Z datnost, aspekty, komponenty, diagnostika

1. Zdatnost, aspekty, komponenty, diagnostika • Zdatnost je nezbytným předpokladem pro  efektivní fungování lidského organismu s optimální účinností a hospodárností a  je podmíněna zejména fyziologickými funkcemi organismu. • Vývoj definic této kategorie lidského života odráží současně i kvalitativní změny ve vývoji chápání a pojímaní zdatnosti: • předpoklad optimálně reagovat na různé podněty prostředí (konference v Liblicích 1961) • souhrn předpokladů optimálně reagovat na náročnou pohybovou činnost a vlivy zevního prostředí (konference v Gotwaldově, 1965) • Tělesná zdatnost je vyjímečným produktem pohybových činností, kde rozhodujícím prvkem se stává míra fyziologických adaptací jedince jako přímý důsledek pohybové činnosti. (Bunc, 1995) • Tělesná zdatnost = schopnost řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné strávení volného času (Kovář, 2001 – Singapur, 1990)

2. Zdatnost Tělesná zdatnost je vyjímečným produktem pohybových činností, kde rozhodujícím prvkem se stává míra fyziologických adaptací jedince jako přímý důsledek pohybové činnosti. (Bunc, 1995) • Zdatnost ve své nejobecnější definici je chápána jako připravenost organismu konat práci, při čemž se jedná o adaptaci na zátěž, tedy změny fyziologické jako jsou změny biochemické, funkční, morfologické i psychické. • Změny jsou vyvolávány dlouhodobým a opakovaným zatěžováním • Za nejdůležitější přínos TV je dnes považováno zvýšení tělesné zdatnosti dětí, mládeže i dospělých na optimální úroveň, která by byla dostatečnou prevencí civilizačních  chorob. Z tohoto důvodu tělesná zdatnost v dnešním pojetí není chápana jako kategorie odrážející výkon (tzv. výkonově orientovaná zdatnost), ale jako zdatnost ovlivňující zdravotní stav a působící preventivně na problémy spojené s hypokinézou (pohybovou nečinností). Ve světové i domácí literatuře je uváděna pod pojmem zdravotně orientovaná zdatnost (Bunc, 1998). Takto pojatá tělesná zdatnost vytváří nezbytné předpoklady pro účelné fungování lidského organismu, a tedy i předpoklad pro dobrou pracovní výkonnost.

3. Druhy zdatnosti 1. Zdravotně orientovaná zdatnost - ovlivňující zdravotní stav nebo se k dobrému zdravotnímu stavu vztahující a působící preventivně na zdravotní problémy vzniklé v důsledku hypokinézy, tj. nedostatku pohybu (Corbin, 1992) 2. Výkonově orientovaná zdatnost - zdatnost podmiňující určitý pohybový výkon, jehož výsledek musí být vždy kvantifikován a hodnocen.

4. Názory na komponenty a faktory zdravotně orientované zdatnosti: Mezi komponenty zdravotně orientované zdatnosti zařazujeme: a) kardiovaskulární zdatnost, b) svalová zdatnost (svalové dysbalance, držení těla ), c) kloubní pohyblivost ( flexibilita ) d) složení těla. Komponenty(podle Haskela aj., 1985)‏ • Aerobní zdatnost • Svalová zdatnost - maximální svalová síla , svalová vytrvalost • Flexibilita • Složení těla

5. Komponenty (Dle Bouchard, Shepard, 1994)‏ • Morfologická komponenta: Relativní tělesná hmotnost, Složení těla, Rozložení podkožního tuku, Hustota kostí • Svalová komponenta: Explozivní síla, Maximální síla, • Vytrvalost • Motorická komponenta: Hbitost (obratnost), Rovnováha, Koordinace , Rychlost • Kardiorespirační komponenta: Submaximální pracovní kapacita, Maximální aerobní kapacita, Oběhové funkce, Ventilační funkce, Krevní tlak • Metabolická komponenta: Glukózová tolerance, Citlivost na inzulín, Krevní lipidy a lipoproteiny, Charakteristika oxidace substrátů

6. Funkční a strukturální faktory podle Bursové, 2001)‏ • Funkční faktory: • 1. aerobní zdatnost • 2. svalová zdatnost • 3. svalová rovnováha a flexibilita (pohyblivost v zákl. kloubních spojení) • 4.držení těla v zákl. posturálních polohách a kvalita zákl. pohybových stereotypů • Strukturální faktory: tělesná výška, tělesná hmotnost, množství podkožního tuku a aktivní tělesné hmoty, množství cholesterolu a další

7. Diagnostika komponent a faktorů ZOZ Aerobní zdatnost • Aerobní zdatnost se synonymy aerobní, kardiovaskulární, nebo kardiorespirační vytrvalosti je pilířem zdravotně orientované zdatnosti. Sharkey (1984) ji definuje jako schopnost přijímat, transportovat a využívat kyslík. Fyziologickým podkladem je zapojování “pomalých” svalových vláken a uplatnění oxidativního způsobu uspokojování energetických nároků. Základem je přirozeně rozvoj vytrvalostních schopností a k diagnostice jsou využívány déletrvající vytrvalostní lokomoce. • Mezi testy vytrvalostních schopností patří ekvivalentní testy, běh po dobu 12 min, chůze na vzdálenost 2 km, vytrvalostní člunkový běh na 20m, jenž jsou součástí testové baterie Unifittest(korelační koeficient 0,8) • K dispozici máme řadu dalších testů, zmiňme například test na cykloergometru (součást testové baterie Eurofittest), nebo kontroverzní test Connconiho, určující hodnotu anaerobního prahu.

8. Aerobní zdatnost • Ke kvalitativnímu posouzení změn v úrovni aerobní zdatnosti lze s úspěchem také použít kinetiky srdeční frekvence (SF) . Na tomto principuje konstruován Ruffierův test, Katch-McArdle step-test a další modifikace tzv. step-testů. Určitou představu, zejména o změnách úrovně aerobní zdatnosti, může poskytnout longitudiální sledování hodnot klidové SF a SF na úrovni anaerobního prahu. • K diagnostice úrovně aerobní zdatnosti jsou využívány i funkční zátěžové zkoušky v laboratorních podmínkách, se stanovením maximální spotřeby kyslíku. Tato vyšetření jsou poměrně komplikovaná, finančně náročná a např. školní praxi víceméně nevyužitelná.

9. Svalová zdatnost • - statickou sílu Z metodologického hlediska je tato schopnost nejsnáze přístupná měření. Výsledkem testu schopnosti statické síly je kvantitativní charakteristika na ekviintervalové stupnici (počet newtonů). Motivace, vůle apod. mají v této oblasti poměrně malou úlohu. Spolehlivost těchto testů bývá dobrá až velmi dobrá, při měření je nezbytné uskutečnit raději více pokusů. Příklady testů: ruční dynamometrie, zádová dynamometrie, výdrž ve shybu nadhmatem, výdrž v záklonu v lehu • -dynamicko sílu Značný počet testů dynamické síly nemá normální rozdělení četností. Psychické vlivy jako je motivace a vůle můžou velmi výrazně ovlivnit výsledek testu. Spolehlivost testů dynamické síly je obvykle dobrá. Příklady testů: shyby nadhmatem, sed leh opakovaně, kliky • - explozivní)sílu Výsledky těchto testů do jisté míry závisí na koordinaci a předchozí zkušenosti testovaných osob. Spolehlivost je obvykle velmi dobrá Příklady testů: vertikální výskok, skok daleký z místa, hod obouruč

10. Svalová rovnováha a flexibilita Předmětem diagnostiky v této oblasti je především fyziologický rozsah jednotlivých kloubních spojení a fyziologický rozsah páteře. Se znalosti svalů s tendencí k oslabování a svalů s tendencí ke zkrácení, můžeme vhodnými prostředky a metodami intervenovat ve směru dosažení optimálního fyziologického rozsahu. V praxi se setkáváme ponejvíce s hypomobilitou, jejíž korekce spočívá v protažení zkráceného (nejčastěji tonického) svalu a následném posílení příslušného antagonisty (nejčastěji fázického). Hypermobilita v kloubních spojích je méně častá (odhlédneme- li od hypermobility záměrně stimulovaná z důvodu sportovní výkonnosti, např. v moderní gymnastice). Možnost korekce je v cíleně zaměřených posilovacích cvičeních. Svalová nerovnováha mezi svaly fázickými a tonickými se nejvýrazněji projevuje v oblasti ramenního pletence a v oblasti bederní a pánevní. Tyto oblasti, spolu s držením hlavy a postavením dolních končetin mají zásadní význam pro hodnoceni držení těla. Příklady testů: testy pro hodnocení svalové nerovnováhy - doplnit

11. Držení těla v zákl. posturálních polohách a kvalita základních pohybových stereotypů K hodnocení držení těla lze použít různé diagnostické metody. V tělovýchovné praxi vycházíme ze subjektivního hodnocení jednotlivých parametrů držení těla za použití metodiky dle Jaroše a Lomíčka. Hodnocení somatických znaků • Základní somatické znaky nejsnáze přístupné diagnostice jsou tělesná výška, kterou měříme nejlépe pomocí nástěnné stupnice a pravoúhlého trojúhelníku s přesností 0,1 cm a tělesná hmotnost, kterou měříme na osobní pákové váze v minimálním oblečení s přesností 0,1 kg. Obě hodnoty můžeme využít ke stanovení tzv. Body mass index, (BMI). Měření podkožního tuku provádíme pomocí kaliperu, měříme tloušťku dvojité vrstvy kožní řasy a odpovídající podkožní tuk.Normy pro českou populaci jsou v manuálu k testové baterii Unifittest 6-60.

12. Kultivace ZOZ • Ne vždy rozvoj, stačí udržení úrovně • Úroveň v dospělosti je rozhodující měrou ovlivňována úrovní zdatnosti v dětském a mládežnickém věku a to za předpokladu, že tělesně zdatní jedinci pokračují v pohybové činnosti v osobním životě. • Pohybové programy – čas (2-5 hod/týden) - energetická náročnost 3 trén. jednotky/týdně –aspoň 30 min.,závislost na intenzitě-60-90% MSF • Udržující jsou činnosti, které představují dodatečný výdej energie okolo 9300 kJ, rozvíjející takové, kde dodatečný výdej energie je okolo 17000 kJ. Příklady: fotbal – TF 80% MSF, kJ.min.kg = 0,612 běh – 12 km/hod., kJ.min.kg = 0,780 chůze - 4 km/hod., kJ.min.kg = 0,306

13. ADAPTAČNÍ MECHANISMY Adaptace je obecný biologický děj, který představuje soubor morfologických, biochemických, funkčních i psychologických změn v organismu jako celku i v jeho jednotlivých orgánech (Máček, Vávra, 1988). • Adaptace, tj. přizpůsobení organismu na změny prostředí, se liší od reakce na jednorázový podnět především tím, že mají pomalejší průběh a mohou být vyvolávány pouze dlouhodobým kontinuálním nebo přerušovaným podnětem. Jsou to biologicky výhodné změny organismu, vedoucí k zachování homeostatické rovnováhy za různých vnějších podmínek. Při regulaci těchto adaptačních pochodů se vedle CNS uplatňují také vlivy hormonální. V buňkách se adaptace realizují nejčastěji aktivací některého z enzymů. (Havlíčková, et al. 1999) • Přitom je třeba, aby podnět byl neprahové intenzity a působil dostatečně dlouho. • Člověk má geneticky zafixovány požadavky na minimální (optimální) pohybový režim, který je nutno splnit, aby se struktura orgánů, metabolické procesy i fyziologické funkce vyvíjely na dostatečné úrovni. • Přizpůsobování organismu na opakovaná tělesná cvičení probíhá v podstatě na základě Lamarckova výroku, že funkce tvoří orgán. Znamená to, že při zvýšeném využívání orgánu dochází k hypertrofii, naopak nečinnost vede k deadaptaci, tj. atrofii orgánu. Pro optimální růst adaptačního efektu rozvoje je nutno vhodným způsobem provádět zatěžování, tj. působením pohybových podnětů (Máček, Vávra, 1988). • Teprve podněty vyšší intenzity než 2/3 maximálních možností organismu jsou užitečné, u některých cvičení se však musí blížit stávající maximální možnosti jedince.

14. ADAPTAČNÍ MECHANISMY - pokračování • Pokud jde o objem zatěžovacích podnětů, nemusí být velký. Intenzita je tady důležitější než objem. Ukazuje se však, že není lineární vztah mezi objemem a jeho výsledným efektem. Často dochází k tomu, že při rozvoji nižší intenzitou, než je tomu při výkonu v soutěži, vede k zafixování této nesprávné intenzity. • Odpovídající intenzit tréninku se tedy musí respektovat i při vysokém objemu. Objem postihuje kvantitativní stránku Pojem intenzity může být chápán jako intenzita cvičení, což se v zásadě shoduje s intenzitou energetického výdeje, rychlostí běhu, apod., intenzita tréninku se propočítává za příslušný časový úsek, týden, měsíc, rok. • Pokud jde o frekvenci tréninkových podnětů, je vhodné, aby byly 3-4 x týdně, při rozvoji trénovanosti 4-6 x týdně, denně nebo i několikrát denně. Lze říci, že v přestávkách mezi jednotlivými cvičebními nebo tréninkovými jednotkami musí vždy dojít k úplnému odstranění následků akutní únavy, která vznikla vlivem předchozí tréninkové dávky. • Dále musí být přestávka tak dlouhá, aby z hlediska optimální efektu došlo k dalšímu zatížení ve fázi superkompenzace, což není vždy jednoduché odhadnout. • Dalším důležitým faktorem při zatížení organismu je úroveň jeho adaptace na zatěžování. V tomto smyslu je tedy nutné cvičební nebo tréninkový režim vždy individualizovat pro každého jedince, zvláště u intenzity cvičení a délky intervalu mezi cvičeními, ale i počtu opakování v jednom cyklu. Často se totiž stává, že užitím určitého pohybového režimu rozvíjíme u dané osoby jiný druh energetického potencionálu jeho organismu, než bylo původním záměrem.

15. Srdeční frekvence • MSF – muži 205-1/2 věku • ženy 220-věk (Cooper, 1990) • chlapci 207-věk • dívky 210-věk • Anaerobní práh (ANP) 87-92 % MSF • Regenerační zatížení 60-69 % MSF • Základní vytrvalost 70-84 % MSF • Rozvojová vytrvalost 85-94 % MSF • Intenzivní vytrvalost 95 a vyšší % MSF • Aerobní pásmo ANP – 0,15xSF ANP • Anaerobní pásmo ANP + 0,06xSF ANP

16. Kondiční zaměření vyučovací jednotky TV • Cílová zóna 60 – 85 % SR (srdeční rezerva) • Srdeční rezerva = MSF-KSF (klidová SF) • Dolní hranice (60 %) = SRx0,60+KSF • Horní hranice (85 %) = SRx0,85+KSF