1 / 23

Prezentace EKG

Prezentace EKG. Vypracoval: Ondřej Mašek 3. Ročník Kybernetika a měření. Jak vlastně funguje srdce. Skládá se ze dvou síní a dvou komor Neokysličená krev se přivádí horní dutou žilou z hlavy a těla a spodní dutou žilou z břicha a končetin

eugene
Télécharger la présentation

Prezentace EKG

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Prezentace EKG Vypracoval: Ondřej Mašek 3. Ročník Kybernetika a měření

  2. Jak vlastně funguje srdce • Skládá se ze dvou síní a dvou komor • Neokysličená krev se přivádí horní dutou žilou z hlavy a těla a spodní dutou žilou z břicha a končetin • Projde pravou síní a pak komorou a je vháněna do plic plicní tepnou na okysličení • Okysličená krev je přiváděna do levé síně a pak komory plicní žilou a odtamtud do celého těla aortou

  3. Co způsobuje tlukot srdce • Srdeční cyklus je inicializován u zdravého člověka SA uzlem, který roztepe srdce na 70 tepů za minutu. • Impulz z SA uzlu nejdříve zapůsobí na síňový sval • Dále se impulz šíří do AV uzlu, kde je zpožděn, aby se stihl dokončit stah síňových svalů před stahem svalů komor. • Z AV uzlu je impulz veden do Hisova svazku a dále po pravém a levém Towarově raménku k Purkiňovým vláknům

  4. Klidový membránový potenciál • Základním společným rysem elektrické aktivity všech srdečních vláken je polarizace a depolarizace jejich buněčných membrán. • Zavedeme-li do nitra srdeční buňky elektrodu, zjistíme, že vnitřek buňky je proti povrchu buňky negativní, řádově o desítky mV ( -50 až -90 mV podle druhu buňky ). • Tato tzv. polarizace buňky je dána nestejným rozdělením iontů uvnitř a vně buňky , což zajišťují difůze, permeabilita membrány a iontová pumpa, v tomto případě Na+ - K+ - ATPáza.

  5. Akční potenciál • akční potenciál srdečního svalového vlákna začíná rychlou změnou membránového potenciálu ( vnitřek buňky se z hodnoty asi -90mV dostává během 1-3 ms až na hodnotu +20 až +30 mV ). • Tato fáze zvaná depolarizace je důsledkem proudu sodíkových iontů směřujícího dovnitř buňky, který je způsoben otevřením napěťově řízených sodíkových kanálů. • Následuje fáze typická pro srdeční buňky, kdy se membrána nevrací na původní napětí, ale zůstává depolarizována až na několik set milisekund a vytváří tzv. plató akčního potenciálu. • Teprve pak se membránový potenciál vrací na klidovou hodnotu, jednak proto, že se Ca2+ - Na+ kanály aktivně zavírají, a jednak proto, že se zvyšuje propustnost membrány pro K+ - otevírají se napěťově řízené draslíkové kanály a draslík proudí ven z buňky. • Protože se jedná o obnovení polarizace buňky, nazývá se tato fáze repolarizací. • Celý akční potenciál buňky myokardu trvá 200-400 ms.

  6. Něco málo z historie EKG Augustus D. Waller

  7. Wallerovo EKG • Jako první použil termín elektrokardiogram britský fiziolog Augustus D. Waller. • Přisel na první použitelnou metodu měření • Hlavním účastníkem jeho pokusů byl pes Jimmie • Waller ho naučil trpělivě stát každou tlapou v nádobě se slanou vodou, ktěrá sloužila jako elektroda • K záznamu používal kapilární elektrometr – úzkou skleněnou trubičku s vrstvou rtuti a kyseliny sírové. • Konce kapiláry spojil s elektrodami • Změna napětí způsobila pohyb rozhraní mezi oběma vrstvami • Kolmo ke kapiláře směřoval světelný paprsek, který zaznamenával kolísání hladiny rtuti na posunující se fotografickou desku.

  8. Vynález Willema Einthovena

  9. Einthoven proto sestrojil nové zařízení, jehož hlavní součástí bylo tenké pokovené vlákno umístěné mezi dvěma elektromagnety. • Elektrické impulzy pacientova těla přiváděné na oba konce vlákna způsobovaly drobné odchylky. • Protože chvění vlákna bylo lidským okem sotva pozorovatelné, byl před ním umístěn mikroskop vedený tělem magnetů. • Pro získání trvalého záznamu byla za mikroskopem zařazena fotografická kamera.

  10. Princip EKG • Elektrická aktivita srdce se projeví změnami elektrického napětí i na povrchu těla. • EKG z jednoho svodu je graf velikosti průmětu elektrického srdečního vektoru v závislosti na čase. • Každá srdeční buňka tvoří při průběhu akčního potenciálu (AP) dipól - vektor o daném rozměru a směru. Buněčný vektor směřuje od depolarizované části k polarizované, tj. ve směru šíření AP. Je-li buňka zcela depolarizována (plató fáze) nebo polarizována (klidová fáze), vektor je nulový. Součtem všech buněčných vektorů v jednom časovém okamžiku vznikne vektor prezentující celé srdce v tomto časovém bodě - elektrický srdeční vektor (ESV) • Jeho směr závisí na převládajícím směru šíření AP, velikost na počtu a strmosti nárůstu dipólů. Je pochopitelné, že v různých fázích srdeční revoluce bude ESV různý.

  11. Princip EKG • Ukotvíme-li začátek všech ESV do jednoho místa (elektrický srdeční bod) a proložíme-li konci všech vektorů křivku, získáme 3 pravidelně se opakující smyčky (trajektorie) odpovídající jednotlivým fázím: depolarizace síní, depolarizace komor a repolarizace komor (repolarizace síní je přehlušena depolarizací komor).

  12. Elektrokardiografické svody • Běžný elektrokardiografický záznam se dnes skládá z 12 svodů, které rozdělujeme do 3 skupin: • Bipolární končetinové svody podle Einthovena označované I, II, III • měří změny potenciálu mezi dvěma příslušnými elektrodami

  13. Elektrokardiografické svody • Unipolární zvětšené končetinové svody podle Goldbergera označované aVL, aVR, aVF • měří změny potenciálu mezi danou elektrodou a svorkou vzniklou spojením dvou protilehlých elektrod

  14. Elektrokardiografické svody • Unipolární hrudní svody podle Wilsona • Zatímco končetinové svody zobrazují elektrickou aktivitu srdce do frontální projekce, unipolární hrudní svody sledují elektrickou aktivitu srdce v horizontální rovině. Dohromady tedy umožňují určitou prostorovou představu o elektrickém poli srdečním. • Referenční elektroda je vytvořena spojením tří končetinových svodů přes odpor 5 kΩ a aktivní snímací elektroda je umístěna na jednom ze šesti specifických míst na hrudníku. Elektrody se označují V1-V6 jsou umístěny následovně • Svod aktivní elektroda referenční elektroda • V1 4. mezižebří parasternálně vpravo Wilsonova svorka • V2 4. mezižebří parasternálně vlevo Wilsonova svorka • V3 mezi V2 a V4 Wilsonova svorka • V4 5. mezižebří medioklavikulárně vlevo Wilsonova svorka • V5 mezi V4 a V6 Wilsonova svorka • V6 5. mezižebří ve střední axil. čáře vlevo Wilsonova svorka

  15. Elektrokardiografické svody

  16. Popis PQRST křivky • Popis PQRST křivky: P - depolarizace síní; QRS - depolarizace komor; T - repolarizace komor; (U - repolarizace Purkyněho vláken)

  17. Vlna P • Vzruch vychází ze sinoatriálního uzlu a vlna depolarizace se rozšíří svalovinou předsíní. • Výsledný směr okamžitého vektoru je dolů a doleva, amplituda je relativně malá, neboť tenká stěna předsíní obsahuje poměrně málo svalové hmoty. Na EKG záznamu se píše vlna P. • Její délka je 80 – 100 ms

  18. Úsek PQ • Když dospěje vlna depolarizace do atrioventrikulárního uzlu, dojde ke zbrzdění jejího dalšího postupu. Pomalý přesun podráždění z předsíní na komory je dán strukturou atrioventrikulárního uzlu, který vede vzruch nejpomaleji z celého myokardu. • Význam tohoto zpomalení změny podráždění je v oddělení systoly síní od systoly komor. • Na EKG se píše izoelektrická linie úseku PQ.

  19. Komplex QRS • Po zdržení v atrioventrikulárním uzlu přejde vzruch Hisovým svazkem a Tawarovými raménky na myokard mezikomorového septa a vyvolá jeho depolarizaci ve směru od levé komory k pravé. Okamžitý vektor míří doprava dolů ( v I. A II. svodu se tedy píše negativní Q kmit, ve III. Svodu pak pozitivní R kmit ). • Vzruch mezitím postupuje dále po převodním systému a vyvolává depolarizaci myokardu v oblasti srdečního hrotu, okamžitý vektor se otáčí dolů a doleva. Ve všech třech bipolárních svodech se píše pozitivní kmit R. • Vlna depolarizace pak pokračuje po svalovině komor, a to od endokardu k epikardu, přičemž směr okamžitého vektoru ( nahoru a doleva ) je dán především depolarizací myokardu mohutnější levé komory a míří tedy doleva. • Doba trvání 60 – 100 ms

  20. Úsek ST • Když se rozšíří depolarizace po celé svalovině komor, je po krátkou dobu elektrická aktivita srdce nulová ( srdeční vlákna komor jsou ve fázi plató, mají tedy stejný elektrický náboj a nikde netečou žádné elektrické proudy ).Na EKG záznamu se píše izoelektrický úsek ST.

  21. Vlna T • Na EKG záznamu se během repolarizace komor píše vlna T. • Za vlnou T následuje někdy tzv. vlna U, což je plochá vlna ne zcela jasného původu. Nejspíše je způsobena repolarizací Purkyňových vláken, která mají nápadně delší fázi plató ve srovnání s okolním myokardem. • Purkyňova vlákna fungují jako „jednocestný filtr“, který pustí vzruch jen jedním směrem ( z převodní soustavy na pracovní myokard ), ale ne zpět. • Doba trvání 200 ms

  22. Ukázky přístrojů na měření EKG

  23. Odkazy • http://www.medical-tribune.cz/src/cs/archiv/mtr/5/146 • http://natura.baf.cz/natura/2004/6/20040602.html • http://www.lf3.cuni.cz/physio/Physiology/education/materialy/praktika/ekg.htm • http://www.medicina.cz/verejne/clanek.dss?s_id=5483&s_rub=0&s_sv=6&s_ts=38389,2703472222 • http://bfu.lf2.cuni.cz/petr/bf/zlm/Bittner/EKG.pdf

More Related