Download
slide1 n.
Skip this Video
Loading SlideShow in 5 Seconds..
Tibet PowerPoint Presentation

Tibet

201 Vues Download Presentation
Télécharger la présentation

Tibet

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Presentation Transcript

  1. Tibet

  2. Poloha • Směrem od jihu na západ hraničí Tibetská autonomní oblast s Myanmarem, Indií, Bhútánem, a Nepálem; hranice je dlouhá 4 000 km. Směrem od severu na východ pak sousedí s provinciemi Sin-ťiang, Čching-chaj, S'-čchuan a Jün-nan.

  3. Historie • Území autonomní oblasti tvoří něco přes polovinu celkové rozlohy historického Tibetu, které se dostalo do závislosti na Číně již ve 13. století[1]. Roku 1912 se území zhruba v rozsahu moderní autonomní oblasti opětovně osamostatnilo, roku 1950 však byl tento novodobý tibetský stát násilně obsazen a anektovánkomunistickouČínskou lidovou republikou. Oficiálně byla Tibetská autonomní oblast vyhlášena až v roce 1965.

  4. Údaje • StátČínská lidová republika Správní středisko Lhasa (拉萨) • Rozloha- celková- část území- voda%. 1 228 400 km² Počet obyvatel2 740 000 ob. 1,86 % (ročně)2,2 ob/km² HDP- celkový (2002)- z národního HDP- HDP/os 21,15 M RMB0,586 %7720 RMB Administrativní status autonomní oblast Předseda: Qiangba Puncog Obl. výk. tajemník KS Číny:Čang Čching-li

  5. Obyvatelstvo • Z celkového počtu 2 740 000 obyvatel provincie Tibeťané tvoří asi 93 % populace; druhou nejvýznamnější etnickou skupinou jsou Chanové, kterých je asi 6 %. Ve zbylém 1 % jsou zastoupeny všechny ostatní národnostní menšiny, např. Chuejové, Monpové a Lhopové aj. Ze sčítání lidu dále vyplývá, že etnické skupiny nejsou rozmístěny rovnoměrně, když např. obyvatelstvo ve Lhase je tvořeno ze 63 % Tibeťany, 34 % Chany a ostatní národnosti jsou zastoupeny 3 %. • Gramotnost dosahuje 59 % (1999) a míra urbanizace činí 27 %. Na jednoho lékaře připadá 478 obyvatel (2000). Je zde nejnižší příjem na hlavu ze všech čínských provincií a také se jedná o jediný region ČLR, kde průměrná délka života nepřekračuje 60 let (celostátní průměr je 69 let). Novorozenecká úmrtnost je zde dokonce jedenáctkrát vyšší než v Pekingu.

  6. Náboženství • Původním náboženstvím Tibetu od dob prehistorických byl bön, který začal od 7. století ustupovat buddhismu.K aktivnímu šíření buddhismu dochází v Tibetu v 8. století, s příchodem indického mistra Padmasambhavy, zakladatele směru: • Ňingmapa, školy červeným miter, čepic. Tuto formu buddhismu přijímá král Thisong Decän jako státní náboženství. • Dalšími hlavními směry, školami tibetského buddhismu jsou: • Kagjüpa, založená Marpou Překladatelem (Marpa Lócawa) v 11. století. O jednu z jejích mnohých odnoží, školu Karma-kagjü, se opíraly královské dynastie Rinpung a Cangpa, vládnoucí v 15.-17. století. První hlavou (karmapou) Karma-kagjü byl Düsum Khjenpa. Základem učení školy Kagjüpa i jejích podškol je dharma velikého symbolu (pečeti) a dharma šesti nauk-ta je považována za tajnou, protože nebyla běžně přístupná ani mnichům v klášterech. • Sakjapa, vzniklá také v 11. století, zaujímá ve 14. a 15. století významné politické postavení. • Gelugpa, škola žlutých čepic, založená Congkhapou ve 14. století. Jejím nejvýznamnějším představitelem je dalajláma, který má v Tibetu dominantní duchovní vliv nejpozději od 17. století, nedlouho nato i světský. Gelugpa vychází z duchovních tradic školy Kadampa, kterou založil Atíša; jeho reformátorské úsilí mělo ostatně vliv i na vznik Kagjüpy a Sakjapy.

  7. Vlajka Tibetu

  8. Film

  9. Tibetština je jazyk spadající do skupiny tibeto-barmských jazyků, která je součástí sinotibetské jazykové rodiny (neboli tibetočínská jazyková rodina). Tibetština je aglutinační, monosylabický a tónický jazyk s velkým množstvím dialektů. Rozšíření: Čína (Tibet, Čching-chaj, Kan-su a S'-čchuan), Indie (Kašmír), Nepál a Bhútán Počet mluvčích: 6 milionů Klasifikace: Sinotibetské jazyky Tibeto-barmské jazyky Himálajské jazyky Tibeto-kinaurské jazyky Písmo: Tibetské písmo Postavení Regulátor: není stanoven Úřední jazyk: Čína (Tibetská AO) Jazyk - Tibetština

  10. Literatura

  11. Zdroje: • Wikipedia • Ottova encyklopedie • Texty: Kusbi,Hrony • Hudba: Hrony • Grafika: Kusbi Konec