Napoleon Bonaparte

Napoleon Bonaparte Lucie Totušková

Napoleon a ženy • Napoleon Bonaparte se narodil 15.srpna 1769 v Ajacciu na ostrově Korsika ve Středozemním moři jižně od Francie. Bonapartové byli šlechtickou rodinou s dobrým postavením.Napoleon a ženy.Někteří historikové uvádějí, že Napoleon neměl rád ženy. Skutečností ale zůstává, že do styku s nimi přišel poněkud později, než bylo na tehdejší poměry zvykem. První zkušenost údajně získal na podzim roku 1787 za svého pařížského pobytu s náhodnou známostí z ulice. Jeho snoubenka Desiré Claryová se mu v roce 1794 zdála poněkud prostinká a naivní. Roku 1795 ho okouzlila krásná kreolka z Martiniku Josefina de Beauharnais, se kterou se oženil, i přesto, že byla o 6 let starší než on. Zatímco Napoleon sváděl bitvy s okolními mocnostmi, vedla je Josefina o svého muže s mladými ženami. Tušila, že jejich manželství dlouho nevydrží, protože nemůže dát svému muži syna. Napoleon věřil že mu Josefina nosí štěstí a proto velmi těžce nesl její nevěru. Po seznámení s madam de la Plaigne (1806) a s krásnou hraběnkou Walewskou (1807) bylo jasné, že král je schopen založit svůj rod,protože obě ženy mu daly syna. Napoleon se však roku 1810 oženil s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou, dcerou císaře Františka I. a Marie Teresie Neapolské. V roce 1812 se Napoleonovi narodil syn Napoleon-Francois-Joseph-Charles, princ parmský, zvaný Orlík (Aiglon) .Toužebně očekávaný syn však nikdy na trůn neusedl a papírově vládl Francii je v období od 22.6.1815 do 8.7.1815,tedy 17 dní. Císař nechtěl svou mladou choť trápit dalšími porody, ale později měla ještě 2 (3?) nemanželské děti. Měl rád ženy přirozené a mírné, děsili ho fifleny a kokety. Neměl rád, když ženy ovlivňovaly muže a pletly se jim do jejich záležitostí.Nesnášel intrikánky a prostitutky. Napoleon dbal na jejich vzdělání a zakládal pro ně školy a spolky. Na otázku jakých žen si nejvíce váží, odpověděl, že těch které vychovaly nejvíce dětí.

Napoleonův život • Napoleon Bonaparte (15. srpna 1769 Ajaccio, Korsika – 5. května 1821 Longwood House na ostrově Svatá Helena) byl francouzský generál a císař (1804–1814 a 1815), jeden z největších vojevůdců v historii lidstva.

Mládí a kariéra v armádě • Narodil se ve městě Ajaccio na Korsice jako syn Carla Bonaparta a jeho ženy Letizie Ramolinové. Studoval na vojenské škole v Brienne-le-Chateau a posléze na elitní École Militaire v Paříži. Před propuknutím francouzské revoluce sloužil ve Valence a Auxonne, po revoluci se vrací na Korsiku, kde spolu soupeří tři frakce (royalisté, revolucionáři a korsičtí nacionalisté). Bonaparte podporoval revolucionáře a získal si pozici podplukovníka dobrovolníků bojujících na jejich straně, po vygradování konfliktu se silnější stranou nacionalistů a jejich vůdcem Pasqualem Paolim ale musel z Korsiky uprchnout (červen 1793).

Napoleon císařem • 2. prosince 1804 se Napoleon Bonaparte, doživotní konzul republiky, stal francouzským císařem Napoleonem I. • Obřadu se účastnil i papež Pius VII. , kterého Napoleon pozval (nebo mu to spíše přikázal), aby přicestoval do Francie. Korunu si však císař vložil na hlavu sám.

Napoleonské války- Italské tažení • O Itálii tvrdě soupeřila Francie s Rakouskem. Napoleon opakovaně kritizoval postup zdejšího velitele Schérera a v březnu 1796 ho nakonec vystřídal. Převzal v Nice kontrolu nad zdecimovanou armádou, která čítala pouhých 37 000 mužů. V této době mu bylo teprve 26 let. 12. dubna porazil Rakušany u Montenotte a 21. dubna dobyl vojenské sklady Piemontu u Mondovy. Poté překročil řeku Pád a částí armády odlákal Rakušany. Sám vyrazil směrem k Milánu, 10. května porazil Rakušany u Lodi a vkročil do staré metropole v Lombardii. Zbytky Rakušanů, jimž velel Beaulieu hnal kolem Gardského jezera a zmocnil se tak celé Lombardské nížiny. Zde ho čekala pevnost Mantova. V tuto chvíli dorazily rakouské posily v čele s Würmserem, spojily se se zbytky Beaulieovy armády a vyrazily po obou březích jezera. Napoleon se zde dostal do úzkých, neboť mu bylo odříznuto spojení se zbytkem armády a byl donucen obklíčit Mantovu. 5. srpna byl zastaven rakouský postup u Castiglione. Napoleon se tak mohl soustředit na Würmsera a zatlačit jej do pevnosti. V listopadu poslalo Rakousko další dvě armády, ale Napoleon udělal úhybný manévr a v třídenní bitvě 15.-17. listopadu je zatlačil zpět. Poslední ofenzíva byla potlačena 2. ledna u Rivoli. Nakonec obsadil i Mantovu a ocitl se tváří v tvář armádě arcivévodyKarla v průsmyku Semmering. Odtud mohl pokračovat až do Vídně, ale v dubnu byl vyjednán mír a tažení bylo ukončeno.

Plány na invazi do Británie • Napoleon (jako ostatně většina Francouzů) považoval za svého úhlavního nepřítele Velkou Británii, která s nelibostí sledovala modernizaci a vzrůst konkurenceschopnosti francouzské ekonomiky, a tak se rozhodl, že ji musí porazit. Británie se však o plánované invazi dozvěděla a financovala vytvoření nové protifrancouzské koalice v čele s Rakouskem. To zaútočilo na Napoleona z východu a on musel odjet do války s Rakušany. Dříve než stačil dorazit k rakouským jednotkám, dostal zprávu, že spojené francouzsko-španělské loďstvo bylo rozdrceno v námořní bitvě u Trafalgaru admirálem Nelsonem.

Tažení proti Rakousku • Když zjistil, že Británii na moři neporazí, nenechal se odradit a pokračoval v plánu bleskového postupu do nitra Rakouska, což částečně zavinilo prohru s Brity. Se svou armádou obsadil opuštěnou Vídeň a spěchal za ustupující rusko-rakouskou armádou na Moravu. (Jelikož mělo Rakousko spojeneckou smlouvu s Ruskem, musel přispěchat car Alexandr I. na pomoc Habsburkům.) Na podzim roku 1805 došlo k střetu 90 000 vojáků z řad armády Rusů a Rakušanů a z řad Francouzské armády čítající asi „jen“ 75 000 mužů v bitvě u Slavkova, kde Napoleon především díky skvělé taktice a disciplíně své armády rozdrtil protivníky. • Tato bitva bývá nazývána Bitva tří císařů, neboť je to jediná bitva v historii, které byli přítomni tři císaři: • ruský car Alexandr I. Romanov • rakouský císař František I. Habsbursko-Lotrinský • císař Francouzů Napoleon I. Bonaparte • Po vítězné bitvě císař Napoleon nocoval na Staré poště a 3.12.1805 zde přijal rakouského vyslance knížete Liechtensteina, aby dohodli schůzku o uzavření příměří mezi císařem Františkem I. a Napoleonem. Rusové se po této bitvě rychle stáhli a Rakousko muselo podepsat mír. Tím získal Napoleon neomezený vliv v severní Itálii a v Německu. V roce 1806 porazil i Prusko a z jeho záboru Polska vytvořil Varšavské velkovévodství. Změnil také mapu Německa: 1806zaniká Svatá říše římská a Napoleon zde vytváří Rýnský spolek. • Nakonec byl k míru s Francií přinucen i Alexandr I.

Kontinentální blokáda • Byla vyhlášena 1806 v Berlíně. Byl to zákaz obchodovat s výrobky z Anglie nebo jejích kolonií. Platil pro všechny jím podrobené země (Německo, Rakousko, Rusko, Itálie, Prusko) a chtěl jí dosáhnout hospodářského kolapsu Británie. To se mu však nepodařilo, mimo jiné i proto, že Anglie v odvetu zakázala dovoz francouzského zboží. • Kontinentální blokáda měla nepředvídaný pozitivní dopad na rakouské manufaktury, neboť se vlastně jednalo o superochranářské hospodářské opatření. Takto chráněné manufaktury se mohly rozvíjet bez anglické konkurence. • Kontinentální blokáda byla ale často porušována, oficiálně se k ní nepřipojilo Portugalsko - což dalo Napoleonovi roku 1808 důvod k invazi. V Evropě začalo ve velkém kvést podloudnictví a šmelina, a to za tichého souhlasu většiny monarchů, jejichž (i přes nesporně pozitivní dopad blokády na rozvoj kontinentálního průmyslu) země absence anglického zboží zprvu negativně poznamenala. • Napoleon sám, v zájmu své země, povolil dovoz malého a nezbytně nutného množství anglického zboží do Francie, ale zároveň musel francouzský dovozce vyvézt zpátky do Anglie zboží minimálně stejné hodnoty. Následkem pašování se na blokádě mnoho vlivných lidí francouzského císařství nezákonně obohatilo. • Napoleon takovéto prohřešky většinou tvrdě trestal - například maršálu Massénovi (poté, co ten odmítl věnovat 1 milion franků na pařížskou invalidovnu) nechal zabavit všechen jeho peněžitý majetek (3 miliony franků). • Na kontinentální blokádě nejvíc tratilo Rusko, jehož slabé hospodářství nemohlo nahradit ztráty plynoucí z ukončení dovozu anglického zboží, tak, jako zbytek Evropy. Výsledkem byl stále zřejmější ekonomický pokles, který cara Alexandra donutil kontinentální blokádu časem ignorovat. To prohloubilo vzájemnou krizi vztahů s Francií a nakonec vyústilo ve francouzskou invazi.

Španělská válka • Napoleon zde zaznamenal velký neúspěch. Zemi sice dobyl, ale za cenu obrovských ztrát vojáků i peněz, neboť se zapletl do místní občanské války. Tohoto neúspěchu chtělo využít Rakousko, ale bylo poraženo (znovu to bylo Pyrrhovo vítězství) a muselo postoupit Francii další území. František I. musel dát Napoleonovi za ženu svou dceru Marii-Louisu Habsbursko-Lotrinskou (se kterou se mu narodil jeden syn - Napoleon II.).

Ruské tažení • Francouzi v Moskvě. • Kutuzov měl v plánu zastavit Napoleonův postup na Moskvu a velký důraz kladl na zálohy. 30. srpna ale Rusové ustoupili i od Carëva-Zajmišča. Ruská armáda dostala zálohy jen o 15 000 mužích, což bylo málo. Nakonec se Kutuzov zastavil u Borodina. Byly zde vybudovány valy na obranu. 7. září proběhla bitva u Borodina. • Byla nejkrvavější z bitev celého tažení, padl v ní mimo jiné generál Bagration. Na konci dne Francouzi ustoupili na svou původní pozici. Rusové ale druhý den nakonec opustili i tuto pozici, neboť utrpěli masivní ztráty a znovu jim bylo odmítnuto dát posily. Nakonec obě strany prohlásily bitvu za své vítězství. Ruské velení nyní řešilo otázku, zda má ponechat Moskvu nepříteli nebo ji bránit. Tuto otázku vyřešil Kutuzov, když dal rozkaz k ústupu a ponechal NapoleonoviMoskvu. 14. září ji Napoleon obsadil. Dodnes jsou dohady o tom, zda Moskvu zapálili Rusové či Francouzi pravdou ale je, že požár Moskvy byl na škodu Napoleonovi, který čekal že car uzavře mír. Kutuzov mezitím Napoleona nechal vyčkávat a 3. října se utábořil v Tarutinu. Nakonec Napoleon nevěděl, kde ruská armáda je, ale stále věřil že car uzavře mír - nesplnilo se to. Nakonec byla situace Francouzů každý den horší a horší, Rusové se totiž vzpamatovávali ze ztrát, které utrpěli.

Zhroucení impéria • Napoleon se nevzdával, urychleně svolával jednotky odevšad, odkud to jen šlo a verboval nové vojáky. Ze svých zbylých spojenců (hlavně - Poláci a Sasko) ždímal též co se dalo a postavil nové vojsko. To však již bylo kvalitativně i kvantitativně jen stínem bývalé Velké armády a početní převaha nepřátel byla zdrcující. Napoleon velmi obratně manévroval a způsoboval nepřátelům řadu dílčích porážek, ale prostá přesila jej i přesto zatlačovala pouhým počtem a hrozbami obchvácením a obklíčením. Nakonec se jeho vojska střetla s nepřátelskou koalicí v tzv. Bitvě národůu Lipska (1813). S armádou početně výrazně slabší, trpící vyčerpáním a nedostatkem výcviku podstatné části vojáků už neměl moc šancí, nemluvě o tom, že i kdyby vyhrál, nejspíše by dosáhl pouze odkladu konce. V průběhu bitvy navíc změnily strany některé německé státy, jejichž armády nebyly zrovna nejspolehlivější. Napoleonova vojska byla rozdrcena a zatlačena na ústup (říjen 1813). Ani teď se nechtěl vzdát, na jaře 1814 svedl na francouzském území řadu menších mistrovsky vedených bitev, ale vojska jeho nepřátel táhnoucí na Paříž neměl šanci zastavit. Okupována byla 31. března1814. Napoleon nejprve abdikoval ve prospěch svého nezletilého syna (6. dubna), ale takový postup byl odmítnut, musel tedy abdikovat znovu, zcela bez podmínek (11. duben) a byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba.

Vyhnanství na Elbě a stodenní císařství • V roce 1814 byl protifrancouzskou koalicí donucen vzdát se trůnu a byl vykázán na ostrov Elba. Na francouzský trůn byl dosazen mladší bratr Ludvíka XVI. - Ludvík XVIII. Nebyl však oblíben, čehož Napoleon využil. Roku 1815 se tajně vylodil v zálivu Golfe Juan, jednotky vyslané k jeho zadržení se k němu spontánně přidávaly, takže se zcela bez boje opět trůnu zmocnil. Hlavní podíl na vítězném tažení měl tehdy admirál Ney, který se k Napoleonovi nakonec přidal.

Konec života na ostrově sv. Heleny • Napoleon Bonaparte se vzdal Velké Británii v naději na politický exil, ale britská vláda rozhodla o jeho deportaci na ostrov Svaté Heleny, kde strávil zbytek svého života jako zajatec Britů. Na tomto ostrově 5. května 1821 zemřel.Na tomto ostrově také sehrál svou 3. a poslední šachovou partii.

Legenda o Napoleonově výšce • Navzdory tradičnímu zobrazení Napoleona Bonaparte není pravdou, že byl nějak zvláště malý. Po jeho smrti v roce 1821 byla zaznamenána jeho výška - 5 stop a dva palce. Šlo však o v té době používané palce francouzské, v přepočtu na palce britské jeho výška činila 5 stop a 6,5 palce. Napoleon tedy byl vysoký 168 centimetrů, byl tedy vyšší než průměrný Francouz 19. století. Ke špatným převodům se ještě přidal nesprávný výklad Napoleonovy francouzské přezdívky . Nefrankofonní země překládají petit jednoduše jako malý, ačkoliv přezdívka vznikla na základě Napoleonova úzkého přátelství se svými vojáky. A nakonec, Napoleon býval vždy obklopen svou elitní gardou, jejíž členové vždy měli minimálně šest stop

Napoleon Bonaparte