1 / 52

Kvantové simulace variační metodou Monte Carlo

Kvantové simulace variační metodou Monte Carlo. Jan Josiek. Obsah. motivace a výhledy vybrané části kvantové fyziky variační metoda Monte Carlo (VMC) program pro simulace VMC vstupní soubory výstupní soubory struktura programu a algoritmus vlnové funkce energie základního stavu výhledy.

zubeda
Télécharger la présentation

Kvantové simulace variační metodou Monte Carlo

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Kvantové simulace variační metodou Monte Carlo Jan Josiek

  2. Obsah • motivace a výhledy • vybrané části kvantové fyziky • variační metoda Monte Carlo (VMC) • program pro simulace VMC • vstupní soubory • výstupní soubory • struktura programu a algoritmus • vlnové funkce • energie základního stavu • výhledy

  3. Motivace • spočítání energií základního stavu a strukturních charakteristik vzácného plynu (Ar2-Ar7) variační metodou Monte Carlo (VMC) Výhledy • možnost lehké úpravy programu VMC pro jiné vzácné plyny – především pro klastry Hen+ • možná je optimalizace vlnové funkce klastrů Hen+, větších klastrů argonu a jiných vzácných plynů  využitelnost v DMC s importance sampling

  4. Vlnová funkce • slouží k popisu de Broglieho vln • obecně jde o n komplexních funkcí závisejících na polohovém vektoru a čase • někdy je třeba zahrnout spin • matematický popis fyzikálního systému • kvantový systém matematicky popsali především • Erwin Schrödinger (12.8.1887 – 4.1.1961) • Werner Heisenberg (5.12.1901 – 1.2.1976)

  5. Statistická interpretace vlnové funkce • hodnota vlnové funkce souvisí s pravděpodobností, že částici najdeme v daném čase v daném místě • fyzikální význam však samotná vlnová funkce Ψnemá žádný • správná interpretace – Max Born, 1926 • první Bornův postulát: výraz udává pravděpodobnost, že částici ve stavu popsaném vlnovou funkcí Ψ nalezneme v čase t v prostorové oblasti Ω, tj.pravděpodobnost výskytu částice. Pozn. Fyzikálně realizovatelný stav popisují pouze kvadraticky integrovatelné vlnové funkce.

  6. Stacionární Schrödingerova rovnice • speciální případ Schrödingerovy rovnice • obecný tvar: • – hamiltonián (operátor celkové energie) • konstanta E má smysl vlastní hodnoty hamiltoniánu Pozn. operátor – matematická operace, která působí na funkci g, , a výsledkem je nějaká nová funkce h, která je (obecně) různá od funkce g.

  7. Bornova-Oppenheimerova aproximace • přibližná metoda • dobře využitelná při řešení Schrödingerovy rovnice (SR) systému částic, jejichž hmotnosti se výrazně liší • tak je tomu např. u jader a v porovnání s nimi u velmi lehkých elektronů (nejméně o tři řády) • v této aproximaci roste hmotnost jader k nekonečnu, což zjednoduší hamiltonián tím, že z něj vypadne operátor kinetické energie jader

  8. Bornova-Oppenheimerova aproximace • přepokládá separaci vlnové funkce celého sytému na jadernou a elektronovou část :

  9. Bornova-Oppenheimerova aproximace • nejdříve bereme polohy jader v systému částic jako parametry a budeme řešit elektronickou Schrödingerovu rovnic , kde je operátor celkové energie bez operátoru kinetické energie jader. • energie V  z elektronické Schrödingerovy rovnice pak představuje potenciální energii jaderného systému, jehož energii získáme řešením jaderné Schrödingerovy rovnice

  10. Bornova-Oppenheimerova aproximace • v práci se řeší jaderná starionární Schrödingerova rovnice • potenciál V, který se (obecně) určuje z SR pro elektrony je k dispozici v analytickém tvaru

  11. Princip nerozlišitelnosti částic • v kvantové mechanice nemá trajektorie, známá z klasické mechaniky, svůj protějšek. • částicím tedy nelze přiřadit trajektorii a pozorovatele, kteří by je na jejich trajektorii sledovali • „Stejné částice se tak stávají naprosto nerozlišitelnými (Formánek, 1983).“ • tohoto principu je v práci využito při výpočtu vlnové funkce

  12. Variační metoda Monte Carlo • patří mezi nejjednodušší kvantové Monte Carlo metody • první použití: • McMillan, 1965 • počítání vlastností základního stavu tekutého izotopu helia • zobecnění pro fermionové systémy: • Ceperley a kolektiv, 1977 • obecné použití: • pro počítání energií a dalších vlastností základního stavu

  13. variační metoda Monte Carlo • je založena na Ritzově variační metodě • podle ní střední hodnota hamiltoniánu pro libovolnou testovací vlnovou funkci nemůže být menší než energie základního stavu E0.

  14. variační metoda Monte Carlo • testovací vlnová funkce je charakterizována souborem parametrů • obecně by vlnové funkce měly • generovat co největší podprostor v celkovém Hilbertově prostoru • respektovat potřebné symetrie • je potřeba dodržovat princip nerozlišitelnosti částic • při popisu systému elektronů (tedy fermionů): • zkušební vlnová funkce musí být antisymetrická vůči záměně dvou elektronů • použili bychom např. Slaterův determinant tvořený jednočásticovými vlnovými funkcemi

  15. variační metoda Monte Carlo • jádra , kterým se práce dále věnuje, jsou bosony • jejich vlnová funkce je tvořena součinem párových funkcí, které jsou funkcí vzdálenosti částic • záměnou dvou jader se hodnota vlnové funkce nezmění, protože ostatní parametry použité vlnové funkce zůstávají stejné • např. pro N bosonů se často používají vlnové funkce tzv. Jastrowova typu: kde up(r;{η}) je určitá funkce vzdálenosti a parametrů nazývána „pseudopotenciál“.

  16. variační metoda Monte Carlo • jednoduchý hamiltonián a testovací vlnová funkce  možno spočítat analyticky • složitější integrály a sumy  vhodné použít MC metodu • kromě střední hodnoty energie ETlze počítat i další střední hodnoty jiných operátorů • kinetická a potenciální energie, vazebné délky, vazebné a dihedralní úhly

  17. variační metoda Monte Carlo • Pro systém N částic je střední hodnota veličiny X reprezentované operátorem definována jako • čitatel můžeme zapsat jako: • položíme-li pak . Veličina je reálná a nezáporná a má význam pravděpodobnostního rozložení v prostoru souřadnic.

  18. variační metoda Monte Carlo • algoritmus bude mít dva cykly: • minimalizace přes hodnoty variačních parametrů • numericky • např. pro Ar8 a další pro něž nemáme k dispozici parametry pro vlnovou funkci • výpočet střední hodnoty pro soubor parametrů přes Markovův řetězec. • To znamená, že minimalizujeme funkci počítanou pomocí MC metody.

  19. variační metoda Monte Carlo • systém N částic; dané hodnoty variačních parametrů : • výpočet (zkušební konfigurace částic systému) náhodným posunutím vybrané částice a výpočet zkušební vlnové funkce • výpočet poměru • pravděpodobnost přijetí zkušební konfigurace částic bude min{1, R} • vypočteme X(k+1). Podle počtů kroků (popř. času v a.u.) testujeme, zda můžeme výpočet střední hodnoty ukončit. Pokud ne, vracíme se na začátek algoritmu. • Fluktuace jsou způsobeny nepřesností zkušební vlnové funkce.

  20. Variační metoda Monte Carlo • použití kvantové VMC metody: • spočítání energie základního stavu pro spojité (atomové, molekulové) systémy, • studování kvantových mřížkových modelů • nevýhoda: • střední hodnoty lez počítat pouze pro nulové teploty nejde studovat charakteristiky systému v závislosti na teplotě

  21. Energie základního stavu a lokální energie • Energie základního stavu je definována jako kde je tzv. local energy (lokální energie) a - operátor kinetické energie - operátor potenciální energie

  22. Lokální energie • část lokální energie je podle prof. Lewerenze (2007) definována jako kde zkušební vlnová funkce je dána jako • Pozn. Derivace vlnové funkce je možné vyjádřit analyticky a není třeba je numericky počítat.

  23. Použitý potenciál • Lennardův-Jonesův potenciál • párový potenciál popisující odpudivé i přitažlivé síly • potenciální energie celého klastru je dána jako superpozice potenciálů dvojic atomů • parametry pro argon pocházejí z práce Rick et al. (1991): • ε = 82,99 cm-1 = 119,4 K • σ = 6,43 bohr = 3,405 Å

  24. Program pro VMC – struktura programu a algoritmus • program VMC po svém spuštění: • načte hodnoty souboru main.ini • zvolí převodní faktor pro výstupní jednotky energie • zavolá podprogram pro vypočtení difúzní konstanty • zavolá podprogram pro inicializaci první generace walkerů • nastaví číslo bloku, od kterého má program začít simulaci • …a dále pokračuje ve dvojitém cyklu.

  25. Program pro VMC – struktura programu a algoritmus DO IBLOCK=IBLOCK_START,NBLOCK!hlavní cyklus (začátek) AKCEPT=0.0 DO ISTEP=1,NSTEP!vedlejší cyklus (začátek) CALL MOVE_WALKERS(WALK_POS, NW, NA, TauDelta, DIF_CONST, EpsilonV, SigmaV, n1, n2, Psi, AKCEPT) !pohyb jednotlivými walkery a rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí této zkušební konfigurace END DO !vedlejší cyklus (konec) CALL CALC_POT(NW,NA,WALK_POS,V) !výpočet potenciální energie CALL AVER_ENERGIES(NW,V,VAV,Esigma) !výpočet potenciální energie CALL AVER_LOCENERGIES(V, NW, NA, EpsilonV, SigmaV, n1, n2, WALK_POS, DIF_CONST, ELOCAV, ELOCsigma) !výpočet local energy VAV_FIELD(IBLOCK)=VAV !zápis potenciálních energií do pole ELOCAV_FIELD(IBLOCK)=ELOCAV !zápis local energies do pole CALL AVER_ENERGY_TOTAL(VAV_FIELD, IBLOCK, VAV_TOTAL, Vsigma_TOTAL) !výpočet průměrné potenciální energie CALL AVER_ENERGY_TOTAL(ELOCAV_FIELD, IBLOCK, ELOCAV_TOTAL, ELOCsigma_TOTAL) !výpočet průměrné lokální energie Aratio=AKCEPT/NW/NSTEP !zlomek počtu přijatých konfigurací ke všem navrženým konfiguracím KIN_ENERGY=ELOCAV_TOTAL*EnergyConversion-VAV_TOTAL*EnergyConversion WRITE(*,*) IBLOCK*NSTEP*TauDelta, IBLOCK, ELOCAV_TOTAL*EnergyConversion, KIN_ENERGY, VAV_TOTAL*EnergyConversion, Psi(1)**2, Aratio, ELOCsigma_TOTAL, Vsigma_TOTAL !výpis sledovaných veličin END DO!hlavní cyklus (konec)

  26. Program pro VMC • jednotky programu: atomové jednotky (a.u. – atomic units). • možné volby jiných jednotek: • jednotky délky na vstupu pro soubor jednoho walkera (rovnovážná struktura), či celé generace walkerů • jednotky energie, ve kterých proběhne výpis do souboru

  27. Program pro VMC – vstupní soubory • main.ini • obsahuje vstupní (a výstupní) požadavky pro VMC program • musí být načten vždy a s dovolenými hodnotami

  28. Program pro VMC – vstupní soubory main.ini – pokračování…

  29. Program pro VMC – vstupní soubory main.ini – pokračování…

  30. Program pro VMC – vstupní soubory main.ini – pokračování…

  31. Program pro VMC – vstupní soubory main.ini – pokračování…

  32. Program pro VMC – vstupní soubory • walker.ini • při volbě InpWalkCase = 1 (v main.ini) • obsahuje rovnovážnou strukturu atomů v jednom klastru • souřadnice ostatních walkerů jsou počítány pomocí Gaussova rozptylu v čase • last_walkers.txt • při volbě InpWalkCase = 2 (v main.ini) • název souboru lze změnit v proměnné LastGenWalk • obsahuje souřadnice všech walkerů pro simulaci

  33. Program pro VMC – výstupní soubory • energies.txt • pozn. EnergyConversion – převodní faktor jednotek energie podle EnergyOutput • ve sloupcích obsahuje tyto sledované charakteristiky:

  34. Program pro VMC – výstupní soubory energies.txt – pokračování…

  35. Program pro VMC – výstupní soubory • last_walkers.txt • obsahuje souřadnice aktuální generace walkerů • výpis po každém bloku • slouží pro možnost znovu pokračovat v simulaci v místě, kde se nechtěně přerušila nebo byla přerušena uživatelem. Rovněž umožňuje navázat na již dokončenou simulaci. • v main.ini se zvolí InpWalkCase = 2. • pozn. uvedený název je volen jako výchozí (defaultní) a je možné ho v souboru main.ini v proměnné LastGenWalk změnit.

  36. Program pro VMC – výstupní soubory • last_iblock.txt • obsahuje číslo bloku, po kterém proběhl dosud poslední zápis do • energies.txt • last_walkers.txt • číslo bloku je důležité pokud byla simulace přerušena např. kvůli nenadálým problémům s výpočetním centrem. • při zvolení nuly rovněž umožňuje prosté pokračování v již skončené simulaci • walker1.xyz • výpis souřadnic pro zobrazení vývoje jednoho z walkerů • lze načíst v MolDraw • název lze měnit v proměnné OutWalkFile (v main.ini) • walkers.xyz • výpis souřadnic pro zobrazení vývoje všech walkerů • lze načíst v MolDraw • název lze měnit v proměnné OutWalkFile (v main.ini) • wave_functions.txt • výpis kvadrátů vlnových funkcí všech walkerů po každém bloku

  37. Program pro VMC – struktura programu a algoritmus • main.f90 • obsahuje hlavní část programu • ostatní části se připojují jako tzv. moduly:

  38. Program pro VMC – struktura programu a algoritmus • …pokračování

  39. Program pro VMC – počítání sledovaných statistik • sledované veličiny se počítají jako průměr přes všechny walkery • průměr dané veličiny je dán jako podíl „aktuální“ hodnoty veličiny a aktuálního počtu bloků v programu • takhle se sleduje: • energie základního stavu a potenciální energie a jejich směrodatné odchylky • zlomek počtu přijatých konfigurací walkerů

  40. Vlnové funkce • zkušební vlnové funkce jsou dány součinem dvoučásticových vlnových funkcí • Podle (Rick el al., 1991) má pro argon dvoučásticová vlnová funkce tzv. Boltzmannův tvar , kde εv, σv, n1a n2 jsou variační parametry. • maximum f2 má je v

  41. Vlnové funkce

  42. Vlnové funkce Parametry vlnové funkce pro argon.

  43. Vlnové funkce • Graf závislosti kvadrátu vlnové funkce na vzdálenosti atomů pro dimer argonu.

  44. Vhodné konfigurace programu VMC • vliv počtu walkerů na energii dimeru argonu

  45. Vhodné konfigurace programu VMC • vliv časového kroku na energii dimeru argonu

  46. Vhodné konfigurace programu VMC • délka ekvilibrizace • určena experimentálně • pro testované • počty walkerů (500, 1000, 2500, 5000), • časové kroky (5, 10, 20, 40, 50, 80), • počty atomů v klastru (2-7) byla při použití první generace walkerů z rovnovážné struktury dostatečná doba ekvilibrizace 107 a.u. Minimální doba ekvilibrizace se pohybovala okolo 5 ·106 a.u. Pro dimer je dostačující již 5 ·105 a.u.

  47. Vhodné konfigurace programu VMC • průběh ekvilibrizace: dimer Ar, 5000 walkerů, časový krok Δτ= 5 a.u.

  48. Vhodné konfigurace programu VMC • průběh simulace: dimer Ar, 5000 walkerů, časový krok Δτ= 5 a.u.

  49. Vhodné konfigurace programu VMC • Distribuce energie základního stavu dimeru argonu proložena Gaussovou křivkou.

  50. Energie základního stavu • nejnižší možná vnitřní energie atomu, molekuly nebo systému částic • získáme řešením stacionární Schrödingerovy rovnice pomocí variační metody. • Základní stav je také charakterizován tzv. energií nulových kmitů, kterou mají všechny kvantově mechanické systémy. Termín pochází ze studia lineárního harmonického oscilátoru. Jde o energii kdy systém neosciluje. To by nastalo v případě T = 0 K.

More Related