LITERÁRNÍ TEORIE

LITERÁRNÍ TEORIE

Motiv: Leitmotiv: Téma: Námět: nejmenší tematická jednotka motiv probíhající celým dílem hlavní myšlenka díla zaměření díla Literární dílo

Literární druhy • LYRIKA -nedějová (nesyžetová) - zachycuje pocity, nálady, úvahy lyrického subjektu - lyrický subjekt= nejčastěji autor - nadčasová - většinou je psaná v ich-formě (1. os. sg.) - většinou veršovaná - název od lyry – původně verše doprovázené na lyru

Druhy lyriky: - přírodní - milostná - reflexivní (přemýšlení, uvažování) - meditativní (rozjímání, hloubání) - vlastenecká - náboženská - …

EPIKA - dějová (syžetová) - je přítomné pásmo postav - nejčastější formou je próza - psaná v ich-formě i er-formě (3. os. sg.) - ve středověku nejčastěji veršovaná - odvozeno z řeckého epikos =výpravný, dějový

DRAMA - dějové - určeno pro jeviště - postavy vedou dialogy, monology - může mít různou formu (klasické, lyrické, epické, ....)

Mísení literárních druhů: - lyricko – epické žánry - mají lyrické i epické znaky (děj, pocitová složka, líčení, napětí, ...)

Literární žánry Žánr = skupina děl vyznačující se určitými společnými znaky (kompozice, forma, …) • Lyrické žánry: - píseň - óda - žalm - sonet - ......

Sonet Rýmové schéma: 4 + 4 + 3 + 3 1. sloka – teze: prvotní tvrzení 2. sloka – antiteze: popírá předchozí tvrzení 3. + 4. sloka – synteze: shrnutí předchozích slok - alžbětinský sonet = 12 + 2

I teď, kdy mlčí vítr, nebe, zem a spánek jímá zvěř i čeleď ptačí, noc hvězdnatý svůj vůz kdy v kruzích stáčí a moře bez vln dříme v loži svém, bdím, dumám, planu lkám. Ta, jež mým zlem, je stále se mnou, sladkou trýzní pláči, hněv s bolestí dál ve mně krutě válčí, ztiším se jen, když duchem u ní jsem. Tak z jedné jasné studny tryskají sladkost i hořkost, pokrm dnů a hodin, jediná ruka hladí mě i drásá. A že má muka konec nemají, mřu stokrát za den, stokrát se zas rodím. Tak daleka je stále moje spása.

Villonská balada Rýmové schéma: 7 – 12, 7 – 12, 7 – 12, 4 -6 - všechny strofy končí refrénem - refrén = verš opakující se na konci strof, zdůrazní 1 myšlenku - 4. strofa je ve vztahu k předešlým posláním

Hymnus - píseň n. báseň vytvořená k oslavě bohů • Žalm - obřadní smuteční píseň • Óda - oslavná báseň • Elegie - žalozpěv

Tercina - tříveršové sloky, v nichž se střední verš strofy shoduje rýmem s lichými verši následující strofy (aba –bcb – cdc - …) • Sestina - šest šestiveršových strof + tříveršový závěr; místo rýmu se shodují koncová slova, která si v každé strofě vyměňují pořadí (123456 – 615243 – 364125 - …)

Gazel - 5 – 18 dvojverší; rým aa – ba – ca – da … • Rondel - 13 – 16 veršů uspořádaných do 2 -3 strof; 1. verš se opakuje na konci poslední strofy; rým abba – baab – abbaa • Rispet - milostná lyrika; 3 strofy – 4 + 2 + 2 verše

Epické žánry - mýtus - epos - bajka - legenda - povídka - novela - romaneto - román

Mýtus - pokus o výklad světa a jeho původu - vystupují zde hrdinové, bohové - sloužil k poučení, zábavě; často měl posvátný charakter - mýty předávaly hodnoty, čímž propojovaly příslušná společenství

Epos - rozsáhlá veršovaná skladba - jádrem bývá jedna významná událost, kolem které se vrší řada epizod - děj je bohatý a pozvolný - námětem jsou hrdinské činy - hrdinové jsou výjimeční - směšnohrdinský epos = zesměšnění hrdinského eposu, hlavní postava je spíše parodií hrdiny

Druhy eposů: • Hrdinský: nejstarší eposy světa; sledujeme osudy určitého hrdiny, v jehož prospěch či neprospěch zasahují mytologické postavy • Středověký hrdinský epos: hlavním hrdinou je rytíř, šlechtic, bojovník, který oplývá všemožnými ctnostmi • Dvorský rytířský epos: prostředí evropské vysoké šlechty; hrdina již není drsný bojovník, ale jemný dvořan, rytíř, který milostně touží po dámě svého srdce

Bajka - didaktický žánr; krátký příběh (prozaický i veršovaný), v němž vystupují zvířata nebo věci jednající jako lidé - v závěru bajky bývá ponaučení - postupem využívaným v bajkách je alegorie - alegorie (jinotaj) = nepřímé zobrazení skutečnosti (kromě vlastního uměleckého textu jsou v díle zašifrovány další dva plány – první představují obecné morální principy, vztahy, druhý pak konkrétní realita)

Legenda - průvodní list svatého - zachycuje život výjimečného člověka, jeho mučednickou smrt a následné posmrtné zázraky (někdy nemusí být smrt mučednická, pokud byl dotyčný horlivým a pevným vyznavačem, někdy jsou zázraky konané i za života svatého)

Novela - žánr středního rozsahu s poutavým dějem, mnohdy vtipným, a nečekaným zakončením = pointou - neobsahuje rozsáhlé popisy, s dějem seznamuje stručně, postavy se nevyvíjejí, děj bez odboček • Povídka - žánr středního rozsahu s poměrně jednoduchým dějem a možnými odbočkami - obsahuje popisné pasáže, postavy se vyvíjejí

Romaneto - žánr středního rozsahu (mezi románem a novelou) - základem je fantastický příběh plný záhad, náboženských úkazů, mystických momentů, které jsou následně racionálně vysvětleny - děj je velmi napínavý, důmyslně komponovaný, na konci výrazná pointa - mísí se romantické postupy a realistické zobrazování skutečnosti - hrdinové jsou výstřední

Román - rozsáhlý epický útvar -zachycuje kromě nosného příběhu dobu, vztahy mezi lidmi, společnost - hlavní dějová linie má řadu odboček - mnoho různých postav - řada typů románu: • Pikareskní: hlavní postavou je šibal, který vede tulácký život a využívá hlouposti svých pánů, aby je napálil

Dobrodružný: poutavý, dramatický děj, překonávání nebezpečí • Sága: román zahrnující osudy jedné rodiny po řadu generací • Román – řeka: zachycuje život jedné hlavní postavy + společnost, dobu, … • Francouzský nový román: chybí plynulý děj, v popředí popisy jevů bez souvislostí; skutečnost je nahlížena z různých úhlů; postavy jsou nezřetelné, bez psychické motivace

Gotický: středověké náměty, atmosféra tajemna, napínavý příběh; děj se odehrává v kobkách, věžích, hradech, lesích, na hřbitovech; má u čtenáře vzbuzovat hrůzu a děs • Historický: situován do minulosti, je vybudovaný na základě faktů a dobových reálií; děj představuje věrný obraz určitého historického období • Psychologický: zájem o skutečnosti, které ovlivňují jednání postav

Lyricko – epické žánry: • Balada: skladba ponurého rázu s tragickým koncem a vážným obsahem • Romance: skladba optimistická, nevážná, s dobrým vyústěním • Poema (byronovská povídka): dějová veršovaná skladba doplněná o rozsáhlé lyrické popisy • Epigram: drobný útvar, lyrický, epický či smíšený; má 2 části – expozici a pointu

Dramatické žánry • Tragédie: - vážný obsah, tragický konec - od slova tragos = kozel - klasické schéma: expozice (seznámení s postavami, zárodek konfliktu) kolize (střet, rozvoj konfliktu) krize (vyvrcholení konfliktu, děj mění směr) peripetie (náhlý obrat v ději) katastrofa (tragické vyústění, většina postav umírá)

- zásada tří jednot – místa, času, děje - deus ex machina –bůh ze stroje, vyřeší neřešitelnou situaci • Komedie: hra s dobrým koncem • Charakterová komedie: zaměřuje se na lidské vlastnosti, zejména negativní;pro 1 postavu je typická 1 vlastnost

Báchorka: hra s pohádkovými motivy • Fraška: jednoaktovka, často obhroublejší humor • Lyrické drama: oslabuje děj, důraz na pocity, líčení prostředí

POEZIE Základní pojmy: - verš: základní jednotka básně (1 řádek) - strofa = sloka - rým – zvuková shoda na koncích veršů - druhy: střídavý abca sdružený abba obkročný abab přerývaný aabb

- rytmus: zákonité opakování zvukových jevů - metrum: norma, podle které se řídí rytmus - základní metrické stopy: daktyl - ᵕ ᵕ jamb ᵕ - trochej - ᵕ - volný verš: nestejná délka veršů, chybí rým

Kompozice díla - uspořádání tématických složek - lineární = v časové posloupnost - retrospektivní = s pohledem zpět - rámcová = příběhy spojené výchozí situací

Vypravěč • Objektivní – vševědoucí, stojí nad příběhem, do děje vstupuje jen svými komentáři, nebo do něj nevstupuje vůbec, všechny skutečnosti zná dopředu; er – forma • Subjektivní – vypravěč je součástí příběhu, nejčastěji hlavní postava; ich-forma

Jazykové prostředky • TROPY - všechny druhy obrazných a nepřímých pojmenování - metafora a její podtypy - metonymie a její podtypy - epiteton

METAFORA - přenesené pojmenování na základě podobnosti (např. barva, tvar), rozměru, množství, vlastností, funkce - př.: beránek, perla duše, pata hory, hrdlo láhve - má blízko k hádance (čtenář hádá, jaký je význam metafory) - od přirovnání se liší absencí spojky jako (mazaný jako liška x je liška podšitá)

Druhy metafor: • Katachreze: podobná oxymoronu, jde o spojení logicky nespojitelných pojmenování, většinou PJ a PřJ (ožehavý oříšek, hluboká mělčina, opřít se o pramen, …) • Personifikace: zosobnění, neživým předmětům, zvířatům či rostlinám se přisuzují lidské vlastnosti (kapky zpívají, usmívající se květy) • Synestezie: mísení smyslových vjemů (ostrá chuť, hedvábný tón, sladký hlas, ledový pohled)

METONYMIE - přenesení významu na základě souvislostí (k označení určité skutečnosti užijeme jinou skutečnost; mezi skutečnostmi musí existovat nějaký vztah)

Metonymie strukturní: - děj přenesený na osoby vykonávající děj (hlídka, vláda, obrana, rada, …) - pojmenování děje se přenáší na věc (psaní, práce, učení, čtení, ...) - pojmenování děje se přenáší na místo děje (zatáčka, západ, vjezd, podchod, ...) - pojmenování vlastnosti se přenáší na nositele vlastnosti (mládí, sladkost, dobrota, nečistota, ostří, hloupost, …) - pojmenování povolání se přenáší na místo jeho provozování (pekařství, řeznictví, cukrářství, …)

- pojmenování materiálu se přenáší na výrobky (zlato, hedvábí, liška, norek, porcelán, …) - pojmenování nádoby se přenáší na její obsah (vypil dva poháry, snědl tři talíře, kouřil dýmku …) • Metonymie kontextová - jméno autora se přenáší na název jeho díla (číst Čapka, poslouchat Vivaldiho, …) - zeměpisný název se přenáší na událost, která se tam stala (Waterloo, Bílá hora, Rubikon, …)

Metonymie etymologická - antonomázie – osobní jména se stávají označením typu, vlastnosti (donchuán, kasanova, venuše, titán, goliáš, lazar, jidáš, romeo, othello, donkichot, herodes, ahasver, švejk, …) - vlastní jména se stávají označením věci (fyzikální jednotky – watt, newton, pascal, ohm; výrobky a vynálezy – rentgen, sendvič, bojkot, lynč) - vlastní jména místní se přenášejí na věci, které se tam vyrábějím pěstují (damašek, manšestr, kašmír; bordó, šampaň, koňak, tokaj; ementál, eidam, parmazán, rokfór; míšeň, havana, panama, plzeň)

Synekdocha - celek je označen svou částí, popř. naopak (ulice se vzbouřila, vzali mu střechu nad hlavou, je chytrá hlava, uplynulo mnoho jar, živil sedm krků, v orchestru schází housle, Stůj, noho, posvátná …, dopadla na něj ruka zákona,…)

EPITETON - básnický přívlastek, má estetickou funkci • Epiteton constans: - stálý básnický přívlastek - není nový, zautomatizoval se (širé pole, udatný hrdina, modré nebe, ..) • Epiteton ornans: - zdobný básnický přívlastek - známou vlastnost vyjadřuje neotřelým způsobem (věštecké ptactvo, večerní máj, …) • Oxymoron: - spojení nespojitelného (živá mrtvola, zborcené harfy tón, strhané strůny zvuk, …)

FIGURY - prostředky uměleckého jazyka, které mají okrasnou funkci - nedochází k přenesení pojmenování - odchylky od norem běžného jazyka

Anafora –opakování slov na začátcích veršů • Epifora – opakování slov na koncích veršů • Epanastrofa – opakování slova na konci jednoho a začátku dalšího verše • Epizeuxis – opakování slov v témže verši • Enumerace – hromadění pojmů • Apostrofa – oslovení • Elipsa – výpustka (je deset, klobouk dolů) • Apoziopeze – nedokončená výpověď • Inverze –obrácení pořádku slov • Hyperbola – nadsázka • Antiteze – přirovnání protikladem (on běží, ne, on letí)

Aliterace – náslovný rým, slova začínající na stejnou hlásku (potkal potkan potkana) • Eufonie (zvukomalba) – nahromadění hlásek, které působí esteticky kladně (v zemi krásnou, zemi milovanou, v vlast jedinou i v dědictví mi danou) • Kakofonie – opak eufonie, nelibozvučné vyznění (kam tryskají krůpěje krve tyrana) • Gradace – stupňování; většinou řazením přídavných jmen (mok zlatavý, rajský, přímo božský) • Paralela – dva podobné motivy vedle sebe (Bohatýr Muromec – sokoli a tataříni) • Řečnická otázka

Odchylky z větné stavby (běžně chybné): - zeugma – spažení vazeb (tato půda má nebo nabývá luční ráz, ničení a šlapání po palubě je zakázáno), každý předmět má na sloveso odlišnou vazbu, ale pisatel využije jednu vazbu pro oba - anakolut – vyšinutí z větné vazby (kdo si zapomněl nákup, je k vyzvednutí u pokladny; my dva, s námi to nedopadne dobře) - atrakce – spodoba větná, tvar jednoho větného členu se bez ohledu na logiku přizpůsobí tvaru druhého členu (širší než delší x širší než dlouhý, vezmi kde vezmi x vezmi kde vezmeš) - kontaminace – směšování vazeb (mimo Jendy =kromě Jendy + mimo Jendu, uvažuje se zavedením = počítá se zavedením + uvažuje o zavedení)

Ostatní postupy a prostředky • Makarónská poezie: vtipný překlad cizojazyčného verše (Jezovitský marš) • Symbol: konkrétní předmět slouží k označení abstraktního pojmu (srdce = láska, bílá = nevinnost) • Ironie: jemný výsměch, vyjádření opakem (No, to se ti povedlo!) • Parodie: postup, kdy zůstává forma díla, ale mění se jeho obsah • Travestie: postup, kdy se zachová námět díla, ale mění se prostředek zpracování (námět většinou vznešený, zpracování žertovné)

LITERÁRNÍ TEORIE