Psychologie marketingové komunikace 1. Historie psychologie

1. Psychologie marketingové komunikace 1. Historie psychologie

2. Organizace letního semestru Prezenční studium (výuka 12 týdnů) 17. 2. 2014 – 10. 5. 2014Kombinované studium (víkendová/odpolední výuka) dle aktuálních termínůZkouškové období (4 týdny) 12. 5. 2014 – 7. 6. 2014 Ukončení: Zkouška (6 kreditů)Zkouška proběhne formou písemného testu. Podmínkou získání zápočtu a následného připuštění ke zkoušce je alespoň 70 % docházka na cvičení a obhájení vlastní práce formou ústní prezentace během cvičení.

3. Organizace letního semestru Témata seminárních prací Rozbor konkrétní reklamní kampaně se zaměřením na použití psychologických postupů a metod Psychologické metody reklamy představené na konkrétních případech (dotazování, rozhovor apod.) Vliv emocí na efektivitu marketingové komunikace Obrazy v reklamě – jejich využití, druhy (konkrétní příklady) Erotika v reklamě Psychologie barev Humor v reklamě Role strachu v reklamě Role různých kultur v diferenciaci reklamy Proč se necháváme tak snadno přesvědčit, ošálit a „zblbnout“? Psychologické aspekty marketingové komunikace zaměřené na specifickou generaci (Z, Y) Psychologická charakteristika působení marketingové komunikace na seniory Psychologická charakteristika působení MK na děti Motivace ke koupi konkrétního výrobku Co ženy motivuje ke koupi ženských časopisů Co lidi žene k četbě bulvárních časopisů a sledování bulvárních pořadů? Vlastní téma

4. Organizace zimního semestru Podklady ke studiu

5. Organizace zimního semestru Podklady ke studiu

6. Organizace zimního semestru Témata přednášek: Úvod do předmětu, historie psychologie a její současné směry Metody psychologie a psychologického výzkumu Psychologie osobnosti, osobnost a spotřební chování Schopnosti (vnímání, pozornost, paměť) a odolnost Motivace Sociální psychologie Sociální komunikace Interkulturní komunikace Psychologie prezentace Psychologické aspekty moderních komunikačních kanálů Psychologie reklamy Psychologie zákaznické věrnosti

7. Historie psychologie Kdy přesně si lidé začali pokládat otázky týkající se věcí psychických, jako je myšlení, emoční prožívání, vědomí atd., to se těžko zjistí. Začátky takového uvažování jsou už jednoznačně zachyceny ve starém Řecku od tamních filozofů, jimž vládne „svatá trojice“ Sokrates, Platón a Aristoteles. Před nimi se to, čemu se dnes říká psychické jevy, vysvětlovalo obvykle na božském základě. 4000 př.n.l. – starověký Egypt Dílo: Rozhovor životem znaveného se svou duší Egypťané jako první dospěli k přesvědčení, že člověk má individuální, netělesnou a nesmrtelnou duši (tzv. Ba) 1200 př.n.l. – Indie Systematické zkoumání lidského nitra a jeho činnosti (brahmánismus, hinduismus, buddhismus). Víra v duši jako hybný životní princip. Základní znak všech indických náboženství: hlavní cíl individuální psychiky je vědomé splynutí se světovým duchem, osvobození se z pout vezdejšího světa (meditace, cvičení – např. jóga, dýchání)

8. Historie psychologie • Buddhismus • Často chápáno „jako etický a psychologický systém“ • Jediné náboženství, jehož zakladatel se neprohlašuje ani za proroka nějakého boha, ani za jeho vyslance“ (M. Eliade, Dějiny náboženství I, Praha 1993). • Příliš neřeší metafyzické či filozofické otázky (včetně existence nesmrtelné duše) – nemusí vést k eticky správnému životu. • Ústředním bodem je otázka „Jak se osvobodit od utrpení“ (pobyt na zemi, koloběh znovuzrození) • Buddhovo učení: Vznešené pravdy (4), cesta osmi pravidel. • 4 pravdy: • 1. pravda: utrpení (utrpení je vše, s čím se člověk setkává) • 2. pravda: zdroj utrpení je žádostivost • 3. pravda: osvobození od utrpení tkví v potlačení žádosti (nirvána) • 4. ukazuje cesty, jak se z koloběhu utrpení vymanit) – osm pravidel • Neobsahuje krajnosti (honba za smyslovými požitky nebo askeze) – důraz kladen na duchovní kázeň, moudrost, mravnost založenou na všeobjímající lásce a soucitu s veškerými živými bytostmi). • Důvěra v moc etické nauky a lidskou schopnost sebezdokonalení. • Jakákoliv etika je nemyslitelná bez psychologie.

9. Historie psychologie Čína Vývoj psychologických názorů v souvislosti s tamními eticko-náboženskými systémy (taoismus, konfucianismem a čínský buddhismus). Konfucius (5 st. př.n.l.) - systém racionálně pojatých etických pravidel, založených na myšlence blízkosti až totožnost morálně dobrého a užitečného. Mravní charakter mezilidských vztahů a etické povinnosti, vyplývající z jeho „zlatého pravidla“ – co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim“. Hovory – psychologické postřehy s cílem poskytnout návod, jak si počínat v mezilidských vztazích. Konficius dnes – tradiční smysl pro solidaritu, ritualizace spol. života

10. Historie psychologie • Lao-c’ (400 př. n. l.) taoismus (tao = cesta, bytí) – protiklad konfuciánského racionalismu. • Založený metafyzicky, snaha dovést lidi k vyšší sebereflexi. • Veškerá skutečnost je tvořena z protikladů (světlé x temné, tvrdý x měkký, mužský x ženský – jin a jang). • Pohled na svět zorným úhlem polarit – vliv např. na zakladatele hlubinné psychologie C.G. Junga (existence mužského principu v ženě a ženského v muži (mužský pláč). • „Bez hlubin není výšin“.

11. Historie psychologie Spravuj zemi s opravdovostí, / používej vojska s důmyslností,  / získávej svět nevměšováním Čím více je ve světě zákazů a zápovědí, / tím více lid chudne. Čím více je ostrých nástrojů mezi lidem, / tím více je zmatků v zemi. Čím více chytrosti a obratnosti má člověk, / tím více vzniká výmyslů a výstředností. Čím více se vydává zákonů a nařízení, / tím více je zlodějů a lupičů. Proto praví moudrý: Já nezasahuji - a lid se sám rozvíjí; / setrvávám v klidu a tichu - a lid se sám napravuje; nevměšuji se - a lid sám od sebe prospívá; / nic si nežádám - a lid sám si uchovává jednoduchost.

12. Historie psychologie Filozofické směry a jejich představitelé Dualismus Dualisté se domnívají, že tělo a duše jsou dvě oddělené entity. Mohou se ovlivňovat, ale podstata každé je jiná.

13. Historie psychologie Antika Alkmaion – 5. století př.n.l. – lékař, odhalil souvislost mezi duševním výkonem a činností mozku Hippokrates (4.- 5. st. př.n.l.) rozčlenil lidi do 4 temperamentů podle tělních tekutin (černé žluče (melos), žluté žluče (chole), krve (sanguis) a slizu (flegma). Pomáhat nebo aspoň neškodit. Galén (2. století př.n.l.) – zdokonalil typologii a usiloval o co největší propojení filozofie a medicíny (Čapek – Bílá nemoc). Věřil v existenci duše – zlá duše je duše nemocná. Epikureismus – lidské chování je založeno na vyhledávání slasti a vyhýbání se bolesti (S.F.) – filozofie- činnost navozující slast prostřednictvím myšlení  Sofokles (Král Oidipus), Seneca – lidské psýché

14. Historie psychologie Proč pekař dokáže upéct padesát stejných perníků? Proč jsou všechny slepice stejné? Věříte, že lidé mají nesmrtelnou duši? Mají muži a ženy stejný rozum?

15. Historie psychologie Platón Všechny věci v přírodě, jichž se můžeme dotknout nebo které můžeme cítit, „plynou“. Neexistuje tedy žádná pralátka nepodléhající rozkladu. Vše, co patří do světa smyslů, je utvořeno z látky podléhající času. Zároveň je ale všechno utvořeno podle nadčasové formy, věčné a neměnné… (duševní vzor). Tyto formy nazval idejemi (idea koně, idea člověka), které existují ve světě idejí (v němž jsou neměnné a věčné obrazy a vzorce, které stojí za všemi tvary, jež se v přírodě vyskytují). Svět idejí můžeme spolehlivě poznat rozumem. Svět smyslů – svět idejí I člověk je bytost skládající se ze dvou částí: těla, které pomíjí (s ním jsou spojené smysly a proto jsou nespolehlivé). Máme nesmrtelnou duši, kde přebývá rozum. Duše nemá materiální podstatu, patří do světa idejí. Duše existovala dřív, než se zabydlela v těle. Byla součástí světa idejí. V okamžiku, kdy se dostane do těla, původní dokonalé ideje zapomíná. Člověk postupným získáváním zkušeností se na tyto ideje rozpomíná (anamnesis… kůň). Všechny jevy v přírodě jsou jen stínovým odrazem věčných tvarů idejí. Existuje něco, co si pamatuje, jak vše vypadá….

16. Historie psychologie Platón Názory na duši - Faidon (O nesmrtelnosti duše, Faidros (O poměru duše ke světu idejí), Symposion (O lásce), Ústava

17. Historie psychologie Co bylo dřív? Slepice nebo ideje slepice? Jaký je rozdíl mezi rostlinou, zvířetem a člověkem? Proč prší? Co má člověk dělat, aby žil dobrý život?

18. Historie psychologie Aristoteles Zatímco Platón se odvrátil od světa smyslů a používal pouze rozum, Aristoteles používal i smysly a věnoval se pozorování přírody. Platón: ideje slepice --- slepice Aristoteles: slepice --- ideje slepice Poté, co spatříme jistý počet slepic, si vytvoříme ideu slepice. Idea sama o sobě neexistuje. Forma slepice je pak pro Aristotela souhrnem vlastností slepice – druh/rod. Je přítomna v každé slepici jako zvláštní „slepičí vlastnost“. Tak je vlastní slepice a její forma neoddělitelná stejně jako duše a tělo. Ve vědomí neexistuje nic, co by předtím neprošlo smysly. (Platón – ve vědomí neexistuje nic, co by neprošlo světem idejí – odkud se ale vzala „idea“ koně?). Aristoteles: vše, co si myslíme, se dostalo do našeho povědomí prostřednictvím toho, co jsme viděli a slyšeli. A máme i rozum a vrozenou schopnost všechny smyslové dojmy třídit …. Lidé mají rozum, ale je zcela prázdný, dokud nezačneme vnímat smysly –tabula rasa.

19. Historie psychologie Aristoteles Skutečnosti se skládají z různých jednotlivostí, které jsou jednotou látky a tvaru. Látka – „hýlé“ je materiál, ze kterého jsou věci utvořeny Tvar – „morfé“ je souhrn zvláštních vlastností, které dělají slepici slepicí a koně koněm. Jaká je tedy forma slepice nebo koně? V látce je tedy obsažena možnost dosáhnout jisté formy či tvaru, látka se snaží uskutečnit v sobě zabudovanou možnost – celá příroda je tak vlastně přechodem od možnosti (a omezeních – ze slepičího vejce se husa nevylíhne) ke skutečnosti. Příklad: sochař – beztvarý kámen – kůň Slepice: kdákání, snášení vajec---- Kůň: běhání, skákání, ržání… Ale i kámen – jeho formou je např. padat

20. Historie psychologie Aristoteles a chápání příčinnosti V přírodě existuje několik typů příčin, nejdůležitější je pochopit příčinu účelovou. Rozbité okno – rozbilo se, protože do něj P. hodil kámen. Proč??? Proč prší? Prší proto, že se vodní pára v mracích ochladí, vytvoří vodní kapky a ty pak spadnou díky gravitační síle dolů. Aristoteles by souhlasil, ale toto jsou jen první tři příčiny ( látková příčina – právě ve chvíli, kdy se vzduch ochladil, byly vodní páry v mracích), hybná příčina- působící –vodní páry se ochladí, formální příčina (tvarová) – přirozeností vody je padat na zem. Příčina účelová - lidé, zvířata i rostliny potřebují déšť, aby mohli žít a růst. V celé přírodě je účelovost – prší, protože rostliny mají růst a hrozny rostou proto, aby je lidé mohli růst. Současná věda tímto způsobem neuvažuje, považuje vodu a jídlo za základní podmínky k životu. Ale účelem vody není tišit žízeň.

21. Historie psychologie • Aristoteles a život • Člověk je šťastný jenom tehdy, využívá-li všechny svoje schopnosti a možnosti. • Tři formy štěstí: • Z životních radostí a potěšení • Z života svobodného a odpovědného občana • Ze života vědce a filozofa • Aby byl člověk šťastný, musí být tyto tři podmínky splněny zároveň. Dnes bychom řekli: ten, kdo pěstuje jen tělo, žije nedostatečně stejně jako ten, kdo užívá jen svou hlavu. • Vztah k lidem: zlatá střední cesta (statečnost, štědrost) • Vztah k jídlu: vyrovnanost a střídmost vedle k harmonickému životu • Mens sana in corpore sanum.

22. Historie psychologie Aristoteles a pohled na přírodní jevy Aristoteles dělí přírodní jevy do různých skupin a vychází z vlastností – co mohou, jaké mají možnosti a co dělají - jak tyto možnosti realizují. Živé věci – jaké jsou jejich možnosti? Přijímat výživu, růst, rozmnožovat se, vnímat okolí a pohybovat se v něm (lidé a zvířata), lidé pak navíc schopnost myslet Takto vyhraněné hranice nejsou v přírodě vždy… přechody od jednodušších ke složitějším… Kromě toho – člověk má jiskru božského rozumu – „musí existovat Bůh, který uvádí všechny děje do pohybu“. Změny na Zemi jsou řízeny pohyby Slunce a planet. Ale musí být něco dalšího, co způsobuje pohyby nebeských těles – první hybatel neboli Bůh (je prvotní příčinou pohybů).

23. Historie psychologie Aristoteles a názor na ženy!! Platon: ženy mohou patřit mezi vládce stejně jako muži, vládci řídí silou rozumu a ženy mají stejný rozum jako muži. Stát, který nevzdělává a nevychovává ženy, je jako člověk, který cvičí jen pravou rukou. Aristoteles: ženám „cosi“ chybí, je to „neúplný muž“. V procesu rozmnožování je žena pasivní a přijímající, kdežto muž je aktivní a dávající. Žena je jako půda, ten, kdo zasévá, je muž. Proč tento názor? Neměl zkušenosti – jak je nebezpečné, když se ve vědě a filozofii pohybují jen muži! Dopad: Středověká církev přejala Aristotelův názor na ženy, přestože v Bibli nemá žádné opodstatnění. Ježíš nebyl nepřítel žen.

24. Historie psychologie Aristoteles a duše Vychází z učení o anamnéze (rozpomínání), ale postupně si uvědomuje, že vzpomínání je psychologický jev. Dospívá k přesvědčení, že smysly nás neklamou. Duše je v těle působící účelná síla (entelechia), tělo je látka, které dává duše tvar. Věda o duši – přírodověda (duše vegetativní a animální, kterou máme společnou se všemi živými organismy) i metafyzika (nesmrtelná podstata rozumu (ducha) není vázána na tělo). Rozum- duch: jako jediný přichází zvenčí a jako takový je božský. Člověk není jen duše ani jen tělo – je bytostí skládající se z duše a těla. Duševno – ne jen duševní úkony (moderní psychologie), ale také duše jako jejich zdroj. Etika Nikomachova– lidské sklony a povahové vlastnosti. Připisuje sice určité povahové vlastnosti určitým fyziognomickým typům, ale jsou zde i úvahy o roli charakteru v procesu přesvědčování. (Theofrastus – 30 povahových typů (nestyda, klevetník, neotesanec).

25. Historie psychologie • Psychologie a teologie • Sv. Augustin (354-430) • Dualismus těla a duše, ale život člověka – to znamená život těla a duše zároveň • Vyznání (mládí Augustýna, analýzy lidských sklonů a vášní). • V paměti se skrývá i zapomenuté (psychoanalytický výrok) • Nejdůležitější: pasáže věnované paměti a také vůli, která patří vedle paměti a myšlení ke způsobilostem duše. • Dvě vůle a jedna duše – předchůdce moderních teorií konfliktu (za hlavní příčinu zla označuje svobodnou vůli)

26. Historie psychologie • Psychologie a teologie • Sv. Tomáš Akvinský (1224-1274) • Aristotelův princip entelechie – tělo je Bohem určený nástroj duše • Psychologická témata: vášně;rozum a vůle - nejvyšší složky lidské duše: (člověk touží po blaženosti, ale rozumem může dospět k tomu, že největší blaženost je bohulibá činnost). • Svoboda vůle souvisí s rozumem - je jí nadřazen, protože je založen na vrozené schopnosti rozlišovat dobro a zlo. • Obohatil Aristotela ve všech oblastech založených na empirismu a obohatil jej myšlenkou křesťanské lásky k bližnímu.

27. Historie psychologie Racionalismus Racionalisté zdůrazňují rozuma zajímají se o způsoby poznávání reality. Upozorňují, že naše smyslové vjemy jsou často velmi nespolehlivé. K platným závěrům se dojde jedině intelektem, který v sobě už od počátku obsahuje určitý daný základ poznání.

28. Historie psychologie • Období renesance • Psychologie – není samostatná disciplína, ale věnuje se jí zvýšená pozornost • Giovanni della Porta (1535 -1615) -Fyziognomiečlověka • Různé typy obličejů s fyziognomií zvířat – usuzoval na podobné vlastnosti (člověk-prase, člověk osel) • Juan Luis Vives (1492 -1540) – O duši a životě • Soupis způsobů, jak se představy a myšlenky v mysli spojují asociacemi (předchůdce asocianismu) • Zabýval se tématy: vliv výchovy na duševní život člověka, role intelektu ve struktuře psychiky, vliv afektů na zapamatování.

29. Historie psychologie • De anima et vita - průkopník empirické psychologie • O duši nelze jen spekulovat, ale je třeba zabývat se skutečnými duševními procesy a zkoumat je. • Snaha o smíření aristotelského pohledu na duši jako svého druhu tělesnou funkci a Platonského konceptu duše jako imateriální a nesmrtelné substance. Mentální schopnosti člověka závisí na povaze a konstituci jeho těla. • „Druhy“ duše • vegetativní duše (tj. výživa, růst a reprodukce), • duši citlivá (pět vnějších smyslů) • duši myslící (vnitřní smysly, tj. různé poznávací schopnosti, včetně představivosti, fantazie a úsudku, které jsou umístěny ve třech komorách mozku, a jejichž činnosti vyplývají z podnětů vnějších smyslů). • Definice duše: „hlavní činitel obývající tělo přizpůsobené k životu (agens praecipuum, habitans in corpore Apto ad vitam).„ • Emoce (affectus, affectiones) – „činy těch schopností, které příroda vložila do naší duše pro výkon dobra a zamezení zla, pomocí nichž jsme vedeni k dobru a zaváděni od nebo proti zlu". Zdůrazňuje, že pojmy "dobro" a "zlo" se v této definici rozumí ne to, co je ve skutečnosti dobré nebo zlé, ale spíše to, co každý člověk za dobré nebo zlé považuje. • Ze studia lidské duše vychází při stanovení zásad platných nejen pro individuální chování a vzdělávání, ale také na sociální reformy a praktické záležitosti obecně. Psychologie je relevantní pro všechny disciplíny. „Studium lidské duše ", jak píše v De tradendisdisciplinis, "má nejužitečnější vliv na všechny druhy poznání, protože naše poznání je určeno pochopení naší mysli, a ne věci samotné"

30. Historie psychologie René Descartes (1596 – 1650) Zásadní vliv na vývoj západního myšlení, i pro psychologii. „Cogito, ergo sum“ Položil základy filozofie nové doby. Starověký filozofický systém: Platón a Aristoteles Středověk: Tomáš Akvinský (most mezi Aristotelovskou filozofií a křesťanskou teologií) Renesance: změť starých a nových myšlenek o přírodě, vědě, Bohu a člověku 17. století – filosofie potřebuje urovnat nové myšlenky do jasně formulovaného systému. O to se pokouší Descartes – zabýval se otázkou toho, co víme – jistotou našeho poznání a otázkou vztahu mezi duší a tělem. Obě tyto oblasti charakterizují filozofickou diskusi posledních 150 let.

31. Historie psychologie V Descartově době – v přírodních vědách vznikají metody, která by měly podat spolehlivý a přesný popis procesů v přírodě. Descartes se ptá, zda takto spolehlivá metoda neexistuje i ve filozofické reflexi. Nová fyzika – otázka původu hmoty – co určuje fyzikální procesy v přírodě, jejich mechaniku. Čím mechaničtěji je svět chápán, tím naléhavější byla otázka vztahu duše a těla. Do 17. století byla duše = duch života, jímž jsou prodchnuty všechny bytosti (Aristoteles – duše je přítomna v celém organismu jako jeho životní princip, co se od těla nemůže odtrhnout… duše rostlin a zvířat. Od 17. století – radikální hranice mezi duší a tělem. Tělo a duše – 2 různé entity z různých substancí, které se vzájemně ovlivňují ( soužití – harmonické i soupeřivé). „I kdyby tělo neexistovalo, duše by nepřestala být tím, čím je nyní“ -Rozprava o metodě). Striktní dualismus - ostré odlišení duše (nehmotné, nesmrtelné) a těla - dnes přijímán v západní kultuře do značné míry jako samozřejmost (hádala se duše s tělem…) Důvodem bylo, že všechny fyzické předměty, tedy i tělo zvířat nebo lidí – bylo vysvětlováno jako mechanický proces. Lidská duše ale nemohla být součástí této mašinérie. Co je tedy duše? A jak něco „duchovního“ dokáže uvést do pohybu mechanický proces? Jak tělo ovlivňuje duši a duše tělo?

32. Historie psychologie Dvě různé skutečnosti – obě pocházejí od Boha (Bůh existuje nezávisle na čemkoliv) Vnější skutečnost – hmota, tzv. rozprostraněnost – res extensa (hmota zabírá místo v prostoru, lze ji dělit, nemá ale vědomí) Myšlenková skutečnost (duše) – res cogitans, duše nezabírá žádné místo v prostoru, nelze ji dělit Myšlenka je naprosto nezávislá na hmotě a materiální procesy probíhají nezávisle na myšlení. Tělesné pochody jsou závislé na jistých zákonitostech, co, co chápeme rozumem, se neodehrává v těle, ale v duši, která je na hmotném světě nezávislá. Cogito, ergo sum Došel k tomu, že pochybuje o všem. Jednou věcí si ale jist byl, a to tím, že pochybuje. A když pochybuje, tak myslí. A když myslí, je myslící bytost – Cogito, ergo sum… Mezi myšlenkou a existencí je souvislost, čím je myšlenka jasnější, tím jistější je i existence – myšlenka dokonalé bytosti – Boha) (stejně jako Platon – to, co chápeme rozumem, ve skutečnosti existuje mnohem reálněji než to, co vnímáme smysly).

33. Historie psychologie Zavedení pojmu vědomí do psychologie. (Cogito totiž v jeho pojetí znamenalo nejen myšlení, ale také cítění, vnímání, porozumění). Duševní je chápáno jako vědomé a vědomím je míněno vše, co v mysli vystupuje jako objekt (vnímaný předmět) i jako stav (cit). Duše je myslící substance. Všechny duševní stavy, tedy to, co subjekt vnímá, co si myslí, představuje a pociťuje, je subjektivní.“ Descartovy myšlenky v psychologii – psychofyzický paralelismus (W. Wundt a jeho žáci)

34. Historie psychologie Benedict Spinoza (1632 - 1677) FILOZOFICKÝ MONISMUS Duše i hmota jsou dvě stránky téže substance, která se někdy projeví jako duchovní, jindy jako hmotná (redukce rozdílů ducha a těla na jednotný princip bytí) Psychologický aspekt: duševní a tělesné jsou jen dva atributy přírodního dění, které tvoří jednotu, jsou projevem téže substance. Etika – věnuje se afektům (Geothe, E. Fromm – problematika svobodné vůle)

35. Historie psychologie Empirismus Přístup z opačného konce: nejdůležitějším zdrojem poznání je naše zkušenost – jen to, co vnímáme, je skutečné. George Berkeley „Být je být vnímán".

36. Historie psychologie Počátky – Roger Bacon (1214 – 1292) Empirici: střízliví, realističtí, pragmatičtí – bližší jim je zdravý selský rozum a každodenní zkušenost Doporučení Královské vědecké společnosti: komunikovat spíše jazykem řemeslníků, venkovanů a kupců než vědců a mudrců“. Psychologie: spor mezi zastánci vrozených idejí (Platon, Descartes, Spinoza) a empiriky (ideje jsou odvozeny ze zkušenosti) Thomas Hobbes (1588 -1679) Homo homini lupus Hobbes – zakladatel asocianismu (sled myšlenek) – základy experimentální psychologie 19. st a behaviorismu (20. st) Vše, co se odehrává v naší mysli, vzniká ze smyslových zážitků. V lidské mysli není představa, která by nebyla zpočátku, úplně nebo zčásti, vyvolána smyslovými orgány. Leviathan– jednoz prvních děl sociální psychologie (podstatě, zřízení a moci státu církevního a občanského)

37. Historie psychologie Společenská smlouva je pojem z filosofie a společenských věd. Jedná se o teorii, podle níž veškeré právní a mocenské vztahy ve společnosti jsou dány jakousi implicitní dohodou mezi všemi členy dané společnosti. Motivací je nejistota, kterou lidé pociťují. Výměnou za ztrátu části svobody se jim dostává ochrany jejich oprávněných práv a jistoty. Reprezentanty této teorie jsou Thomas Hobbes, John Locke a Jean-Jacques Rousseau. Hobbes se domníval, že lidé jsou ve své povaze špatní, proto musí být nad nimi suverén, který tuto špatnost trestá a vynucuje si dodržování svých norem. Naopak Rousseau si idealizuje stav před existencí společenské smlouvy. Glorifikuje divocha. Domnívá se, že civilizace naopak v člověku zabíjí jeho dobré vlastnosti.

38. Historie psychologie Asocianismus Asocianismus má původ v empirismu. Asocianisté věří, že všechny psychické jevy vznikají na základě asociací – spojování. Jeden jev způsobí druhý – ten způsobí něco třetího a tak dále... podle zákona příčiny a následku. Člověk je ta známá čistá deska – Aristotelova tabula rasa – a obsah získává asociacemi. Odtud inspirace pro výrok Johna Lockea: „Nic není ve vědomí, co dřív nebylo ve smyslech."

39. Historie psychologie John Lock (1632-1704) • Otec anglického empirismu • Vliv na další směrování britské psychologie a filozofie • Kritik Descarta (vrozené ideje) • Zkoumání lidského rozumu (EssayConcerningHumanUnderstanding) • Pokouší se zjistit, odkud se v nás berou znalosti – zkoumá zkušenosti vlastní i jiných, ptá se, co se odehrává a v jakém pořadí, že výsledkem jsou znalosti. • Vnímání navzdory objektivnímu podnětu je subjektivní a neodráží objektivní hodnoty (Experiment – voda, efekt kontrastu, vlažná voda – studená, horká) • V intelektu není nic, co by před tím nebylo ve smyslech. Duševní život je produktem zkušeností zprostředkovaných činností smyslů. Zdrojem idejí (ideje – vjemy až abstraktní pojmy) jsou počitky a reflexe (nejrůznější akty naší mysli). • Naše smysly předávají mysli počitky (jednoduché ideje) a z nich se postupně vytvářejí ideje reflexivní (odraz vlastních schopností vnímat, myslet), - ze vzájemného působení těchto dvou druhů idejí vznikají všechny ostatní.

40. Historie psychologie • Rekapitulace • Tělo a duše pokládali za oddělené jevy: d... • Rozum zdůrazňovali: r... jejichž představitelem byl: R... D... • Autorem výroku "Být je být vnímán" je: G... B... , který patří k: e... • Asociace = s...

41. Historie psychologie Pozitivismus "Pozitivní" v tomto případě neznamená "kladný", ale "přesný". Pozitivisté požadují, aby byla veškerá tvrzení řádně dokázána. Svět je poznatelný jen do té míry, do jaké je pozorovatelný. Co není pozorovatelné, nemůže být poznáno.

42. Historie psychologie 19. století – rozhodující etapa ve vývoji psychologie Určující faktor: prolínání s přírodními vědami (prudký rozvoj biologie, chemie, fyziky) – v psychologii zdomácněl experiment a na to navázal filozofický směr pozitivismus. August Comte (1798-1857) Pozitivní filozofie – věda má odmítnout jakoukoliv metafyziku a vycházet je střízlivého zobecnění objektivních poznatků. Psychologie – nedostatečně vědecká Vliv na rozvoj psychologie – ve snaze dokázat vědeckost psychologie začali odborníci budovat psychologii po vzoru přírodních věd. Používali stejné metody (experimenty), snažili se dokázat, že duševní procesy lze měřit (reakční časy) a kategorizovat – díky tomu se psychologie vymanila z područí filozofie.

43. Historie psychologie Které dva psychologické směry se v pozitivismu inspirovaly nejvíce? Behaviorismus – neuznával pojmy jako osobnost, vůle, motivace, protože jejich existenci nelze dokázat Biologický přístup – zkoumá často evidentně existující hmotné elementy jako jsou hormony, nervy či DNA.

44. Historie psychologie Hermann von Helmholtz(1821-1894) • Spoluobjevitel zákona o zachování energie • Změřil rychlost nervových přenosů • Rychlost reakce 50 – 100 m/s • Skandál - dosud se předpokládalo, že duševní děje a volní činy se dějí současně) • Idea, že chvíli trvá, než se myšlenka zformuje a promění čin – malá revoluce!!!

45. Historie psychologie Evolucionismus Celá živá příroda se vyvinula na základě náhody, přírodního výběru a přežití nejsilnějších. Všichni (celá živá příroda) máme společný původ. Vývoj jednotlivých druhů se odehrával pomocí postupných změn, na jejichž počátku stála náhoda - náhodná genová mutace, která způsobila, že nový organismus měl některý znak nebo vlastnost trochu jiný, než jeho rodič(e). Pokud to byla změna k lepšímu, tedy zvyšovala pravděpodobnost přežití tohoto organismu, její nositel žil a předal ji dál na své potomky. Tomu se říká přírodní výběr – přežije ten, kdo má pro přežití nejlepší vlastnosti ("přežití silnějšího„). Přežije ten, kdo si umí v nastalých životních situacích nejlépe poradit – neboli ten, kdo se na dané podmínky nejlépe adaptuje. (Charles Darwin) Kreacionismus Naše tělo bylo stvořeno stejně jako naše psychické zázemí. Všimněte si podobnosti slova "kreacionismus" se slovem "kreativita" – tedy tvořivost, v tomto případě "stvořivost„.

46. Historie psychologie Funkcionalismus Z Darwinovy teorie se vyloupl funkcionalismus – podle něho se máme duší zabývat po stránce funkce. Funkcionalisty zajímá, k čemu psychické funkce slouží a jak pracují. Významným představitelem funkcionalismu byl William James, autor slavných Principů psychologie a člověk, který také v r. 1875 jako první psychologii v USA přednášel. • William James1842-1910

47. Historie psychologie Strukturalismus Strukturalisty zajímá struktura – složení. Tedy z čeho se psychika skládá. Strukturalista zkoumá jednotlivé vjemy, části zkušeností... Tento směr, jehož zakladatelem byl Edward Titchener, prakticky vymřel, protože, řečeno s gestaltisty, "celek je víc, než součet jeho částí" Edward Tischener - 1867-1927

48. Historie psychologie • Rekapitulace • pozitivní = p... • představitelem pozitivismu a zakladatelem sociologie byl: A... C... • hypotézu stvoření světa zastávají: k... • psychickými funkcemi a jejich účelem se zabýval: f... , jehož představitelem byl W... J...

49. Organizace zimního semestru http://www.psychotesty.psychoweb.cz/rozcestnik-psychotestu/psychologie-osobnosti