Historie vzniku EU 2. část

1. Historie vzniku EU 2. část

2. Američané a Britové tlačí po druhé světové válce na politické řešení situace, které by umožnilo obnovu Německa a neohrozilo mír. • Francie byla vyzvána, aby navrhla řešení • Nato Jean Monnet přeložil revoluční projekt, který vedl ke spojení zdrojů uhlí a oceli Německa (tehdy strategických surovin) a Francie pod společnou kontrolou „Evropské vlády“.

3. Ministr zahraničních věcí Francie Robert Shuman tento projekt přijal a vyhlásil (slaven v Evropské unii jako „Den Evropy“ – 9. května) • V r. 1952 vzniklo na základě Pařížské dohody podepsané (na 50 let) mezi Francií, Itálií, Německou spolkovou republikou, Nizozemím, Belgií a Lucemburskem na následujících 50 let Evropské sdružení uhlí a oceli – ESUO

4. Úspěch ESUO • Do r. 1954 byla pak postupně ve Společenství zrušena vzájemná cla a další překážky obchodu s uhlím a oceli, do r. 1958 se postupně vytvořila společná celní politika vůči třetím zemím. • ESUO sehrálo důležitou roli nejen v poválečné obnově obou odvětví, ale i při jejich modernizaci a pozdější restrukturalizaci. • Pro velký úspěch se v r. 1955 se rozběhla další jednání na vysoké politické úrovni s cílem nalézt pokračování započaté sektorové integrace.

5. EHS a Euroatom v Římě v r. 1957 podepsány na dobu neurčitou dvě smlouvy (tzv. římská smlouva). Jedna o založení Evropského hospodářského společenství – EHS (European Economic Community – ECC) a druhá o založení Evropského společenství pro atomovou energii Euroatom. Zakladatelské listiny podepsalo stejných šest států jako v r. 1951 smlouvu o ESUO.

6. EHS • Smlouva o EHS položila úplný právní základ integraci tak, jak existuje do dnešních dnů. • Uzákonila odstranění administrativních omezení obchodu, včetně cel a všech dalších opatření. Na základě této smlouvy byl tudíž vybudován společný trh spočívající na volném obchodu uvnitř EHS a celní unii vůči vnějšímu světu.

7. 1968 byl s 18 měsíčním předstihem naplněn harmonogram odstraňování obchodních překážek mezi členskými státy EHS a začalo se hovořit o existenci „společného trhu“. V tomto období začala i Velká Británie usilovat o členství v EHS. Původně se Británie orientovala spíše na úzké vztahy s USA

8. 25 let po 2.sv.válce nepřetržitý růst • v nejrychlejším tempu v dějinách. • Současně se země s relativně nízkým důchodem na hlavu – Itálie, Rakousko, Španělsko, Řecko a Japonsko – rozvíjely nadprůměrným tempem. • Termín „hospodářský zázrak“ se poprvé uplatnil na pozoruhodně rychlý růst západního Německa po r. 1948. Poté bylo zaznamenáno, že např. Itálie či Japonsko měly tempo růstu ještě vyšší.

9. Konec 70.let a 80. léta – světová stagnace • Zhroutil se měnový systém vázaný na dolar a jeho zlatý standard. Ve všech významných ekonomikách rostla inflace a nezaměstnanost. • V r. 1971 byla zrušena směnitelnost dolaru za zlato a po jeho devalvaci v r. 1971 a 1973 převládl postupně systém pohyblivých měnových kurzů (floating). • V r. 1979 vytvořily členské země ES Evropský měnový systém s cílem zajišťovat stabilitu kurzů. Pilířem se stala společná peněžní jednotka ECU.

10. Ropná krize • V roce 1970 se země OPEC podílely jednou třetinou na světové produkci ropy. V sedmdesátých letech se dohodly na jednotném postupu a během deseti let zvýšily cenu surové ropy desetkrát. • Když vezmeme v úvahu tehdejší vysokou závislost světové ekonomiky na ropě, měla tato změna jak na průmyslově vyspělé země, tak na rozvojové země doslova zničující účinek.

11. V r. 1973 přijalo EHS poprvé nové členy: Velkou Británii, Dánsko a Irsko. • V případě Británie a Dánska tak začal dlouhodobý proces vnitřních sporů s EHS • Pro nalezení únosných kompromisů byla ustavena v r. 1974 Evropská rada (tzv. summit) hlav států. Ani tento, nejméně dvakrát ročně zasedající summit státníků, však dlouho nedokázal vyvést země z období stagnace • Integrace v sedmdesátých letech byla postupně rozšířena do oblastí podpory zaostávajících regionů, ochrany životního prostředí a podpory vědy

12. Přeměna EHS na ES a nová smlouva o EU • V r. 1991 na zasedání Evropské rady (summitu) v Maastrichtu pak byla podepsána • novela Smlouvy o založení EHS, kterou bylo přejmenováno naEvropské společenství - ES a • zcela nová Smlouva o Evropské unii. • Dále Maastrichtská smlouva obsahovala závazek – do r. 1999 uskutečnit měnové sjednocení – společná měna EURo v kompetenci Evropské centrální banky.

13. Druhý dokument, Smlouva o EU, nezrušil stávající Evropské společenstvíani nezaložil novu organizaci, pouze kodifikoval postupy spolupráce v dalších, neekonomických oblastech („pilířích“) integrace: v zahraniční a bezpečnosti politice (2. pilíř EU), a justici a vnitřních věcech (3. pilíř EU). • Další vývoj v 90. letech ukázal, že zatímco hospodářská a měnová unie (HMU) byla logickým a dobře připraveným pokračováním jednotného trhu, druhý a třetí pilíř EU byly spíše rychlou reakcí na novu situaci a musely svůj způsob existence obtížně hledat.

14. Harmonogram realizace HMU byl podle Maastritchtské smlouvy zcela dodržen. Od ledna 1999 je euro jedinou měnou na území 12 států. Pro další léta byly vytýčeny za priority, kromě jiného, • úsilí o růst, • konkurenceschopnost a • zaměstnanost, neboť EU nemohla nepřevzít část odpovědnosti za řešení problémů chronické nezaměstnanosti a výkonnostního zaostávání Evropy za USA a Japonskem.

15. V lednu 1995 vstoupily do EU Švédsko, Finsko a Rakousko. • S výjimkou států, které o vstup do EU nestojí (Švýcarsko, Norsko) a mikro států (Vatikán, Monako nebo Andora), se v květnu 2004 staly členskými státy dalších 8 dříve socialistických zemí a Kypr a Malta. • Leden 2007 – vstup Rumuska a Bulharska