1 / 29

Filosofie – láska k moudrosti

Filosofie – láska k moudrosti. Počátky filosofického myšlení, předsokratovská filosofie. Definice. Filosofie je země nikoho, která se rozkládá mezi vědou a teologií, a čelí útokům od obou z nich Bertrand Russel. Sedm mudrců. Poznej sebe sama Mnoho slyš, málo mluv

amie
Télécharger la présentation

Filosofie – láska k moudrosti

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Filosofie – láska k moudrosti Počátky filosofického myšlení, předsokratovská filosofie

  2. Definice • Filosofie je země nikoho, která se rozkládá mezi vědou a teologií, a čelí útokům od obou z nich • Bertrand Russel

  3. Sedm mudrců • Poznej sebe sama • Mnoho slyš, málo mluv • Ať tvůj jazyk nepředbíhá tvé myšlení • Ničeho příliš • Neholedbej se tím, co chceš udělat, dokud se ti to nepovede, ujdeš posměchu

  4. Iónská společnost a filosofie • Města Samos, Milétos a Kolofón • Brána k Orientu, křižovatka kulturních vlivů • Zrození technických i kulturních novinek (zpracování železa, vznik a zavedení písma, přejatého od Féničanů – písmo hláskové. • Volný čas - schólé

  5. Tři periody řecké filosofie • Kosmogonické spekulace, hledající počátek, princip, ze kterého všechno vzniklo a který je i nadále určující pro chod světa • Do středu pozornosti postaven člověk ve společnosti, vznik etiky a logiky • Optimalizace lidského myšlení, poměr božství k člověku

  6. Malá Asie

  7. Jižní Itálie

  8. Hledání počátku - arché • Specifická povaha řeckého náboženství • Hledání a vymýšlení kosmických zákonů sportem • Kosmogonie překračuje vždy rámec a meze zkušenosti, je spekulativní, nedokazatelná (a nevyvratitelná) • Přesto je to začátek vědeckého myšlení

  9. Thales z Milétu 625 - 548 • Oddělil vědu od magie a náboženství • Neučinil tak zcela důsledně „Vše je plné bohů“ - hmota je oživena, představuje jednající aktivní jsoucno Počátkem všeho voda (což je m.j. důležitý činitel řecké mytologie)

  10. Anaximandros 610 - 546 • Za počátek všeho považuje nerozrůzněný apeiron – hmota bez určitých znaků. Věci povstávají vylučováním protikladných vlastností. • Pokutou za vznik je zánik, svět je boj o bytí, vydělování je nespravedlnost • Náznak evoluce – nejprve živočichové vodní

  11. Anaximenes 586 - 524 • Za počátek všeho považuje vzduch • Dech je předpokladem i symbolem života • Vznikání se děje zřeďováním a zhušťováním • Kvantitativní změny mohou způsobit změnu kvality

  12. Herakleitos 540 - 480 • Aristokratický původ, zklamání a odloučení • Pro pochopení dějů zavádí pojem LOGOS – světový zákon, osud, nutnost • Špatnými svědky jsou lidem oči a uši, když mají barbarské duše • Vše plyne – nelze vstoupit dvakrát do téže řeky • Boj je otcem všeho • Rozhodujícím živlem OHEŇ - pýr

  13. Pythagoras 572 - 494 • Pochází z ostrova Samos, prchá před tyranem Polykratem přes Orient do italského Krotónu. Považoval se za poloboha. • Ovlivnil Parmenida, Empedokla a Platona • Pytagorejství – náboženskofilosofický směr • Theoriá – nahlédnutí skrytých ale rozhodujících vztahů, zde číselných a geometrických • Svět založen na formě, nikoliv látce • Krize z přepony čtverce

  14. Elejská škola • Vznikla koncem 6. stol. ante na západním pobřeží jižní Itálie • Založil Xenofanés z Kolofónu, nar. 580, který kritizuje tradiční homérské antropomorfní pojetí bohů. • Zakládá filosofické pojetí boha jako neosobního všudypřítomného absolutního principu

  15. Parmenides 540 - 470 • Cestovatel, politik a zákonodárce • Pravdu je nutno odlišit od mínění, DOXA, člověk vidí jednotlivosti, ale uniká mu kontext, ve kterém jedině ony jednotlivé věci existují a jsou tím, čím jsou. Svět se jeví jako boj protikladů, ale ve všech protikladech a za všemi protiklady je jednota, a pouze v jejím rámci mohou protiklady vzniknout.

  16. Parmenides • Posláním filosofa je prohlédnout halícím závojem zdání a vypátrat pravdu o skutečnosti. Parmenides takto nahlíží nemožnost nebytí, a odtud je odvozena i zdánlivost a nemožnost pohybu. • K reálnému světu a pravdě o něm dospíváme pouze rozumem

  17. Zenon z Eleje 490 - 430 • Autor paradoxů, dokazujících platnost Parmenidových vývodů. • Zakladatel dialektiky, nauky o dokazování, která se rozvíjela jako samostatná větev myšlení. • O bytí rozhoduje pouze rozum, vybavený logickým uvažováním • Aporie „Achiles a želva“

  18. Pohyb je pouhé zdání !

  19. Herakleitos a Eleaté • Neměnná podstata nebo změna a pohyb? • Dvě stránky jedné skutečnosti, dvě stránky a dva aspekty existence • Vše je v pohybu, ale i změny a pohyb mají své konstanty (hybnost, hmotnost, zrychlení)

  20. Empedokles 490 - 430 • Filosof, lékař, kněz a divotvůrce • Původce čtyřelementové teorie – země, voda, oheň a vzduch • Organizující principy – láska a svár • Objevitel hmotné povahy vzduchu

  21. Čtyřelementová teorie

  22. Anaxagoras 500 - 428 • Přivedl filosofii do Athén, obviněn však z bezbožnosti a donucen Athény opustit • Za sídlo rozumu považuje mozek, ne srdce • Kosmos je řízen kosmickým rozumem – NÚS. Je to „božský duch“, který stvořil svět a pak ustoupil do pozadí, svět je řízen nastavenými zákony (deismus)

  23. Leukippos a Demokritos • Leukippos 500 – 440 - ani jedna věc se neděje bez příčiny – zákon kauzality, pramenící v LOGU • Démokritos 460 – 360 – smavý filosof, filosofie má vést ke spokojenosti, EUTHYMIÉ • Atomismus - atomy – prázdno – nutnost • Epikurova modifikace ANANKÉ – PARENKLISIS • Laplaceův démon

  24. Sofisté – nové téma i metoda • Potulní učitelé moudrosti, přicházející v polovině 5. stol. do Athén, vyhovují poptávce po učitelích dovedností, potřebných v politickém životě. • Jejich životní zkušenosti vyústily ve skepsi, relativismus a agnosticismus. • Jde ovšem o přístupy filosoficky vzato konstruktivní a pozitivní

  25. Protagoras 481 - 411 • Původně nosič dřeva, pak Démokritův písař a posléze sofista • „Měřítkem všeho je člověk, věcí jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou“ antropocentrický relativismus • Vzdává se absolutních konceptů, jako je PRAVDA a mluví o osvědčenosti, PRAXIS, činnosti. Metodou poznání je EMPEREIA

  26. Gorgias 483 - 375 • Ryzí agnostik a gnozeologický nihilista • Nic není • I kdyby něco bylo, je to nepoznatelné • I kdyby to bylo poznatelné, je to nesdělitelné Věřil pouze v moc řečnictví a básnictví

  27. Trasymachos • Řídit se morálními pravidly a zákony je pouze pro slabochy

  28. Předsokratovská filosofie • Předsokratovskou filosofii je možno vidět jako proces odhalování či odstraňování pomyslů – mýtických, náboženských, v oblasti představ • Rubem tohoto procesu je ztráta měřítek, smyslu, individualizace a relativizace • Je to však „nahrávka“, A, po kterém teprve může být řečeno B

More Related