USA kulturní fúze • obě kultury si vymění prvky a vznikne nová – nástupnická kultura • např. Mexiko = domorodá + španělská kultura stabilizovaný pluralismus • zachována autonomie mísících se kultur • např. Kanada

20. Bariéry kulturní změny Kultury (jejich nositelé) vyvinuly hranice, aby bránili kulturní změny Pro jejich udržení jsou užívány kulturně-symbolické prostředky jazyk • skupina může odmítat užívat cizí jazyk (Amiši v USA – potomci Němců – mluví pouze Německy, nesmějí užívat kulturní výdobytky – např. auta) • snaha o utajení vlastního jazyka • zákaz učívání jiných jazyků (nacionalistické zákony X menšinám) oblečení, vzhled • jasné vidění skupinové identity – kroje • příslušníci různých subkultru (pankáči) způsob konzumace jídla • vysoká sociální aktivita, která udržuje pospolitost • např. zákazy nebo tabu (muslimové, židé, hinduisti) relativní hodnoty • né každá “pokroková” změna je tak vnímána lidmi, kterých se týká • oni svoji zaostalost mohou vnímat jako to nejlepší, co může být (rozdílně hodnoty – např. preference osobní svobody před vysokým výdělkem) integrovanost kultury • to, co se jeví jako nové a pokrokové se tak nejeví i pro nativní

21. Reaktivní hnutí reakce na kulturní hnutí – na nastalou kulturní změnu milenianismus • sekty, které očekávají změnu s miléniem revitalismus, nativismus • snaha o rekonstrukci zmizelé reality – zvrátit změnu, aby vše bylo jako dřív transicionalismus • hnutí, které se snaží urychlit akulturační proces, aby její příslušníci získali co nejvíce od dominantní kultury (velmi svérázným způsobem) revoluční hnutí • snaží se o obrácení vládnoucí ideologie a celého sociálního systému

22. Gender • studium rozdílů mezi pohlavími ze společenského a kulturního hlediska • vlastnosti a chování spojované s obrazem muže a ženy jsou formovány kulturou společností • určení rolí, chování a norem vztahujících se k ženám a mužům je v různých společnostech, v různých obdobích nebo v různých sociálních skupinách rozdílné

23. Gender mainstreaming • vyrovnávání příležitostí pro muže a ženy všemi koncepčními a rozhodovacími procesy ve všech jejich fázích, včetně plánování, provádění a vyhodnocování. • Před přijetím jakéhokoli rozhodnutí je nutné vyhodnotit dopad tohoto rozhodnutí na muže a na ženy (tzv. genderová analýza). • Zjistí-li se, že jedno z pohlaví bude negativně ovlivněno musí ten, kdo rozhodnutí přijímá podniknout kroky k tomu, aby škodlivé účinky příslušného rozhodnutí odstranil nebo alespoň minimalizoval.