Policy analysis a racionalismus v bezpečnostních a strategických studiích

1. Policy analysis a racionalismus v bezpečnostních a strategických studiích BSS406 Strategické modely a plánování v bezpečnostní oblasti Václav Walach

2. Co je policy (politika)? Trojdimenzionální pojetí politiky (Fiala, Schubert 2000): Polity – normativní a institucionální složka, označuje konkrétní politický řád, respektive prostor, kde se politika odehrává, a jeho pravidla daná ústavou, kulturní tradicí atp. Politics – procedurální složka, dynamický konflikt mezi různými politickými zájmy (respektive mezi různými aktéry a státem, na který jsou primárně adresovány politické požadavky), patří sem politické jednání od formulace určitého zájmu až po jeho prosazování Policy – materiální složka, konkrétní politika vymezená zpravidla společenskou oblastí, jíž se týká (zahraniční policy, bezpečnostní policy, rodinná policy atp.), jde tudíž o vlastní obsah společenského zájmu artikulovaný v určitém programu

3. Příklad: Bezpečnostní politika ČR Souhrn opatření a kroků, jejichž cílem je zajistit vnitřní a vnější bezpečnost, obranu a ochranu občanů a státu a realizuje se prostřednictvím zahraniční, obranné a hospodářské politiky a politiky v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejné informovanosti, které jsou navzájem provázány (Mareš 2010). Vykonává ji stát, a to včetně svých orgánů na nižších úrovních (Bezpečnostní rada státu). Vliv transnacionalizace či evropeizace (NATO, EU, Interpol…). Legislativní rámec: Charta OSN, Úmluva o lidských právech, Ústava, Listina základních práv a svobod, o krizovém řízení, o interrovaném záchranném sboru, trestní zákoník, včetně Bezpečnostní strategie, Národní akční plán boje proti terorismu, Koncepce boje s kriminalitou páchanou na životní prostředí v prostředí resortu aj.

4. Konceptualizace policy analysis Představuje vědeckou disciplínu orientovanou na řešení praktických problémů ve veřejné správě (problem-solving). Historicky se jako empirická věda etablovala po druhé světové válce v anglosaském prostředí. Zlatý věk na přelomu 60. a 70. let díky úzkému propojení s americkou vládou. Souvisí s behavioralismem (sociální vědy jako přírodní vědy, formální modelování, teorie racionální volby, teorie her). Zakladatelé: Daniel Lerner, Harold Lasswell.

5. Pět základních otázek policy analysis (Dunn 2004) 1) Jaká je podstata problému, pro které se hledá řešení? 2) Který z různých přístupů k řešení vybrat? 3) Jaké bude mít takové řešení výsledky? 4) Přispěje dosažení takových výsledků k řešení problému? 5) Jaké výsledky lze očekávat u jiných přístupů?

6. Komponenty policy analysis • A policy problem: určitá hodnota, které chceme dosáhnout veřejným jednáním, • an expected policy outcome: pravděpodobný dopad politiky navržené k řešení tohoto problému, • a preffered policy: potenciální řešení problému, k jehož určení jsou třeba informace o očekávaných výsledcích různých politik, • an observed policy outcome: konkrétní projevy implementované policy (včetně nezamýšlených důsledků!), • policy performance: míra, v jaké se daří dosáhnout stanovené hodnoty prostřednictvím určité policy (k zjištění, jak je řešení úspěšné, je třeba informací o projevech realizované policy)

7. Metody policy analysis K získání informací o předešlých komponentách policy analysis slouží následující základní metody: 1) Monitoring: Deskriptivní informace o pozorovaných výsledcích. 2) Forecasting: Prognóza informací o očekávaných výsledcích. 3) Evaluation: Vyhodnocení infromací o hodnotě pozorovaných i očekávaných výsledcích. 4) Recommendation: Preskriptivní informace o preferované policy. 5) Problem structuring: Definice problému, respektive produkce informací o tom, jaký problém je třeba řešit (interpretace!).

8. Policy jako proces, cyklus jako perspektiva Od Lasswella nejběžnější přístup k analýze policy jako procesu obsahujícího tyto fáze (Jann, Wegrich 2007): 1) Agenda-setting: Uvedení určitého problému do veřejné diskuse. 2) Policy formulation: Vytvoření různých policies k řešení problému. 3) Decision-making: Rozhodování o výběru a přijetí určité politiky 4) Policy implementation: Realizace zvolené politiky. 5) Evaluation: Vyhodnocení politiky a případně rozhodnutí o ukončení.

9. Homo economicus goes to policy analysis Teorie racionální volby se jako hegemonický proud policy analysis vyznačuje těmito předpoklady (Griggs 2007): 1) Racionalita: Egoistický aktér maximalizuje svůj užitek. 2) Seřazené a konzistentní preference: Každý racionální aktér disponuje hierarchií zájmů, mezi nimiž je tranzitivní vztah. 3) Metodologický individualismu: Upřednostnění aktérství před strukturou neboli kolektivní jednání je pouze agregované individuální jednání a jako takové je analyzováno výhradně na mikro úrovni. 4) Deduktivní logika: Platnost závěrů se vyvozuje prostřednictvím statistického testování.

10. Policy analysis goes to market economy Racionální ekonomický aktér ve sféře policy tudíž vždy: 1) Identifikuje cíle. 2) Identifikuje alternativní způsoby jejich dosažení. 3) Předpokládá možné důsledky každého způsobu. 4) Vyhodnocuje možné důsledky každého způsobu. 5) Vybírá ten způsob, který odpovídá co nejúplnějšímu dosažení cílů. 6) To vše v kontextu akurátních, kompletních a zcela dostupných informací.

11. Změna policy jako otázky efektivity Z toho vyplývá, že nejdůležitějším kritériem policy je efektivita. Efektivita: Maximalizace užitku vzhledem k politickým nástrojům. Jedná se o racionalitu prostředků, nikoli racionalitu cílů. Ty se v racionální analýze ignorují  instrumentální racionalita.

12. Kritika teorie racionální volby 1. Racionalita jako Achillova pata teorie racionální volby. Redukcionismus sebe-zájmu (x skupinové zájmy, altruismus) 2. Nezabývá ustanovováním zájmů. Stejně tak ignoruje otázku formování identity. 3. Tranzitivita zájmů v demokratické politice nefunkční a obecně sporná. Arrowův teorém + různé zájmy v určitou dobu, některé nesouměřitelné  neschopnost se rozhodnout. 4. Problém s informacemi. Málokdy v politice dostatek přesných informací, rozhoduje se v kontextu nejistoty. Čili problém jak empirický, tak teoretický ve smyslu nástroje univerzálního parsimonního vysvětlení.

13. Odpověď na kritiku teorie racionální volby V kontextu policy analysis second-best rationality: užší pojetí racionality s různými variantami vysvětlení politické změny: • Disjointed incrementalism: omezené alternativy, prosazují se požadavky nejmocnějších nositelů vzhledem k státu quo, malé pozvolné změny • Bounded rationality: praktické limity, kritérium minimální přijatelnosti; místo maximalizace uspokojující jednání • Mixed scanning: podle povahy problému z hlediska policy makers, strategický se blíží BR, zatímco operační DI, kombinace • Erotetic rationality: otázka definice problému a vztahu k řešení a kýženými hodnotami, přiznání ignorance jako podmínky racionality, záležitost pokládání si otázek a odpovídání • Critical convergence: politické příležitosti; výsledky policy jako otázka vhodného spojení problému, policy a politics • Punctuated equilibrium: exogenní šoky a vnější vlivy jako nezbytná, ale nikoli dostatečné podmínka politické změny, dostatečnou p. je adekvátní reakce na tyto šoky, otázka policy learning

14. Bezpečnostní studia a teorie racionální volby Teorie racionální volby součástí bezpečnostních studií a hlavní přístup ve zlatém věku oboru. Spojenectví s administrativou zajistilo kapitál oboru, zatímco vědci dodávali analýzy upotřebitelné ve vedení konfliktu. Pomocí teorie her se modelovaly/predikovaly nejrůznější vztahy mezi racionálními aktéry, tj. státy, ať už to bylo vytváření aliancí, kontrola zbrojení, strategie jaderného konfliktu a především odstrašení. Teorie her – přístup k modelování rozhodování mezi dvěma racionálními aktéry, kteří reagují na akce druhého, tj. strategická studia, např. T. Schelling, J. Nash aj.

15. Seznam použité literatury Dunn, William. 2004. Public Policy Analysis: An Introduction. New Jersey: Pearson. Fiala, Petr, Schubert, Klaus. 2000. Moderní analýza politiky. Brno: Barrister & Principal. Griggs, Steven. 2007. Rational Choice in Public Policy: The Theory in Critical Perspective. Pp. 173-186 in Fischer, Frank, Miller, Gerald, Sidney, Mara. Handbook of Public Policy Analysis: Theory, Politics, and Methods. Boca Raton: CRC Press. Jann, Werner, Wegrich, Kai. 2007. Theories of the Policy Cycle. Pp. 43-62 in Fischer, Frank, Miller, Gerald, Sidney, Mara. Handbook of Public Policy Analysis: Theory, Politics, and Methods. Boca Raton: CRC Press. Mareš, Miroslav. 2010. Bezpečnostní politika. Pp. 30-72 in Balík, Stanislav, Císař, Ondřej. Veřejné politiky v České republice v letech 1989-2009. Brno: Centrum pro studium demokratické kultury.