Techniky sběru dat

1. Techniky sběru dat • Mezi základní techniky sběru dat patří: • Dotazování: • Dotazníkové šetření • Rozhovor • CAPI • CATI • CAWI • Pozorování • Studium dokumentů • Speciální techniky sběru dat • Kvalitativní výzkum • FG • IDI

2. Volba technik sběru dat (2) Volba výzkumných technik závisí rovněž na praktických zřetelích, tj. časových dispozicích a finančních možnostech. Obtíže tohoto druhu často vedou k volbě dotazníkového šetření. Výzkum však nelze stavět pouze na dotazování, tj. pozorování hromadných jevů (to je výhodné např. u spotřebitelských zvyklostí). Budeme-li zkoumat např. kvalifikaci lékařů, vztahy ve skupinách – šikanování nepůjde o hromadný, masový jev a bude třeba volit trochu jiné metody. Doporučuje se volba více výzkumných metod a technik výzkumu, jednak proto, že se výsledky verifikují a jednak proto, že to umožňuje možnost srovnání. Při výběru metody a poté i konkrétních technik sběru empirických dat výzkumník rozhoduje, které z alternativních metod použije. Každá metoda s sebou nese určité náklady, nezbytné výdaje času, práce a peněz. Jestliže náklady použití nějaké metody jsou příliš vysoké, je třeba zvážit, zda bychom neměli použít metodu jinou, která je méně dokonalá, ale levnější a poskytne výsledky s nepříliš odlišnou poznávací hodnotou. Příklad: nejlepší by bylo „sčítání lidu“ dělat každých 5 let, nicméně ověření klíčových ukazatelů dovoluje předpovědět s určitou mírou správnosti řadu dalších charakteristik, které není potřeba zkoumat náročným způsobem v celé populaci tak často – mikrocensus. Daň za taková rozhodnutí, kdy rezignujeme na nákladnější a zároveň dokonalejší a přesnější metody ve prospěch jednodušších a snáze použitelných, přijímali jen v nejnutnějších případech a svá rozhodnutí zdůvodnili. Jde o to, že hranice přípustných rezignací na přesnost nebo stupeň zdůvodnění jsou v nemalé míře závislé na povaze zkoumaného problému a závěrů z něj plynoucích. (např. závažnost výzkumu z něhož se bude měnit sociální dávky….)

3. Terénní sběr dat • Etapa sběru dat zaujímá v sociologickém výzkumu místo mezi fází přípravy a fází analýzy a interpretace dat. • Terénní sběr dat se zpravidla uskutečňuje prostřednictvím tazatelské sítě - tazatelů • Výběr a příprava tazatelů pro sociologický výzkum a jejich instruktáž – trénink. • Přitom je třeba řešit tyto otázky: • jaký typ tazatelů je nejvhodnější k uskutečnění terénního výzkumu, • jak bude zajištěna jejich příprava, • kolik je jich nutno vyškolit, • kde a kdy budou využiti (místo a čas). • Zároveň je třeba stanovit obsah přípravy vybraných tazatelů. Jedná se o seznámení s metodickým materiálem a praktickými návody k práci (např. k vedení rozhovoru, či k pozorování). • U výzkumů v sociálních systémech (škola, podnik, apod.) se musí výzkumník rozhodnout, v jaké z rolí vstoupí do zkoumaného sociálního systému. (mnohdy to záleží na zadavateli výzkumu). • Buď jako nezávislý výzkumník nebo jako závislý výzkumník, který je identifikovaný s určitým sociálním systémem. Být nezávislým výzkumníkem je lepší v případě, že zkoumáme formální systémy. Při výzkumu neformálních systémů se více vyplatí role závislého výzkumníka - insidera, který svou roli neprozradí.

4. Dotazování - dotazník • Dotazování se řadí mezi tzv. reaktivní metody, protože při procesu sběru informací ví zkoumaná osoba o tom, že je předmětem výzkumu. Nereaktivní technikou je např. pozorování a studium dokumentů. • Mezi metodami dotazování rozlišujeme dvě hlavní techniky, a to buď • rozhovory nebo • dotazníková šetření. • Obě metody mají řadu příbuzných rysů, ale liší se nejen svou využitelností pro zaměření výzkumu. • Dotazníkové šetření je formou dotazování, která se velice blíží standardizovanému rozhovoru s dotazníkovým archem a často se mezi těmito dvěma technikami dlouho zvažuje. • Výzkumným nástrojem je zde dotazník, který je vyplňován přímo respondentem, dotazovaným. Vyplňování může nabývat také různých podob: • dotazník je osobně předán respondentovi a po určitém časovém období (hodina, 20 minut) osobně tazatelem sbírán - tazatel je při vyplňování dotazníku přítomen a připraven odpovídat na případné dotazy - classroom technique - možné použít na skupinách studentů, vojáků, zaměstnanců podniku, kterým je možné vyplnění “nařídit“. Je jisté, že ho vyplnila správná osoba. • dotazník je osobně předán respondentovi a po několika dnech tazatelem sbírán. Není jisté, kdo ho vyplnil. • Dotazník je osobně předán respondentovi a ten je požádán, aby ho odeslal na určenou adresu (dostane ofrankovanou obálku). Není jisté, kdo ho vyplnil. • Dotazník je zaslán poštou a očekává se, že ho respondent vyplněný pošle zpět. Není jisté, kdo ho vyplnil.

5. Dotazování - dotazník • Příprava dotazníku: • sestavíme seznam toho, co chceme vědět • připravíme první formulaci otázek - nejčastěji se doporučuje napsat vše na kartičky, kde je na jedné straně napsán zkoumaný okruh a na druhé straně je přímo formulován dotaz • otázky uspořádáme do bloků podle tematických okruhů • upravíme hladké přechody mezi bloky • provedeme předvýzkum, kdy ověříme dotazník • Typy otázek: • otázky uzavřené - daná nabídka odpovědí a respondent si musí jednu vybrat. • otázky otevřené - odpověď je na respondentovi, ten použije své vlastní formulace. • otázky polouzavřené - jsou nabídnuty kategorie a je vytvořen i prostor pro vlastní odpověď (“jiné“). Vyskytuje-li se stejná “jiná“ odpověď často, můžeme dodatečně doplnit další kategorii do souboru odpovědí. • otázky filtrační-jsou to otázky, které nám zjednodušují dotazník, protože je pokládáme jen některým respondentům nebo rozdělíme respondenty na skupiny a pokládáme jednotlivým skupinám rozdílné otázky. • projekční otázky - jsou to otázky, při kterých se neptáme na názor přímo zkoumané osoby, ale zdánlivě na názor někoho jiného, nějaké fiktivní osoby. Názor zkoumané osoby se nám tam ale zcela určitě promítne. Používá se u otázek, kdy by přímý dotaz na názor mohl uvádět respondenta do rozpaků např. “Bijete své děti?“ “Někteří lidé používají při výchově dětí i tělesné tresty, jak se k tomu Vy osobně stavíte?“.

6. Č. OTÁZKA ODPOVĚĎ Dále otázku 1 Představte si, prosím jak bude vypadat váš život během příštích deseti patnácti let. Myslíte si, že se váš život v tomto období změní… (Zakroužkujte číslo jedné varianty odpovědí) -- k lepšímu -                                              - v něčem k lepšímu, v něčem k horšímu -                                              - k horšímu -                                              - nezmění se -                                              - nevím -                                        1 2 3 4 8 2 2 Lidé se velmi liší tím, do jaké míry si plánují svůj život. Řekněte mi, prosím, jak důležité je plánování ve vašem životě? (Zakroužkujte číslo jedné varianty odpovědí) - velmi důležité - spíše důležité - spíše není důležité - vůbec není důležité - nevím 1 2 3 4 8 3 Dotazování – dotazník – uzavřené otázky

7. 2. 30 Prosím, podívejte se pozorně na následující seznam dobrovolných organizací. A řekněte mi, které z nich jste členem. (Zakroužkujte číslo příslušné odpovědi) -čistící prostředky -těstoviny -mléko a mléčné výrobky -pečivo -jiné, vypište ………………………….. ………………………………………… 1 2 3 4 3 Řekněte mi tedy, jaké výrobkysi se značkou ODKOLEK spojujete? Možno více odpovědí ano ne Neodpověděl (a) a)mládežnické organizace b)organizace zaměřené na ochranu lidských práv c)kulturní organizace d)organizace poskytující sociální služby (např. starým nebo postiženým lidem) e)ženské organizace f)myslivecká sdružení g)organizace zaměřené na ochranu přírody a životního prostředí h)tradiční spolky a sdružení (hasiči, zahrádkáři, včelaři, chovatelé …) i)sportovní a rekreační organizace j)církve a církevní organizace k)odbory l)organizace poskytující zdravotní služby m)      jiné VYPIŠTE! ……………………………………. 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9 Dotazování – dotazník – polootevřené otázky

8. 4. 13 Které zásilkové služby působící v ČR znáte, i když třeba jen podle jména? NAPIŠTE! ………………………………………………………………… ……………………………………………………………….. 1. Uvedená ……………………………………… další uvedené …………………………………………………… ………………………………………………… …………………………………………………….. 14 5 Co si představujete pod slovy: „moderní společnost“? VYPIŠTE! Dotazování – dotazník – otevřené otázky Q4. Co je podle vašeho názoru největší hnací síla, motivace pro nákup mobilního telefonu značky Samsung u nás, tj.. na českém trhu? Napište Motivace ……………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………………………………………

9. Dotazování – dotazník – filtrační otázky 2.a. Jste členem nějaké “nákupní organizace” (Intersport, Garant....)? ano pokračujte otázkou 2b ne  pokračujte otázkou 3a 2.b. Do které “nákupní organizace” patří Váš obchod? ______________________________________________ (doplňte, prosím)

10. Při tvorbě kódovacího klíče Některé volné otázky mohou mít velmi různorodé odpovědi a v tomto případě je možné v kódovacím klíči sdružit více odpovědí do jednoho kódu /pokud je to možné, záleží na úvaze výzkumníka/. V tomto případě je dobré již v klíči tyto možnosti uvést. Ot. 9 1. Spokojen se současnou bankou (nemám důvod měnit) 2. Nižší poplatky (přijatelné poplatky, lepší úroky) 3. Rychlé vyřízení (rychlejší služby, pružnost při vyřízení, operativnost) 4. Doporučení přátel (známých, dobré zkušenosti) 5. Stabilnější a důvěryhodná (jištěná, má perspektivu, stabilní, větší stabilita) 6. Lepší nabídka služeb (zajímavé produkty, kvalitní služby, elektronické bank.) 7. Jednání zaměstnanců (lepší přístup k zákazníkům, profesionalita, váží si klientů) 8. Je mi sympatická (líbí se mi) 9. Zahraniční kapitál (velká zahraniční banka, nedůvěra k českým bankám) 10. Více poboček (je nejdostupnější, blízko bydliště, blízko zaměstnání) 11. Bezpečnost vkladů (bezpečné uložení, zabezpečení dat, větší jistota) 98. Jiné vypsat s číslem dotazníku 99. Neví/ neodpověděl Existuje pravidlo, že se v kódovacím klíči používá kód 98 – pro jiné odpovědi a 99 – neví, neodpověděl. Kódovací klíč by měl být: _ přehledný / pro rychlou orientaci _ výstižný / pro snadnější zařazování _ vždy musí mít možnost úniku / kód pro jinou odpověď

11. Dotazování – dotazník - otázky • otázky uzavřené - daná nabídka odpovědí a respondent si musí jednu vybrat. • - Kategorie musí být úplné, nesmí se vylučovat ani překrývat (viz znaky). Pro zpracování je to nejjednodušší forma pokládání otázek. • - Kategorie nesmí být stanoveny příliš široce – obecně, protože už není možné zpětně získat podrobnější odpovědi - opačně to jde. • - Kategorie odpovědí musí být také rovnoměrně rozložené, nesmí být např. širší nabídka odpovědí kladně nebo záporně laděných, protože to by nám dalo zcela jistě zkreslené výsledky. Např. spokojenost - velmi spokojen, dosti spokojen, někdy spokojen a někdy nespokojen, nespokojen. • Uzavřené otázky zjednodušují a urychlují vyplnění dotazníku, poněvadž předtištěné odpovědi mohou být jen zaškrtnuty. • otázky otevřené - odpověď je na respondentovi, ten použije své vlastní formulace. • - Je to velice náročné na zpracování. Všechny odpovědi se musí vypsat (při 1000 dotaznících a více je to hotové peklo), sloučit do kategorií a vytvořit kódový klíč. Potom se všechny odpovědi kódují. • - Počet těchto otázek se ve výzkumu musí omezovat, protože respondenti jsou spíše líní vymýšlet své odpovědi a zvyšuje se riziko nevyplněných otázek. • - Používá se hlavně chceme-li spontánní odpověď a předpokládáme-li, že předmět otázky respondenta zajímá, dotýká se ho nebo když sami nejsme schopni utvořit kategorie odpovědí, protože toto o předmětu moc nevíme a bojíme se zjednodušení. • - Nevýhodu komplikovaného zpracování otevřených otázek může eliminovat otázka, která se respondentovi předloží jako otevřená, ale tazatel má již zpracovány kategorie odpovědí a sám provede kódování přímo na místě. Tato technika umožňuje získat spontánní odpověď a zároveň odbourá jinak zdlouhavé zpracování otevřené otázky.

12. Dotazování – dotazník –výhody vs. nevýhody • Výhody dotazníkového šetření: • obsáhne velký počet lidí, a to na velkém územním prostoru • získává se velké množství údajů, které jsou logicky uspořádané • vyžaduje poměrně málo času na provedení, málo spolupracovníků a menší finanční náklady • respondent má více času na odpověď (než třeba u rozhovoru) • dotazníky se poměrně snadno zpracovávají • Nevýhody: • dotazníková metoda je nepružná vzhledem k různým situacím, které mohou nastat – např. formulace otázek • extenzivní charakter – nelze jít příliš do hloubky • obtížné je ověření platnosti údajů (něco se dá odstranit na základě logické úvahy, jiné údaje se musí ověřovat jinými technikami

13. Dotazník – chyby formulace otázek Formulace otázek Existuje velké množství špatně formulovaných otázek, které v konečném důsledku ztěžují sociologovi práci. Mezi nejčastější typy nevhodných otázek patří: Þ  dvojitá otázka “Jste šťasten ve svém manželství a práci?“ Þ  chybná nabídka odpovědí “Vaše vlasy jsou černé nebo hnědé?“ Þ  zjišťujeme všechno najednou “Vyjmenujete, prosím, kde jste pracoval za posledních pět le, jaké profese jste zastával, jaký byl Váš plat a proč jste odešel?“ Þ  mlhavá otázka “Chodíte často tančit?“ Þ  všeobjímající otázka “Co si myslíte o Středním Východě?“ Þ  otázka v žargónu “Má Váš manžel sebe-aktualizovanou autonomní osobnost?“ Þ  hypotetická otázka “Jaký druh vzdělání byste chtěla, aby mělo Vaše dítě?“ Þ  zavádějící otázka “Proč jste šťastný jako voják základní služby?“ Þ  otázka o názoru někoho jiného “Potěšila by Vaše rodiče výstavba nové školy?“ Þ  otázka o předpokládaných skutečnostech, které nejsou univerzální “Kterému investičnímu fondu jste svěřil své kupóny?“ Þ  sugestivní otázka “Máte rád sýry, že ano?“

14. Dotazník – formulace otázek a skladba • Na co musíme dbát při formulaci otázek • je otázka nezbytná? • není otázek příliš mnoho, nenutí to respondenty ke stereotypnímu odpovídání - např. kreslení obrazců • měří opravdu to, co chceme měřit? • bude srozumitelná každé osobě ve zkoumaném vzorku? I lidem se základním vzděláním? - v tom pomůže pilotáž dotazníku • je respondent s to poskytnou žádanou informaci? - pomůže předvýzkum • je použití otevřené otázky opravdu nezbytné? • mají uzavřené otázky vyčerpávající nabídku odpovědí nebo nepřekrývají se? (chybí-li např. “nevím“ - může to být účelem výzkumu, aby respondent musel nějak odpovědět, ale pak se musí kódovat i to, neodpověděl-li přesto) • není otázka pro respondenta nepříjemná, znepokojující, neuvádí ho do rozpaků? • Pravidla uspořádání dotazníku • 1/ Zpravidla se říká, že nejprve se zařazují širší snadné otázky neosobní povahy, úvod dotazníku by měl respondenta zaujmout, přimět ho ke spolupráci. • 2/ Ve střední části se zařazují méně zajímavé otázky. • 3/ Další část dotazníku může obsahovat citlivé nebo osobní dotazy a otevřené otázky. • 4/ Na závěr se řadí otázky typu - “zeptej se a uteč“, protože tím snižujeme riziko vyššího počtu nedokončených rozhovorů nebo nevyplněných dotazníků. • Identifikační údaje se řadí též až na konec.

15. Dotazník zasílaný poštou (Výhody vs. Nevýhody) Dotazník zasílaný poštou Výhody použití Þ  u populací řídce rozptýlených, což vylučuje zkreslení zapříčiněné nezahrnutím těchto lidí do výzkumu Þ  ekonomický výhodnost - poměrně nízké náklady, které se ale s velmi malou návratností zvyšují Þ  dotazovaný má možnost promyslet si odpovědi či konzultovat se členy rodiny Þ  dotazovaný má možnost podívat se do dokumentů na údaje, o kterých si není jistý Þ  někteří lidé neradi odpovídají tváří v tvář tazateli Nevýhody použití Þ  otázky musí být snadné, není možnost, aby es respondent zeptal na to, čemu nerozumí, tazatele vůbec nepotká - komplikované otázky mohou snížit návratnost Þ  odpovědi je třeba považovat za konečné, nelze se zeptat, vyjádří-li se respondent nepřesně (např. v otevřené otázce) Þ  nelze činit doplňková pozorování (což nelze nikdy, není-li vyplnění tazatel přímo přítomen) Þ  výzkumník si není jist, kdo dotazník vyplnil Þ  velmi nízká návratnost - okolo 30 - 40 % a méně + příklad s absurdní návratností

16. Dotazník – fáze dotazování poštou Fáze dotazování poštou 1, zašleme dopis s žádostí o spolupráci, vysvětlením účelu výzkumu spolu s dotazníkem a ofrankovanou obálkou pro odpověď - dopis by měl obsahovat: - účel výzkumu - označení instituce provádějící výzkum a zadavatele - údaj o výběrové metodě - výzvu ke spolupráci - příslib důvěrného zacházení s daty - pokyny pro vyplnění dotazníku - podle možnosti dotaz, zda chce být dotázaný obeznámen s výsledky - bývá dobré ukázat respondentům, že výzkum může být využitelný i pro ně 2, když začíná slábnout návratnost první vlny odpovědí, je třeba poslat první upomínací dopis těm, kteří neodpověděli 3, po uplynutí určité doby po zaslání prvního upomínacího dopisu je třeba zaslat druhý upomínací dopis spolu s novým dotazníkem a novou ofrankovanou obálkou 4, všem, kteří odpověděli, poděkovat Při dotazování poštou je třeba vést řádnou evidenci došlých odpovědí, abychom upomínali pouze ty, kteří opravdu neodpověděli.

18. Rozhovor – forma rozhovoru Podle toho, jakou je rozhovor prováděn formou rozlišujeme: OSOBNÍ DOTAZOVÁNÍ a, standardizovaný rozhovor s dotazníkovým archem b, částečně standardizovaný rozhovor c, nestandardizovaný rozhovor. SKUPINOVÉ DOTAZOVÁNÍ - FOCUS GROUPS Měříme více osob najednou, více než rozhovor je to spíše skupinová diskuse, kdy osoby vzájemně reagují na odpovědi ostatních. Tazatel je v roli spíše koordinátora, dává podněty pro diskusi a usměrňuje ji, odvíjí-li se špatným směrem.

19. Rozhovor – existující formy • Osobní interview (v domácnosti a na veřejnosti) • Osobní interview – za pomoci počítače (CAPI) • Telefonické interview (+ prováděné za pomoci počítače – CATI) • On-line dotazování (CAWI) • Expertní – hloubkové rozhovory • Skupinové rozhovory (focusgroups) • Mysteryshopping/calls (fiktivní nakupování)

20. Rozhovor - standardizovaný • Standardizovaný rozhovor s dotazníkovým archem spočívá v tom, že tazatel má arch, na kterém jsou formulovány otázky. On klade tyto otázky • v naprosto stejném pořadí • a naprosto stejném znění všem respondentům. • To znamená, že tazatel nemá moc možností ovlivnit průběh rozhovoru, nerozumí-li respondent otázce nemá jinou možnost, než ji ještě jednou zopakovat a neporozumí-li ani tehdy, nemůže ji přeformulovat nebo vysvětlit (zkreslení!!), ale musí zaznamenat jako chybějící údaj. • Je to velice standardizovaná forma rozhovoru. • Tuto formu rozhovoru je vhodné použít jestliže: • je dotazován velký počet osob • je soubor dotazovaných homogenní z hlediska životního stylu, kultury apod. • víme přesně, co chceme zjišťovat. • Naopak není vhodné použít jestliže: • nejsme dobře seznámeni se zkoumaným předmětem • dotazovaní se liší v životních postojích, zvycích, zkušenosti, kultuře apod.

21. Rozhovor – částečně standardizovaný a nestandardizovaný • Částečně standardizovaný rozhovor je založen na předpokladu, že je možno získat stejnou informaci od různých skupin dotázaných rozdílně formulovanými otázkami kladenými i v rozdílném pořadí. • Např. výzkum drog, kdy zkoumáme postoje mezi - uživateli, lékaři, úředníky MZ ČR, policisty, dealery, běžnými občany. Každá ze skupin používá jinou terminologii, posuzuje problematiku z jiného hlediska. • Při této technice jsou problémy s kódováním informací, důležitá je i osoba tazatele (přístup!!), je těžké ověřit, zda všechny skupiny vypovídaly o tom samém, některé skupiny mohou některé otázky nechávat bez odpovědí apod. • Nestandardizovaný rozhovor nemá předem určenou strukturu, znění ani pořadí otázek. Výzkumník se nesnaží získat stejnou informaci od každé dotazované osoby, tato forma rozhovoru se odvíjí podle dotazovaného. • Nestandardizovaný rozhovor se používá nejčastěji na počátku výzkumného projektu, kdy toho o zkoumaném předmětu moc nevíme • nebo když zkoumáme osoby z odlišného kulturního prostředí s výrazně odlišnou hodnotovou strukturou.

22. Rozhovor – pravidla • Rozhovor má svá pravidla, svou danou strukturu: • tazatel se představí • uvede název instituce, která výzkum organizuje • uvede, čeho se výzkum týká, jaký má význam a co z toho může vyplývat pro dotázaného • sdělí dotázanému, jak byl vybrán - stručně vysvětlí výběrovou metodu • ujistí dotázaného, že údaje jsou důvěrné a že nikde nebudou prezentovány v souvislosti s jeho osobou • provede rozhovor • poděkuje a rozloučí se. • Co můžeme při rozhovoru ovlivnit: • věk, pohlaví, sociální postavení, vystupování tazatelů - platí, že tazatel by měl být co nejblíže dotazovanému • délku rozhovoru

23. Rozhovor – možnosti zkreslení Potenciální možnosti zkreslení při rozhovoru 1/ efekt morčete - osoba je si vědoma toho, že je zkoumána a chová se nepřirozeně 2/ výběr role - zkoumaná osoba se chce jevit co nejlépe a stylizuje se do role, která jí není vlastní, dotazovaný si myslí, že ví, co chce tazatel slyšet, zkreslení může být vyvoláno též osobou tazatele = interviewer bias (př. mladá tazatelka a vztah k poezii) 3/ efekt záhlaví - respondent si udělá představu o výzkumu podle instituce a přizpůsobuje se tomu (př. organizace vystupující proti interrupcím/rasismu pořádá výzkum postojů k těmto otázkám, respondent se s výzkumnou organizací ztotožní) 4/ měření jako zdroj změny - výzkum vyvolá postoje, které dříve neexistovaly, postoj vytvoří až naše otázka, osoba o tom třeba vůbec nepřemýšlela, tyto postoje nemusí být nepravdivé, ale jsou nové a nestabilní (př. výzkum volného času a ochotná babička), pomůže předvýzkum, který řekne, zda je informace dostupná nebo otázky, které zjišťují úroveň znalostí v problematice 5/ stereotyp ve volbě odpovědí = response set - systematické seskupování odpovědí,dále existuje tendence souhlasit, to se dá ověřit stejnou otázkou položenou jinak (př. většině lidí je možno důvěřovat, lepší je nedůvěřovat nikomu - k tomu stejná škála), další je tendence volit střední, neutrální kategorii, řešením může být technika nucené volby - vynechat „nevím“

24. Rozhovor - tazatelé • Tazatelé: • musí mít zodpovědný přístup ke své práci • musí mít příjemné vystupování, schopni jednat s lidmi, vhodně oblečeni (př. ptá se na vztah k nato a má na sobě roztrhané džíny, výzkum mezi mladými o trávení volného času a je v saku) • musí být přizpůsobivá okolnostem, pružně reagovat na podněty apod. • Práce tazatelů spočívá především v: • získávání výběrových jednotek pro výzkum • vedení výzkumných rozhovorů • zaznamenávání odpovědí dotázaných • reprezentaci výzkumné instituci, tvorbě jeho image. • Kontrola práce tazatelů: • jako obsahová kontrola materiálů zpracovaných tazatelem - úplnost, logická správnost, přehlednost apod. • následné ověření práce u dotazovaných (5 % se výzkumná instituce dotáže, zda je tazatel opravdu navštívil - telefonicky, korespondenčním lístkem) • pozorování tazatelů při práci přímo v terénu kontrolním pracovníkem - obvykle skrytě.

25. Dotazování vs. Rozhovor (výhody a nevýhody) • Dotazník • efektivní technika postihující velký počet jedinců při relativně malých nákladech • poměrně malá časová náročnost • tazatelé nutní pouze při některých typech dotazníkových šetření • náklady na šetření na rozptýleném vzorku jsou relativně nízké • relativně přesvědčivá anonymita • shodnost výzkumného nástroje tento efekt prakticky vylučuje • vysoké nároky na ochotu dotazovaného, možnost přeskakovat otázky či vůbec neodpovídat • dotazník mohl být vyplněn někým jiným nebo společnými silami rodiny • nízká návratnost dotazníků, zvláště u některých forem dotazníkových šetření, při nízké návratnosti klesá reprezentativnost vzorku • !!!!!! Rozhovor pracný a nákladný !!!!!! časová náročnost potřeba spolupráce velkého množství proškolených tazatelů výzkum na rozptýleném vzorku je nákladný pro respondenty působí málo anonymně rozdíly mezi tazateli mohou způsobit nepředvídané reakce u dotazovaných (interviewer bias) !!!!!!! menší nároky na iniciativu respondenta, eliminace nezodpovězených otázek jistota, že dotazovaná osoba je ta, která byla vybrána do vzorku proporce úspěšně dokončených rozhovorů je vyšší než návratnost dotazníků

26. Rozhovor – osobní forma rozhovoru • Osobní rozhovory jsou nejpoužívanější metodou v primárním sběru dat. Důvody jsou následující: • Správné porozumění.Při osobním interview výzkumník (tazatel) položí otázku a respondent má dostatek času na rozmyšlenou a volbu adekvátní odpovědi. Někdy je zapotřebí ukázat seznam, obrázek či jiný materiál a získat k němu hodnocení respondenta a k tomu je nejvhodnější osobní kontakt. • Pozornost respondenta.Při osobním kontaktu výzkumník (tazatel) lépe získá a udrží pozornost respondenta než při neosobních formách dotazování. Zároveň lze zaznamenat menší počet odmítnutých a nesprávných odpovědí. Také respondent má větší pocit odpovědnosti než např. při telefonickém dotazování. • Vyšší spolehlivost. Respondent obvykle cítí při osobním dotazování větší odpovědnost a ve své odpovědi formuluje podle skutečnosti. Znamená to, že se tímto způsobem dotazování dosahuje velmi dobrá kvalitu odpovědí respondentů a získané výsledky mají vysokou hodnotu. • Dodatečné možnosti.Tazatel má možnost osobně předložit respondentovi k hodnocení různé materiály (seznamy, návrhy reklam, apod.), a to v různých formách, což by při zasílání nebylo snadné (počet těchto materiálů, možnosti jejich zasílání a návratnost).

27. Telefonické počítačové dotazování (CATI) O co jde: Tazatel usedne v telefonním studiu, kde má před sebou jednak telefon a jednak počítač s připraveným programem. Vytočí telefonní číslo respondenta a pokud tento souhlasí s dotazováním, klade mu tazatel otázky podle monitoru počítače a zaznamenává varianty odpovědí. Předem naprogramované kontroly hodnot odpovědí a logické vazby mezi jednotlivými otázkami umožňují ihned zjistit chybu a následně ji opravit. Navíc je tazatel veden někdy poměrně náročnou cestou filtračních otázek, které někdy v klasickém dotazníku raději ani nepoužijeme. V tomto směru je i dotazování snazší a rychlejší. Navíc data máme okamžitě k dispozici pro další zpracování a tato prošla již systémem kontrol. Je vhodný pro kratší dotazování, cca 5-10 minut, při rozhovoru delším než 15 minut se můžeme častěji setkat s odmítnutím (např. někdo zvoní, mám něco na kamnech atd.)

28. Telefonické počítačové dotazování (2) • Výhody: • Levnější než rozhovor (face to face), cca 50% nákladů • Zamezí vynechání otázky, resp. Odpovědi na některou otázku (nelze dál pokračovat) • Minimalizuje skutečnost, že odpovídá jiný člen rodiny, u dotazníku – celá rodina • Anonymita je přesvědčivější • Prostorově velký vzorek (celá ČR) v krátkém čase bez cestovních nákladů • Pořizuje se záznam, možný odposlech, • Nevýhody: • Výzkum je omezen na populaci těch, co mají telefon (liší se od populace ČR) • Rozvoj tohoto dotazování brzdí tele-marketing (časté nabídky zboží či služeb po telefonu, různé akce podvodníků) • Kratší dotazování • Nelze používat karty a jiné materiály (obrázky, fotografie apod.)

29. Osobní počítačové dotazování • Osobní počítačové dotazování (Computer Assistent Personal Interviewing) je dotazování s přenosným počítačem (NB), struktura rozhovoru, všechny otázky, filtry a kontroly jsou nahrány v paměti počítače. Tazatel provede rozhovor s respondentem na místě (domácnost, pronajatá místnost, jinde). • Tento způsob sběru dat na rozdíl od počítačového dotazování telefonem umožňuje reprezentativní zastoupení všech skupin obyvatelstva, na druhé straně pro rozsáhlejší výzkum je zapotřebí dosti velký počet NB. Velmi vhodný pro standardizovaná, opakovaná šetření, rychlý sběr dat. Tazatele je zapotřebí před terénním sběrem dat zaškolit. • Výhody: • ušetří se čas za nahrávání a kódování dat - rychlá metoda a nižší náklady než osobní rozhovory • filtry v dotazníku jsou automaticky • ukazují se chyby a nesmysly a nesrovnalosti ( např. VŠ a 12 let) • okamžitě se může pracovat na vyhodnocování, které tím pádem trvá kratší dobu • snadnější hlavně u otevřených otázek – kódovací klíče (nic se nevypisuje) • Problém: • nelze změnit dotazník na poslední chvíli - přeprogramovat • omezený počet NB, a možnosti dotazovat ihned po celé ČR • co není v počítači, to nelze operativně změnit či něco přidat

30. Výhody Omezení Zpracování výsledků v reálném čase Není reprezentativní pro celou populaci Rychlost Některé cílové skupiny těžko k zastižení Zajímavá cena Větší vzorky s nižšími náklady Flexibilita Dosažitelnost obtížných cílových skupin Omezení dotazníku Pohodlné pro respondenty Chybí tazatel, který může vysvětlit zadání Odpadají geografické bariéry Omezená délka Odpadá ovlivnění tazatelem Návratnost 5 – 80% Technická omezení na straně respondentů Charakteristika online výzkumu • Dotazník umožňuje: • logické kontroly, odskoky dotazníku, přeskakování, screening • trasy, rotace, náhodná pořadí otázek i odpovědí • multimédia - video, zvuk, flash, obrázky apod. • autorizace respondentů atd

31. Charakteristika online výzkumu Realizace: • Dodaná databáze nebo se použije panel respondentů on-line • Motivace – odměny – bodový systém • Cena za projekt je nezávislá na poctu rozhovoru – 100 nebo 10 000 respondentů • Provedení, forma dotazníku – loga, vše možné • Distribuci emailových pozvánek, ať už s heslem, nebo bez hesla (bez hesla působí vice anonymně, s heslem jsme schopni identifikovat, kdo vyplnil), email přijde respondentovi z libovolné adresy • Rychlost sběru dat – 5 dní, pak upomínka a pak 3 dny na dovýběr • Návratnost se nedá odhadnout, 5 – 50%, u zaměstnaneckých výzkumů až 80%.

32. Struktura internetové a celkové populace (v %) – věk a vzdělání(internetová populace cca 60%)

33. Mystery shopping/calls • Cílem metody je získání informací o praxi při prodeji výrobku. Konkrétně lze touto metodou: • prověřit chování personálu při nabízení zboží • prověřit, zda jsou při nákupu zákazníkovi předvedeny různé promotion materiály • získat přehled o informacích, které zákazník dostává od personálu při nákupu • získat přehled o promotion materiálech konkurence, se kterými se zákazník dostává do kontaktu při prodeji zboží • získat přehled o postojích personálu k jednotlivým značkám zboží • získat přehled o dodavatelích materiálu, používaného při prodeji • Princip metodyPracovník výzkumné agentury navštíví provozovny, kde se prodává zkoumaný typ výrobku. Chová se jako běžný zákazník, předstírá zájem o zkoumaný výrobek. Rozhovor s personálem vede podle předem stanoveného scénáře, který pružně přizpůsobuje reakcím personálu. Informace, které získá, zapíše co nejdříve do dotazníku ovšem, až když je mimo provozovnu.Druhou možností předstírání zájmu o určitý výrobek je telefonický dotaz v provozovně. Tím se samozřejmě nelze prověřovat některé výše uvedené cíle.

34. Omnibus • Omnibus představuje multiklientské a vícetématické šetření, opakované s přesně určenou metodikou v pravidelných intervalech. Každý klient má v ní možnost koupit si (zadat) vlastní exklusivní otázky. Obvykle jde o kvantitativní šetření v reprezentativním vzorku dospělé české populace. • Omnibusová šetření většinouzahrnují celou škálu různých témat. Realizují v jednotlivých vlnách (1x či 2x do měsíce, cca 12 nebo 24 šetření za rok), v ČR na vzorku 500 až 1000 respondentů. Je realizováno osobním rozhovorem nebo telefonicky. Pro každý výzkum je použito nového vzorku. • Omnibus nabízí možnost: • kumulovat výsledky několika vln – získat větší vzorek • sledovat kontinuální vývoj, dynamiku změn názorů v časovém vývoji (zařadit otázky do několika vln, nebo určité otázky zařadit vždy do určitého časového období • výběru cílové skupiny (rodiče s malými dětmi, vlastníci počítačů apod.) • otázky do Omnibusu lze zadat „na poslední chvíli“ • menší firma, která nedisponuje prostředky na velký výzkum, může takto získat potřebné údaje

36. Pozorování • Pozorování patří mezi nereaktivní metody, to znamená, že zkoumaná osoba neví, že je předmětem nějakého zkoumání. Sběr informací by tedy neměl vyvolávat žádnou reakci u zkoumaných subjektů. Pozná-li zkoumaná osoba, že je pozorována, stává se technika nutně reaktivní (efekt morčete). • Charakteristika pozorování: • pozorováním jsou sledovány jevy, které jsou přímo dostupné smyslovému vnímání (ne např. zvýšení srdeční činnost) • většinou jsou pozorovány jevy, které nejsou způsobeny zásahem výzkumníka přímo v průběhu pozorování • pozorování se hodí tam, kde chceme postihnout dynamiku rychle se měnících jevů a u jevů, které jsou vázány na strukturu vztahů ve skupinách a hodí se také tam, kde jsou menší nároky na rozsah výběru a tím i na počet pozorovatelů. • Rozlišujeme několik druhů pozorování: • standardizované a nestandardizované pozorování • skryté a zjevné pozorování • zúčastněné a nezúčastněné pozorování

37. Standardizované a nestandardizované pozorování • Standardizované pozorování se používá tam, kde: • jsou přesně vypočítány a definovány pozorované elementární jevy • jsou určeny kategorie hodnot, kterých mohou jevy nabývat • výsledky standardizovaného pozorování různých jednotek různými pozorovateli jsou srovnatelné. • Nestandardizované pozorování se používá tam, kde: • je určen pouze cíl pozorování • nejsou formalizovány nástroje sběru dat • jsme v přípravné fázi výzkumu nebo o předmětu zkoumání mnoho nevíme • jsou kladeny vysoké požadavky na pozorovatele - je to jedna z nejtěžších technik sběru dat. • Např. pozorování dealerů drog - málo o nich víme.

38. Skryté a zjevné pozorování • Skryté pozorování (fyzické či sociální skrytí): • sociální = pozorovatel přijímá roli řadového člena skupiny nebo jinou roli, ale to, že je výzkumník, neví nikdo (může být náročné zapadnout do skupiny, má-li skupina specifické rysy chování - je třeba dobře znát zkoumanou skupinu) • nebo volí fyzické krytí (polopropustné zrcadlo, křoví, díra v závěsu) • pozoruje přirozené sociální prostředí a může sledovat i jevy okolí skryté • POZOR na etické otázky, je trapné, je-li skrytý pozorovatel odhalen. • Např. pozorování nákupních zvyklostí v obchodě za polopropustným zrcadlem, za závěsem. • Student sociologie se začlení do skupiny studentů žurnalistiky a vystupuje jako žurnalista. • Výzkumník se nechá zaměstnat např. na stavbě a zkoumá zedníky, ale vystupuje jako jeden z nich. • Zjevné pozorování: • Hodí se jen pro určité situace – např. jde-li o běžné situace, nemusí působnost pozorovatele působit rušivě • pozorovatel neskrývá svou roli sociologa výzkumníka a předpokládá, že si zkoumané prostředí na něj přivykne • sleduje-li jevy související s dodržováním či porušováním jistých pravidel, může přítomnost pozorovatele působit rušivě (ovlivňuje chování). • Např. Radek John byl mezi feťáky a oni o něm věděli, kdo je.

39. Nezúčastněné a zúčastněné pozorování • Nezúčastněné pozorování: • pozorovatel je oddělen od situace, neúčastní se jí • má stanovený soubor znaků a jejich kategorií a do nich zařazuje jednotlivé elementární jevy - výroky nebo chování. • Zúčastněné pozorování: • výzkumník participuje na každodenním životě lidí, které studuje, ALE vždy nemusí tajit to, kým skutečně je (přístup zjevný x skrytý), míra identifikace ale může ovlivnit objektivitu výzkumníka • pozorovatel je součástí sociálního organismu, prostředí, které sleduje • Např. Ve frontě v obchodě přijímám roli zákazníka, na přednášce se stanu posluchačem • je účastníkem společenských vazeb, je začleněn do situace a výsledky pozorování jsou podmíněny jeho začleněním do sledovaného sociálního prostředí - pouhá přítomnost může totiž chování pozorovaných ovlivnit !!! • může být obtížné zajistit si vstup do systému. • formy mohou být od pouhého prostorového spojení až po přijetí role člena skupiny

40. Zúčastněné pozorování Funkce pozorovatele mohou být: 1/Úplný pozorovatel: spojí se s pozorovanou skupinou pouze prostorově, není ve vzájemné interakci. Jeho identita pozorovatele je členům skupiny známa (zjevný přístup). Stupeň ztotožnění je slabý. Výzkumník všechen svůj čas věnuje pozorování. Ale už toto může objekty pozorování ovlivnit. 2/ Pozorovatel jako participant: výzkumník je v sociální interakci se členy skupiny, ale nepředstírá, že je skutečným participantem, je jasné, že něco zkoumá (zjevný přístup). Př. kulturní antropolog v domorodé vesnici. Nebo W.F. Whyte ve studii pouličního gangu italských chlapců v Chicagu přijal roli historika studujícího historii italské menšiny v městském obvodu. Jeho pravá identita jako sociologa byla známá jen vůdci gangu. 3/ Participant jako pozorovatel: plně participuje na životě skupiny, ale nezatajuje, že také dělá výzkum (zjevný přístup). Např. novinář nebo fotograf na vysokohorské expedici. Míra identifikace i pravděpodobnost rozumět skupině je značná a hrozí ztráta odstupu objektivního vědeckého pozorovatele. 4/ Úplný participant: výzkumník přijímá plně roli člena skupiny (skrytý přístup), kterou hodlá studovat. Jeho role výzkumníka není ve skupině známá nikomu. Např. důstojník přijme úlohu vojína základní služby. Realizace může být někdy až nemožná. Proniknou do skupiny může být někdy nemožné kvůli věku nebo rase. S rolí úplného participanta jsou spjaty vážné etické problémy.

41. Zúčastněné pozorování (výhody a nevýhody) Výhody zúčastněného pozorování: -koná se v přirozených podmínkách -je možné sledovat emocionální reakce sledovaných subjektů -je možné zaznamenat kontext, který dává význam respondentovu vyjádření názorů a hodnot -pozorovatel může navázat užší kontakty se zkoumaným prostředím a může klást důvěrné otázky, které by u tazatele zvnějšku nepřipadaly v úvahu. Nevýhody zúčastněného pozorování: -není pravděpodobné, že by dva výzkumníci zaznamenali stejné výsledky, protože se projevuje “výběrové vnímání“ -pozorovatel může ovlivňovat sledovaný subjekt svou přítomností, dochází ke změně chování -role omezuje pozorovatele - přijal-li roli úředníka, nepronikne k řediteli -pozorovatel ztrácí objektivitu.

42. Plán pozorování • Při standardizovaném pozorování, kdy přesně víme, co chceme zkoumat, si musíme před samotným pozorováním sestavit tzv. PLÁN POZOROVÁNÍ. • Plán pozorování obsahuje: • předmět pozorování - co má být pozorováno • způsob pozorování - jakým způsobem budou jevy pozorovány • kódování pozorovaných jevů - do jakých kategorií budou pozorované jevy zařazovány • záznam pozorování - jak bude prováděn. • ad1) stanovení předmětu pozorování • *stanovíme elementární jevy pozorování - tj. dílčí úseky činnosti či výskyt pozorovatelných faktů • *stanovíme indikátory pozorovaných jevů - tj.skutečnosti, fakta, která vypovídají o sledovaném jevu, zda nastal či nenastal - musí to být definováno jasně, aby to každý pozorovatel poznal stejně • *určíme jednotky, které budeme pozorovat, máme-li více pozorovatelů, je třeba určit kterou část jednotek kdo sleduje (např. řadu 1 - 3). • *stanovíme čas, ve kterém se výzkumná akce bude konat - období a časové úseky pro záznam jevu (např. každých 5 minut) • *musíme zaznamenávat každou zkreslující či nečekanou událost!!!!

43. Plán pozorování (2) ad2) způsob pozorování *určíme zda budeme pozorovat skrytě či zjevně (popř. musíme stanovit roli pozorovateli), zúčastněně či nezúčastněně ad3) kódování pozorovaných jevů *kódy jsou kategorie vyjadřující stavy, kterých může jev nabýt *kategorie musí být definovány jednoznačně, ze stejného hlediska ad4) záznam pozorování *obsahuje zpřesňující informace (o předmětu pozorování) *místo a čas pozorování *kdo provedl pozorování a záznam *výskyt neočekávaných jevů *metodické připomínky - doporučení pro další pozorování tohoto typu apod. *vlastní informace o výsledcích pozorování - slovní popis jevů, audio či video kazetu, fotky

45. Studium dokumentů • A, Studium dokumentů • osobní dokumenty • úřední dokumenty • mediální materiály • B, Obsahová analýza (Content Analysis) • Kvantitativní analýza obsahu sdělení jakéhokoli druhu • C, Sekundární analýza dat • Analýza informací z výzkumů, které byly již realizovány • D, Analýza zdrojů dat z internetu

46. Studium dokumentů • Použití této techniky: • přímé informace jsou nedostupné - fyzicky, politicky, finančně • umožňuje zkoumat delší časové období • je méně finančně a organizačně náročné. • Při využívání dokumentů pro sociologický výzkum rozeznáváme 3 postupné etapy prací: • 1, výběr dokumentů a získání přístupu k nim • 2, kritické zhodnocení dokumentů z hlediska řešení sociologického problému • 3, vlastní analýza z hlediska potřeb výzkumu • Za dokument považujeme jakýkoli hmotný záznam lidské činnosti, který nevznikl za účelemnašeho výzkumu. • Typy dokumentů: • 1, úřední statistiky • 2, daňové záznamy • 3, nápisy na stěnách veřejných záchodků • 4, míra opotřebování koberců v muzeích, galeriích • 5, záznamy snů • 6, osobní deníky, dopisy, dopisy před sebevraždou • 7, obsah nádob nebo smetí • 8, romány • 9, telefonní účty • 10, plakáty, letáky • 11, novinové články • 12, dopisy • 13, fotografie, filmy, videozáznamy atd.

47. Studium dokumentů • Pokud jde o základní třídění těchto dokumentů, rozeznáváme: • osobní dokumenty • úřední dokumenty • mediální materiály • 1.  Osobní dokumenty jsou monografie, paměti, vzpomínky, dopisy, deníky, různé osobní záznamy vzniklé buď spontánně, z vlastní iniciativy autora nebo nějak jinak navozené. • Úřední dokumenty spojujeme se sociálními institucemi, jsou to soupisy osob, statistické údaje a dokumenty, různé úřední výkazy, zápisy z jednání, soudní akta. • Mediální informace, novinové a časopisecké články, záznamy rozhlasových a televizních vysílání. kroniky, paměti ročenky, aj. • Pokud jde o kritické zhodnocení dokumentů, je třeba provést: • zjištění, zda jsou originální, zda nejsou zkresleny, padělány či jinak znehodnoceny • zjištění doby a místa vzniku • určení autora, jeho společenských kontextů • ověření spolehlivosti informací, které podávají

48. Studium dokumentů • Dokumenty je též možno rozdělit podle toho, kdo je zaznamenal: • původní (zaznamenat očitý svědek) • druhotné (zaznamenal někdo, kdo mluvil se svědkem, četl původní záznam). • Nejčastěji se setkáváme s analýzou psaných záznamů. • Výhody studia dokumentů: • možno studovat výpovědi jinak nedostupných svědků (např. mrtvých) • výpověď je spontánní, není reakcí na dotaz výzkumníka • umožňuje dlouhodobá srovnání • relativně malé náklady výzkumu. • Nevýhody studia dokumentů: • účel, za jakým byl záznam pořízen, jej modifikuje - vzniká vychýlení • dokumenty nemají stejnou životnost - často dochází ke ztrátám • nedostupnost - příliš osobní, důvěrné a soukromé • některé dokumenty mohou být pro výzkumníka nesrozumitelné, protože autor nepředpokládal, že budou využit pro výzkum, jsou v různém formátu, nejsou zaznamenávány stejným způsobem • údaje jsou neúplné • vychýlení, protože méně vzdělaní lidé méně tvoří psané dokumenty • nelze sledovat neverbální chování • problém s časovou srovnatelností dat (100 Kč dnes a před 100 lety) • etická otázka - opatrně, aby nebyla narušena anonymita a soukromí, abychom nepoškodili autora či osobu, která dokument poskytla.

49. Analýza osobních dokumentů • Tato technika podobná zúčastněnému pozorování, informace má charakter spontánního projevu, velmi často odráží hloubku vcítění tvůrce osobního dokumentu do situace. • Dokumenty pro tuto techniku mají osobní charakter, jsou velmi často přísně soukromé a důvěrné, což ztěžuje jejich dostupnost a je problém zajistit si jich dostatečné množství pro reprezentativitu výzkumu. S těmito dokumenty se musí zacházet velmi opatrně, aby nedošlo k jejich zneužití. • Příklad nejslavnější studie osobních dokumentů v sociologickém výzkumu: • Thomas a Znaniecki - Polský sedlák v Evropě a Americe • Tento výzkum je založen na velkém počtu osobních dopisů psaných polskými přistěhovalci v Americe a jejich příbuznými v Polsku. • Typologie dopisů: • ceremoniální - nahrazují neúčast na nějaké slavnosti • informativní - informující o životě • citové • literární - slouží k přednesu širšímu obecenstvu • obchodní.

50. Analýza úředních dokumentů • Tyto dokumenty se týkají větších společenských celků a organizací např. firem, obcí, státních organizací, společenských uskupení, atd. Jsou to různé soupisy osob, statistické údaje, výkazy, zápisy jednání, ročenky, kroniky, paměti atd. • V nepřehledném množství a rozmanitosti veřejných dokumentů je zapotřebí již v přípravné fázi výzkumu určit, co bude předmětem zájmu. Musíme se vyhnout zbytečnému zjišťování toho, co je všeobecně známo, rovněž extenzivní přístup není prakticky realizovatelný, tzn. všechny existující dokumenty ve výzkumu obsaženy být nemohou. Základními etapami práce s úředními dokumenty jsou: • jejich soupis a poté výběr • jejich kritické zhodnocení • analýzy z hlediska potřeb daného výzkumu. • V podstatě můžeme říci, že (při určitém zjednodušení) lze využít tyto druhy úředních dokumentů: • údaje o osobách (socio-demografické znaky) • zápisy z jednání, rozhodnutí, průběh jednání, atd. • číselné údaje – oficiální statistiky příslušného sociálního celku. • U všech úředních dokumentů je hlavním gnoseologickým problémem, že byly vytvořeny zcela k jinému účelu. Při využití pro daný sociologický výzkum je třeba: • vzít v úvahu definice jednotlivých používaných pojmů a ukazatelů, resp. je přizpůsobit projektu výzkumu • pokud dokumenty obsahují různé tabulky a přehledy je žádoucí je přetřídit, analyzovat či syntetizovat, apod. • ověřovat spolehlivost a platnost přebíraných údajů